Bráchové (Glee)

4. října 2012 v 23:06 | Justinka |  Povídky na jeden zátah
Já vím, já vím. Žádné Qaf podle obrázku čekat nemůžete,ale už mě přestalo bavit, žebrat u Roedeera:D To byl vtip. Naopak Roedeer mě dnes úžasně potěšil a tak jsem se osmělila a zachtělo se mi napsat si z Glee alespoň drobnůstku. Upozorňuji, že nesleduji spoilery, přesto píšu jakoby dopředu, protože tohle v seriálu ještě teprve bude. Nejspíš.:D Je to jen má fantazie a proto také nemohu vědět, jak to bude opravdu vypadat. Ale tohle noční povídání mi straší v hlavě už déle a teď se konečně dostalo do wordu...

I když tohle není Luczaidino gusto, chci jí poděkovat za plochu do mého pc šitou přímo na míru. Jakea Gyllenhaala u brány jsem si přála už hodně dlouho a teprve dnes jsem narazila na dost velkou fotku. Mrkněte, jak se to Luc povedlo!


GLEE
KURT/FINN





Kurt nemohl nic vystát. Cítil se jako spráskaný pes a nevěděl, jak by se měla Rachel chovat, aby ho tak strašně nerozčilovala. Buď by měla truchlit a plakat po Finnovi nebo se radovat z nové lásky a neohlížet se zpět. Tenhle týden dělala plus mínus obojí s intervalem asi pěti minut a to Kurtovi šíleně lezlo na nervy. Chtěl být sám, chtěl mít klid, chtěl mít čas na vlastní pochyby… Chtěl zalézt do své nory a už ji nikdy neopustit. A to se s Rachel nedalo.
Naštěstí byl před nimi prodloužený víkend. Věděl, že v redakci to nikdy nespí, ale jeho šéfová viděla, že takhle by jim stejně byl k ničemu a tak mu třídenní volno schválila. Sbalil si tiše a rychle. Na stůl napsal vzkaz pto Rachel a utekl.
Utekl z NY jako malej kluk, ale bylo mu to jedno. Toužil po svým tátovi, po Carolině laskavé chápavé tváři. Toužil po čemkoliv, co znamenalo domov. Schovat se do bezpečné ulity alespoň na chvíli. Najednou byl ten nejopuštěnější chlap v NY, jakkoliv to znělo divně.


Jenže když pak opravdu přijel domů, jen krátce se pozdravili, Kurt jim nastínil situaci, aby se to přece jen nedozvěděli
od někoho jiného a pak se doma snažil každému vyhnout. Teď právě neměl sílu mluvit absolutně s nikým. Chtěl se jen zanořit do svých peřin a konečně plakat a plakat.
Přece se s Blainem dohodli, že se tohle nestane!
Blaine byl ten, kdo ho podporoval, kdo ho prakticky do NY poslal! Tak proč s tím má teď tak obrovský problém? Proč to udělal? Kurt tomu stále nemohl uvěřit. Blaine Anderson se s ním rozešel! Absolutně a definitivně!
Potom co všechno spolu zažili.
Kurt se odmítl cítit vinný. Ano, nevzal Blaineovi telefon, protože se po dlouhé době cítil dobře s lidmi, kteří ho chápou, kteří mají stejný pracovní zápal, kteří jsou fajn. Dělal práci svých snů a nebyl tam ten podivín Kurt. A co udělá láska jeho života? Urazí se? No tak jo! Asi je opravdu na čase vyrůst, i když to Kurtovi trhá srdce na kusy. Zatím je to jen póza, ještě mu to tak úplně nedošlo. Ale co má také dělat jiného? Blaine už ho nechce! Opět se rozbrečel…


Dýchej, Finne! Čekal jsi, že ti padne do náruče a ona se tam zatím peleší s jiným chlapem! Finn si přehrává tu scénu nejmíň po sté a pokaždé se mu srdce rozskočí na kusy.
Viděl to, nikdy nebyla tak sexy. On jí za to asi nestál. Pro něj měla jen panenkovské šatičky s dětskými podkolenkami.
S tím cizincem se z ní stala žena. Bolí to, ale ne víc než to, že řekla, že je potřeba vyrůst z první lásky.
Vážně? A nechtěla si mě náhodou vzít? Má chuť rozmlátit někomu nos.
A ten panák newyorskej by se hodil!
Tak co má dělat? Opít se, rozmlátit něco, utíkat, dokud ta bolest nepřejde nebo nepadne vysílením. Brečet?
Neví. Neví nic. V hlavě pulzuje tupá bolest a ve střevech Rachel točí nožem. Srdce je rozlomené a nehodlá se léčit.
Jeho postel je právě to nejbezpečnější útočiště, které může mít. Proto přijel domů. Nechce vidět nikoho a nic! Jen tak tiše, jak to půjde, trpět! Schovat se před světem.


Je půlnoc. Burt s Carol už dávno spí. Ale to jsou jediní v tomhle domě. Jejich synové, kteří tu už jsou jen na návštěvě, ale samozřejmě to bude dál jejich azyl, jejich domov, jejich otevřená vítající náruč, každý ve své posteli zírají do stropu, očima ze kterých snad ani už nic téct nemůže a hodnotí stále dokola a dokola svoji neradostnou situaci.
Kurt už dál nemůže. Musí vstát, jeho tělo už víc vzlyků nezvládne.
Potřebuje se uklidnit, usnout a spát a spát…
Vyplíží se do kuchyně, aby si ohřál mléko a snědl nějakou sušenku. Večeři totiž odignoroval, a vymluvil se, že mu není dobře. Teď mu už kručí v břiše, ale je mu to jedno. Dělá jen to, co má naučeného. Teplé mléko uklidňuje, tak si tedy jde dát teplé mléko.
Právě zírá do otevřené ledničky, když se za ním zjeví jako duch jeho nevlastní bratr. Vypískne!
Nejen, že se nehorázně lekl, ale taky se s ním, právě s ním, tady nechtěl potkat. Měl Finna opravdu rád, každý věděl, že měl. Ale… tentokrát, když věděl, co Rachel udělala, by se mu raději vyhnul.
Už proto, že je ve stejné situaci a má v hlavě zmatek.
Možná že kdyby mu nebylo tak bídně, tak by ho ten obraz nejspíš pobavil. On ve svém saténovém pyžámku se třese ve světle a chladu ledničky a proti němu Finn, nahý, jen ve starých vytahaných boxerkách, které vyplňuje postava atleta. Ani Finn nevypadal perfektně šťastný, že se tu s Kurtem srazil. Vypadá dokonce překvapeně, jako by se probral až těsně před ledničkou.
Chvíli se tak pohledy měřili, pak Kurt konečně popadl mléko se sotva postřehnutelným zachvěním z chladu, ledničku zavřel. Nabídl i Finnovi, ten se ušklíbl, ale přijal. Zatímco Kurt mlčky dělal mléko, Finn chystal sušenky. Na první pohled idylka, ale stejně jako to vřelo v nich, tak to vřelo mezi nimi.
Finn to nevydržel!
"Tos mě nemohl varovat? Mě opravdu nenapadlo, že bude stačit jeden dva měsíce a Rachel najdu v náručí jinýho." Hlas se mu zlostí a bezmocí zlomil.
Kurt se teď chtěl unášet jen vlnou svého vlastního smutku, ale Finnův bolestný výraz ho nenechal chladným.
Je to jeho brácha! Nervózně přešlápl z jedné bosé nohy na druhou.
"Finne, já… ničeho jsem si nevšiml. Nakreslila si tvé jméno na zeď, ptala se po tobě, stýskalo se jí.
Pak měla peklo ve škole s jednou učitelkou a já… snažil jsem se jí pomáhat, ale v mé práci to bylo úch..úplně na nervy."
Finnova tvář nevěstila nic dobrého a tak Kurt raději zmlk.
"Jo, takže ty sis nevšiml! Nevšiml, kvůli svému naprostému zaujetí pro nějaké hadry! Díky, brácho!" vyštěkl Finn s hořkostí v hlase.
"Ne, Finne! Ona opravdu nedělala nic špatného! Chtěla jen zapadnout ve škole a přitom být nejlepší! Tak jako vždycky. Jako bys ji nezal… Nebo mi chceš taky vyčítat práci?" Celou dobu se snažil být klidný, ale konec skoro až vyjekl.
"Nedělala? Já viděl něco jinýho, to mi věř! A že jsem po tom netoužil. Byla celá načančaná! Svádějící! Kurva úžasná!"
Kurt viděl Finnovy břišní svaly zatnuté do podoby betonové zdi, ale nevěděl, jak mu pomoct.
Co měl na to Kurt říct? Asi ano, asi to tak bylo a on si toho nevšiml. Jenže změnilo by to něco?
Patrně ne. Zkuste měnit plány Rachel Berryové.
"Finne, je mi líto, ale… co bys udělal? Přijel bys a co? Zůstal? Asi stěží, že? Asi jsme to měli čekat… Vztah na dálku… je…" zamumlal něco nesrozumitelného, ale rezignace v jeho hlase nemohla uniknout ani o trochu pomalejšímu Finnovi.
Uznal, že vylejvat si zlost na Kurta mu nepomůže. Smutně kývl a pak, aby se nerozbrečel, nacpal si celou sušenku do úst. Mléko už bylo dávno horké.
Posadili se na gauč a pustili si tiše MTV. Jen jako kulisu, aby to mlčení nebylo tak trapné. Kurt doufal, že tam nebudou nějaké milostné balady, to by patrně nedal.
Pokojem se rozezněl nějaký nářez, který neznal, neměl touhu znát a nerozuměl mu. Ale tentokrát mu to nevadilo. Bylo to v pořádku, hlavně, když nemusel myslet. Finn byl naopak spokojený, protože tuhle hudbu měl rád a tak se do ní ztratil…
Finnovi už dlouho tak mléko nechutnalo. Cítil v něm med a možná ještě něco, něco co bude nějaká speciální Kurtova vychytávka. Možná to bylo jen tím, že nejedl celý den, ale tohle bylo vážně dobré.
Na půl úst Kurta pochválil. Vlastně mu docela dost scházel. Stýskalo se mu po starých časech. Nebyl v armádě spokojený.
Kurt jen mlčky přikývl. Jindy by ho to těšilo a začal by brebentit, co a proč a jak do mléka dal, ale dnes ne.
Finn se zarazil, když už v hrnečku nic nebylo. Otočil se ke Kurtovi, jakoby uvažoval, jestli mu to on nedopil. Zkoumavě si ho prohlížel, pak se ale zeptal na něco jiného, jakoby se tu Kurt vyskytl až teď.
"Kurte, co tu děláš?"
"Dělám ti mléko a sušenky," zavrčel Kurt a snažil se Finna zmást.
"Proč jsi tady a ne v NY, proč neutěšuješ svou kamarádku Rachel, proč jsi jak schlíplá slepice a kdo ti vyčítá práci? Počkat, na to druhé odpovědět nechci! Patrně utěšovat nepotřebuje!" Finn pevně stiskl rty k sobě, až mu zbělely, ale dál koukal na Kurta a čekal na odpověď.
"Ale potřebuje, věř mi. Jen…" Kurt si promnul spánky, protože mu v hlavě začala pulsovat bolest.
"Lezla mi trochu na nervy, trochu víc, protože… protože jsem chtěl být sám…" Finn na něj dál zíral, jakože tohle rozhodně není odpověď. Že tohle nechápe. Tohle přece není Kurtovo běžné chování.
"Blaine a já jsme se rozešli," zašeptal Kurt s hlavou skloněnou.
Chvíli se nedělo vůbec nic a Kurt neměl chuť se podívat na Finna. Nevěděl, jestli by tam nenašel nějaký posměšný úšklebek. Raději si zoufale sledoval nohy a zaháněl slzy, jelikož to bylo ve skutečnosti poprvé, co tahle věta přešla přes jeho rty nahlas.
Finn by očekával, že Kurt tu bude pobíhat a vyšilovat, nadávat svým jemným způsobem, bude hystericky ječet. Ale takhle tichého, smutného a bez života Kurta dlouho neviděl. Sevřelo se mu srdce.
Oba tenhle smutek dobře znali.
Náhle se kolem Kurtových ramen ovinula nahá a teplá Finnova paže a přitiskla si ho k ramenu.
Slyšel Finna účastně šeptat, že je mu líto. Nejdřív myslel, že se rozpláče, ale nakonec jen popotáhl,
a když ho Finn stále nepouštěl, dovolil se uvolnit a lehce se o něj opřít.
Čím déle byl přitisknutý k Finnovi tím mu bylo líp. Byl to tak hezký pocit, mít se o koho opřít, ke komu se přitulit, cítit jeho hřejivé teplo a vědět, že je to jeho spřízněná duše, která se cítí stejně, právě teď mu rozumí…
Finn se natáhl pro ovladač a přepnul televizi. Viděl, že Kurt bojuje s pláčem, ale nevěděl, co by mu k tomu řekl.
Na proslovy nebyl. A tak ho prostě jen držel, přikryl je dekou a poté, co chvíli hledal, co by se mohlo Kurtovi líbit, našel už po sté vysílaný Armagedon.
Hm, Bruce Willis je hezkej chlap, to musel uznat i on a hrdina co zachrání svět se hodí vždycky, na tom se snad shodnou.
A tak tam seděli, Kurt brečel Finnovi na rameni, předstíraje, že je mu líto Bruce a byl rád, že má takového bráchu.
Pak ho ale konečně všechen ten pláč a teplé mléko přemohlo a on stulený k Finnovi usnul.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luczaida | E-mail | Web | 4. října 2012 v 23:41 | Reagovat

Moc hezká jednohubka. Děkuji za věnování :-) Bylo to smutný, ale dost jsem si oddechla, že tam Rachel nefiguruje o moc víc :-D
Moc dobře vím, jak se člověku uleví, když napíše to, co se mu pořád honí hlavou, takže teď zase můžeš pokračovat v Nucenkách a konečně je dostat z toho blázince domů, prosím :-D

2 keishatko | Web | 5. října 2012 v 0:03 | Reagovat

toto sa mi hrozne páčilo...nádhera...sem tam by sa aj mne zišiel taký brat, ktorý by ma iba objal, keď to potrebujem najviac :-D

3 Rowene | 5. října 2012 v 8:52 | Reagovat

Jó Jake, taky se mi líbil, dokud mé srdéčko absolutně neobsadil Gale. Glee neznám, takže to u mě nemá tah na branku. :-D  :-D  :-D

4 katka | 5. října 2012 v 16:13 | Reagovat

mít to správný rameno je důležité :-)

5 Roedeer | Web | 5. října 2012 v 18:13 | Reagovat

To bylo překvápko! Finn je taky otloukánek skoro celého fandomu, jako teď nově Kurt. Já se na něj tak těšil a společné scény s Kurtem mě potěšily o to víc. Díky za povídku! O Finnovi bys mohla psát častěji. A tohle "Kurt brečel Finnovi na rameni, předstíraje, že je mu líto Bruce a..." je přímo skvělý :]

6 nerrti | E-mail | Web | 6. října 2012 v 22:21 | Reagovat

To bylo milé. Jsem si vědom tvé náklonnosti k oběma postavám, takže k tomu přičítám to logiku.
Jinak trochu mě tam nešlo pod nos to staré známé přehazování přítomného času a času minulého, a taky si pořád trvám na své otázce "jak mu to sakra měl říct?" protože psát sms do armády a hlásat tam, že si rachel našla nového kamaráda, kor když ještě neodpovídá a je kdovíkde v prdeli, mi holt nepřijde normální. :D
Jinak fakt pěkné. :)) je to spíš bratrská záležitost, to s tím mlíkem a sušenkama bylo takové fajn gesto.

7 Bilkis | 22. října 2012 v 15:32 | Reagovat

Jé, hele! A jakto, že já o tom vím až teď? kruciš, poslední dobou chodím všude nějak pozdě. :D Moc hezké, kápla jsi mi do noty.

8 Karin | 30. října 2016 v 12:46 | Reagovat

Moc hezký napsané. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015