Nucené práce 27.díl

21. října 2012 v 16:34 | Justinka |  NUCENÉ PRÁCE
Že mi to ale trvalo! Jenže já nějak nemohu připadnout (po těch letech a po těch mnoho Justin-Brian poprvé se není co divit!) na něco trošku, alespoň trošku, jinak, aby se to ještě dalo číst! Pak jsem musela uznat, že bych se s tím patlala do skonání a tak to prostě nechám, tak jak to je! Snad si to i tak užijete. Děkuji LUC za velkou pomoc a všem za kometáře:-)

K velkému překvapení :D varování 18+ Justin a Brian konečně jdou na to:-) čislo kapitoly 27, věřili byste tomu? :DDD





Justin
V autobusu cestou " k milovanému" domovu na sedadle přede mnou štěbetala moje sestra s kamarádkou o tom, jak už se těší. Jak už nevydrží ani minutu bez svého mobilu, písniček, nablblých seriálů a ostatních kamarádek, které se jistě už také vrátily z prázdnin. Byla tak bezstarostná!

A moje hrdlo bylo sevřené úzkostí. Každou chvilku můj pohled zaletěl k vykukujícímu Brianovu rameni. Brian, který seděl mezi vedoucími hezky vepředu, ale jen tři řady přede mnou. Nejraději bych vyskočil a zlíbal ho, to by možná můj strach na chvilku vytlačilo z hlavy. Jenže by to také zcela zabilo moje šance na jakékoliv pokračování. A určitě ještě něco horšího. Tak jsem tam seděl a uvnitř mě vybuchovaly miny nerozhodnosti a strachu z toho, co bude dál.
Jsme tady! Je konec. U autobusu na nás čekali oba rodiče. Maminka nás dojatě tiskla, což mi bylo před ostatními dost nepříjemné a trapné. Otec na mě hrdě pokývl, jako bych teď byl o moc víc chlap, když jsem přežil jeho výcvikový tábor. Hmm, otče, zdá se, že ještě něco uvidíš. Ale doufám, že to nebude zas tak moc brzy!
Vítali jsme se s našimi, pak mě objímal malý Tommy a šeptal poslední kamarádská vyznání, do zad mě na rozloučenou plácl Finn a objala Rachel a než jsem vůbec všem řekl ahoj, tak byl Brian pryč. Zdá se, že loučení nemá zrovna v lásce. Nebo jsme mu k srdci nepřirostli?
Nevěděl jsem, jestli ví, kde bydlím, ale já jsem jeho adresu znal. Dobře jsem si jí zapamatoval, když jí Brian dával Tommymu a teď jsem si pořád dokola opakoval: Roh Tremont Street a Fullerovy 6
Trochu jako mantru.
Bylo nedělní odpoledne, snědli jsme už výborný pozdní oběd na přivítanou a teď jsem se usadil ve svém pokoji na posteli a nevěděl co dělat. Cítil jsem se tady divně. Věděl jsem, že to přejde, je to jen takový ten pocit, když přijedete po delší době domů a koukáte se na své věci očima cizince. Náhle bylo všechno špatně. Nechtělo se mi malovat, nechtělo se mi koukat na telku, nechtěl jsem se vrhnout do knih ani si vyrazit s Daphne.
Daph miluju, ale jediné co jsem teď chtěl, bylo vědět, jak to bude dál s Brianem. Tak moc jsem ho potřeboval. A teď nemyslím jen moji neustálou nadrženost, jen jsem na něj pomyslel, ale prostě… prostě lásku. Miluju ho! Sakra, já ho miluju, srdce mi bije v rytmu jeho srdce a já sedím tady v tom pitomým pokoji a on? On se možná už začíná chystat do Babylonu, aby chytil nějaké tricky. Přemýšlím o tom jako by to byla samozřejmost a přitom o tom vůbec nic nevím. Přesto se toho hrozně bojím. Nechci, aby to udělal. Chci, aby byl se mnou. Musí vědět, že… Přece musí cítit, jak ho miluju. Anebo mu to musím říct. Hned!
Nenechám ho dělat nějaké hlouposti. Přece řekl, že chce. Že mě chce. Není to to, co jsem chtěl slyšet, ale na začátek dobrý. Třeba i já jemu chybím?
Vyskočil jsem, jako by mě bodnul. Tryskem jsem se osprchoval, fofrem vybral nějaké slušné oblečení. Nějakým dlouhým laděním jsem se nezdržoval, věděl jsem, že mě Brian viděl už ve strašlivých "pravěkých" modelech, takže tohle bledě modré triko, které mi ladí s očima a těsné džíny, ve kterých mám pěkně vytvarovaný zadek, budou v pohodě.
Zavolal jsem Daph, abych měl alibi a ona dokonce slíbila, že mě tam hodí. Je zlatá! Pokud si ovšem odmyslíte, že na vás přitom provede křížový výslech.
Za půl hodiny na mě troubila před domem. Snažil jsem se s ní vést smysluplnou konverzaci, ale dostala ze mě jen ódu na to, jaký je Brian bůh. Moje nervozita vrcholila. Když zastavila na rohu dvou ulic a klidně řekla, že už jsme tady, málem jsem vypálil bez rozloučení. Ale ona mě stáhla zpět za triko a uklidňujícím objetím mě zastavila. Usmál jsem se.
"Díky, Daph."

Do domu jsem se dostal s nějakým chlapem. Vynechal jsem výtah a podíval se na poštovní schránky hned za dveřmi, jelikož jsem potřeboval vidět jmenovky majitelů bytů. Když už jsem ztrácel naději, že jsem si adresu pamatoval dobře, uviděl jsem to. Brian Kinney. Tak je to tady!
Jediné dveře, které neměly označení, byly až úplně nahoře. Veliké kovové šoupací dveře. Dovedl jsem si představit, že jimi Brian chodívá denně. Opájel jsem se představou, že i já jednou budu.
Zhluboka jsem se nadechl a zabouchal. Pak ještě jednou a ještě jednou. I když jsem dodal i volání jeho jména, nic se nestalo. Nebyl doma.
Tolik jsem se zabýval mojí potřebou ho vidět, že mě tohle ani nenapadlo. Zvažoval jsem co dál.
Tuhle čtvrť neznám a nevím, jestli potloukat se tady je bezpečné.
Sedl jsem si na schody a čekal. Moje nadšení pomalu vyprchávalo. Dostavil se vztek, na mě, že jsem měl jít dřív, na něj, že už někam šel a ani na mě nepočkal, ale potom jsem si uvědomil - jsme neměli nic domluveného, vůbec nic. Jen jsem si myslel, že naše pocity o pokračování našeho vztahu jsou vzájemné. Opřel jsem se hlavou o své paže na kolenou a přemýšlel. Závěr byl jediný. Chci, aby mě Brian alespoň chtěl. Chtěl být se mnou. Možná jsem se zamyslel moc hluboce nebo jsem na chvíli usnul, protože jsem tam seděl už pěkně dlouho, ale najednou zčista jasna stál přede mnou Brian.
Všechny chmury byly rázem pryč. S mým pověstným úsměvem jsem se na něj zadíval a i on mi úsměv vrátil.
"Dlouho jsme se neviděli, že?" pronesl.
Zasmál jsem se a přikývl na potvrzení.
"Chyběls mi. Kdes byl? " kousl jsem se do jazyku, jelikož jsem hned věděl, že jsem se na tohle ptát neměl. Brian první část přešel bez odpovědi a otevřel ty své těžké kovové dveře. Nepozval mě dál, ale nechal je otevřené. Šel do kuchyně a přitom mi říkal, že se stavil za svým nejlepším přítelem a najíst se. Až se převlékne, asi bude muset zajít ještě do práce.
Napil se vody z lednice a nabídl i mně. Stál jsem pořád ještě mezi dveřmi. Zavrtěl jsem hlavou a jen užasle pozoroval ten ohromojící prostor kolem.
"Jdeš dál?" ozvalo se.
Šel jsem, ale hned jsem slyšel pobavené "zavři dveře." Tak jo pane, Kinney, je to velká zábava, že jsem docela vedle z představy, co by se teď asi mohlo stát. Moji pozornost upoutalo to, že se Brian začal svlékat. Opravdu se svlékal do naha?
Fascinovaně jsem na něj hleděl a říkal si, jestli to vážně půjde takhle rychle? Zmocnila se mě trochu panika, slyšel jsem sám sebe zrychleně dýchat. Srdce až v krku.
Brian, aby mi to ještě ztížil, anebo mi dal trochu času na rozmyšlenou, kdo ví, se nahý začal polévat tou ledovou vodou. Zalapal jsem po dechu v údivu za něj a chtěl se stát každou kapkou, která po něm tekla.
Pořád jsem tam stál a nemohl se od toho pohledu odtrhnout. Třásl jsem se. Nevím proč. Udělali jsme toho s Brianem už tolik, ale teď už nás nemohlo nic zastavit. Jistě nebyl jsem plnoletý, ale na to jsem čekat nehodlal. Teď už žádný tábor, žádná zodpovědnost za mě, teď jsem tady za sebe a chci, aby se to stalo s tímhle nádherným, úžasným mužem, kterého miluji.
Z myšlenek mě vytrhla jeho otázka, stál jsem od něj pořád proklatě daleko a on na mě čekal s rozpřaženou náručí, do které mě lákal.
"Tak jdeš nebo jdeš pryč?"
Zbláznil se? Já přece teď neuteču, i když moje srdce už uhání o sto šest a přiznávám, že mezi těmi dveřmi jsem měl i já takovou podobnou myšlenku. Ale opravdu jsem to nechtěl udělat.
On se na mě pousmál a dodal.
"Tak jdeš a pak jdeš pryč?"
Vtipálek! Ano, takhle bych šel moc rád, ale pryč? Pryč jít nechci!
"Tak jdeš a zůstaneš?"
Srdce mi poskočilo. Jistě si ani neuvědomil, co všechno mi právě teď díky své žertovné slovní přesmyčce nabídl. Nebo ano? Nevím. Ale tohle jsem chtěl! Pro tohle jsem si přišel. Abych mohl být s ním, jak jen to půjde. Zůstat s ním. To mi dodalo odvahu. Nervózně jsem si sundal košili a pomalu se vydal k němu. Pořád tam stál s tím pobaveným výrazem a roztaženými pažemi.
Zastavil jsem se, až se naše břicha srazila dohromady a jen jsem tam stál. Myslel jsem, že se obejmeme, políbíme. Ale on mi jen pevně přitiskl moje boky ke svým. Vytáhl mě nahoru, naše rozdychtěné rozkroky se zatetelily tím pevným sevřením.
To jsem nečekal. Překvapeně jsem vydechl a otevřel tak pusu. Dravec zaútočil. Vrhnul se mi na tak snadno prolomená ústa, jako by to nyní byla pozvánka ke vstupu. Škádlil mě. Uhýbal a opět se nořil hluboko do mě a já se mu to snažil oplácet. Vnímal jsem jeho ruce všude po mém těle. V jednu chvilku mi nevině ale žhavě přejížděl po ramenech a v další, mi už rozepínal poklopec. Bylo to na mě docela rychlé. Ale líbilo se mi to. Hrozně moc!
Vyloupával mě ze slupek mého oblečení a za nedlouho jsem tam stál také úplně nahý a tisknul se na něj. Teď už zcela sám a dobrovolně. Pořád jsme se líbali, až jsem sotva popadal dech.
Ke všemu mě jeho pevná opálená ruka chytila za hrdlo, tak trochu jako husu, a on mě najednou v rázném pohybu od sebe odstrčil. Díval se svýma tmavýma, vzrušenýma očima do těch mých široce rozevřených. Stále mě držel za hrdlo v zadržovacím pohybu, ale jeden jeho prst mě lehce laskal po tváři. Celé to bylo smyslně vůdčí, ale přitom v tom prvotním vzrušení až něžné. Zmateně jsem ho pozoroval.
"Musím se umýt. Smrdím určitě už nejmíň čtrnáct dní."
Nervózně jsem se zasmál, věděl jsem, jak to myslí. Přesto, když mě konečně pustil, jsem si neodpustil naposledy se přitisknout, zabořit nos do jeho pokožky. Alespoň na chvíli. Moci se nadechnout toho důvěrně známého a milovaného Brianova pachu.
Brian se vydal někam do hlubin bytu a já tam zůstal trochu bezradně stát až do chvíle, než zavolal: "Jdeš?"
Rozběhl jsem se za ním jako šťastné štěně. Ovšem štěně s tím nejhezčím zadkem podotýkám!
Vstoupil jsem za ním do sprchového koutu velikosti naší předsíně. Neměl jsem ale čas na hodnocení, jelikož mě Brian stáhl k sobě pod horkou sprchu. Vykřikl jsem. Na kůži mi okamžitě naskákaly červené fleky a já uskočil. Brian si ihned uvědomil svoji chybu a teplotu zmírnil. Moje světlá pokožka nebyla na něco takového zvyklá, navíc ještě po tom studeném odchovu teď na táboře.
Brian nabral chladivé mýdlo a pomalu a až bych řekl omluvně, mě s ním celého myl. Zapomněl jsem na příkoří a užíval si na sobě jeho dlaně. Vtiskl jsem se pod sprchu normální teploty a dával mu své vodou prosycené polibky. Bylo mi úplně jedno, že jsem si myl vlasy, než jsem odcházel z domova, tohle bylo to nehezčí, co jsem zažil. Když mi Brian masíroval pokožku hlavy a pak oplachoval šampon z vlasů, byl jsem v sedmém nebi. Chtěl jsem se za to Brianovi odvděčit, a jelikož mě jeho erekce celou dobu píchala do boku, klesl jsem na kolena a pořídil Brianovi, jak jsem doufal, dnes první vyvrcholení.
Tohle by mohla být moje oblíbená činnost. Teplá voda, stékající mi po zádech a zadku, v puse žhavej pták. Dělá mi radost ho těšit…


Kdybych si nebyl stoprocentně jistý, že kráčím k mému prvnímu opravdovému sexu, tak řeknu, že jsme byli jak děti. V té teplé sprše jsme se vážně vyžívali. Nechávali teplou vodu stékat po všech částech našich těl a znovu se mydlili, klouzali po sobě dlaněmi a pak to smývali. Brian mě nenechal uniknout, aniž by mi nepomohl si sprchu vychutnat, alespoň rukou. Líbilo se mi to. Jako jakákoliv péče z jeho rukou.
Nakonec jsme se vzájemně poutírali Brianovými nejměkčími ručníky, jaké se kdy dotkly mého těla. Bylo to příjemné, hodně příjemné. Až mi bylo trapně, že se mi pod třením heboučkým ručníkem jak z reklamy pro miminka může vzpínat opět tvrdý penis. Utekl jsem od Briana a skočil do postele, tam třeba nebudu vypadat tak nepatřičně.
Nevypadal jsem. Brian se zastavil nahý mezi dveřmi koupelny a já viděl ten jeho oceňující pohled na moji bledou pokožku na jeho tmavě modrém povlečení. Snažil jsem se tvářit alespoň klidně, když už nevím, jestli svedu nějaký svůdný obličej.
Hm, patrně se i to podařilo, jelikož se Brian odlepil od futra a vydal se ke mně. Jediným pohybem se přese mne přehoupl a srovnal si mě pod sebe.
Seděl mi na stehnech a jeho ruce mi klouzaly po těle. Pokud byly na břiše ještě to šlo, ale jak začaly klesat s krouživými pohyby níž, nemohl jsem se soustředit.
"Tak co bys rád zkusil?" zahájil Brian konverzaci.
"Noo, chtěl bych zakusit život slavného malíře, chtěl bych zkusit kaňoning a jízdu na raftu a chtěl bych našeho učitele matiky kopnout do holeně…" zastavil mě pobaveně nechápavý pohled od Briana. Ou! Asi to takhle nemyslel!
"Myslím se mnou!"
Jeho hlazení mě vyvádělo z míry, ale přece jen bychom si něco měli ujasnit, i když jsem věděl, že to ví. Ale já se prostě…bál.
"Ou, nejspíš si chtěl, abych začal žebrat, abys mi ho konečně vrazil do zadku," což vzhledem k jeho dráždění nebyla tak odvážná myšlenka, neměl jsem k tomu moc daleko.
"Chceš, abych prosil?"
Brian s úšklebkem přikývl, že něco takového nejspíš rozhodně čekal.
"Proč?"
Naklonil se ke mně a dal mi malý polibek. Pak tichým, ale strašně sexy hlasem šeptal do mých rtů.
"Zaprvé je to strašně vzrušující, když se pode mnou kroutíš a dáváš mi znát, jak moc mě chceš. Můj pták je z toho ztuhlý na kámen. Za druhé… až ti bude někdo tvrdit, že jsem tě svedl a ošukal, tak… abys mu nevěřil!" Zasmáli jsme se oba současně, i když mně z jeho slov vyskočila husí kůže. Ne ze strachu, ale vzrušením.
"Neuvěřil bych ani na vteřinu!" Jak jsem si na to v budoucnu mockrát vzpomněl.
"Budu tedy prosit!" zašeptal jsem mu do ucha, které jsem olízl a pak na něj dýchl.
Zachvěl se. Brian se zachvěl… touhou… ze mě! Nemohlo být nic lepšího.
Touha z jeho očí... To jak si mě prohlížel. Čekal na každou moji reakci, i když to asi viděl už tisíckrát předtím, dával mi vědět, že je to něco výjimečného. I pro něj. Viděl jsem to!
"Chci tě a chci to. Ale pomalu a opatrně, jo?"
"Opatrně si můžeš zařídit sám." Podal mi kondom.
"Nasaď mi ho."Milerád jsem to udělal.
Vzal mé nohy a lehce si je opřel o ramena. Hladil mi boky a pak se jeho prsty dobývaly dovnitř a pomalu mě připravovaly. Jeho oči mě přesvědčovaly, že se není čeho bát, že mu můžu věřit. A to přesně jsem dělal. Věděl jsem, že na tohle nikdy nezapomenu a on mi to potvrdil. Cítil jsem takové napětí, chvění, strach, i radost.
"Ať budeš s kýmkoliv, já tam vždycky budu s tebou." Bylo to nějak zvláštně uklidňující a zneklidňující zároveň, nechtěl jsem být s nikým jiným, chtěl jsem být jen s Brianem. Náhle vše přehlušila bolest.
Brian v pohybu vydechl: "Zatlač." Ale to už bylo…
"To bolí." Vydechl jsem, i když bych nejraději vykřikl.
"To je součástí, teď se uvolni!" hypnotizoval mě očima a na chvíli se přestal pohybovat. Brian se chopil mé ochabující erekce a věnoval jí důkladnou péči. Opravdu to za chvilku bylo lepší, a když mi Brian přitiskl své rty na mé, věděl jsem, že i když je to drsný, přežiju to a docela… docela určitě se mi to líbí.

Brian
Nečekal jsem, že se Justin ukáže tak brzy, ale když už tu byl, mohli jsme konečně dokončit to, co jsme si oba přáli. Bál se. Viděl jsem to, ale ani ho nenapadlo z toho vycouvat.
Když jsem ho viděl na těch tmavě modrých peřinách… byl to nejen můj mokrý sen. Byl dokonalej. Neměl tělo jako holka, měl pěkně vyrýsované svaly, ale přitom byl drobný a jemně světlý. Moc se mi líbilo, co jsem viděl. Byl roztomile nervózní a já se zařekl, že to pro něj udělám hezké. Na sekundu mi vyskočila myšlenka na toho idiota Adama a to mě dostalo vzhledem k Justinovi, až do téměř romantické nálady. Chtěl jsem, aby se mu to opravdu líbilo.
A nemusel jsem se nijak moc snažit. Ten kluk byl zakuklený sex na kolečkách. Vypadal jako svatoušek, ale takový talent na sex jsem jen tak nepotkal. Byl skvělej. Udělali jsme jen malou pauzu od jeho poprvé a šli jsme do podruhé, potřetí, počtvrté. Líbilo se mu to. Miloval to. Byl vynalézavý a sál jako houba. Nové zkušenosti myslím…
Nebyl k zastavení. Málem by mě…
Ale ne. Nakonec usnul s hlavou na mém rameni. To trickům nedovoluju, ale tohle, tohle vážně není trick. Jen musím přijít na to, co tedy je!


Ráno mi udělal kávu a nechal se odvézt domů. Byl první školní den a on ho nemohl zmeškat!
Ptal se, kdy se uvidíme a já? Zpanikařil jsem! Chtěl jsem ho, věděl jsem, že ano, ale… ještě pořád jsem se bál.
"Uvidíme se ve tvých snech." A odjel jsem.
Věděl jsem, že se mu o mně zdá…

Ten malý zmetek!
On se nedá jen tak odbýt!
Druhý den stál ve stejném oblečení na Liberty Avenue a čekal na mě před Babylonem. Věděl jsem, že musí žárlit, ale ani okem nemrknul. Znuděně se opíral o lampu, i když to byla jen póza a kdyby ho chtěl sbalit někdo jinej, tak šílí. To nejchutnější soustíčko, které tu je jen kvůli mně a já… já ho chtěl. Nenechal jsem ho déle mučit a tak jsme se seznámili. Podruhé.

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rowene | 21. října 2012 v 17:30 | Reagovat

Konečně!!! A můžem pokračovat. :-D  :-D  :-D

2 Luczaida | E-mail | Web | 21. října 2012 v 17:39 | Reagovat

Vůbec nemáš zač ;-) Ten konec je fakt takhle hezkej :-) Ale stejně jsi mě nejvíc zabila zakukleným sexem na kolečkách :-D :-D

3 Domča | Web | 21. října 2012 v 18:34 | Reagovat

Parádne! :D

4 Saskya | 21. října 2012 v 20:44 | Reagovat

:-) veľmi pekné :) fajný koniec :D

5 katka | 21. října 2012 v 22:21 | Reagovat

skvělý díl nejraději bych je tam zamkla ale to by zas nemohlo být o Brianovi :-D

6 Lucinka | 22. října 2012 v 0:06 | Reagovat

Psala jsem delší komentář, ale nějak se neuložil, tak jen krátce: celkově (zatím)líbilo, mínusem občasné rušivé pravopisné chyby (pannenský!)a překlepy. Hezké narážky na Glee, zajímavý mix B/J a českých reálií typu zřícenina hradu. Píšeš čtivě, příjemná oddechovka před spaním :-)

7 Jane | Web | 22. října 2012 v 15:43 | Reagovat

jedním slovem prostě úžasné :-)

8 Kroupenka | 22. října 2012 v 16:34 | Reagovat

Když jsem to četla tak jsem si úplně představovala nějaké scény z QAF :-). Skvěle napsané jako vždy. Byla bych nejradši kdyby tato povídka dál pokračovala, ale bolím se že už to nebude ono. Přece jenom ten tábor měl takové kouzlo zakázaného ovoce ;-)

9 market | 28. září 2016 v 11:54 | Reagovat

Dokonalé :-)

10 Karin | 4. listopadu 2016 v 22:43 | Reagovat

Parádní povídka. :-)  :-D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015