Nucené práce 20.díl

15. září 2012 v 21:15 | Justinka |  NUCENÉ PRÁCE


Justin
Ráno bylo krušné. Spal bych až do oběda, ale zůstávejte v hučícím kempu pod autobusem hned vedle záchodů. Tam se prostě spát nedá! Byl jsem vděčný, že jsem neotevřel oči a nekoukal do Lucyiny tváře, stará rezavá trubka, které jsem se v noci vyhnul jen zázrakem, byla najednou daleko příjemnější společnicí než ona. Navíc Lucy, zřejmě vyspinkaná do růžova, už organizovala snídani, balení a odchod. Chtěl jsem se přitulit k Brianovi, ale ten mi to za denního světla výmluvným pohledem zakázal a tak jsem raději vstal. Jen jsem se objevil před busem Lucy mě začala komandovat, co mám
dělat.

" Můžu si snad vyčistit zuby ne? Co kdyby mě chtěl dnes někdo líbat?" odsekl jsem.
Horce, vášnivě, až do hlubin dutiny ústní… Hm, zasnil jsem se…
"Leda tak ve snu," sekla po mně a už mě zase popoháněla. Brian se vysoukal ze spacáku v dokonale padnoucích boxerkách, díky bohu za ně - většinou je na ostro, jak jsem si všiml, a odšoural se na toalety. Pak zjistil, že je devět ráno a jistě by se vrátil do postele, kdyby se nenacházela pod autobusem. Takhle obdržel od Lucy hrneček kafe a tak zůstal sedět u ohniště. Sluníčko už zase vystrkovalo své hřejivé tlapičky a tak zůstal jen v tričku na spaní a spodním prádle.
Drze jsem přisedl a nasával vůni kávy, která byla jen pro vyvolené, rovná se: vedoucí.
Škemral jsem, ať dostanu napít a než to Brian promyslel, napil jsem se. Lucy koukala, že mě zavraždí na místě, ale Brian se usmál a slíbil mi krutý trest.
"Za to zaplatíš!"
"Už se těším!"
"V tom případě si dej ještě," usmál se zlomyslným úsměškem a nabídl mi hrneček sám od sebe.
Přijal jsem a zhluboka se napil životadárné kávy. Předvedl jsem mu dokonalé divadýlko. Labužnicky jsem kávu vychutnal a pak si smyslně olízl rty. Věděl jsem, že ze mě Brian nespustil oči, i když sám jsem je měl zavřené, věděl jsem, že může přímo fyzicky cítit, jak je mi to příjemné a jak mi teplá káva klesá do žaludku. Až když jsem zase oči otevřel, on polkl a počastoval mě komediantem.
Lucy se zhnuseně otočila, ale věděl jsem, že celou "scénku" až dosud sledovala ostřížím zrakem.

Brian
Druhý den puťáku se nám šlapalo hůř, jelikož jsme nespinkali na prachové peřince a svaly si pamatovaly všechny včerejší kopce. Přesto jsme šli stálým tempem a stihli jsme cestou: ztratit jednoho člena, najít jednoho člena, zpívat, nadávat, obědvat, zakouřit si, zahrát si hru, opalovat se na vyhřáté skále, nakoupit k večeři hladu klobás, které si opečeme a spoustu dalších věcí… Bylo to fajn, až do té doby, kdy jsme začali narážet na ukazatele, které tvrdily, že naše cesta se nezkracuje, ale prodlužuje a to střídaly s železnou pravidelností
Bylo to velmi frustrující při každém dalším rozcestníku zjistit, že máme před sebou ještě pět, čtyři, šest, dva a opět pět kilometrů. Nakonec jsme přece jen z toho lesa vybloudili, ale to už jsme byli řádně naštvaní a možná i trochu zoufalí. Před námi se rozprostírala vesnice a za ní by měl být kemp, ve kterém dnes spíme. Můžeme doufat, že dnes nebude pršet, jelikož možnosti ubytování pod autobusem nejsou všude k mání.
I když jsme vesnici obešli dohromady asi tak třikrát, žádny kemp jsme nenašli. Rachel na pokraji svých sil, naštvaně odklusala se někoho zeptat, jelikož řekla, že nebude čekat, až to napadne tohohle hrdého chlapa. Tím myslela mě a patrně statistiku, protože chlapi se prý neradi ptají na cestu. To se plete, já se zeptám moc rád, zvlášť když můžu pak dotyčného… vzít sebou. Do postele.


Justin
Rachel přišla téměř se slzou na krajíčku, jelikož kemp byl vloni zrušen a už po něm nezůstala ani cedule. Udělali jsme válečnou poradu a dohodli se, že žádných šest kilometrů do dalšího kempu na mapě nejdeme, ono by to také mohlo být třeba dvanáct, při tomto stylu značení. A jelikož jsme měli spát na zemi anebo na zemi, rozhodli jsme se, že je to jedno a jdeme si najít příjemné místo zpět do lesa.
Objevili jsme docela úžasný starý zatopený lom, kde jsme se mohli vykoupat, umýt se a bude se tam bezpečně rozdělávat oheň. Bylo rozhodnuto.
Já jsem byl nadšený, jelikož jsem mohl vytáhnout skicák a malovat. Sem tam se na skalním výběžku zachytilo semínko břízy a ona tam rostla jako by se nic nedělo. Bylo to prostě krásné.
Ostatní radostně skočili do vody a tak jsem měl rázem z klidné vodní hladiny vařící se kotel, ale to mi nevadilo. Brian chvíli u mě seděl a sledoval, jak maluji, ale pak musel jít hlídat.
Nic neřekl, ale zdálo se mi, že se mu moje malby líbí. Když jsem byl hotový, skočil jsem taky do vody a rozpoutal jsem další vodní bitvu.
Potom jsme si všichni lehli na ručníky a nechali sluníčko sušit naše unavená těla. Bylo už pozdě, tak to tak nepálilo. Ještě chvíli a slunce zajde úplně…
Když jsme si odpočinuli, tak jsme nadělali zásoby dřeva na oheň a opekli jsme si večeři. Mastnou klobásku by všichni rádi zapili pivem a ne teplou vodou z lahví. Tak vznikl nápad na výpravu do hospody. Pár mladších děcek jít nechtělo nebo jim to bylo zakázáno a my starší jsme se vydali do nedaleké vesnice. Rachel k její nelibosti dostala děti na starost, jelikož k nám držela výchovnou přednášku a tím se zbavila možnosti jít také. Já jsem si tedy myslel, že by tu měla zůstat Lucy, ale ta stůj co stůj chtěla jít také. Tušil jsem problémy.


Brian
Vymotali jsme se z lesa a zamířili ke vsi. V maličké hospůdce měli naštěstí otevřeno. Měl jsem chuť na pořádného panáka, ale tu jsem si nechal raději zajít. Přeci jen …
Dal jsem si pivo a ostatní chtěli také, ale tentokrát jim nenalili. Justin mi opět sem tam upíjel a tak jsem alespoň pil rychle, aby na něj tolik nezbývalo. Kluci mě přemluvili, abych jim alespoň jedno pivo koupil a pak ho cucali dohromady. Lucy se nedělila s nikým a hezky rychle to do sebe lila.
V hospodě se hrálo. Bylo příjemné sedět v teple, venku už panoval chladný noční vzduch, pít pivo a poslouchat písničky. Nikdy bych to neřekl, nebyl to zrovna styl, který preferuji v Babylonu, ale nebylo to zlý. Justinova paže byla natisklá na moji, jelikož už zase seděl vedle mě a prostě…
Prostě jsme se vydali zpět k "našemu" lomu až před půlnocí. Nějaké pivo mi nemůže uškodit a Justin zdálo se, na vzduchu také docela vystřízlivěl, sice se pochechtával, ale šel rovně. To se o Lucy říct nedalo. Sama by nedošla.
Musel jsem se pro ni vrátit, i když jsem měl největší touhu ji tam nechat, ale věděl sem, že by lom buď nenašla nebo by se v něm utopila. Justin ji chytil z jedné strany a já z druhé. Ne, že bych byl na romantické procházky, ale když už, tak bych se teď chtěl tisknout na někoho docela jiného.
Justin měl zřejmě stejné myšlenky, jelikož se přestal chichtat tomu, jak se Lucy motá a začal si brblat pod vousy, kdyby nějaké vlastnil, co že je to za hloupou holku co neumí pít.
Jako by on byl odborník.
Lucy měla nejspíš potřebu nám osvětlit, proč to udělala, ostatní nám už docela utekli, jelikož jsme byli s nemotornou Lucy pomalejší, tak jí v tom nic nebránilo.
"Brianku, ty jsi tak hodný, žes mě tam nenechal!"
Že jí Justin táhne úplně stejně jako já, o tom se nezmínila. Jako by tady ani nebyl…
"Já jsem pila na kuráž, víš? Abych se nebála ti něco říct. A pořád jsem se bála a tak jsem pila a pila."
"Mlč."
Nechtěl jsem to slyšet, ale ona se nedala odradit.
"Ne, já ti to musím říct, už to nevydržím. Ty se mi tak moc líbíš, já bych pro tebe udělala všechno, chtěl bys?" s nadějí na mě hleděla z bezprostřední blízkosti.
"No, Lucy, popravdě nechtěl! Neber si to špatně, ale nechtěl!" řekl jsem důrazně jak jen jsem mohl, protože Lucy právě zapadla do nějaké díry na silnici a my jí museli chytit pevněji.
"Ale tys to nepochopil, že? Já bych ti dala všechno co… mám, i moje pannenství! Řekni, že bys chtěl!" úpěla.
Do prdele! Mám toho definitivně dost. Tohle už hraničí s harašením, doteď mi nevadilo pravdu dočasně skrýt, jelikož jim do toho nic nebylo. Ale když už se ohání pannenstvím, tak to zastavit musím. Už mě tahle hra nebaví. Zálusk bych měl, ale na panictví.
"Lucy já jsem poctěn, ale nemohu tvé nabídky využít."
"Proč?" zasténala jako raněné zvíře.
"Protože jsem na kluky!"
"Nejsi! To tedy nejsi! To sis právě teď vymyslel! Jen abys mě od sebe odehnal!" brečela vzpurně jako pětiletá.
"Ale jo jsem!" klidně jsem ji to znovu potvrdil.
"Dokaž to!" vykřikla bojovně.
"Cože?" začal jsem se smát.
"Jak ti to mám dokázat? Mám tě vzít na Liberty Avenue do gay čtvrti? Nebo do gay hospody, kam často chodím, mám tě vzít do Babylonu, klubu pro gaye, kde jsem vyhlášeným králem, který vojede všechno na co si vzpomene? A věř mi, že to holky nejsou! Nebo bys chtěla do lázní, kam se chodí jen píchat? Sorry, ale ženy mají vstup zakázán."
Myslel jsem, že tohle té panně s hříšnými myšlenkami muselo stačit dostatečně. Popravdě jsem to neříkal až zas tak pro ní, ale i pro Justina, aby věděl, aby byl varován. Musel vědět, že ten kterého potkal tady, není ten který odtud pojede domů, který bude v Pittsburghu…
Lucy z posledních sil zabojovala. Odmítala mi věřit.
"To by mohl říct každý!"
"Tak o tom pochybuju…" sykl Justin, i když zatím se debaty neúčastnil. Zajímavé, nemyslel jsem si, že mi na jeho názoru bude tolik záležet, ale teď jsem se obával, jestli moje přiznání mezi námi neudělá tlustou čáru. Nemělo by mi to vadit, vždyť já s nikým vztah mít nechci, ale přesto… vadilo.
"Já bych se vsadila, že tohle jsou jen takové… kecy, ale… kdybys měl políbit kluka, tak se pozvracíš!" vykřikla zoufale.
"Co?" nemohl jsem uvěřit vlastním uším.
Měl jsem té tahanice dost. Pustil jsem Lucy, která se opřela o strom, aby neupadla a já… možná jsem jí to chtěl vyvracet, možná ne, ale když jsem viděl Justinovu tvář, ve které nebyla už ani stopa po šoku z předešlých informací. Teď jsem tam četl touhu, odvahu a chtíč.
Popadl jsem ho a políbil. Nejprve jen jednou, ale pak se naše jazyky propletly a my se nemohli zastavit. Propadli jsme se do vášnivého polibku, na Lucy jsme oba zapomněli až do chvíle, kdy nás vyrušily nechutné zvuky vedle nás.
Byla to ona, která se z toho pozvracela. No alespoň ji nebude to pivo tížit, alespoň k něčemu to bylo. Nevěděl sem, jestli chci, aby si to ráno pamatovala nebo ne.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rowene | 16. září 2012 v 12:16 | Reagovat

Tak tahle kapitolka byla dost dobrá. Chudák Lucy. Doufejme, že má alespoň charakter a nebude dělat potíže. :-D

2 katka | 16. září 2012 v 15:38 | Reagovat

čím dál lepší Luci nesnáším tak jsem o její nevolnosti četla s velikou radosti, ruku na srdce já bych tam nepřežila ani pět minut takže mi připadají jako velicí hrdinové ,ten přesvědčovací polibek jsem si moc užila díky :-D

3 Domča | Web | 16. září 2012 v 16:25 | Reagovat

Wau, wau, no proste paráda :D táto kapitola nemá chybu :D

4 Luczaida | E-mail | Web | 16. září 2012 v 21:59 | Reagovat

Abych pravdu řekla, tak jsem tušila, že to tak dopadne a jsem ráda, že to tak fakt bylo :-D

Řekla bych, že druhej den se Lucy za svoje chování bude tak stydět, že se na Briana nepodívá už ani koutkem oka :-P

5 Kroupenka | 17. září 2012 v 11:30 | Reagovat

Čekala jsem že to tak nějak. Dobře jí to dali sežrat :-D, takže když se pozvracela tak jsem si to užívala 8-). Neměla jsem ji ráda od první zmínky. Akorát se bojím že pak bude dělat Brianovi a Justinovi problémy :-(

6 Justinka | E-mail | Web | 18. září 2012 v 7:46 | Reagovat

Moc vám děkuji za komentáře! Opravdu mi to pomáhá psát dál. Mimochodem opravdu nevím, kdy a kde se z Lucy stal takový obtížný hmyz, já jí ze začátku měla ráda a psala jí hezky :DDD Hodím to na vás:D :-P

7 Karin | 4. listopadu 2016 v 13:56 | Reagovat

Lucy máš smůlu doufám že to nebonzne. [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015