Varování:15+
Pro výrazivo a tak... :D
Moje předsevzetí pohnout s povídkou celkem vychází, i když jinak nestíhám nic ostatního. Hledám práci jako šílená (ano, taky se bojím, že bude po psaní, ale nebudu vyšilovat dopředu).
Vaše komentáře mě tolik těší, že se snažím. Zejména ten od Roedeera mě nakopl, že bych se i červenala, nebýt tady (na tomhle blogu a s těmito povídkami) už tolik let! :DDD
Moje předsevzetí pohnout s povídkou celkem vychází, i když jinak nestíhám nic ostatního. Hledám práci jako šílená (ano, taky se bojím, že bude po psaní, ale nebudu vyšilovat dopředu).
Vaše komentáře mě tolik těší, že se snažím. Zejména ten od Roedeera mě nakopl, že bych se i červenala, nebýt tady (na tomhle blogu a s těmito povídkami) už tolik let! :DDD


Brian
Vzbudil jsem se tak jako vždy v těchto dnech, v mém náručí se tiskl Justin, jistě jen proto, že ta postel je tak debilně malá… Ale k mému překvapení mi to ani nevadilo. Naopak. Jeho tělo mě příjemné hřálo a zas tak moc netížilo. Byl poddajný, přítulný, líbal mě po ránu… a jen co se pořádně vzbudil, pekelně nadržený.
Vzbudil jsem se tak jako vždy v těchto dnech, v mém náručí se tiskl Justin, jistě jen proto, že ta postel je tak debilně malá… Ale k mému překvapení mi to ani nevadilo. Naopak. Jeho tělo mě příjemné hřálo a zas tak moc netížilo. Byl poddajný, přítulný, líbal mě po ránu… a jen co se pořádně vzbudil, pekelně nadržený.
Kurva! Vždyť on mě včera vykouřil! Tedy ne, že by to byl nějaký problém, ne kdekoliv jinde, ale…
Copak jsem se dočista zbláznil? Nestačí mi tenhle nehygienický horor? Chci se nutně dostat do opravdového lochu pro prznění dětiček? Mám zcela jasnou představu, že to tam není taková sranda, jako jsem viděl ve vězeňských pornech. Přece jen bych se od toho chtěl dištancovat. Jsem sice velkej samec McKinney, kterej vojede co najde, ale přece mám špetku mozku v hlavě a ne jen v pinďouru. No ne? I když těsně po ránu se nad tím dost špatně uvažuje, to převládá ten druhý orgán. Ale ten týden do konce tohohle pekla to přece vydržím!
Bude to nadlidský výkon, ale musím to dát. Ukázat Justinovi, že jsem lepší, než ten pedofil, ukázat, že mám zásady? No, i když zpět v Pittsburghu budou mé zásady úplně opačného charakteru. Co pak? Ale to se uvidí až tam. Třeba se vrátí synáček domů k papínkovi a bude z něj heterosexuál. Tomu jsem se musel uchechtnout, tomu bych nevěřil ani omylem.
Tím zvukem jsem ale vzbudil Justina, i když jsem ještě neměl promyšlenou strategii, jak z toho vycouvat. Hned co jsem alespoň trochu vyřešil rozporuplný problém, jsem si připomněl, jaký talentovaný kus zadku leží vedle mě a to mi moc nepomohlo. Nato, že to Justin včera dělal poprvé, byl famózní. Ne každý zvládne přemoci dávivý reflex napoprvé. A já se bohužel nechoval podle svého dnešního rozhodnutí. Bral jsem si ho bez zábran, protože vydržet to ještě déle bylo nelidské. Takovou dobu jsem to tady krotil s ním po boku. Byl jsem z toho už blázen. Nemohl jsem nic, než jen myslet svým klackem. Potřeboval jsem nutně šamanovu pomoc. Ano! Tohle byla záchranná mise. Nic víc…
Skvělé. Že já si umím naprosto všechno zdůvodnit? Teď to ještě objasnit Justinovi. To půjde…
Justin se přitisknul ještě víc a ústy hledal ta má. Když je našel, vplížil se do nich ještě v polospánku jako had a pomalu, pomaličku se nechal budit mými polibky. Mé předchozí myšlenky se vypařovaly.
Ležel jsem tam a můj pták mi trčel i se spacákem do vzduchu a já na tom byl snad ještě hůř než předtím a Justinova ranní erekce se tlačila na můj bok. Hmm. Chtěl jsem ho tak strašně moc.
Naši idylku přerušil Lucyin hlas hned za mou hlavou, jen kousek ode mě, naštěstí za plátnem týpka.
"Ťuk, ťuk, dobré ráááno, ospalče! Máme službu!"
Fuj to jsem se lekl, že mi snad i pták změknul… Zatracená Lucy!
"Však už vstávám, nechoď dál, jsem nahý."
"Chichi, tak to bych právě měla, ne? Klid. To měl být vtip!"
"Haha!" otráveně jsem zabručel, ale byl jsem rád, že to neudělala. Našla by v mé náruči Justina, který sice už nespal, ale mé přítomnosti se vzdát jen tak rychle nehodlal. Právě teď se raději ani nehnul. Jen co Lucy odešla, začal se třít o moji nohu a dával jasně najevo nač myslí.
No chlape, tentokrát to za mě vyřešila Lucy. Odehnal jsem Justina lehkým políčkem přes jeho perfektní zadek a musím říct, že to jistojistě víc mučilo mě než jeho.
Rychle jsem se oblékl a nikdy bych to nepřiznal, ale utekl do bezpečí kuchyně. Tedy pokud neberu vážně lákajícího kuchaře k dalším hrátkám. Snad nebudu tak zoufalý, abych jeho nabídky musel využít. Mám přece zásadu Jednou a dost! Jen nechápu, kam se mi vytrácejí s tímhle klukem…
A kurva! Nic nemůže být lepší než tohle ráno! Jak se mi to mohlo stát? Sice na kolektivech večer většinou pospávám nebo myslím na Justinův zadek, ale že nedávám pozor až takhle? Včera se kolektiv pro velký déšť nějak odložil nebo mě nenapadlo se na něj dostavit? Nevím, ale totálně jsem zapomněl, že dnes se balí a vyráží na puťák! Proboha proč???
Naštěstí se Justin už celkem zotavil a bude moct jít taky, i když vůbec netuším, jestli to zvládne, ale on to zkusí, jinak by tady vyšiloval v táboře s mrňaty a Adamem. Jistě, zůstává i Tygr a další, kteří se na tuto krasojízdu necítí nebo hájí pevnost. Nemohl bych to být i já? Kurva nemohl! Musím být hrdina svého oddílu, že? A dělat rozptýlení Lucy, pomyslel jsem si hořce.
Může být něco ještě lepšího než tady? Jasně, že může! Můžu spát někde na zemi v blátě, v dešti, bez jídla… Začínal jsem vyšilovat. Nestydět se brečím, mávám rukama a křičím nepřiměřeně nahlas jako Emmet, ale… Dost! Raději si jdu zabalit, než se to z toho osypu nebo zblázním.
Po snídani ke mně Justin přicupital naprosto nadšený denním rozkazem: odchod na puťák!
Kurva z čeho se tak raduje? Vrčel jsem a neměl náladu na jeho štěstí.
"Nebude to paráda? Budeme spát pod hvězdami, venku v teplé noci…"
"Jistě beznadějný romantiku, budeme se přede všemi tisknout a ráno se líbat za asistence tvé sestry," kousal jsem kolem sebe. Justin se sice zachmuřil, že o tohle všechno na pár dnů přijde, ale stejně se těšil, neviděl to vůbec černě. Já naopak uznal, že to je pro můj plán přibrzdit Justinovy sexuální zkušenosti docela dobrá šance. Přestal jsem se tak mračit, ale stejně jsem byl naštvaný, až jsem drnčel.
Zabalil jsem si jen to nejnutnější a pak mi z toho Justin vyházel ještě půlku věcí, že je to zbytečně těžké. Zmetek! Někdy mi přijde rozumnější, než jsem já, ale to bych nepřiznal ani na rožni. Asi to je nějaké šamanské dědictví…
Tygr nám rozdal itineráře a mohli jsme vyrazit. Šli jen ti větší. Deset až, no ano, dvacet devět let.
Byl jsem zjevně vybrán jako vůdce skupiny. Mohli se jen modlit, abych je nezavedl do pekel horoucích. Nebo bych mohl zpronevěřit svěřené peníze a zapadnout do první hospody, to by nebylo špatné. K tomu mě také přemlouvali všichni větší chlapci, i když samozřejmě mysleli na alkoholovou smršť pro sebe a ne pro mě.
"Tak na to hoši zapomeňte! Pijte si, ale za svý! A trochu dál od tábora, aby se to k Tygrovi nedoneslo, takže šlapem!"
Divil jsem se sám sobě, když jsem v poledne pozval všechny na limonádu do hospody. Bylo vedro. Kluci úpěli zklamáním, že to není pivo, ale v tom vedru by se z něj leda motali. Naštěstí další kus cesty vedl lesem, jak mi prozradil Finn, který dokázal číst v turistické mapě. Alespoň jsem v to doufal.
V lese jsme si všichni sedli ve stínu a odpočívali. Batohy se zdály těžší, než když jsme s nimi vyráželi. Záda jsme měli propocená a pot se řinul i z čel a stékal po hrudnících. Těch pět kilometrů v poledním žáru po silnici bylo opravdu pernou zkouškou na začátek. Nenáviděl jsem celý svět. Já, který jede do kanceláře autem a pěšky se poflakuje jen po Liberty Avenue se tu po svých a s bláglem na zádech plazím po nějaké zapadlé silničce?
Dnes máme k obědu ještě nachystaný balíček z táborové kuchyně, na který se teď všichni hladově vrhli jako by nejedli měsíc. Nevím, co budou dělat později?
Po jídle se nikomu nechtělo zvedat, ale mě hnala otravná představa toho, co všechno na mě za tu chvíli co se tu povaluji, nalezlo za havěť, takže jsem zvedl docela rád. Justin odněkud vyčaroval náhradní šátek, který já si pro jistotu nevzal vůbec, jelikož jsem nepočítal s tím, že ze mě poteče pot proudem a uvázal mi jej kolem čela, aby mi to neteklo do očí.
Bylo to příjemné, ale mučící, cítit na sobě jeho ruce, cítit jeho příjemnou vůni, i když byl také zpocený.
Nejraději bych ho popadl a nacouval s ním do nějakého roští. Což jsem ale ve skutečnosti neudělal a tak jsme šli vedle sebe a měli nespočetně času povídat si. Tedy pokud jsme se nešplhali na nějaký děsivý kopec nebo se zvědavá ušiska kolem nás nestala příliš dotěrnými.
Na kopec došlo záhy, jelikož jsme měli v plánu rozhlédnout se z jediného hradu, který byl široko daleko. Tygře, proooč? Docela rád bych si to odpustil, ale holky byly představou hradu nadšené, jistě už ve svých myslích viděly sebe jako princeznu, tak jsme šli dle plánu.
Jsem sice zocelený sportem, ale tentokrát jsem reálně přemýšlel o nosítkách. Proboha, proč to museli dělat na takovém šíleném kopci?
Nakonec jsme se tam přeci jen všichni úspěšně vyhrabali. Ukázalo se, že naše zkratka byla strmější, nepřístupnější, delší a hůře schůdná, než silnice z druhé strany kopce. Tygr musí být velký vtipálek! Začínal jsem všeho mít dost! Vřelo to ve mně jako v papiňáku…
Copak jsem se dočista zbláznil? Nestačí mi tenhle nehygienický horor? Chci se nutně dostat do opravdového lochu pro prznění dětiček? Mám zcela jasnou představu, že to tam není taková sranda, jako jsem viděl ve vězeňských pornech. Přece jen bych se od toho chtěl dištancovat. Jsem sice velkej samec McKinney, kterej vojede co najde, ale přece mám špetku mozku v hlavě a ne jen v pinďouru. No ne? I když těsně po ránu se nad tím dost špatně uvažuje, to převládá ten druhý orgán. Ale ten týden do konce tohohle pekla to přece vydržím!
Bude to nadlidský výkon, ale musím to dát. Ukázat Justinovi, že jsem lepší, než ten pedofil, ukázat, že mám zásady? No, i když zpět v Pittsburghu budou mé zásady úplně opačného charakteru. Co pak? Ale to se uvidí až tam. Třeba se vrátí synáček domů k papínkovi a bude z něj heterosexuál. Tomu jsem se musel uchechtnout, tomu bych nevěřil ani omylem.
Tím zvukem jsem ale vzbudil Justina, i když jsem ještě neměl promyšlenou strategii, jak z toho vycouvat. Hned co jsem alespoň trochu vyřešil rozporuplný problém, jsem si připomněl, jaký talentovaný kus zadku leží vedle mě a to mi moc nepomohlo. Nato, že to Justin včera dělal poprvé, byl famózní. Ne každý zvládne přemoci dávivý reflex napoprvé. A já se bohužel nechoval podle svého dnešního rozhodnutí. Bral jsem si ho bez zábran, protože vydržet to ještě déle bylo nelidské. Takovou dobu jsem to tady krotil s ním po boku. Byl jsem z toho už blázen. Nemohl jsem nic, než jen myslet svým klackem. Potřeboval jsem nutně šamanovu pomoc. Ano! Tohle byla záchranná mise. Nic víc…
Skvělé. Že já si umím naprosto všechno zdůvodnit? Teď to ještě objasnit Justinovi. To půjde…
Justin se přitisknul ještě víc a ústy hledal ta má. Když je našel, vplížil se do nich ještě v polospánku jako had a pomalu, pomaličku se nechal budit mými polibky. Mé předchozí myšlenky se vypařovaly.
Ležel jsem tam a můj pták mi trčel i se spacákem do vzduchu a já na tom byl snad ještě hůř než předtím a Justinova ranní erekce se tlačila na můj bok. Hmm. Chtěl jsem ho tak strašně moc.
Naši idylku přerušil Lucyin hlas hned za mou hlavou, jen kousek ode mě, naštěstí za plátnem týpka.
"Ťuk, ťuk, dobré ráááno, ospalče! Máme službu!"
Fuj to jsem se lekl, že mi snad i pták změknul… Zatracená Lucy!
"Však už vstávám, nechoď dál, jsem nahý."
"Chichi, tak to bych právě měla, ne? Klid. To měl být vtip!"
"Haha!" otráveně jsem zabručel, ale byl jsem rád, že to neudělala. Našla by v mé náruči Justina, který sice už nespal, ale mé přítomnosti se vzdát jen tak rychle nehodlal. Právě teď se raději ani nehnul. Jen co Lucy odešla, začal se třít o moji nohu a dával jasně najevo nač myslí.
No chlape, tentokrát to za mě vyřešila Lucy. Odehnal jsem Justina lehkým políčkem přes jeho perfektní zadek a musím říct, že to jistojistě víc mučilo mě než jeho.
Rychle jsem se oblékl a nikdy bych to nepřiznal, ale utekl do bezpečí kuchyně. Tedy pokud neberu vážně lákajícího kuchaře k dalším hrátkám. Snad nebudu tak zoufalý, abych jeho nabídky musel využít. Mám přece zásadu Jednou a dost! Jen nechápu, kam se mi vytrácejí s tímhle klukem…
A kurva! Nic nemůže být lepší než tohle ráno! Jak se mi to mohlo stát? Sice na kolektivech večer většinou pospávám nebo myslím na Justinův zadek, ale že nedávám pozor až takhle? Včera se kolektiv pro velký déšť nějak odložil nebo mě nenapadlo se na něj dostavit? Nevím, ale totálně jsem zapomněl, že dnes se balí a vyráží na puťák! Proboha proč???
Naštěstí se Justin už celkem zotavil a bude moct jít taky, i když vůbec netuším, jestli to zvládne, ale on to zkusí, jinak by tady vyšiloval v táboře s mrňaty a Adamem. Jistě, zůstává i Tygr a další, kteří se na tuto krasojízdu necítí nebo hájí pevnost. Nemohl bych to být i já? Kurva nemohl! Musím být hrdina svého oddílu, že? A dělat rozptýlení Lucy, pomyslel jsem si hořce.
Může být něco ještě lepšího než tady? Jasně, že může! Můžu spát někde na zemi v blátě, v dešti, bez jídla… Začínal jsem vyšilovat. Nestydět se brečím, mávám rukama a křičím nepřiměřeně nahlas jako Emmet, ale… Dost! Raději si jdu zabalit, než se to z toho osypu nebo zblázním.
Po snídani ke mně Justin přicupital naprosto nadšený denním rozkazem: odchod na puťák!
Kurva z čeho se tak raduje? Vrčel jsem a neměl náladu na jeho štěstí.
"Nebude to paráda? Budeme spát pod hvězdami, venku v teplé noci…"
"Jistě beznadějný romantiku, budeme se přede všemi tisknout a ráno se líbat za asistence tvé sestry," kousal jsem kolem sebe. Justin se sice zachmuřil, že o tohle všechno na pár dnů přijde, ale stejně se těšil, neviděl to vůbec černě. Já naopak uznal, že to je pro můj plán přibrzdit Justinovy sexuální zkušenosti docela dobrá šance. Přestal jsem se tak mračit, ale stejně jsem byl naštvaný, až jsem drnčel.
Zabalil jsem si jen to nejnutnější a pak mi z toho Justin vyházel ještě půlku věcí, že je to zbytečně těžké. Zmetek! Někdy mi přijde rozumnější, než jsem já, ale to bych nepřiznal ani na rožni. Asi to je nějaké šamanské dědictví…
Tygr nám rozdal itineráře a mohli jsme vyrazit. Šli jen ti větší. Deset až, no ano, dvacet devět let.
Byl jsem zjevně vybrán jako vůdce skupiny. Mohli se jen modlit, abych je nezavedl do pekel horoucích. Nebo bych mohl zpronevěřit svěřené peníze a zapadnout do první hospody, to by nebylo špatné. K tomu mě také přemlouvali všichni větší chlapci, i když samozřejmě mysleli na alkoholovou smršť pro sebe a ne pro mě.
"Tak na to hoši zapomeňte! Pijte si, ale za svý! A trochu dál od tábora, aby se to k Tygrovi nedoneslo, takže šlapem!"
Divil jsem se sám sobě, když jsem v poledne pozval všechny na limonádu do hospody. Bylo vedro. Kluci úpěli zklamáním, že to není pivo, ale v tom vedru by se z něj leda motali. Naštěstí další kus cesty vedl lesem, jak mi prozradil Finn, který dokázal číst v turistické mapě. Alespoň jsem v to doufal.
V lese jsme si všichni sedli ve stínu a odpočívali. Batohy se zdály těžší, než když jsme s nimi vyráželi. Záda jsme měli propocená a pot se řinul i z čel a stékal po hrudnících. Těch pět kilometrů v poledním žáru po silnici bylo opravdu pernou zkouškou na začátek. Nenáviděl jsem celý svět. Já, který jede do kanceláře autem a pěšky se poflakuje jen po Liberty Avenue se tu po svých a s bláglem na zádech plazím po nějaké zapadlé silničce?
Dnes máme k obědu ještě nachystaný balíček z táborové kuchyně, na který se teď všichni hladově vrhli jako by nejedli měsíc. Nevím, co budou dělat později?
Po jídle se nikomu nechtělo zvedat, ale mě hnala otravná představa toho, co všechno na mě za tu chvíli co se tu povaluji, nalezlo za havěť, takže jsem zvedl docela rád. Justin odněkud vyčaroval náhradní šátek, který já si pro jistotu nevzal vůbec, jelikož jsem nepočítal s tím, že ze mě poteče pot proudem a uvázal mi jej kolem čela, aby mi to neteklo do očí.
Bylo to příjemné, ale mučící, cítit na sobě jeho ruce, cítit jeho příjemnou vůni, i když byl také zpocený.
Nejraději bych ho popadl a nacouval s ním do nějakého roští. Což jsem ale ve skutečnosti neudělal a tak jsme šli vedle sebe a měli nespočetně času povídat si. Tedy pokud jsme se nešplhali na nějaký děsivý kopec nebo se zvědavá ušiska kolem nás nestala příliš dotěrnými.
Na kopec došlo záhy, jelikož jsme měli v plánu rozhlédnout se z jediného hradu, který byl široko daleko. Tygře, proooč? Docela rád bych si to odpustil, ale holky byly představou hradu nadšené, jistě už ve svých myslích viděly sebe jako princeznu, tak jsme šli dle plánu.
Jsem sice zocelený sportem, ale tentokrát jsem reálně přemýšlel o nosítkách. Proboha, proč to museli dělat na takovém šíleném kopci?
Nakonec jsme se tam přeci jen všichni úspěšně vyhrabali. Ukázalo se, že naše zkratka byla strmější, nepřístupnější, delší a hůře schůdná, než silnice z druhé strany kopce. Tygr musí být velký vtipálek! Začínal jsem všeho mít dost! Vřelo to ve mně jako v papiňáku…
Jelikož unaveni byli všichni, vyhlásil jsem pauzu a povinné rozhlížení z hradeb nejmíň půl hodiny.
Po pěti minutách nebyl u hradeb nikdo, i když výhled daleko do krajiny byl úžasný, jak řekl Justin, přesto ostatní zvolili raději trávník pod stromem. Justin si sedl na hradbu, což bych mu měl samozřejmě zakázat, ale raději jsem dělal, že ho držím za nohu. Alespoň.
Vytáhl z batohu skicák a dal se do práce. Přisedl jsem naproti němu. Sledoval jsem, jak je na jeho tvářit vidět každý pocit. Jeho zaujetí nad prací, jeho okouzlení výhledem, jeho zamilované oči sem tam mrkající na mě… Aniž bych se o to snažil, uklidnilo mě to. Kresba rychle rostla pod Justinovýma rukama a já jsem začínal mít mnohem lepší náladu.
Teď bych byl v práci a zdaleka ještě nekončil, nechystal se domů. Musel bych řvát na grafické oddělení, stres by ze mě stříkal nebo bych se hádal s Vancem. Co mi tu chybí? Volno, vzduch, stres si vyrobím svůj, slunce nade mnou a Slunce vedle mě. Tak jo! Dokonalá idylka.
Pomalu jsem se uvolňoval.
Justin na mě otočil svou tvář a usmál se.
"Už se netváříš tak zle, možná, že tě i namaluju…"
"Vtipálku, žiju ve své vlastní noční můře, tak se nebudu culit jako idiot, ne?"
"Hm, pro mě to byla včera moje nejžhavější erotická představa, jakou jsem mohl mít. A pro tebe je to noční můra? Nezdálo se mi, že jsem byl tak špatnej!" provokativně si olízl rty a já měl najednou šílenou chuť je ochutnat, " nebo bych mohl hodně trénovat a zlepšit se?" z drzého namyšleného spratka se začal tvářit jako malý učenlivý žáček, který chce jedničku za každou cenu.
"Ty jsi sice ta lepší část mé noční můry, ale přesto se z ní chci vyhrabat zpět. Protože bych docela lehce mohl skončit na daleko hrozivějším místě a tím je kriminál," říkal jsem to veselým tónem, ale díval jsem se mu do očí a věděl jsem, že on ví, že já to myslím vážně.
Když Justinovi došlo, co přesně to znamená, viditelně posmutněl, semkl rty a bylo vidět, že se ho ta nespravedlnost dotkla, jelikož jako každej puberťák si myslí, že on je už děsně dospělej a na něj tohle neplatí. Možná, že má rozumu za nás oba, ale stejně kdyby se náš (no, co asi tak vlastně spolu máme?) "poměr" hodnotil před velkou porotou, tak jedu do SingSingu ani nemrknu. Nebo bůh ví, kam se zavírají zneužívači dětí…
Abych mu vylepšil náladu, dloubl jsem do něj:
"Tak mě moc nepokoušej, můj mokrej sne, nebo se neudržím!"
To mu trošku zvedlo náladu a mohli jsme se s ostatními vydat na obhlídku hradu…
Po pěti minutách nebyl u hradeb nikdo, i když výhled daleko do krajiny byl úžasný, jak řekl Justin, přesto ostatní zvolili raději trávník pod stromem. Justin si sedl na hradbu, což bych mu měl samozřejmě zakázat, ale raději jsem dělal, že ho držím za nohu. Alespoň.
Vytáhl z batohu skicák a dal se do práce. Přisedl jsem naproti němu. Sledoval jsem, jak je na jeho tvářit vidět každý pocit. Jeho zaujetí nad prací, jeho okouzlení výhledem, jeho zamilované oči sem tam mrkající na mě… Aniž bych se o to snažil, uklidnilo mě to. Kresba rychle rostla pod Justinovýma rukama a já jsem začínal mít mnohem lepší náladu.
Teď bych byl v práci a zdaleka ještě nekončil, nechystal se domů. Musel bych řvát na grafické oddělení, stres by ze mě stříkal nebo bych se hádal s Vancem. Co mi tu chybí? Volno, vzduch, stres si vyrobím svůj, slunce nade mnou a Slunce vedle mě. Tak jo! Dokonalá idylka.
Pomalu jsem se uvolňoval.
Justin na mě otočil svou tvář a usmál se.
"Už se netváříš tak zle, možná, že tě i namaluju…"
"Vtipálku, žiju ve své vlastní noční můře, tak se nebudu culit jako idiot, ne?"
"Hm, pro mě to byla včera moje nejžhavější erotická představa, jakou jsem mohl mít. A pro tebe je to noční můra? Nezdálo se mi, že jsem byl tak špatnej!" provokativně si olízl rty a já měl najednou šílenou chuť je ochutnat, " nebo bych mohl hodně trénovat a zlepšit se?" z drzého namyšleného spratka se začal tvářit jako malý učenlivý žáček, který chce jedničku za každou cenu.
"Ty jsi sice ta lepší část mé noční můry, ale přesto se z ní chci vyhrabat zpět. Protože bych docela lehce mohl skončit na daleko hrozivějším místě a tím je kriminál," říkal jsem to veselým tónem, ale díval jsem se mu do očí a věděl jsem, že on ví, že já to myslím vážně.
Když Justinovi došlo, co přesně to znamená, viditelně posmutněl, semkl rty a bylo vidět, že se ho ta nespravedlnost dotkla, jelikož jako každej puberťák si myslí, že on je už děsně dospělej a na něj tohle neplatí. Možná, že má rozumu za nás oba, ale stejně kdyby se náš (no, co asi tak vlastně spolu máme?) "poměr" hodnotil před velkou porotou, tak jedu do SingSingu ani nemrknu. Nebo bůh ví, kam se zavírají zneužívači dětí…
Abych mu vylepšil náladu, dloubl jsem do něj:
"Tak mě moc nepokoušej, můj mokrej sne, nebo se neudržím!"
To mu trošku zvedlo náladu a mohli jsme se s ostatními vydat na obhlídku hradu…
Část byly celkem ruiny a část byl přístupný hrad se vším všudy. Tím myslím i tradiční ukázka hradního záchodu, hladomorny a ložnice. Víc patrně nepotřebovali…
V jedné síni bylo ohromné vyřezávané dřevěné křeslo. Vypadalo spíš jako trůn, ale žádný král tady snad ani nebydlel. Fešná průvodkyně mi podlehla a nechala nás na něm všechny postupně vyfotit. Jelikož já jsem podlehl Justinovu pohledu, když o to škemral. Ovšem nápad to byl samozřejmě Rachel! Usadila se tam první a nevím, jak to udělala, ale najednou se z upocené holky, která fňuká, že už dál nemůže, stala královna. Celá se narovnala a rozzářila…
Postupně jsme se vyfotili všichni a já si umínil, že tuhle fotku princátka musím získat!
I když její majitelkou je právě Rachel.
Konečně jsem si vzpomněl, že jsme z dosahu zlovolného údolí, a že tady na kopci bude signál, a vytáhl svůj dosud nefunkční mobil. Ano! Byl připraven k akci.
Jak to zjistili i ostatní, kteří přes zákaz mobily měli sebou, nemohli se dočkat konce prohlídky.
Takže jsem potom musel vyhlásit další půlhodinovou přestávku, aby si všichni mohli užít trochu mobilní komunikace.
Sám jsem potřeboval mluvit s Cynthií, která mi potvrdila, že Gardner zuří každý den, kdy tam nejsem, ale že to ještě chvíli beze mne vydrží. Nevyptávala se a to bylo podezřelé! Cyn dokáže vyšpiónit cokoliv a já jen doufám, že neví kde jsem. Jinak se mi bude smát do konce života.
Pak jsem brnkl Michaelovi, ten samozřejmě vyšiloval i za Cynthii, takže skóre bylo vyrovnáno. Ujistil jsem ho, že už jen týden a jsem doma jako na koni. Neuklidnilo ho to, ale co měl dělat…
Tím jsem měl všechno vyřízené, víc jsem v tuto chvíli nepotřeboval a tak jsem nabídl Justinovi, jestli také nepotřebuje volat.
"Díky," řekl jen.
Vytočil číslo a já přemýšlel, s kým chce asi mluvit nejvíc. On se však ode mě vzdaloval pomalým šouráním pryč.
V jedné síni bylo ohromné vyřezávané dřevěné křeslo. Vypadalo spíš jako trůn, ale žádný král tady snad ani nebydlel. Fešná průvodkyně mi podlehla a nechala nás na něm všechny postupně vyfotit. Jelikož já jsem podlehl Justinovu pohledu, když o to škemral. Ovšem nápad to byl samozřejmě Rachel! Usadila se tam první a nevím, jak to udělala, ale najednou se z upocené holky, která fňuká, že už dál nemůže, stala královna. Celá se narovnala a rozzářila…
Postupně jsme se vyfotili všichni a já si umínil, že tuhle fotku princátka musím získat!
I když její majitelkou je právě Rachel.
Konečně jsem si vzpomněl, že jsme z dosahu zlovolného údolí, a že tady na kopci bude signál, a vytáhl svůj dosud nefunkční mobil. Ano! Byl připraven k akci.
Jak to zjistili i ostatní, kteří přes zákaz mobily měli sebou, nemohli se dočkat konce prohlídky.
Takže jsem potom musel vyhlásit další půlhodinovou přestávku, aby si všichni mohli užít trochu mobilní komunikace.
Sám jsem potřeboval mluvit s Cynthií, která mi potvrdila, že Gardner zuří každý den, kdy tam nejsem, ale že to ještě chvíli beze mne vydrží. Nevyptávala se a to bylo podezřelé! Cyn dokáže vyšpiónit cokoliv a já jen doufám, že neví kde jsem. Jinak se mi bude smát do konce života.
Pak jsem brnkl Michaelovi, ten samozřejmě vyšiloval i za Cynthii, takže skóre bylo vyrovnáno. Ujistil jsem ho, že už jen týden a jsem doma jako na koni. Neuklidnilo ho to, ale co měl dělat…
Tím jsem měl všechno vyřízené, víc jsem v tuto chvíli nepotřeboval a tak jsem nabídl Justinovi, jestli také nepotřebuje volat.
"Díky," řekl jen.
Vytočil číslo a já přemýšlel, s kým chce asi mluvit nejvíc. On se však ode mě vzdaloval pomalým šouráním pryč.
Justin
"Daphne? To jsem já. Mám půjčený mobil, konečně jsme někde, kde je signál. Daph! Já jsem poznal Boha! Jmenuje se Brian Kinney a je úžasný! Jsem totálně v prdeli… Daph? Slyšíš mě?"
Že by moje nejlepší kamarádka nemohla nalézt slova se nestávalo často, tedy vlastně se to nestalo ještě nikdy. Jenže já jsem se jí taky až doteď nesvěřil, že jsem gay. Ale už jsem jí to prostě musel říct.
" …jako zamilovaný myslíš?" zeptala se opatrně, aby to náhodou nebylo špatně.
"Jo, jako zamilovaný, myslím! Daph, kdybys ho viděla! A jak skvěle líbá…" zasnil jsem se.
Daph se smála a okamžitě chtěla vědět detaily. Věděl jsem, že bude v pohodě.
"Co vy tam kluci děláte? Neměl to být tábor za trest? Tvůj táta pukne," chechtala se.
" Když ale… něco už jsme zkusili, ale on se semnou nechce tady vyspat, protože mi není osmnáct a je to o hubu."
"Co? A ty chceš? Kolik mu vlastně je?" chrlila na mě Daph už svou typickou rychlostí otázky.
"Jestli chci? Hrozně moc, i když se trochu bojím… Ale chci to!" řekl jsem pevně, i když nevím, jestli jsem se nepotřeboval přesvědčit spíš já sám.
"A je mu… já nevím… asi tak třicet tři?"
"Hůůůůůů, to jako vážně? Zajíčku!"
"Že jsem ti něco říkal!"
"Ale né. Přeju ti to."
"Náhodou jsme si to včera nádherně užili, Daph to bylo… nemůžu o tom ani mluvit, úplně se zalykám a v hlavě se mi jen točí otázka, jestli se to vážně stalo, protože to bylo neskutečný. Jako sen pro nadržený kluky. Daph, já vůbec nevím, co budu dělat bez něj?"
"Tak sni dál, ale buď opatrnej, jo? Třeba se tvůj sen přehoupne i do reality Pittsburghu," uchichtla se.
"Ano mami! Doufám! Měj se…"
Třikrát jsem se zhluboka nadechl a vydal se zpět k Brianovi…
"Daphne? To jsem já. Mám půjčený mobil, konečně jsme někde, kde je signál. Daph! Já jsem poznal Boha! Jmenuje se Brian Kinney a je úžasný! Jsem totálně v prdeli… Daph? Slyšíš mě?"
Že by moje nejlepší kamarádka nemohla nalézt slova se nestávalo často, tedy vlastně se to nestalo ještě nikdy. Jenže já jsem se jí taky až doteď nesvěřil, že jsem gay. Ale už jsem jí to prostě musel říct.
" …jako zamilovaný myslíš?" zeptala se opatrně, aby to náhodou nebylo špatně.
"Jo, jako zamilovaný, myslím! Daph, kdybys ho viděla! A jak skvěle líbá…" zasnil jsem se.
Daph se smála a okamžitě chtěla vědět detaily. Věděl jsem, že bude v pohodě.
"Co vy tam kluci děláte? Neměl to být tábor za trest? Tvůj táta pukne," chechtala se.
" Když ale… něco už jsme zkusili, ale on se semnou nechce tady vyspat, protože mi není osmnáct a je to o hubu."
"Co? A ty chceš? Kolik mu vlastně je?" chrlila na mě Daph už svou typickou rychlostí otázky.
"Jestli chci? Hrozně moc, i když se trochu bojím… Ale chci to!" řekl jsem pevně, i když nevím, jestli jsem se nepotřeboval přesvědčit spíš já sám.
"A je mu… já nevím… asi tak třicet tři?"
"Hůůůůůů, to jako vážně? Zajíčku!"
"Že jsem ti něco říkal!"
"Ale né. Přeju ti to."
"Náhodou jsme si to včera nádherně užili, Daph to bylo… nemůžu o tom ani mluvit, úplně se zalykám a v hlavě se mi jen točí otázka, jestli se to vážně stalo, protože to bylo neskutečný. Jako sen pro nadržený kluky. Daph, já vůbec nevím, co budu dělat bez něj?"
"Tak sni dál, ale buď opatrnej, jo? Třeba se tvůj sen přehoupne i do reality Pittsburghu," uchichtla se.
"Ano mami! Doufám! Měj se…"
Třikrát jsem se zhluboka nadechl a vydal se zpět k Brianovi…



Úžasná kapitola
úplne si viem predstaviť Mikeyho ako hučal Brianovi do telefónu
Som zvedavá či Brian odolá Justinovi
No a to muselo byť radosti keď chytili signál