Nucené práce 19.díl

13. září 2012 v 12:59 | Justinka |  NUCENÉ PRÁCE
Musím se pochválit, to hledání práce mi tak leze na nervy, že se dokopu alespoň víc psát, abych se nezbláznila. Nemohl by mi někdo dávat plat za slash? Už vás slyším, že s mojí rychlostí bych si nevydělala ani na slanou vodu. To taková Nix, by na tom byla lépe:-X
Kdybych nebyla blbá dávno bych poslechla rady Alice a zařídila si přídavek k rodinnému rozpočtu.:DDD Co nadělám?

PS: Úkryt před deštěm není autorčinou fantazií, ale prachobyčejnou vzpomínkou. :D Jo dějou se věci...







Brian
Když se Justin vrátil, museli jsme ještě počkat, než Rachel došvitoří s jakýmsi Kurtem a tak jsme zatím studovali mapu další cesty. Jistá výhoda tu byla. Teď to rozhodně bude z kopce. Alespoň chvíli…
Konečně Rachel hovor ukončila teatrálním "moc mi chybíš," a naše skupinka vyděděnců se mohla vydat dál. Dole pod hradem jsme si všichni koupili zmrzlinu, aby se nám lépe šlapalo a vyrazili jsme z vesničky směrem k zelenajícímu se lesu.
Sledovat Justina labužnicky olizovat zmrzlinu byla ta největší blbost, kterou jsem mohl udělat. Velice rychle se mi zhoršila možnost chůze, jelikož výjev vedle mě představoval mnohem víc erotiky, než pohled do zadní místnosti Babylonu. Bylo nutné, abych se začal věnovat něčemu jinému a ušetřil si ta muka. Tak jsem nelibě svoji pozornost upřel na Chrise a Rachel, kteří šli jen kousek před námi.

Zdálo se, že i Chrise zaujal hovor Rachel s přítelem a teď se chtěl dozvědět víc.
Rachel, zdá se totiž Kurtovi poslala svoji fotku na trůně a Chris chtěl vědět proč. A jelikož byl buran, bez rozpaků se jí zeptal, jestli to má Kurt nato, aby měl u čeho onanovat, když není Rachel v dosahu.
Tím, ale Rachel dokonale šokoval a urazil.
"Ne, Kurt nad žádnou mojí fotkou nebude onanovat!" vykřikla naštvaně Rachel, i když to nijak věci neobjasnilo.
Chris se zachechtal a pošťouchl ji ještě víc.
"No jo, to dá rozum, taky nad tebou…" a přidal úšklebek, ze kterého bylo hned jasné, že Rachel není na toto vhodná ani v nejmenším. Teprve teď byla Rachel uražená. Ne, že by toužila, aby nad ní kdokoliv onanoval, ale přece jen chtěla, aby byla žádoucí…
Rachel nemohla v hlase skrýt svůj vztek.
"Ty… ty jsi…(chtělo se jí určitě použít ostřejší výraz, ale bohužel se před prázdninami rozhodla, že se z ní stane dokonalá mladá dáma a tato skutečnost jí to kazila) hnusnej… tsss!
Kurt by to třeba i někdy zkusil, kdyby… jestli je to tedy to, co kluci dělají, což je naprosto nechutné, …kdyby to nebyl můj nejlepší přítel, kdyby to nebyl někdo kdo mě respektuje, kdyby to nebyl někdo komu se svěřuji, kdyby to nebyl někdo s kým mohu být kdykoliv a koho mám ráda a hlavně kdyby to nebyl někdo, kdo je na kluky." Konec svého proslovu už zakončila naprosto klidná a s povýšeneckým úsměvem na tváři.
Chris toho raději nechal, jelikož viděl, že Rachel by si na něj mohla nabrousit jazyk ještě víc a to by nemuselo dopadnout dobře. Byl jsem přesvědčen, že já, Justin i Chris jsme teď měli v hlavě naprosto stejnou myšlenku. Tak vida! Rachel má za přítele gaye, homofobní patrně nebude. To je dobré vědět.


Šlapali jsme už pěknou dobu. I když cesta byla opravdu krásnou krajinou a nebýt toho proklatýho báglu, tak bych si to snad i užil. Střídaly se výhledy do kraje a cesty přes údolí. Poznal jsem, že cesta z kopce je daleko horší než do kopce. Vím jistě, že zítra budu cítit lýtka.
Z horkého dne se stal podmračený večer, ale horko neustávalo. Na stromech se nepohnul ani lísteček a vzduch byl jako v prádelně. Dusno k zalknutí.
Holky už začínaly remcat, že mají propocená trika, jsou unavené a chtějí si dát sprchu.
Finn znovu zkontroloval mapu a zahlásil, že ten kemp už tu někde musí být. Po dalších třech kilometrech se opravdu vylouplo na lesní mýtině něco, co by kemp mohlo připomínat. Ale nepřipomínalo!
Jenže nám to bylo jedno. Byla tam hospoda s pivem, byly tam nechutné záchody, byla tam řeka ve které se dalo koupat a bylo tam připravené ohniště. Co víc si přát?
Zavřel jsem oči a zaplatil za jednu noc v tomto prehistorickém kempu.
Moje "mužstvo" se mezitím zřítilo kolem jednoho ohniště a odmítalo si chystat večeři a spaní.
K večeři byly nějaké dehydrované výrobky od našeho kuchaře, myslím tím polévky v pytlíku, kterých bych se ani nedotkl. Nejprve to vypadalo, že jediné čeho je každý schopen je dojít si pro pivo, což jsem povolil jen těm, kterým bylo patnáct, a doufal, že jim žádné nenalijí. Nalili!
Nakonec jsme si dali všichni v umaštěném bufetu opravdu výborný guláš, všichni se došli opláchnout do řeky, z čehož se stala velká vodní bitva a kluci pak rozdělali oheň, aby nás nežrali komáři a mohli jsme se usušit. Mezitím už byla úplná tma. Poskládali jsme se kolem ohně ve spacácích a poslouchali Rachel a pár dalších, jak zpívají všechno možné. Kemp pomalu utichal a my jeden po druhém usínali. Bylo mi úplně jedno, že ležím skoro na zemi, karimatka je slabá a cítím každý drn. Hlavně když jsem si mohl narovnat záda a natáhnout nohy. Cítil jsem otlačená ramena od popruhů a mírně připálený nos a příjemnou únavu celého těla. Dneska se mi bude spát docela dobře, pomyslel jsem si a usnul.

Měl jsem vědět, že nic nemůže být tak jednoduché! Ze spánku mě probrala veliká kapka, která mě razantně trefila přímo doprostřed čela. A jejich kadence se začínala zvyšovat.
Během noci se zatáhlo ještě víc a teď přišla na řadu bouřka, patrně způsobená vedrem.
Jenže co teď?
Měli jsme sebou pár celt, ale neměli jsme sílu, chuť a teď už ani čas postavit nějaký přístřešek. Musíme se schovat!
Ostatní se mezitím také budili a začínala vypukat panika.
Zoufale jsme se rozhlíželi kam se schovat, ale nebylo opravdu kam. Hospoda měla už dávno zavřeno a kromě smrdutých záchodů tu byl jen stařičký odstavený autobus na špalkách.
Autobus? Autobus!
Bohužel se dovnitř dostat nedalo, ale jelikož právě déšť nabral na intenzitě a kapky byly velké jako hrachy, moc jsme nad tím neuvažovali a zajeli pod něj. Ano, všichni jsme se tam nacpali jeden jako druhý a ani nedýchali. Tedy holky ani nedýchaly, ale to jim zjevně nezabránilo přeřvávat strachy bušení deště do karoserie vozu.
Všichni jsme doufali, že na stránkách novin nebude zítra článek o rozmačkaných magorech pod autobusem, kam si sami zalezli. Až když jsme se spočítali a trochu porovnali, jsem si uvědomil, že Justin se nacpal přímo vedle mě. Z druhé strany byla bohužel Lucy.
Vlhký vzduch se mísil s vůní trávy a motoru. Když jsme se všichni trochu uklidnili a padlo pár vtípků o autobusu, začali jsme se chystat znovu usnout.
Justinovi se zjevně nechtělo. Odpočinul si a adrenalin a voda na tváři ho probrala k životu.
Pomaličku mi šmátravými pohyby lezl do spacáku. Už tam byl, už se jeho ruka sunula pod trikem na moji bradavku, se kterou si hezky pohrával…
Líbilo se mi to, ale věděl jsem, že Lucy vedle mě ještě nespí. Justin teď pohyboval pouze bříšky dvěma prstů, přesto jsem měl potřebu se zhluboka nadechnout toho motorového odéru.
Lucy, otočená ke mně, mi položila svoji ruku na hruď, jen kousek od Justinovy. Vlastně na mojí druhou bradavku, ale mezi tím byl samozřejmě spacák.
"Copak? Nemůžeš usnout?" zajímala se.
"Ale ne… jen…"
"Že je to hrozně divný, tady ležet takhle blízko? Autobusu."
Ještě, že nikdo nemá klaustrofobii," plácnul jsem bez rozmyslu, jelikož Justin se svým drážděním ani v nejmenším nepřestal a mě tuhly nejen bradavky.
Bohužel Lucy se toho chytla a spustila, že ona asi trochu má… nebo že bych jí měl já? Nebo vlastně se asi možná docela dost bojí a co kdybychom se trochu podpořili, ochránili se, objali se? Ani jsem nezaregistroval jak a už byla hlavou na mém rameně a tulila se.
Chtěl jsem jí rezolutně vykázat z mého osobního prostoru a také bych jí rázně shodil, kdyby mi nehrozilo, že když se prudce nadzvednu, tak si urazím hlavu o podvozek.
Justin zareagoval však ještě rychleji a přidal se k mému chlácholení, i když netuším, kde se ta myšlenka vzala. Přitiskl se ke mně z druhé strany a naznačil, ať se nebojím, že mě ochrání. To sice řekl, ale vyznělo to spíš jako by si hlídal svůj majeteček před Lucy on sám.
Byl jsem z toho naprosto na nervy. Chtěl jsem je vyhodit oba. Justin ke všemu pokračoval ve svém svádění a třel se mi svou erekcí o nohy. Pomalu, klidně, ale vtíravě a pevně se ke mně vtiskával.
Nemohl jsem ovšem vyhodit jen Lucy a jeho si nechat. A tak jsem ležel a nechal si probíhat tělem příjemné erotické vlny, které přebíjely nepříjemné myšlenky.
Musel jsem se totiž dočista zbláznit. Nikdy jsem s mýma trikama nemluvil, netrávil s nimi čas, ani se o ně nezajímal. A najednou se tu starám o to, co by Justin chtěl, dovolím mu takovéhle chování, ale i poznávat mě, mnohem víc, než to dělají moji přátelé. Proč?
Protože tady není moje obvyklé prostředí, můj život. Nikdy jsem se nechtěl s nikým tisknout pod autobusem. Nikdy jsem se nechtěl ocitnout na celém zpropadeném táboře. Jsem úplně vykolejený, ale za týden jsem zpět v Pitts a naskočím do rozjetého vlaku práce a zábavy. Anonymní šukání v Babylonu nebo lázních, drogy, alkohol, Michael, snídaně u Debbie, sem tam prudící matka… vše bude tak, jak to mám být. A co bude s tímhle klukem? Zmizí mi ze života? Až ho ošukám samozřejmě! To si nenechám ujít. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli to chci. A to mě děsilo.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Juliett | 13. září 2012 v 13:04 | Reagovat

Ahoj, jedna moja kamarátka usporiadavá fotograficku súťaž. Ak rada fotiťš, tak sa môžeš zapojiť tu : http://lost-in-dreams.blog.cz/1209/soutez :) Hodnotiť bude ona, preto si nemusíš zháňať hlasy :)

2 Domča | Web | 13. září 2012 v 14:45 | Reagovat

Skvelá kapitola :-)
Justin vie kam si má ľahnúť :-D

3 Luczaida | E-mail | Web | 13. září 2012 v 16:17 | Reagovat

[2]: Justin možná jo, ale Lucy mě pěkně vytáčí :D :D

4 katka | 13. září 2012 v 16:38 | Reagovat

Lucy jede po Brianovi od začátku ale teď by se mohlo stát že jí Justin pokouše , ta myšlenka se mi zalíbila skvělý díl díky :-D  :-D

5 Justinka | E-mail | Web | 13. září 2012 v 17:59 | Reagovat

[2]: To stoprocentně! :D On ten výběr není tak těžký:D

[3]: Klid, klid! Brian musí mít nepřeberně zkušeností se slintajícíma slečnama.
Jen tady je v nevýhodě, že bůh ví proč,(chce mít klid a udržet se i Justina v bezpečí) tají orientaci, tak si bude muset pomoct jinak...

[4]: Jasně! V pravěku je možné všechno!:DDD To není špatný nápad:-)

6 evannabarca | 13. září 2012 v 18:54 | Reagovat

Skvělá kapitola!

7 Rowene | 13. září 2012 v 20:39 | Reagovat

Brian je vážně nejsladší.:-)

8 Kroupenka | 15. září 2012 v 2:49 | Reagovat

Lucy si moc věří, měl by jí Brian utnout tipec ať si moc nevěří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015