V lochu 9. část

4. dubna 2015 v 23:16 | Justinka |  V lochu

9. kapitola
Neal Caffrey/Peter Burke/ Elizabeth Burke
varování: pocit úzkosti, zranění hl. postavy

Za komentáře velmi děkuji majuar a Jane

Akce Picasso pokračovala. Jones nahlásil přesnou polohu obrazu.
Dojdou si pro něj a seberou Lipa. Jasný jak facka. A pak se to stalo. Neal měl svůj další bezvadnej plán a Peter ho nezastavil.


Lip měl totiž svou sbírku v dokonalé pevnosti a nikomu se nechtělo se tam dobývat, když stačilo použit kouzlo Nealovy osobnosti a nechat se dovnitř pozvat. Neal pak už FBI otevře.
Peterovi se to nelíbilo ani za mák, aby Neal byl zase s tím podvodníkem, kterému z očí koukal jen a jen chtíč, ale řekl si, že tam Neal bude jen chvilinku a pod dozorem agentů FBI, k ničemu nedojde. Přece ho nenechají znásilnit. Jak moc se pletl!
Peter dal Nealovi jasné instrukce, jakmile ten chmaták na něj jen vztáhne ruce, má Neal zahlásit pokyn k akci. Nealovi to přišlo tak pěné, že na Lipa Peter žárlil.
Užíval si to. Tohle přece bude brnkačka. A zabrnkat Peterovi na nervy, aby věděl, jak moc je Neal žádoucí, bude skvělé.
Neal se jediným telefonátem pozval k Lipovi dál. Šikovně mezi dveřmi na ně umístil kus hmoty, která sice vypadala jako modelína, ale nebyla a způsobila, že dveře nešly dobře dovřít a zcela určitě půjdou Jonesovi dobře i otevřít. A pak už rychle Neal odvedl Lipa, i jeho myšlenky, do ložnice, když chtěl vidět, kam pověsil jeho akt. Lip už si gratuloval, jak nebude mít Neala jen nad postelí, ale i v posteli.
Peter v odposlechu slyšel, jak se Lip po Nealovi sápe a vpád své jednotky do sběratelského doupěte urychlil. Možná právě proto, že k ničemu nedošlo, popadla Lipa tak strašná zuřivost, když tam vtrhla FBI. Zcela správně považoval Neala za krysu, která ho odrovnala. Pak už to byl jen zlomek vteřiny, kdy sáhl pod polštář pro nabitou pistoli a z bezprostřední blízkosti vystřelil po, na posteli sedícím, Nealovi.
V další vteřině i jemu na hrudi vyrašil rudý květ. Peter ho zasáhl přesně.


Peterovi byl totálně ukradený postřelený Lip. Ať chcípne. Jediné na čem teď záleželo, je aby Neal přežil. Peter se k němu vrhnul a instinktivně vtiskl do rány nejprve Nealovu bílou frajerskou šálu, kterou se dnes ozdobil, a pak i svoje dlaně. Šála byla v mžiku rudá a po Peterových rukách stékala Nealova krev. Peter vůbec neví, co dělal. Křičel. Křičel na Dianu, aby tu záchranka byla v mžiku, nebo natrhne někomu prdel. Křičel na Jonese pokyny, naučené, léty vštípené a několikrát i praktikované, když se něco zvrhlo. Jeho mozek se nemohl přestat chovat racionálně, jinak by se zhroutil.
Záchranka dorazila opravdu v rekordním čase. Ujali se Neala, ale Peter ho odmítl opustit. Svíral v rukách tu krvavou šálu a… modlil se.
Teprve, až když byl Neal na operačním sále a Peter osaměl na dlouhé, nezvykle prázdné a tiché nemocniční chodbě, si dovolil se zhroutit. Seděl před dveřmi, ve kterých Neal zmizel. Držel hlavu v dlaních a z očí mu tekly slzy. Hlavou se mu chvíli honilo tisíc myšlenek za sekundu a chvíli byla totálně prázdná a dutá. Neal nesměl umřít!
Peter si neuměl už život bez Neala představit. Bavila by ho vůbec jeho práce, tak jako teď? Byl by schopen podávat tak dobré výkony? Mohl by se ještě někdy smát? Pochyboval. Nemohl ani pomyslet na Neala nehybného a bledého v černé rakvi, v obleku od June. To se prostě nesmí stát! Nemohl na to myslet, nebo se zblázní. Daleko raději by viděl Neala ležet v té luxusní posteli s prachovými peřinami, v pokoji s parketami a spoustou obrazů. Nechtěl nic víc na světě, než aby před ním Neal ležel v peřinách a byl jen jeho. Živý, nezraněný, zdravý. Obětoval by cokoli, aby tu hrůznou chvíli změnil na romantickou. Pak se mu ale zjevily opět jeho ruce bránící krvi, aby se rozlévala všude kolem. Chtěl vzít čas zpátky, chtěl pomoc Nealovi, který byl bledý jako stěna. Opět se rozplakal.
Jediná jeho naděje byla, že mu Neal neumřel v náručí, že vydržel až do nemocnice. Tak ať se sakra ty zatracený doktoři snažej, nebo je to bude setsakra mrzet.
Později dorazila Diana, Jones a Moz. Všichni se zděsili, v jakém stavu Peter sedí na té žluté chodbě osvětlené zářivkami. Peter pořád ještě bloumal o iracionálních věcech, jak že tuhle žlutou neměl Neal rád. Měl jednu podobnou košili a nosil ji, když se ostatní prádlo zaseklo v čistírně Stav nouze. Naopak tu košili, co měl dnes, měl oblíbenou. Bude zuřit, až zjistí, že je od krve.Peterovi došlo, jak absurdní je to myšlenka. Čert vem košili, hlavně, aby žil.
Seděli na té chodbě mnoho hodin. Ostatní se střídali v péči o Petera. Obdržel horkou kávu z automatu, ale ona mu v dlaních vystydla do studené břečky. Možná ji vůbec nevnímal, možná nechtěl pak odcházet na toaletu. Bylo totiž těžké a takřka nemožné, aby se pohnul od těch dveří, na které s veškerou svou vírou a nadějí zíral.

Po těch nekonečných hodinách, kdy Peter téměř zešedivěl, vyšel zcela vyčerpaný doktor a oznámil jim, že Neal je po operaci. Ta dopadla úspěšně pro napravení všech škod v těle. Pacient bohužel upadl do komatu. Situace není tak špatná, jak se zdá. Doktoři předpokládají, že by se z něj měl během pár dnů dostat.
Peter se zhroutil zpět na lavici, kterou už nemohl ani vystát, ale kvůli Nealovi na ní byl ochoten sedět dál. Musí tu být s ním, musí tu pro něj být. Je to jeho vina, že ho do té akce nechal jít, že tomu včas nezabránil. Neal byl přece jen civil a tohle se prostě nemělo stát.

Peter odmítl nemocnici opustit. Když Neala převezli na intenzivní péči, použil svůj odznak, převlékl se do nemocničního oděvu a usadil se k Nealově posteli. Sledoval každý jeho nádech a za každý byl ochoten poděkovat bohu.Vpíjel se pohledem do Neala, pomáhal mu dýchat. Snažil se zachytit, jestli jeho docela strašidelně bledá pokožka ještě víc nezbledla. Když se mu zdálo, že Neal vydal nepatrný sten, Peter vyskočil a přišel ještě blíž. Aby zkontroloval, že je vše v pořádku. Nakloněn nad Nealem přemítal, jak strašně se o něj v uplynulých hodinách bál. Jistě. Bál by se i o Dianu, i o Clintona, ale přece jen…
Tohle bylo něco jiného. Celé jeho srdce křičelo, že o Neala nechce a nemůže přijít.

Peter téměř pokoj neopouštěl, pospával skroucený na křesle u postele a nedal se od toho odradit, ani když přišla Elizabeth. Nakonec ona, to chápala, nijak na něj netlačila. Pro Petera bylo životně důležité, aby se Neal vrátil mezi živé.
Když byl Peter s Nealem sám, bylo v pokoji úplné ticho. Peter se věnoval usilovnému myšlení na Neala. Ale když přišla El, vnesla sebou do pokoje slova. Nejen jako útěchu pro Petera. Ale hlavně se snažila mluvit na Neala. Nejprve to bylo nesmělé. Vysvětlila Peterovi, že je to pro lidi v komatu prý dobré. Třeba se probudí, nebo alespoň uslyší něco milého, až se probudí. To byl záměr. Čím déle ale vedla s Nealem monolog, tím víc přestávala být milá. Skončilo to u: " Neale, ty hajzle, koukej se probudit! My tě tu potřebujeme! Nejdřív nám zamotáš celý náš život, staneš se pro nás důležitým a pak si prostě zmizíš? To nedopustím! Ty se probudíš!" Teď už křičela a pevně svírala Nealovo povlečení na nemocniční posteli. Peter ji objal a vtáhl do svého náručí. Jen těžce se pouštěla prostěradla a její prázdné ruce se rychle zabořili do Peterova trika, stejně tak jako tvář. Propukla v pláč. Nekontrolovatelně vzlykala.
Peter věděl, že by měl jít domů se svou ženou, ale nedokázal se k tomu donutit. Ona to pochopí. Když se uklidnila, nechala se odvézt domů Jonesem.

Bylo pak spousta dalších hodin na to, aby Peter v sobě probral, všechno co Nealovi řekla. Prý je Neal pro Petera jako koření, jako živá voda. Peter věděl, že má El Neala ráda, ale že to bere tak, že je Neal pro Petera tak důležitý, to si teprve teď uvědomoval sám. Zdálo se, že El o tom už dávno ví. Přitom si přitáhl křeslo co nejblíže a svíral Nealovu ruku. Vlastně nesvíral, jen lehoučce po ní přejížděl prsty. Znal Nealovo tajemství, Neal byl lochtivý. Peter na něj nikdy nezaútočil s útokem lechtání, to by se ani nedovolil. Ale kolikrát se jej jen lehce dotknul a Neal už se chichotal.
Snad doufal, že se Neal opět začne smát a rukou mu ucukne. Zatím však se to nestalo a Peter ležel nehybně dál. Peter propadl opět do svých myšlenek, i když ruku hladil dál.

Peter toužil vidět Neala každý den svého života. Chtěl ho rozesmát, aby mu ukázal ten okouzlující úsměv. Chtěl rozzářit jeho oči, tak jak to dělaly, když se dívaly na Petera.
Petera ale přepadaly i myšlenky, které… které netušil, jak se draly do jeho hlavy. Chtěl Neala poplácat po zádech, jak to často dělal, ale chtěl cítit Nealovo tělesné teplo a hladit mu záda dál. Déle a déle. Chtěl by vědět, jaké by to bylo, kdyby pevně držel Nealovy boky, když by se proti němu svíjel. Chtěl vidět ty krásné Nealovy oči se protáčet slastí, chtěl být Nealův důvod, proč se udělá. Chtěl ho vyvést na večeři, chtěl ho dovést do nejbližší postele. Chtěl se s ním probudit a chtěl, aby kvůli němu zůstal celý den v posteli. Chtěl si hrát s jeho krásnými vlasy, chtěl je hladit, tisknout a svírat, když by byl v Nealovi. Chtěl důvěrně poznat jeho zrychlené dýchání a všechny druhy naříkání. Chtěl způsobit oblouk prohnutých zad a zřícení se do peřin slastným vyčerpáním. A nejvíc ze všeho chtěl, aby mohl víc a víc cítit Neala ve svém srdci a aby i Neal cítil Petera v tom svém. Chtěl ho v každé podobě.

Tohle poznání Petera vystrašilo. Zíral na Neala na nemocniční posteli a snažil si sám sobě namluvit, že je to jen ze strachu o Nealův život. Ale… nevěřil sám sobě.
Doopravdy by tohle všechno chtěl zažít? Když k sobě bude opravdu upřímný, tak odpověď bude ano. Pohladil lehce Neala po tváři a těžce vzdychl. Teď je důležité, aby se Neal uzdravil.
Peter pevně stiskl unavené oči a snažil se tuhle zlou denní můru zahnat pryč. Třeba má El pravdu a musí na Neala mluvit…Nic tím zkazit nemůže.
Peter pracně otevřel oči, zašeptal: " A to jsem ti ještě nestačil říct, jak moc tě mám rád… A třeba ani ty mě ne, tak to nevzdávej."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jane | Web | 5. dubna 2015 v 17:35 | Reagovat

Ani se nedivím, že Petera takové myšlenky trošku děsí :-D
Je to fakt roztomilé :-D
Doufám, že se z toho Neal brzo dostane. Jinak Peter nebude poslední, kdo se zblázní strachy :-D

2 majuar | Web | 8. dubna 2015 v 10:35 | Reagovat

Omlouvám se za pozdní reakci, ale tak nějak jsem se octla pod útokem učebnice Dějiny koruny české a vymanila jsem se z jejího vlivu až dnešním testem. Řeknu ti, nemít tak sexy profesora, tak se s tím tak nemořím... Ale to už zase plácám nesmysly, vlastně jsem ti chtěla kapitolu pochválit, docela solidně mě dostala. Jak jen dokáže člověka zasáhnout hrozba, že ztratíme někoho, komu jsme ani nestačili říct, jak moc pro nás znamená. Navíc ty další Peterovy myšlenky... :D Jsem zvědavá, co se bude dít dál :)

3 Justinka | Web | 8. dubna 2015 v 19:27 | Reagovat

[1]:
[2]: I já se omlouvám za pozdní reakci, ale Velikonoce se ukázaly velmi vyčerpávající.  A to jsem si myslela, jaká to bude pohodička...
Sexy profesora? Jak se řekne profesor, tak vidím Bena z QAF a slintám! Tak pozor! Asociace je hrozná věc!:D
Tak... znáte mě, není třeba se bláznit, já své postavy vraždím jen v krajním případě, takže tohle byla jen taková hrozbička, aby bylo dál o čem...:D
No, Peter si cosi uvědomil a teď nastane lééééčení. Ovšem záleží na tom koho! Muhehe!

4 Karin | Čtvrtek v 13:39 | Reagovat

Doufám že se z toho dostane. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015