Můžu mít všechno na světě, jen tebe ne!

6. září 2013 v 21:53 | Justinka |  Povídky na jeden zátah

Tak jsem se zase jednou vynořila ze své "zářivé" reality a vrhla se na skype. Čekalo mě tam velice milé překvapení. Narozeninový dárek od úžasné Luc. A jelikož je to Luc, byl to dárek layoutový:-)
Ptala jsem se, jestli tím chtěla vyřešit moji několikaletou otázku, kterého z těch dvou (nebo čtyř? :D Randy-Gale, Justin-Brian) mám raději, ale ukázalo se, že mi přidělila Randyho, jen proto, aby na ni "zbyl" Gale.:D Tak to tedy ne! Já si je dál budu milovat oba:D Ale Luc za nový lay mockrát děkuji Zapátrala jsem v archivu a našla malý kousíček, který jsem snad ještě na blog nedávala. Alespoň doufám:D Tak třeba jí připomene její QAF období:-)



Můžu mít všechno na světě, jen tebe ne!
Mohl bych si koupit téměř, co jsem chtěl a to jsem si také často dokazoval. Zejména na hračkách pro Guse nebo na nábytku do loftu. Přiznejme si, že mi ta moderní, plně vybavená kuchyně, obsahující nejrůznější vychytávky, byla dost na nic. Hlavně, když měla funkční ledničku na udržení mého pitného režimu a uchovávání poppers a byl jsem spokojen, ale tak… mé ego bylo uspokojeno lépe tímto, než nějakým složitě vyrobeným pokrmem.
Tak jo… mohl jsem mít všechno. Od poslední kolekce Armaniho, ve které vypadá každý hned lépe, ale na mně samozřejmě nejlíp, přes cvičící stroj, který snad za vás i cvičí, ale sakra já se přece chtěl zapotit, takže jsem si nechával můj osvědčený, na kterém jsem ztratil nějakou tu libru, po výlety kamkoliv, kam zamířila White party. Jenže k čemu mi všechny tyhle převážně teoretické možnosti jsou? Vysmál bych se sám sobě. To pitomé přísloví, že ne všechno jde koupit za peníze, mě doběhlo. Nikdy jsem ho zas tak nebral vážně, ale život mi ukázal, že se pletu. A bylo to sakra hořký poznání. Daleko hnusnější, než ten čaj, který mi Justin opatřil u Číňana, aby vzkřísil mýho ptáka po rakovině. Ano, třeba právě rakovina. Tam si můžete koupit jen lepší péči, víc vyšetření, lepšího doktora, ale rozhodně ne jistotu uzdravení. Hezky každej sám za sebe bojuje proti té zrádné mrše. Byl jsem blázen, když jsem si myslel, že to můžu zvládnout sám. Jistě na začátku byla téměř idealisticky ušlechtilá myšlenka, nepřidělávat Justinovi starosti, jeho život taky není procházka růžovým sadem, a pak také samozřejmě strach. Aby si mě nepřestal vážit, až budu vypadat jak troska s roztřesenými koleny klečící u záchodu nebo ještě větší strach, že uvidí v mých očích, jak moc se bojím.
Nevím, jak to dělal, ale on naprosto přesně věděl, jak mi pomoct. Když bylo potřeba mlčet, tak to udělal, i když to je pro něj horší jak trest, jen se přitiskl na má záda a hřál mé zimnicí zkoušené tělo a byl tam se mnou. Vím, že mohl cítit, jak z vyčerpání a neustálého zvedání se žaludku brečím, ale někdy to také bylo jen z pocitu vděčnosti, že mě pevně svírá a nepouští,...neopouští.
A pak, když mi začalo být lépe a on se mohl zase začít usmívat, nejprve opatrně, aby se nic nepokazilo a pak… pak když se dozvěděl, že jsem nejspíš doopravdy v pořádku, že jsme to zvládli, jeho tvář se roztáhla to toho nekrásnějšího úsměvu,jaký jsem kdy viděl. Smál se, až se zalykal a objímal mě, líbal a já mu ani nemohl jeho péči a lásku /ano lásku, každý jiný by utekl, tím jsem si jistý/ vynahradit, jelikož jsem byl sice zdravý, ale stále ještě mrzák na tom nejdůležitějším místě. Hmm, špatný odhad!
Mrzák jsem pořád, ale zjevně na mozku, když jsem si takovýho člověka nechal odejít. Opustit mě.
Opět s ušlechtilýma myšlenkama, jak se beze mě bude mít líp. Jak se oklepe a naskočí do rychlíku své kariéry. Jeho život bude závratně šťastný, když nebude muset řešit mě.
Ale kurva! Já už nechci být ten šlechetnej rytíř v lesklý zbroji, který za mě všechno posere. Celej svět ví, že jsem bezcitej hajzl a dává mi to sežrat, tak proč sakra ne? Proč z toho nemůžu jednou mít něco já! Ne něco, ale něco co opravdu chci nejvíc na světě, nejvíc ve svém životě, něco co mi kurevsky chybí! JUSTIN!


A tak tu ležím v té samé posteli, kde jsme se nejen nesčetněkrát milovali a šukali do bezvědomí, ale kde jsme si navzájem udělili nejednu lekci, kde mě on vytáhl z nejhoršího zlého snu mého života. Jelikož před opilým otcem se dá někdy zmizet, vyhnout se mu, ale rakovině se nevyhnete.
Ležím tu a sakra pozdě vím, že jsem si měl všechny ty řeči o tom, že je to jen čas, co se neuvidíme odpustit. Jelikož mi strašně šíleně moc chybí. Nejen fyzicky, kdy můj pták si myslí, že ještě chvíli a nejspíš praskne tou nečekanou monogamií, kterou jsem si nezáměrně z ničeho nic naplánoval. Vlastně ne. Ani to nebyl plán, jen se to tak prostě stalo. Nikdo nebyl dost dobrý k tomu, abych s ním Justina byť jen zkusil porovnat. Natož, abych ho šukal. Nejprve jsem si namlouval, že to je absencí uliček Babylonu, ale… že by si velký Brian Kinney nedokázal najít příležitost, kdyby chtěl? Jo, v tom to vězí, že nechce! Nechci nic a nikoho, jen svého Justina, kterého jsem elegantně nechal odejít za štěstím. A co já? Co bude se mnou?
Budu už navždy sedět každý večer doma a uvazovat svůj život k víc a lepší práci?
Peníze jsou fajn, ale… náhle je tady to velké ale, které tu dřív nebylo!
Justine, kde jsi?
Jako vždy mi jde skvěle maskovat, své pocity a tak i když Michael vede zpytovné pohledy, a jelikož je to Michael, tak to jde rovnou do jeho úst a nepřestává mě informovat o tom, jak bych měl Justina navštívit, napsat mu nebo alespoň hodit sex po telefonu, tak to nedělám! Nemůžu, jelikož bych se nejspíš rozbrečel, slyšet o něm a pořád ho nemít.
Takže… co s tím?
Takhle to zjevně nefunguje!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KájinQa | E-mail | Web | 6. září 2013 v 21:59 | Reagovat

Ahoj máš nádherný blog a skvělý dessing! Jak to děláš? Ta návštěvnost je fakt božská :O
článek- povedl se

Tvůj blog jsem našla takhle: koukla jsem se na yuripovídky, kde jsi napsala dost dobrý komentář. Tak jsem klikla na odkaz Tvého blogu a uviděla jsem tohle!

Jsi talento na bloggování, jen tak dál,jsi skvělá! :D

(nemysli si, že to je ironie nebo tak něco, jenom mě tenhle blog dost zaujal :-)  )

2 luczaida | E-mail | Web | 6. září 2013 v 23:23 | Reagovat

Tak jo. Za layout nemáš zač. jen jsem viděla tuhle dokonalou Randyho fotku a neovládla jsem se, vždyť mě znáš :D
A teď... kde je sakra ten zbytek!? Tohle mi prostě nemůžeš udělat! :-D

3 Jane | Web | 7. září 2013 v 21:31 | Reagovat

Výborná povídka :-) Doufám, že plánuješ i druhý díl, protože tohle opravdu nemůžeš udělat :D I když to pomyslné, že autor může vše :-D  :-D

4 Karin | 8. září 2013 v 17:14 | Reagovat

Taký doufám že bude druhý díl. :-P

5 Rowene | 16. září 2013 v 22:27 | Reagovat

Moc pěkná povídka. :-P

6 Trinity | Web | 2. října 2013 v 20:47 | Reagovat

Ahoj, možná si mě pamatuješ :) dřív jsem měla blog chemicalvampire.blog.cz, ten jsem smazala a teď začínám na novo :) a byla bych ráda, kdybychom se mohli spřátelit :)Můžeš se těšit na QAF povídky a další slashe :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015