Krásné prožití vánočních svátků a od Ježíška vše, co jste si přáli.
Mně by stačilo zdraví a trochu toho štěstí.

na dlouhou snídani s neustále dolévanou kávou, když se můžu konečně prospat
po páteční prohýřené noci v Babylonu? Postel je velmi lákavá nabídka, ale... Přitáhlo mě sem něco jiného. Něco konkrétního. Může za to Justin.
A tak tu teď sedím a pozoruji, jak se snaží flirtovat se zákazníky, aby dostával dýžka, ale jen tak, aby to bylo ještě přijatelné v mých očích. Dobře ví, že ho pozoruji. A i když tvrdím, že na tom nezáleží... ten chlap, co zajel Justinovi rukou mezi nohy se se zlou potázal.
Na Justinovi je zábavné, že se mu všechny pocity okamžitě zračí ve tváři, je jako otevřená kniha. Přesně poznám, kdy je spokojený se svou prací, kdy ho trochu nadzvedl nějaký host, kdy ho to přestává bavit a myslí víc na mě, než na smažená vejce se slaninou. A že myslí na mě, to vím jistě. Nejen, že po mě pokukuje, ale prostě to na jeho tváři poznám.
Justin dobře ví, že by mě nějakým svým zavazujícím "miluji tě" vyděsil a tak mi to neříká, přesto to vím. Jeho tvář to na mě přímo řve, i když je to spíš formou jeho sluníčkových úsměvů.
Je to vlastně hrozně zvláštní. Vždycky jsem si myslel, že je potřeba své pocity tajit a mít pokerový výraz, nasazenou masku nebo být nečitelný. Říkejte si tomu, jak chcete. A ten kdo to nedělá, je nejspíš naivní, ba co víc hloupý. Justin není vůbec hloupý. On prostě takový je. Všechno se mu zračí ve tváři a on jde upřímně se svou kůží na trh.
Nejdřív jsem si myslel, že to jen patří k jeho velmi mladistvému věku, že až bude starší... ,až nebude čerstvě opýchaný panic... ,tak se z něj stane frajer, který ví, jak se svět otáčí - za jeho zadkem, a vyvodí z toho patřičné změny. Ne, on zůstal stejný. Stejně odhodlaný jako ten první večer, kdy jsme se poznali, stejně upřímný kluk, který si na nic nehraje.
Nikdy bych nečekal, že právě on mě mohl takhle dostat. Není žádný hazardní hráč, ale umí si jít za svým. A jeho zájem jsem já. A jsem za to rád. I když bych to nepřiznal.
On je tak akorát. Žádnej malej ubrečenej teplouš, co naříká kvůli všemu. Z Emmeta brečícího u televizních reklam, bych patrně zešílel. Justin, se snaží nebrečet, ale má srdce na pravém místě. Brečí pro důležité věci. Nebojí se ukázat svůj smutek a bolest. Já... já jsem si zvykl neprokazovat světu radost nad mým žalem. Jediný, kdo mě kdy utěšoval, byl Michael. On byl vždy nablízku, když se mi stalo něco ošklivého. Říkal mi, ať se vypláču, že se mi uleví. On to ve svém pokojíku dělal běžně pro to či ono. Když to bylo nesnesitelné, udělal jsem to.
V jeho posteli, v jeho obětí. A možná právě proto bych nikdy nechtěl Michaela
za partnera, jelikož zná moje slabiny. Před Justinem já nebrečím. Chci být pro něj silný. Chci, aby si mě vážil. Aby ve mě měl určitou ochranu a ne ubrečenou holku.
Sám jsem se podivil, kam jsem se ve svém sebezpytování dostal. Moje otevřenost nebývá mým oblíbeným tématem. To mám vyřešené. Žádná otevřenost není a nebude! A zrovna dneska s ní rozhodně nehodlám začínat! Sakra! Věděl jsem, že ať budu myslet na cokoli, tomu co mě dnes čeká, neuniknu, ať se to snažím vytěsnit z hlavy, jak chci.
Stavuji se raději vždy pár dnů předem.
Nechce se mi opouštět palačinkami a kávou příjemně provoněnou jídelnu, ale vím, že to musím udělat.
Zaplatím, přitom políbím Justina tak, aby celá Liberty Avenue věděla, že on je má stála hračka do postele a nikdo si na něj v mé nepřítomnosti nedělal zálusk. Usměje se na mě. Nezeptá se, kam jdu, ani kdy přijdu. Řeknu mu, že nevím, kdy se vrátím, ale že by to mělo být snad brzy. Pak se zabalím do svého velbloudího kabátu a šály a vydám se do bílých vloček.
Vystoupil jsem z auta, vzal malou květinu, kterou jsem přece jen cestou matce koupil a zkontroloval, jestli mám peněženku, tu jedinou jsem opravdu na návštěvu k našim potřeboval.
"S tím by se dalo souhlasit," odpověděl jsem jí místo pozdravu.
"No, ty nejsi o nic lepší!" odsekla mi na zpátek. "Spíš naopak!"
Ušklíbl jsem se: " Taky tě rád vidím. Jsem tu předně dvacet vteřin a už se mi dostane takového milého přijetí? Jak je to od tebe šlechetné, má velká sestro." Teď se ušklíbla na oplátku zase ona.
"Co provedli?" zeptal jsem se, když husté ticho začalo být trapné a má sestra mi blokovala další cestu.
" Koupila jsem mamince vaječný likér a oni ho zřejmě doma našli a upíjeli, a aby se to nepoznalo, klidně do něj nalili mlíko. Věřil bys tomu? Zasloužili by spráskat, hadi mrňavý!"
"Tohle byla jen klukovina, které se po letech zasmějete. Já spíš nemohu uvěřit, že matku podporuješ v jejím pití ještě alkoholickými dárky."
Samozřejmě se opět urazila a vyštěkla na mě, že lepší dárek je alkoholický než žádný. Jsou přece vánoce a vaječný koňak k nim neodmyslitelně patří. Než jsem stačil odpovědět, cosi o jejích pomýlených hodnotách, objevila se matka.
"Briane! To mám radost, že ses tu po takové dlouhé době ukázal!"
Ha, další výtka v prvních deseti vteřinách? Pevně zatnu zuby k sobě a na matku se usměju. Odvede si mě do obývacího pokoje a odspěchá pro nějaké pohoštění. Sedím sám v tom známém a přece tak cizím pokoji. Prohlížím si omšelý nábytek, který má už svou největší slávu za sebou a vzpomínám. Na stolku leží stejné čokoládové figurky, které matka kupovala nám. Ty nejlevnější, které s čokoládou nemají nic společného. Nenáviděl jsem je. Nejen, že mi nechutnaly, ale...
Nákup těchto obyčejných cukrlátek pro mě symbolizovala úpadek naší rodiny. Záviděl jsem své sestře, když mi vyprávěla, jak s mámou jako maličká pekla cukroví. Ne, že bych bůhvíjak toužil po pečení, ale já jí záviděl tu možnost, ten čas, tu péči a práci, kterou si maminka dala, aby mé sestře vyrobila cukroví. Jelikož jsem byl kluk, předpokládala, že o to nestojím. Pamatuji si ještě pár roků, kdy místo perníčků udělala alespoň čokoládový dort, který jsem měl rád. A pak už nic. Pár figurek ve staniolu, které chutnají jako polystyrén. Tím víc přece zbylo na vánoční "vaječný likér". Odvrátil jsem se znechuceně od čokolády. Pokoj byl podivně tmavý a bylo v něm chladno. Uvědomil jsem si, že se do mě dala zima. V loftu jsem sice nijak zvlášť nevytápěl, ale měl jsem rád, když byla podlaha zahřátá na chození na boso. Ještě raději, jsem měl, když se Justin netřásl zimou a mohl se producírovat po bytě jen tak. Usmál jsem se tomu, jaké podivné myšlenky mě dnes napadají. Chladno v pokoji nebylo jen od nohou, ale on celý dýchal nepříjemnou atmosférou. A to tu ještě nebyla hostitelka.
Horká káva mi ale přišla docela vhod.Konverzace vázla a tak jsem měl alespoň čím zaměstnat ruce. Matka přetřásala nedávné novinky a já se snažil tvářit, že mě zajímá, kam zavál osud mé spolužáky ze základní školy. Děkoval jsem sám sobě, že jsem se odtud vyhrabal. Ostatní zjevně neměli to štěstí... Moje rodina se ovšem tvářila, že kdybych žil život opraváře ledniček, instalatéra nebo dokonce taxikáře bylo by mnohem lépe. Já bych byl určitě lepší, než když jsem sice bohatý (nebrání jim zároveň se mnou vytahovat, ale i mi závidět), ale zcela odtržený od rodinného krbu. Opět jsem měl náladu pod psa a stačila mi pouhá hodina s nimi. Právě, když jsem si říkal, že mi to protentokrát opravdu stačilo, jelikož se schylovalo k další hádce s mojí sestrou, objevil se můj otec. Přivedl nazpět ty dva potencionální alkoholiky, prý mu rozebírali garáž. Vypadal skoro potěšeně, že mě vidí. Věděl jsem proč. Byl jsem jeho propustka od rodinných setkání. Za necelých deset minut jsme už bok po boku mířili k nejbližšímu baru. Bylo potřeba pozvat starýho Jacka na vánočního panáka. A obávám se, že ne jen jednoho.
Moje obavy se potvrdily v zápětí. Jack objednal stylem: "Podívej se Bille, kdo je tu se mnou. To je můj úspěšný syn Brian. Velmi, velmi úspěšný. Koukni na ten vohoz. Za ten bysme toho zvládli hodně, viď? Vymlaskli bysme ti zásoby..." Jack se zachechtal a pak se rozkašlal. Proč můj otec umí říct slovo úspěšný, že se za to málem nezačnu stydět? Říkám málem! Protože na to, co jsem dokázal jsem hrdý. A možná ještě víc Jackovi navzdory.
Jo, jo. Můžu se chlácholit, jakej jsem kabrňák, jak chci, ale když po pár panácích začne se svou oblíbenou písní, chtěl bych se zahrabat sáh pod zem.
"Nikdy jsem žádný děti mít nechtěl, já prostě nejsem hlava rodiny, ale koukám, že dneska mít syna je fajn." Zajímavé je, že tentokrát je to pojaté jako pochvala a já se stejně necítím lépe. Pokaždé bych mu chtěl nejraději ubalit, aby se vzpamatoval. Ale to bych ho musel nejspíš zabít a za to mi nestojí. Mám lepší věci na práci, než trčet v base.
Vím, že je to pro něj mučení, když nemluví. Po nekonečné době mi zašeptá někam do krku, že ho skoro ani neslyším.
"Ať se ti stalo cokoliv, vždycky budu při tobě a vždycky budeš pro mě ten nejlepší..."
Přikývl jsem téměř neznatelně.
"Nestalo se mi nic. Byl jsem jen na návštěvě doma. Nechtěl jsem, abys mě takhle viděl."
"Ne, jako trosku."
Může se to zdát divné, ale Justin na mě vlastně použil moji účinnou zbraň. Když viděl, že už jsem schopen mluvit, ale ani v nejmenším ochoten o tom mluvit (natolik mě znal), převedl celou věc do sexu. Když ti někdo šuká mozek z hlavy, rozhodně zapomeneš na problémy a bonusem navíc je, že se o tom nemusí vést dlouhé filozofické rozpravy. Chytrej kluk! Jenže je to Justin a tak se na mě v této napjaté situaci nevrhne a neznásilní mě. Díky za to.
Jen se o mě začal lehce třít. Jeho slipy o mé slipy. Jemňounce mi mručel do ucha, prsty pomalu přejížděl po zádech a svým rozkrokem se vpíjel mezi mé dvě polokoule. Vlastně to bylo docela uklidňující. Soustředil jsem se jen na jeho pohyby a vytěsnil myšlení. Šeptal mi, jak jsem sexy a chytrý a zábavný, jak rád se mnou je. Jak moc je nadržený, když mě jen vidí po bytě chodit bez trička. Jak si představuje, že mi lízá bradavky...
Jeho ruce se vloudily dopředu na moji hruď a lehce mě štípaly.
Potom se mě přidržel za rameno a vtlačil se ještě hlouběji mezi můj zadek. Mohl jsem cítit jeho tvrdý penis, jak s ním jezdil nahoru a dolu. Dokonce jsem poznal, že už má hlavičku nad gumou slip, že už se do nich nemůže ani vejít. Dýchal čím dál víc vzrušeněji a já si uvědomil, že já také. Rukama se dobýval pod mé spodní prádlo, aby mě pohladil. Náhle mi došlo, kam tohle směřuje a varovně jsem na něj zavrčel.
"Justine! Neopovažuj se mě vojet!
A právě v tu chvíli oči otevřel a podíval se na mě. V jeho očích byla opravdová láska, kterou já považoval až do teď jen za koncentrovaný obdiv. Byla tam a já věděl, že na ničem jiném nezáleží.
"Teď tě chci já a nehodlám si nic jen představovat, i když to bylo krásný."
Bleskurychle jsem měl na sobě kondom a pomalými pohyby se spoustou líbání jsem nás dovedl k dalšímu orgasmu.




Brianova biologická rofina je síce naprd, ale má skvelých priateľov a Justina ;) :)
krásne Vianoce a sviatky :)