Jiskřička (Sense8)

12. července 2018 v 9:06 | Justinka |  Povídky na jeden zátah
Kdyby se na tenhle blog přece jen někdo z nostalgie vydal podívat, tak jako já, tak... Prostě jsem jen tak otevřela svůj velice zanedbaný, zaprášený, milovaný a opuštěný blog a nestačila jsem se divit. Nejen, že mě sem heslo ještě pořád pustilo, už to byla výhra, ale já narazila na rozepsané povídky, které si snad ani nepamatuji, že jsem psala. No, jelikož to nevypadá, že bych něco v nejbližší době stvořila, (i když nikdy neříkej nikdy) tak jsem se rozhodla, že je sem přidám. Ano, jistě - v době napsání jsem je chtěla asi ještě pilovat, pokračovat, přepisovat, ale... Třeba i takhle udělají alespoň malou radost.
Jsem velkým fanouškem SENSE8. A jsem šťastná, že si fanoušci vynutili zakončení seriálu, ale tahle pidipovídečka vznikla již v květnu 2017!Takže neberte v potaz, co se dělo dál. Jsme v druhé sérii a Lito byl právě prozrazen.


Výsledek obrázku pro sense8 lito and hernando
SENSE8
začátek druhé série


HERNANDO

Náš byt, rozprostírající se ve dvou patrech, byl hodný herecké hvězdy první velikosti, kterou Lito opravdu byl. Do teď!
Ne, nepochybuji o tom, že Lito na filmové plátno patří. Jen doufám, že jeho hvězda přechodně zablikala a nechystá se její strmý pád a potupné vyhasnutí. Doufám, že Lito rozpaluje své fanoušky stejně jako mě. No vlastně, v tom by mohl být ten kámen úrazu. O mně prý fanynky vědět nic nechtějí. Prý se jim hnusím a se mnou i Lito. Raději toho nechám. Ať je to, jak chce... zítra se musíme jít podívat po novém bytě. Trošku menším bytě, který si nyní můžeme dovolit.

Hned jak jsem do toho bytu vkročil, věděl jsem, že je zle. Tohle se Litovi zamlouvat nebude. Ale třeba by... aha, tak ne! Ten výraz, s kterým vyklusal z "naší budoucí ložnice" věstil, že naše postel se sem rozhodně nemůže stěhovat. Škoda.
Teď nás čeká večerní prohlídka bytu, o který se leda tak pohádáme, jelikož já vím, že na něj mít nebudeme. S Litem je to nejisté a já? Víte vy, jaké jsou platy ve školství? Hm, tak tedy vzhůru do rozladěného večera.

A opět. Jak jsem do toho bytu vkročil, věděl jsem, že je zle. Byl nádhernej a Lito by musel být... nebýt, aby se do něj nezamiloval. Poletoval tam s Dani sem a tam a byl v extázi. Proč, sakra, to musím být já, kdo mu má zkazit tu jeho nádherně nakažlivou radost? No, někdo to očividně být musí. Na tenhle byt nemáme!
Byl jsem rád, že stojíme na tom hříšně drahém balkóně a já se mu nemusím podívat do těch jeho nádhernejch očí, kde mu pohasínaly jiskřičky, když pochopil, že ten byt je nad naše možnosti. Miloval jsem ho zase o kousek víc. Začal obviňovat sebe! Přitom jsem to byl já, kdo zatím přispíval do naší domácnosti minimálně. Jak jen mohl? To já jsem odmítl místo kurátora muzea za trojnásobný plat. Jenže já chtěl učit, hltat jiskřičky nadšení z mých studentů, když žasli nad uměním z celého světa. Nevím, jestli mi teď ovšem jejich plápolající plamínky vynahradí zklamání mé lásky... Pozdě bycha honit.

A pak tam z ničeho nic byla Dani. A moje provinění se opět rozrostlo do mohutnějších rozměrů. Její nadšení bylo ještě očividnější než Litovo. Blábolila z radosti a nemohla se zastavit, ani kontrolovat a najednou to bylo tady.
"Bože, viděli jste tu vanu? Je obrovská, vešli bychom se tam všichni!"
Umím si představit, jak jsme se tvářili. Lito zklamaně, z toho, jak jsem mu to právě nalajnoval a tím, zničil jeho sen. A já? Já byl přesvědčen o neúspěchu.

Dani zaregistrovala, že je asi přes čáru a začala rychle couvat. Myslela si chudinka, že se tak tváříme kvůli tomu, že bychom měli sdílet společnou koupel. Jistě. Nemluvili jsme o tom. Ale již mnohokrát jsme to před ní dělali. Oba jsme věděli, jak ji to rozpaluje. A ona tušila, že kdyby nám to nějak zásadně vadilo, asi bychom to nedělali. Ale vždy jsme mezi sebou měli jakýsi odstup, fyzicky jsme se při tom nedotýkali. A já se musím přiznat, že představa, jak jsme ve společné vaně mě vzrušila. Projela mnou jako žiletka. Polekalo mě to.

Chtěl by něco takového i Lito? Neženu nás do něčeho, co on by nechtěl? Ne. Byl jsem to sice já, kdo "kvůli" Dani byl schopen opustit svou lásku. Namlouval jsem si, že jsem ten lepší, mořil se výčitkami, ale... ale byl to Lito, kdo ji zachránil, kdo pro ni nasadil svůj život. Opravdu celý život! Jeho kariéra může být v troskách a on ani nemrkne a ještě by chtěl s Dani bydlet? Ten chlap je buď světec nebo mu na ní opravdu záleží. Stejně tak jako mně. Tudíž ta vana je pro nás šance, jak by to mohlo být dál. Rozhodl jsem se a rychle nedovolil Dani od nás utéct. Ten byt bude domov pro nás, nás tři. Naši rodinu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Roedeer | 15. července 2018 v 13:17 | Reagovat

Ahoj Justinko, doufám, že se ti vede dobře :] Neodcházej a piš zase.

2 Justinka | E-mail | Web | 16. července 2018 v 19:54 | Reagovat

[1]:Ježkovy bodliny, ty žiješ? Co já? Ty piš zase! Možná, že teď o prázdninách bych mohla, ne? Uvidím. I když jsem se dala zuřivě do čtení. A ano, mám se dobře, leč je to dost stresující.

3 Roedeer | Web | 18. července 2018 v 14:56 | Reagovat

[2]: Já píšu. Ha, vidíš? Vezmi si ze mě příklad ;]

4 Justinka | Web | 18. července 2018 v 17:49 | Reagovat

[3]: Děkuju mockrát. Vynasnažím se. ;-)

5 Black Blood | Web | 21. července 2018 v 8:58 | Reagovat

Moc pěkné :-)

6 Karin | 30. července 2018 v 20:54 | Reagovat

Krásné. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015