Nucené práce 21. díl

18. září 2012 v 10:16 | Justinka |  NUCENÉ PRÁCE
Chtěla bych poděkovat všem kdo komentují, protože mi to fakt hodně pomáhá.
Konkrétně Domče, Katce, Kroupence, Rowene a samozřejmě Luczaidě. (mám velké štěstí, že je vás pět, jelikož můj nepsaný a nevyhlášený zákon, pro přidávání další kapitoly je pět komentářů, doufám, že se to bude i nadále dařit:D)

Luc, ty nejsi na posledním místě, ale na prvním, jelikož s mým ztraceným papírem, nedostatkem času a vlastního mozku,
s neustále se mněnícím směrem příběhu, bych to bez rozebrání s tebou měla hodně těžké! Nehledě na mě - mně:DDD
V minulých komentářích jste psaly, že jste to čekaly. Doufám, že vás zas tak moc neštve, že nejsem autor, od kterého se dočkáte šílených zvratů v každé (druhé) kapitole. Já jsem prostě takový popisovač situací. Baví mě poklidné tempo této povídky a sem tam sex:D Na nečekané zvraty si nechám vlastní život, i když bych si to tedy mileráda odpustila.
Z pochybné chřipky se nejspíš vyvine borelióza. Čekám na výsledek testů a cítím se bídně.
To jen pro vysvětlení, proč moje povídky nejiskří brilantním důvtipem a nejsou v tempu rychlé akce, (no i když, jak kdy:D Justin a Brian umí vyvinout pěkně rychlé tempo:D) jelikož já jsem prostě založením pecka:D
Konec očerňování, jděte číst:-)

Beta: Luc





Justin
Poté co se Lucy dostatečně vyzvracela, jsme jí chtěli doprovodit až k jejímu spacáku, protože zjevně byla v šoku, ale ona to zuřivě odmítla. Šli jsme tedy alespoň tak pomalu, aby nám klopýtající Lucy stačila.
Kurva a je to v háji! Chápal jsem, proč se o tom Brian nechtěl šířit, ale šance, že to Lucy nevykváká byla, hmm… nulová? Byl jsem proto naštvaný, ale zase jsem byl rád, že už mezi námi bude jasno. Tedy že už mi nepoleze do zelí. Jako by byl Brian můj?

Není, vím, že není, dává mi to jasně najevo, i když jen nonverbálním projevem, ale to je proto, že na nějaké řeči o tom, co bude potom ani zdaleka nedošlo. Ale právě teď je tu se mnou a můžeme… Co? Já nevím…
Počkali jsme, až Lucy zapadne do svého spacáku a pak se vydali k těm svým.
Všichni už spali a Lucy taky usnula jen co lehla. Doufám.
Brian se pomalu začal svlékat. Svítil měsíc, ale mezi stromy v lese dopadalo měsíční světlo jen tam, kde byla skulina. Jeho tělo bylo jen jako tmavá silueta, přesto mě lákalo tak moc.
I já jsem se rychle vysvlékl. Na ničem jsme se nedomlouvali, přesto jsme se vydali k lomu.
Voda vypadala děsivě černě. A byla studená. Jen nahoře byla teplá vrstva prohřátá přes den slunečními paprsky, ale dole studila jak led. Udělali jsme rychle každý pár temp a vrátili se ke břehu.
Nemohl jsem to vydržet, potřeboval jsem zase cítit Brianovy horké dravé rty. Natiskl jsem se na něj a první ho políbil.
On mi to v zápětí vrátil i s přídavkem. Hladil mi záda a tiskl mi zadek se stále větší potřebou se mě dotýkat a já mu to oplácel. Bral si mě vášnivě ústy, přesto v tom bylo cosi něžného. Náhle si mě přitáhl zuby za můj spodní ret, seštípl mi prsty levou bradavku, která byla na kámen ztvrdlá vzrušením i zimou, a pak mi pošeptal horkým dechem do ucha: "Pojď ven z té vody, mám z koulí led!"
Zasmál jsem se a konečně zaregistroval, jak se třesu a moje kůže je pokrytá husinou.
S ním bych tam vydržel stát věčně. Nerad jsem vylezl z vody a jedním krokem dohonil spěchajícího Briana. Bez přemýšlení jsem se chytil jeho dlaně, kterou mi nenabízel, ale já ji chtěl. Bylo to automatické gesto. Až pak mě napadlo, že jsem jak romantickej puberťák, což jsem taky byl, ale dobře jsem tušil, že Brian z toho má osypky. Zatrnulo mi. Co udělá? Tak moc jsem nechtěl, aby se mi vytrhl. Nejsme na rušné městské ulici, kde by nás mohl každý vidět, nejsme někde, kde mu to zničí pověst dravce… Je to jen pro nás dva. Vyčkával jsem.
Zarazil se, ale nakonec si mou ruku nechal v dlani a táhl mě ke spacákům. Culil jsem se tak, že víc to už rozhodně nešlo. Směsně romantické, ale krásné.
Chtěl jsem…
Chtěl jsem toho hodně, ale roztřásla mě tak příšerná zima, že jsem vděčně zapadl do svého spacího pytle.
Stačil jsem si natáhnout jen triko na spaní.
Za chvilku se na mých zádech objevila velká Brianova dlaň. Třel mě. Moje zuby totiž hlasitě cvakaly
do ticha noci. Přitiskli jsme se k sobě a Brian na nás předtím hodil ještě celtu. Pak jsme se v tom maskovaném úkrytu líbali. Pomalu, něžně, dlouze. Přestala mi být zima a nalezl jsem si na Briana, abych se o něj mohl otírat a dráždit ho…
Jelikož jsem se vzbudil až ráno do slunečních paprsků prosvítajících mezi listy, tak jsem patrně usnul. Dal bych si facku, ale nedalo se nic dělat. Únava, alkohol, příjemné teplo a všechno vzrušení včerejšího dne mě patrně odrovnalo dřív, než mohlo dojít k dalším zkušenostem s Brianem.



Lucy
Ještě než jsem otevřela oči, věděla jsem, že je něco špatně. Mně bylo špatně. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli vstát nebo ještě chvíli ležet, ale jen co jsem se pokusila zkontrolovat okolí svého spacáku pohledem, věděla jsem, že tohle neudržím. Slunce už vystrkovalo růžky, ale většina ještě spala. Kus ode mě Rachel seděla na spacáku a pročesávala si vlasy. Ježiš, ta holka je protivně akční. Ona už je vzhůru a pracuje na sobě, se vsadím, že si splete vlasy a půjde si zacvičit. A já tu ležím jak mrtvola. Pak můj zrak padl na maskovanou haldu, pod kterou musel být Brian a podle všeho tam nebyl sám. Všechno se se mnou zhouplo a já chtě nechtě musela vyskočit a utéct se svou nevolností dál od svého spacáku a zvědavých pohledů Rachel.
Zdá se, že jsem včera pila víc, než jsem kdy zkusila a zanechalo to na mně následky. Žaludek se mi znovu obrátil a já si vzpomněla, že nejen nauzea je následek včerejší návštěvy restaurace.
Bože! Já jsem tak pitomá! Co jsem to jen Brianovi navykládala? Ne, že by to nebyla pravda, ale odkdy se dívky dožadují zbavení se pannenství? Já jsem takový zoufalec! Zjevně jsem si nevybrala dobře! Zaúpěla jsem a znovu vrhla, i když už nebylo co.
Tak on je…! Fuj! Proč zrovna on? A proč zrovna já na tohle musím narazit? A vůbec, neměli by takový lidi… Takový lidi by vůbec neměli být! A když už tak ne na dětském táboře! Skauti dobře vědí, proč jsou proti takovým deviantním členům, ti by jim tu organizaci pěkně rozložili. Proč se takový lidi neléčej, něco se sebou nedělaj?
Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc mě dusil vztek. Nejen na Briana, ale také na mě. Byla jsem tak pitomá, a jestli se to někdo dozví… Vždyť se nebudu moci objevit v táboře, studem se propadnu, nebudu moct tátovi na oči, taková hanba! Já, která by měla jít příkladem!
Ucítila jsem na zádech lehký dotek a někdo mi držel vlasy, abych si je nepozvracela. Podle bot to byla Rachel. Sakra ona je tak dokonalá! Zrovna ona mě tu musí vidět? Já se tak stydím!
Když už to vypadalo, že ve mně nezbylo vůbec nic, Rachel mě odvedla ještě kus dál a posadila mě na spadlý kmen. Obličej mi otřela mokrým kapesníkem, objala mě lehce kolem zad a tiše čekala, jestli ji k tomu něco řeknu, což bylo u Rachel neobvyklé. Čekala jsem spíš výchovnou přednášku o škodlivosti alkoholu. Vlastně mě možná právě to její mlčení vyprovokovalo.
Sice jsem se děsně styděla, ale najednou jsem věděla, že nejlepší obrana je útok. Přece zrovna já nebudu za černou ovci tábora a milostpán Deviantní bude hrdina všech dnů! Tak to tedy ne! Vztek se ve mně znovu zvednul a měla jsem co dělat, aby nepovstal i žaludek.
Vychrlila jsem na Rachel v bezmocném pláči, že jsem vyznala Brianovi lásku a on? On mě odmítl!
Byla to Rachel, takže zase tak dlouho držet pusu zavřenou nevydržela a tak mi do toho skočila a jala se mě uklidňovat, že to je pochopitelné, že dospělý chlap už má jistě nějaké jiné závazky a tak.
Prostě kecy!
"Ne, Rachel, zcela jasně mi předvedl, když jsem mu to nechtěla věřit, že je na kluky!" vypálila jsem a těšila se, jak si užiju Rachelin výraz šoku. Ten se také dostavil, ale údiv vyvolalo něco jiného.
"Jak předvedl?" zmateně se ptala Rachel.
"Jen aby mi dokázal, že mě nechce, tak se vrhl na Justina a líbal ho! Deviant jeden! S chlapem, tedy klukem, chápeš to? Hnus! Já mu to tak zavařím, že si na nějakého řiťopicha ani nevzpomene, kolik bude mít starostí!" štěkla jsem.
Tentokrát jsem zvracení překonala, ale můj vztek se jen tak skrýt nedal. Vřelo to ve mně.
Rachel mi řekla, abych se několikrát zhluboka nadechla.
A i ona to po mně zopakovala a pak mi řekla:
"Lucy! Brian zajisté nezvolil ten nejlepší způsob, jak tě odmítnout, ale jenom protože ranil tvoji hrdost, se mu přece nebudeš mstít? Jsi přece lepší než on. On se sice stará jen o to z čeho něco má, ale ani proto z něj není horší člověk. To dělají homosexuálové i heterosexuálové. Lucy, on si svoji orientaci nemohl vybrat. On s tím vážně nemůže nic udělat, věř mi, že se možná i trápil, proč nemůže být na holky, ale jelikož se s tím narodil a nemůže s tím hnout, tak je lepší se s tím vyrovnat. Pro něj i pro tebe. Byla bys raději, kdyby ti lhal, chodil s tebou a zahýbal ti s klukama? Protože to přesně by dělal, nemohl by si pomoci."
Co ona o tom ví? Kvůli mně by se změnil, kdyby mě opravdu miloval, dokázal by to, jen chtít. Láska přece hory přenáší. Znovu jsem se naštvala.
"Mluvíš jak kniha! Co o tom víš? Musí to přece nějak jít!"
"Nejde! Hmm, taky bys věděla, kdybys měla dva táty, kteří si prošli peklem, než si přiznali, že jsou homosexuální a než se našli. Je to dlouhá historie, a když budeš chtít, tak ti ji někdy povím. A kromě toho můj nejlepší přítel… je gay."
Poslouchala jsem s otevřenou pusou. Kdo by to do Rachel řekl! Vypadala slušně.
"Proč?" vypadlo ze mě jen.
"Co proč? Proč s ním kamarádím? Protože je hrozně fajn, je upřímný, je to jedinej chlap, který se mnou jde rád nakupovat a řekne mi popravdě co si o tom myslí. Kamarádky chtěly vždycky ty nejlepší kousky pro sebe nebo jim nevadilo, že v tom mám velkej zadek, protože to znamenalo, že ony budou hezčí. Kurt je skvělej! Nakupujeme, bavíme se, blbneme spolu, zpíváme, koukáme na filmy z postele a cpeme se zmrzlinou. Někdy! Držíme tajli! A klidně ho do té postele vezmu, protože mě neoblejzá."
Když to Rachel pojme takhle tak to nezní tak špatně.
No tak jo, měla bych ho spíš litovat, že je chudák takovej postiženej. Možná by bylo vážně lepší o tom všem mlčet… alespoň pro mě.
Rachel asi cítila změnu v mém postoji a tak začala kout železo, dokud bylo žhavý. Dohodly jsme se, že já to nechám být a ona Brianovi promluví do duše. Hlavně jsem jí uložila, aby tady NIC absolutně nic nedělal nebo vážně bude mít problém, prásknu ho jak krysa, jestli ještě jednou uvidím nějaký nechutný francouzák! Justin je pod zákonem, a jestli z něj roste taky takovej nepoužitelnej chlap, tak ať, ale ať to dělá jinde! Rachel řekla, že to je správný přístup, alespoň pro teď a slíbila, že na to dohlédne.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rowene | 18. září 2012 v 12:57 | Reagovat

Pff... to je legrace. Jak popisuješ tu Ráchel a vůbec. A kluci sladcí, vyšplouchali se a pěkně vyspinkali. Budu to hlídat a když bude málo komentářů, tak přidám!!!! Tuhle povídku mám čím dál raději. :-D  :-D

2 Domča | Web | 18. září 2012 v 15:33 | Reagovat

Naozaj skvelé :-)
No ale Lucy :-? som zvedavá či to niekomu ešte vykecá alebo sa bude chcieť pomstiť

3 marci | E-mail | 18. září 2012 v 19:24 | Reagovat

dlouho jsem nepsala, ale jsem zde obden, nejen kvůli povídkám ale i o informacích o našich miláčcích :-P marci

4 Luczaida | E-mail | Web | 18. září 2012 v 19:34 | Reagovat

Tse, už jsem se chtěla ozvat za to poslední místo, máš štěstí, že sis to spravila! :D :D

A nespěchej, pěkně jdi tam, kam to jde... oni se do toho Pittsburgu dostanou neboj :-D a tam příběh velkolepě vyvrcholí :-D

5 Kroupenka | 18. září 2012 v 22:00 | Reagovat

Děkuju za poděkování :-)
Britin scéna v jezírku je velice pěkná. Rachel je prostě super a mám ji ráda jak tu tak i v Glee. Podle mě to Lucy nenechá jen tak a nakonec se pomstí. Bylo by zajímavé kdyby to na něho napráskala té soudkyni a Justin by ho pak navštěvoval ve vězení :-D  :-P .

6 Roedeer | Web | 19. září 2012 v 9:12 | Reagovat

Na me uz to je asi moc taboreni, uz chci nejakou povidku z civilizace! 8-) :-D

7 katka | 22. září 2012 v 17:53 | Reagovat

ty dvě husi chci umylčet :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015