Nucené práce 25. díl

8. října 2012 v 21:14 | Justinka |  NUCENÉ PRÁCE

Moc děkuji za vaše komentáře a věřte, že si jich v takhle dlouhém cyklu vážím o to víc!

Omlouvám se! Nejprve jsem, tak nějak nevěděla jak dál. Pak jsem se rozhodla, že už to sakra stačí, že je musím už šoupnout co nejrychleji domů nebo to Brian už nepřežije a vy možná také ne a pak...
Pak se dostavila dlouhá a deštivá neděle a nálada byla překvapivě, víc než... horny. Takže po minulém 18+, je zde další a kdo nechce, nechť nečte, jelikož posun děje je téměř nulový. PWP! 18+
Tudíž loučení se s táborem je odsunuto na další díl:-) Doufám, že vám to nebude tak moc vadit.:D




Brian
Ležel jsem sám v týpku a nemůžu říct, že jsem věděl, co chci. Jsem přece vždy rozhodný Brian Kinney, ale… prostě to bylo zvláštní.
S každým klukem, kterého jsem měl, stačilo, aby mi vykouřil a věděl jsem své, žádné další opakování nebylo nutné. Na světě bylo dost jiných.
S Justinem…
Měl by mě přece už nezajímat, ale to se nestalo. Chtěl jsem ho pořád stejně, ne-li víc.

Děsil jsem se svých pocitů.
K mému Justinovskému "problému" se přidala docela slušná depka.
Čekal jsem, že to tu bude děsivé, bylo to děsivé a ještě víc, než jsem čekal. Ale sakra už bych fakt potřeboval domů! Asi se tu zcvoknu! Chci se hodinu sprchovat, chci se jen tak brouzdat televizními kanály, i když nic nedávají, pracovat! Chybí mi Cynthia a neustálé hartusení na grafické oddělení, chybí mi Babylon! Chybí mi Michael, jeho kňourání a neutuchající zájem o mě.
Sbalil bych se okamžitě, ale přece jen mě tu drží Justin a nějaká podivná nevysvětlitelná síla, co mi velí, když už jsem to skoro přežil, dotáhnout to do konce. Ta nechutná baba soudkyně znovu?
To mi za to nestojí!
Takže jsem se ráno zhluboka nadechl a ač nerad jsem se rozhodl, že tyhle poslední tři dny prostě dám. A budu dobrej!
Přes den jsem se vyhnul docela dobře dalším podivným soutěžím, jelikož jsem s největšíma klukama připravoval dřevo na závěrečný táborák. Nebylo to zlý. Celý den jsem měl na očích Justinův zadek, což bylo na jednu stranu frustrující, nemoci se ho dotknout, na druhou stranu… bylo to… Byli jsme spolu, mluvili jsme, škádlili se, pracovali… Jsou i hůř strávené dny.
Odpoledne jsme se opět zabalili a světe div se, opět jsme měli přežít v přírodě noc! Sakra to si dělá Tygr srandu ne? Asi by se mu ty jeho super nóbl stany opotřebovaly, kdybychom v nich spali?
Ale předtím to prý bylo na zkoušku, teď je to závěrečný majstrštyk, za který dostaneme nejvíc bodů. Podle toho jaká bude naše chatrč, podle toho jak si zvládneme připravit večeři a podle toho, jestli bez hodinek nebo jiného přístroje se dokážeme na čas vrátit ráno do tábora. Přesně: v osm hodin ráno!
Trpěl jsem! Moje záda jen slyšela o dalším spaní na zemi, už se mi na nich ježily chlupy.
Ale Rachel ač sama nebyla tou představou uchvácená, dokázala do ostatních vmanipulovat špetku nadšení a tak jsme odcházeli z tábora s úmyslem přežít a to co nejlépe. Ještě pořád jsme mohli vyhrát, kdybychom zabodovali.
Tentokrát jsme se nekoupali a nelenošili. Nejprve bylo důležité rozdělat oheň, jelikož to nebyla žádná sranda, ale naštěstí jsme měli naší ohňovou hvězdu Tommyho, který už toto umění dokonale ovládal. Když oheň hořel, nechali jsme ho hezky hořet, aby se vytvořily žhavé uhlíky, vhodné na pečení večeře a vrhli se na stavění. Postavili jsme dokonalý lesní příbytek, jelikož jsem nehodlal opakovat Justinovo nastuzení z toho, jak mu celou noc teklo do spacáku.
Honil jsem kluky pro další a další větve a hlídal každou akci.
Konečně jsme všichni s dílem byli spokojeni.
Maso k večeři se tentokrát opravdu vyvedlo a nemusela, aby se za něj stydět ani nejlepší restaurace.
Anebo jsem měl prostě už hlad.
Líbilo se mi sledovat Justina, jak se naproti mně živočišně živí pečeným masem, pusu mastnou…
Byl takový malý smyslný pračlověk!

Když jsme se umyli po večeři, neměli jsme už nic v plánu. Jen sedět, povídat si, zpívat, koukat do plamenů, spát. Jak kdo chtěl.
Jenže to by nesměla Lucy nadhodit otázku přepadení ostatních oddílů za účelem zcizení jejich vlajky.
Bojovníky našeho kmene to ihned totálně nadchlo a začali plánovat loupeživou výpravu. Nechtěl jsem se toho zúčastnit. Tohle mě opravdu neláká. Mám se dost rád.
Uvítal jsem tedy, když jsem mohl jako silný muž střežit tábor. Justin se ke mně přidal, nejspíš abychom mohli být chvilku sami. Cítil jsem z něj obavy, že už ho nebudu chtít a tušil jsem, že mi chce dokázat, že za to stojí.
Nevěděl, že já to vím. Rachel s Lucy se sice tvářily všelijak, ale Lucy souhlasila, jelikož prahla jít to někomu zavařit.

Justin
Naši odešli a my s Brianem se právě slovně špičkovali, čehož byl jediný výsledek, skončit pevně zaklesnutí do sebe, líbat se jako o život a možná něco víc. Jenže na to nedošlo.
Nepočítali jsme totiž s naším přepadením. Sousední oddíl chtěl znepříjemnit život zase nám. Chtěli nám ukrást oddílovou kůži.
Ano, přesně tu, ze které jsem vybral asi milión červů. O tu bych být jimi opravdu nestál, ale oni nás chtěli připravit o čest. A to je pak jedno, že je to jen stará prožraná kůže.
Než jsme se nadáli, stáli jsme oba s rukama za zády, pevně drženi a přivazováni čelem ke stromům.
Oni se samozřejmě chechtali a uráželi nás a my zase je, jenže to nemělo takovou pádnost, když jsme jim to nemohli nandat. Bylo jich moc. Poseroutkové.
Byl jsem vzteky bez sebe! A to samozřejmě nemluvím o Brianovi! Blesky šlehaly z jeho očí, div že nepodpálil les. Jenže čím víc jsem se mrskal, tím se mi provazy zařezávaly do rukou. Brian proti mně vypadal jako beránek, jen ty oči mu plály hněvem.
Naši útočníci s vítězným pokřikem a s naší "ctí" radostně odskotačili přepadnout poslední oddíl a my osaměli. Brečel bych ponížením.
Konečně jsem se odhodlal podívat na Briana, nechtěl jsem nás dva vidět bezmocně svázané, ale málem mi spadla čelist. Jeho provazy byly na půl volné a už se z nich pomalu soukal ven. Vykřiknul jsem překvapením.
Zpražil mě, ať neřvu, ale pak se poťouchle usmál. Kroutil se a různě prohýbal a přitom mi vysvětloval.
" Viděl jsem za život dost debilních detektivek, abych věděl, že se při uvazování musíš dobře nadechnout a co nejvíc zvětšit objem těla. Pak jsou provazy volnější. Oni to zjevně neznali…
A jak tak koukám na tebe, tak ty taky ne!" s úšklebkem se už zcela volný postavil ke mně.
Měl pravdu a to mě štvalo. Nechtěl jsem se před ním projevit jako pitomec.
Jen jsem sykl, ať mi tedy milostivě pomůže, když je takový génius.
"Měli bychom jít varovat naše a získat vlajku zpět!"prohodil jsem bojovně.
Jenže to přesně se mu nechtělo.

Dal rty až k mému uchu a horce mi do něj dýchal. Postavily se mi všechny chlupy na těle.
"Tak mě popros! Řekni mi, co bys chtěl?"
Když mi tohle zašeptal do ucha, už jsem vůbec na rozvazování nepomyslel. Strom mi začínal být malý. Tedy… myslím kalhoty.
"Briane… někdo náš tu může… vidět."
Ano, bál jsem se prozrazení, ale také mě to pekelně vzrušovalo. Nevěděl jsem, že mě může mé znehybnění a oddání se na milost a nemilost, takhle rozpálit. Bože, vždyť jsem panic a troufám si tu hrát nějaké otrocké hry? Není na to příliš brzy?
Brian mě držel za krkem a jemně mě třel. Mráz i horko střídavě probíhalo mým tělem, i když jsem věděl, že je teplý letní podvečer. Pevná vůle v těchto věcech asi nebude mou předností.
"Hladit…" zasténal jsem s obličejem rudým studem.
"Hladit? Kde?"
Dělal hloupého? Kde sakra asi!
On mě zatím hladil po zádech a zdálo se, že se dobře baví.
"Níž," zasténal jsem.
Konečně přešel na můj zadek a začal po něm lehce přejíždět.
Brzy mi to nestačilo. Moje tepláky byly docela tlusté a já si chtěl užít pocit jeho teplé ruky na mé kůži.
Musel jsem mu to říct.
Smál se a ptal se mě, zda nechci raději rozvázat.
"Ne. Chci, aby ses mě dotýkal."
"Oukej!"

Lehce vnikl pod gumu tepláků a laskal mě.
Vydechl jsem, protože to bylo přesně to, co jsem chtěl. Jenže…
On za chvíli projížděl mojí rýhou a třel mě. Lehce, lehoučce a já… už jsem chtěl opět víc.
Stáhnul se a já nespokojeně zavrčel.
"Copak?" optal se.
"Nic."
Přece mám svoji hrdost ne? Je to zvláštní po tom, co jsem udělal minule, ale… Stačí, že jsem tu svázaný a on si se mnou může dělat, co chce, za což jsem rád. Ale nebudu se mu tu vnucovat, nebudu žebrat, aby…
Prudce jsem se musel nadechnout, jelikož mi půlky roztáhl a lehce poklepal na vchod a pak byl zase pryč. Tiskl mi bok a já přehodnocoval své předešlé odbojné myšlenky.
Byl jsem vážně rád, že vepředu mám tepláky, jelikož otírat se mým plně připraveným klackem o kůru smrku by bylo víc než bolestivé. Využil jsem bavlněné pohostinnosti slipů a natiskl se pevně na strom, až jsem musel zasténat. Slipy mi přestávaly stačit.
"Zopakuj to!"
"Co?"
"To… poklepání,"srdce mi bilo na poplach, ale já se nemínil držet zpět. Chtěl jsem to. Chtěl jsem to tak moc. Udělal to, ale jen jednou. Zavyl jsem frustrací, a i když to bylo složité, pootočil jsem se na něj a zle se na něj podíval.
"Udělej to, prosím, víckrát. Líbí se mi to."
Užíval si mé divoké oči, jistě ztmavlé touhou a rudé tváře od studu a ponížení. Udělal to.
Zvrátil jsem hlavu dozadu a snažil se vyšpulit zadek, i když to moc nešlo. Měl jsem provazy kolem celého těla, nejen kolem zápěstí.
Byl jsem vlastně rád, že jsem přivázaný, teď už bych se hladově na něj vrhal. Ne, že by moje žebrání nebylo ještě víc ponižující.
Ruka opět zmizela. Tohle ale už vážně bylo mučení! Chtěl jsem protestovat.
Byl jsem připravený na všechno a on si se mnou hrál. Ano, opravdu jsem to chtěl. Chtěl jsem, aby pronikl prstem dovnitř.
Ale spletl jsem se, prsty zmizely jen proto, aby se vrátily mokré, kluzké, teplé. Byly to jeho sliny?
Vzrušilo mě to. Hrozně moc.
On ale stále kroužil kolem a k ničemu se neměl. Já jsem zatím přirozenými pohyby nebo alespoň jejich zbytky, které mi byly umožněny, ojížděl strom. Už jsem nemohl čekat.
"Pojď, pojď dovnitř! Chci to!"
Teprve, když jsem vydechl i prosím, Brian začal postupovat pomalu dál.
Zastavil jsem všechnu činnost a čekal. Bylo to zvláštní. Cítil jsem Brianovu tvrdost na boku a jeho prst probíjející se mým horkým vnitřkem. Byl tam! Byl na konci. Chvilku počkal a pak se začal pohybovat, krouživými pohyby jako by něco hledal. Dráždil mě.
Projížděl mnou a já se snažil nesténat. Podal mi můj vlastní šátek, který jsem měl na krku jako zálesák a já se do něj zakousnul.
Slipy jsem měl totálně promočené, a kdyby právě teď v tom stromu byla díra, tak ho tam strčím,
i kdyby to byl úkryt lesních včel.
Zaškrábal mi na prostatu a já zešílel blahem. Vydechl jsem:
"Ách, víš, že ses tam dostal úplně první?"
Asi nevěděl. Mohl jsem cítit jeho překvapení. Pak ale znovu a znovu začal dráždit to sladké místečko, zopakoval několikrát ten skvělý pohyb a já se vydal na cestu, ze které není úniku. Končí pouze zmítáním se v orgasmické křeči. V tu chvíli jsem děkoval, že jsem přivázaný, jelikož po tomhle bych zaručeně šel k zemi. Brian se na mě pevně tiskl a nejspíš se také udělal do kalhot jako já. Ale nemohu to říct jistě, Byl jsem chvilku mimo. Stáli jsme tam u sebe a hrudníky se nám zvedaly z rychlého oddechování.

Brian
Byl jsem připravený stáhnout mu kaťata a nacpat se dovnitř, jenže když řekl, že si tam nikdy nedal sám ani prst, tak jsem to raději neudělal. V křoví to divně chrastilo a já opravdu nechtěl být přistižen bez kalhot. Doufám, že nebudu vypadat zbaběle, ale chtěl jsem pro Justina něco pohodlnějšího napoprvé. Ovšem já sám, jsem to nemohl vydržet ani o sekundu déle. Bylo to opravdu žhavé, jak se tam svíjel a já ho měl plně ve své moci a on mi věřil, chtěl to!

Chris
Vrátil jsem se, pod nějakou trapnou výmluvou, že jsem něco zapomněl. Tolik jsem je chtěl vidět spolu. Věděl jsem, že tam na sebe nebudou jen koukat.
Připlížil jsem se a chvíli nechápal, co to dělají.
Justin byl svázaný? To je pedofil a úchylák ten Brian! To snad není možné!
Neviděl jsem Justinovi do tváře, ale podle sténání netrpěl. Popoháněl Briana, ať pokračuje. Teď jsem si všiml ruky v Justinových teplákách.
Mělo mi to přijít odporný, ale spíš mě to vzrušilo. Představil jsem si, jaké to je, kdyby se mě Brian dotýkal. Líbilo by se mi to. Děsivé.
Justin zasténal, je taková děvka!
Jenže já tady můžu jen závidět.
Když jsem viděl Briana smáčet si prsty, jistě aby se líp dostal do Justina, musel jsem si sám vyndat z kalhot tvrdou erekci a pohonit si. Pohled na ně byl tak erotický, i když jsem vlastně vůbec nic neviděl, jen se na sebe tiskli, minimálně se pohybovali a tiše sténali, přesto to bylo něco, co mě smetlo. Udělali jsme se nejspíš všichni tři najednou.
Jen oni o tom nevěděli.
Teď jsem zíral na to, jak Brian rozvázal Justina a ten mu vyčerpáním téměř spadl do náruče.
Brian ho podpíral a přitom ho líbal a něco mu šeptal. Bylo to tak intimní, že jsem se styděl, že tu trčím s rozepnutým poklopce jako deviant a začal jsem nenávidět i je za to, jak si to tu užívají. Zlostně jsem se raději vydal zpět k oddílu. Tohle miliskování fakt vidět už nemusím.

Brian
Hned poté co jsme se s Justinem upravili, přiřítil se celý náš oddíl, jako by měli nějakou předtuchu a vzrušeně vyslechli, jak jsme byli potupně svázáni, ale dokázali jsme se z toho dostat, a jak tu není už nic, co bychom mohli ochraňovat.
Všichni jsme se vydali na trestnou výpravu! Tohle si nenecháme líbit.
Nakonec jsme svoji kůži dostali zpět. Zachránil nás totiž déšť. Ostatní asi ještě neměli připravené spaní a tak urychleně začali dokončovat chýše, aby jim do nich nenapršelo. Nadávali na kůži pozor a tak se malý Tommy připlížil a kůži jim sebral.
Chtěli jsme získat ještě nějakou další, ale to se nepovedlo a tak jsme to nechali na ráno a šli se schovat. Děcka zase nebyla k utišení ze všech zážitků. Po větvích stékal hustý déšť, ale nám to nevadilo, byli jsme v suchu a teple, nakonec všichni sklapli a usnuli, jako když nás do vody hodí.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rowene | 8. října 2012 v 22:08 | Reagovat

A slina teče a teče, krásně zatuhlý děj. Více deštivých nedělí! :-D  :-D  :-D  :-P  :-P  :-P

2 Luczaida | E-mail | Web | 8. října 2012 v 23:12 | Reagovat

No jejda :-D :-D :-D
majstrštyk? HE? sorry, ale nemluvím řečí tvého kmene :-D

Bylo tam ještě pár dalších perel, který mě dostaly pod stůl... jako třeba malý smyslný pračlověk :-D Jako... opatlaná pusa od masa by mě teda do varu fakt nedostala :-D A úplně vidím, jak Brian říká něco jako slovo kaťata :-D :-D Sorry, ale málem mi tekly slzy z toho :-D

A pak ten Chris ve křoví, no já už jsem se lekla, že bude další rprůser a on si vyhoní, no to je gól :-D Aby se k nim příště nepřidal :-D Doufám, že příště už pojedou fakt domů :-D

3 katka | 9. října 2012 v 17:50 | Reagovat

doufám že chris bude držet zobák nemám ho ráda ale tebe ráda mám napsala jsi to skvěle :D

4 Kroupenka | 9. října 2012 v 19:27 | Reagovat

Jednoduše nemám slov ;-)  :-D

5 Domča | Web | 9. října 2012 v 20:06 | Reagovat

Parádne!! :D a to s Chrisom ma teda dostalo :-D

6 marci | E-mail | 10. října 2012 v 12:26 | Reagovat

tak honem do civilizace a douám že bude pokračování marci :-)

7 Hluboká nad Vltavou | E-mail | Web | 10. října 2012 v 18:10 | Reagovat

máš úžasnej blog

8 evannabarca | 13. října 2012 v 20:04 | Reagovat

Konečně jsem měla čas si to v klidu přečíst. A stálo to za to. Naprosto skvělá kapitola, nemůžu se dočkat další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015