
Jsem hrozná, vždycky sem jen vtrhnu, plácnu sem drabblata (dnes koukám, že ještě obráceně, alespoň vidíte, co mě napadlo jako první :D) a zase letím.
Drabble deváté na téma: Hromy a blesky
Fandom: ze života? :D
Počet slov: 100
Upozornění: 18+
Autor: Justinka
Fandom: ze života? :D
Počet slov: 100
Upozornění: 18+
Autor: Justinka
Chce, abych mu vyprávěla věc, která mě nejspolehlivěji vzruší. Ležím na gauči a bojuji s nutkáním pohladit se. Chtěls to, máš to mít.
Jsme v posteli tři. Můj hetero přítel nechává mého gay přítele, aby mu zkoumal tělo rukama, jazykem. Sám nás hladí oba dva. Líbáme se. I když se miluje se mnou, oba pozorujeme zručné laskání a pronikání prstů do lůna toho třetího. Dovádí nás to k šílenství a já tuším, že brzy nezůstane jen při sledování…
Jsme v posteli tři. Můj hetero přítel nechává mého gay přítele, aby mu zkoumal tělo rukama, jazykem. Sám nás hladí oba dva. Líbáme se. I když se miluje se mnou, oba pozorujeme zručné laskání a pronikání prstů do lůna toho třetího. Dovádí nás to k šílenství a já tuším, že brzy nezůstane jen při sledování…
Hromy a blesky na tebe psychologický neumětele! Prý nereálné! Prý jak z nějakého porna! Prý se to nestane!
"To byla vzpomínka!" konstatuji.
"To byla vzpomínka!" konstatuji.
Drabble na téma: Hromy a blesky
Fandom: QAF (Justin, Brian) po 513
Počet slov: 100
Upozornění: ne
Autor: Justinka
Počet slov: 100
Upozornění: ne
Autor: Justinka
Zvednu telefon a omluvím svou nepřítomnost. Nemohu se dostat z Pittsburghu. Hromy a blesky protínají oblohu a letadla ani nevzlétnou. Přebukuji si letenku na později, zamířím taxíkem zpět.
Zpět do vyhřáté postele, kterou jsem nedobrovolně opustil kvůli pracovním povinnostem.
Jsem tak rád, nerad létám v bouřce, zato jsem rád s Brianem každou volnou chvíli navíc.
Zavolám mu. Když mě za půl hodiny radostně vítá zpět ve svém náručí, oba víme, že tohle může skončit jen a jen mým nejrychlejším svlečením a pokračováním v promilovaném víkendu.
Po oknech stéká déšť a já se mokře lepím k Brianovu tělu, šeptá: "Miluji bouřky!"
Zpět do vyhřáté postele, kterou jsem nedobrovolně opustil kvůli pracovním povinnostem.
Jsem tak rád, nerad létám v bouřce, zato jsem rád s Brianem každou volnou chvíli navíc.
Zavolám mu. Když mě za půl hodiny radostně vítá zpět ve svém náručí, oba víme, že tohle může skončit jen a jen mým nejrychlejším svlečením a pokračováním v promilovaném víkendu.
Po oknech stéká déšť a já se mokře lepím k Brianovu tělu, šeptá: "Miluji bouřky!"



Teda... jsem fakt ráda, že vždycky píšeš ty druhý drabble. Co my se o tobě nedozvíme
(A ne, pořád nevěřím, že je to fikce
)