V lochu 10. část

16. dubna 2015 v 11:27 | Justinka |  V lochu


10. část
Bez varování
Za komentáře tradičně děkuji majuar a Jane.
Omlouvám se, že to zase trvalo, ale vy jste stejně věděly, že Neal by život nevzdal ani za nic, teď když je Peterovi na dosah:-)
Ale nebojte. Máme tady další drama. Život je pes!


Peter pracně otevřel oči, zašeptal: " A to jsem ti ještě nestačil říct, jak moc tě mám rád… A třeba ani ty mě ne, tak to nevzdávej."






"To si piš, že ne," ozvalo se tichounce z polštáře pod Peterem.
"Neale!" vydechl překvapeně Peter, když uslyšel tichý zvuk z Nealových úst.
Peterovi se téměř radostí zastavilo srdce. Upřeně se díval na svého přítele a sledoval to nejmenší pohnutí s nadšením. Peter se na Neala vesele zubil a tak mu to Neal zkusil oplatit. Sice to tak úplně nevyšlo, ale i to Petera nesmírně potěšilo.
Pohladil Neala po zplihlých vlasech a vtiskl mu polibek. Nijak nad tím nepřemýšlel, byl to instinkt.
V té chvíli se rozlétly dveře a vešel doktor.
"Naše přístroje mě upozornily na nějakou aktivitu zde. Jak vidím, je zcela pozitivní," mrkl na Petera.
"Oh, no to ano. Neal se právě probral!"
Lékař ho zkontroloval a informoval ho o operaci a jeho zraněních.
Pak už je nechal opět o samotě.
"Vždycky jsem věděl, že jsi tvrďák, ale neřekl bych, že
dokonce přejdeš na fyzické a psychické vydírání…"
Peter se zatvářil zmateně.
" Šimrání a něco, pro co jsem se prostě musel probrat i z komatu… No, zřejmě to zabralo. Díky." Peter se smál. Znovu chytil Neala za dlaň, ale tentokrát držel pevně, aby ho nic nešimralo.
"I já tě mám rád, ani nevíš jak…" zašeptal spokojeně Neal, předtím než upadl do posilujícího spánku.


Nealovo uzdravování postupovalo úspěšně. Už nebylo nutné ho držet v nemocnici, kde ho každé svítání budily sestry s teploměry a každou chvíli chtěl kdosi vidět jeho břicho. Tedy jeho ránu. I když to byl celkem souboj, Peter nekompromisně odpálkoval Mozzieho a slušně, mile, leč bez možnosti kompromisu se dohodl s June, že nejlepším řešením bude, když Neal půjde na dobu rekonvalescence bydlet k nim. On a Elizabeth na něj dohlédnou.
Nebylo to možná úplně nejpraktičtější řešení, ale Peter Nealovi a El vysvětlil, že má výčitky, že k Nealovu zranění nechal dojít, což byla jen polovina pravdy. Chtěl mít Neala u sebe. Chtěl nad ním mít dohled. Byl tak trochu posedlý kontrolou. A také chtěl vědět, co se s nimi stane dál…
Jednoho příjemně prosluněného dne se Neal s nemocnicí rozloučil a byl převezen Peterem a El do jejich pokoje pro hosty, který musel uznat byl opravdu pohodlný. Chvíli tu vydrží určitě. Neal měl smíšené pocity. Vždyť Peter a jeho žena jsou tak blízko. No, právě. Peter a jeho žena jsou tak blízko! Co… co se od něj čeká? Co má dělat? Bál se, aby to třeba nepohnojil a nespletl si pohostinnost s něčím jiným. Že on má blízko k Peterovi, neznamená, že z toho Elizabeth bude skákat do stropu radostí. A Neal by rozhodně nechtěl milou a přátelskou Peterovu manželku něčím ranit. To ne! Něco jiného jsou fantazie a malé uklouznutí v klubu… Ale pod střechou rodiny Burkeových se bude chovat vzorně, umínil si.
A dávat si pozor na své city.

Peter si neuvědomil, že s ubytováním Neala u sebe doma se změní jeho klidný domeček v návštěvní centrum. Mozzie překonal svůj ostych a nedůvěru ke Kravaťákově doupěti a jsa osamělý, často zaskočil. Stejně tak June, která velmi ráda o Neala pečovala. Kolegové z práce přesunuli některé porady na přední zahrádku domku rodiny Burkeových, jelikož Peter nerad nechával Neala o samotě. Střídali se tedy všichni v jeho opečovávání. Tedy to trvalo asi tak necelý týden. Pak se zdálo, že toho má Peter plné zuby.

Neal byl zmatený, když se celý jeden den za ním Peter nestavil, ani na chviličku. Nejprve si říkal, že má Peter moc práce. Dokonce se sám sobě zasmál. Je jak žárlivá manželka. Čeká doma a nudí se. To Elizabeth odvádí mnohem lepší práci než on. A tak i když Nealovi chyběl Peterův úsměv, nedal to znát. Druhý den se situace opakovala. Neal toho měl dost. Odpoledne kontrolně zavolal Dianě, pod záminkou, že jí potřebuje navést na složku ve svém stole, která měla už být odevzdána. Mezitím se vyptal, co nového v kanceláři a jaké řeší případy. Dozvěděl se také, že Peter byl celý den podrážděný, vrčel a štěkal na všechno, co se hnulo. Nebylo mu to podobné, ale… bylo vidět, že ho něco trápí.
To Neala neuklidnilo. Že by to bylo kvůli němu? Nebo ne? A kvůli čemu?

Poprvé se vydal na výpravu do kuchyně Burkeových. Večer, když si byl jistý, že by tu Peter někde měl být. Jizva ho bolela a nespolupracující svaly mu daly cestou po schodech dolů zabrat, ale dokázal to. Dole narazil na Elizabeth. Myla nádobí od večeře, kterou mu servírovala už nejméně před dvěma hodinami. Tedy předstírala, že myje nádobí. Jinak stála bez hnutí a přemáhala pláč. Nedařilo se. Setřela rychle slzy, když zaslechla Neala a pokusila se na něj usmát. Nejprve ho chtěla peskovat, kam se vypravil, ale pak…no, byl to Neal, co by čekala? Neal došel až k ní. Má o jejích mokrých tvářích mlčet nebo ne? A opět to byl Neal, mlčet nedokázal. Optal se, jestli je tahle napjatá atmosféra v domě kvůli němu. Byl si jistý, že by v loftu u June dokázal podporovat uzdravování stejně jako tady. El se usmála už doopravdy a ujistila ho, že ho tu rozhodně chtějí mít, a aby se tím netrápil.
Hmm, to se tedy moc nedozvěděl.

"Kde je Peter, začínám si myslet, že se mi vyhýbá, už dva dny jsem ho neviděl…"
"Peter je venku," kývla El k venkovnímu posezení.
" Třeba ti řekne, co…" El se opět naplnily oči slzami. Otočila se od Neala.
Ten se nedal ženskými slzami odstrašit. Něžně objal otřásající se Elizabethiina ramena.
" Pšš, ať je to cokoli, společně na to přijdeme, jsme přece ten nejlepší tým! Neměj obavy a řekni mi co se děje!" šeptal jí do ucha. Ale El jen se vzlyknutím zavrtěla hlavou.
"Já nemůžu… to musí Peter…"
Neal se začínal opravdu strachovat. Vzal z pultu pivo a vyšel na zahrádku.
"Donášková služba, pane. Když vy nejdete k nám, my jdeme k vám."
Peter tam seděl stejně bez hnutí, stejně jako předtím Elizabeth a možná se to Nealovi jen zdálo, ale i k těm slzám neměl daleko…
Tiše seděli a vychutnávali si společnost toho druhého, ale nebylo to takové. Atmosféra byla napjatá. Takhle by se toho moc Neal nedozvěděl a tak spustil. Řekl Peterovi, jak to bylo po pravdě, že si myslel, že už ho tu nechce a že by rád věděl, co se děje, jelikož má o ně oba starost. Chvíli to vypadalo, že ho Peter pošle do…háje, ale… pak tiše začal mluvit.

"Možná jsi zaregistroval, že moje rodina se skládá z El, Sechma a tebe, ale ty jsi adoptovanej," snažil se Peter statečně o veselejší tón. Žádné opravdové děti nemáme. A I když ty vystačíš i za víc dětí, před nějakou… dlouhou… dobou jsme se rozhodli, že… na nich zapracujeme. Nedařilo se a tak jsme šli na testy." Peter se odmlčel. Nealovi se směr tohoto vyjádření pranic nelíbil. Sakra. To bude něco, s čím on sám nic moc nenadělá.
"Přišly výsledky, nemůžeme mít děti," tiše, s pevně sevřenými rty ucedil Peter.
Neal k Peterovi přistoupil a sevřel mu pevně rameno. Obejmout se ho neodvážil, Peter vypadal tak nepřístupně. I tu paži na ramenu Peter rychle setřásl a poslal Neala dovnitř pod nějakou chabou záminkou. Neal se ale rozhodl, že to nevzdá. Chtěl s Peterem být, i když muže čekat, že mu ukousne pro nic za nic hlavu. Když si Peter šel dovnitř pro další pivo, čekal tam na něj Neal s připraveným pivem a naladěným sportovním utkáním Peterova oblíbeného klubu. To se neodmítá. A tak skončili oba na jednom gauči. Peter pil pivo a tiše sledovali zápas. Nebo se spíš každý pohroužil do svých myšlenek.

Jak hodina pokročila, sesouvali se čím dál víc k sobě, až Neal spal na Peterově rameně. I Peter klimbal, ale teplo z Nealova těla ho probudilo. Chvíli si to vychutnal a pak Neala vzbudil. Je potřeba ho dostat zpět do postele, gauč pro něj není vhodný.
A tak Peter vzal polospícího Neala a pokoušel se ho dostat do schodů. Nakonec nejjednodušší bylo, když si jeho jednu paži přehodil přes ramena a vyvlekl ho nahoru. Jelikož Nealovy svaly se na ten výšlap v pozdní noční hodině necítily.
V hostinském pokoji, chtěl Neala opatrně položit na postel. Neal se ale ocitl přímo naproti Peterovi a využil příležitosti. Ospale mu položil paže kolem krku a opřel se mu o hruď.
Stáli v objetí. Bylo to tak příjemné.
Tělesné teplo sálalo z obou mužských těl a prolínalo se. Najednou si Peter přitáhl Neala k sobě, jak nejblíže to šlo. Bylo to takové to "drž mě, ať se nerozsypu na milión maličkých kousků". A tak ho Neal k sobě tiskl a Peter vzlykal do Nealova ramena.
"Ty to zvládneš! Věřím ti! Zvládneme to společně! Život nekončí!" naléhavě a vemlouvavě šeptal Neal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 majuar | Web | 16. dubna 2015 v 19:37 | Reagovat

Musím říct, že tohle mi po dnešním dni přišlo vážně vhod. Díky za zlepšení nálady, přestože atmosféra kapitoly byla spíše napjatá než jakkoliv povzbuzující, i tak se mi ale moc líbila. A Nealův vtípek s donáškovou službou byl dokonalý :D :D A ten konec... :3

2 Justinka | Web | 16. dubna 2015 v 21:09 | Reagovat

Oh díky! Neboj, já vím, že mám u tebe schované nějaké úúúžasné pwp, ale... např. teď tu sedím zelená strachy, s čím přijede dcera s pohotovosti. Modlím se, aby jí nohu nemuseli nějak drasticky rovnat, ale... vypadá to bledě:-(
Tak v takové atmosféře se nedá nic ani číst, ani psát...
Proč se vše poslední dobou (neustále) s....kazí? A pak se mi někdo může divit, že si hledám útěk v romantických, naivních a vždy (téměř) dobře končících příbězích? Dobře konec mudrování.:-)
Snad se máš lépe.:-)

3 Jane | Web | 19. dubna 2015 v 12:34 | Reagovat

A já si říkám, jak nemám složitý život. Tady tohle vypadá mnohem složitěji, než nějaká moje škola :-D
Moc pěkně napsané. Po nedělním obědě lepší, než do sebe cpát zákusek :-D

4 Justinka | Web | 23. dubna 2015 v 9:30 | Reagovat

[3]: Nikdo nemá na růžích ustláno.:-) Ale nakonec to dopadlo celkem dobře.
Syn měl desáté narozky, tak jsem si dala opravdový zákusek a vás musím ještě trochu dorozmazlit, když se s tím tam courám, že? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015