Nucené práce 16.díl

7. září 2012 v 9:55 | Justinka |  NUCENÉ PRÁCE

Moc se omlouvám! Jedna katastrofa za druhou s touhle povídkou. Začátek školního roku se ukázal jako velice vyčerpávající. Přestup na jinou školu sebou přinesl spoustu věcí, které bylo záhodno opatřit navíc a nutné zařídit. A pak, když už bych se třeba na hodinu utrhla a mohla psát se mi ztratil ten nevíc důležitý papír! Oplakala jsem to, ale to mi nepomohlo. Dělala jsem na něm celou jednu dovolenou a měla vymazleně rozepsané, co se stane kapitolu po kapitole. Jelikož to bylo na začátku prázdnin, tak má hlava děravá si to v sobě nepodržela. Nač taky když mám úžasný rozpis, že? :-(
Součastně s tím se dostavila tvůrčí krize a já s tím nemohla hnout. Konečně jsem se dokopala alespoň před víkendem něco nahodit, jelikož moje provinnění je skoro hmatatelné. Luc, mi referuje, jak je celá paf ze své návštěvnosti a já chápu, že utíkáte tam, kde se o vás dobře starají. :-) Mějte se mnou ještě chvilku trpělivost, až se vše zaběhne a já nahodím nějakou podobnou dějovou linku, kterou jsem už jednou pracně vymyslela...

Anne, já ti napíšu!!! Jsem ohava, ale já jsem fakt nestíhala. Měla jsem narozeniny a to je čas na pořádnou depresi.:D
Lennroe se ptá, jestli třeba někdo neví, kde navazuje americká QAF na britskou, jako kde se to začne lišit. Jestli víte, tak jí poraďte, ale já jí doporučila, aby si Tvář boha dala od začátku!!!:D
Pro ty, kdo sledují Switched at Birth, tak ten už začal a Glee začíná 13.9.
Roedeer už vyrazil s povídkou teď a u Dorey je dokonce Glee czech fest, tak se zapojte!!!
Tak ráda bych se namontovala do daleko víc věcí, ale nestíhám vůbec nic. Snad jen roztomiloučké fotky Galea z Itaconu.:-)




Brian
Zvykl jsem si, že na mě v posteli teď pár dnů čeká tělo, které se k mému přitiskne, jakmile dolehnu, vítá mě, hřeje, nesměle laská, láká a vytváří upocenou vrstvičku všude tam, kde se dotkneme. Mým zvráceným potěšením bylo trápit ho a nedat mu co si žádá.
Lucy totiž kolem slídila jak honící pes a já opravdu nechtěl být nařčen z něčeho, co jsem ani neměl šanci si užít.
Justinovi se udělalo trochu lépe hned po té první noci a tak přes den byl ve svém stanu a snažil se uniknout všem "zábavným" aktivitám, které teď naštěstí stejně nebyly nijak moc fyzicky náročné, takže to zvládal. Večer, se plížil ke mně a dožadoval se dalšího léčení.
Bylo nutné, aby si o tom promluvil s Chrisem. Jen tak, pro jistotu.


Justin
Ležel jsem o poledním klidu ve stanu a neměl sílu se ani pohnout, nemoc mě pomalu opouštěla, ale únava se mě tak lehce pustit nechtěla.
Chris na mě zkoumavě zíral ze své postele, kde předstíral četbu, což jsem mu nevěřil ani za mák. Se čtením jistojistě skončil hned po první třídě…
Pak se drze zeptal: "Tak jaký to je šukat se starým chlapem?"
To mě probudilo celkem rychle.
"Já nešukám… s nikým…ani s ním ne. Nepopírám, že bych chtěl, ale to jsou jen sny. A ty? Taky bys chtěl?" potřeboval jsem obranu převést do útoku.
"Tsss, no to jistě! Nikdy!"
Jeho tvář ani tón hlasu, ale nebyla tak přesvědčivá, jak by chtěl.
"Hmm, já jen myslel, že když Brian je docela frajer, že bys na něj taky rád hodil oko. Nebo se ti víc líbí malý, hubený, blond, s šikovnýma rukama?"
Zahrával jsem si a na Chrisovi to bylo vidět, vzteky zrudl a vypálil mým směrem pěst. Uhnul jsem.
"Tak poslouchej, ty malej blonďatej ďáble. Já vůbec nejsem na kluky! Můžeš být rád, že jsem tě nenapráskal… nebo tě nespráskal. Tady je spousta rozkošných děvenek, který můžu mít, tak nepotřebuju tebe! To jen…, že s holkama to vždycky chvíli trvá, než je ukecáš a tys byl jen taková sexuální pomůcka. Udělal jsem si z tebe takovou ukájecí pannu."
Byl spokojen se svým vysvětlením a tak se samolibě uchechtl.
"Spíš panáka ne?" i já se ušklíbl a Chris už zase vypadal naštvaně.
"Ne, sorry. Dobře, chápu to. Dělej, jak myslíš. Já jen jestli po mě nebudeš truchlit, když na noc zmizím?"
Jeho přezíravý výraz mi měl dát najevo, jak mu jsem volný a nejraději by, abych vypadl hned, pochopil jsem.
Jenže on se vrátil zpět ke své původní otázce.
"Takže s ním stejně šukáš…"
"Ne, jen je mi s ním dobře. Mluvíme…"
"Jo, ten na to tak vypadá!"
"No dobře… nechá mě tisknout se k němu a já…líbí se mi to, nejsem tak zkušený, jak myslíš, tys byl… první… mám ho taky jako panáka," použil jsem Chrisovu terminologii.
"Takže je to buzerant!" zhodnotil Chris, kterého prvenství bůhví proč potěšilo, zvedlo mu sebevědomí, i když to bylo v oboru, kterým by se nepochlubil ani za nic.
Tím buzerantem mě naštval. On má tak co říkat!
"Nevím, co je ti do toho! Já jsem taky buzerant a je mi s ním fajn. A co je on, je jen jeho věc."
"Aby nebyl pedofil, pro ten tvůj nevinnej kukuč," ucedil Chris přes zuby.
"To se neboj! Na to tu jsou jiný! Dej si bacha!"
Popadl jsem své věci a nechal Chrise v nevědomosti, dál jsem se s ním bavit nechtěl. Odkráčel jsem k Brianovi.

Brian
Bohužel polední klid byl u konce, když Justin dorazil. Ptal jsem se ho, co ho zdrželo a on mi přetlumočil jejich debatu s Chrisem. Poslouchal jsem ho jen na půl, jelikož jsem se věnoval mému tvrdnoucímu péru, už to moc dlouho nevydržím. On je tak sexy. Bez nejmenších problémů zaplul do mé postele a sedí si tu v tureckém sedu, brebentící ústa akorát ve správné výšce na kouření…
Moje myšlenky se rozjely na plné obrátky, ale nebyl jsem bohužel ten, který je realizoval. Právě když jsem se vydal předvést Justinovi plnost mých kalhot, se ozvalo tiché "ťuk, ťuk" a zároveň s ním vešla Lucy, aby nás mohla včas dopravit na odpolední nástup. Děkuji pěkně za takovou péči! Sakra!
Dobré na tom bylo, že naprosto nic neviděla a tak byla Justinova čest uchráněna. O tu moji jsem se přestával starat. Jenže když to řeknu, tak s Justinem nebudu moci trávit bezstarostné moře času jako dosud a to jsem rozhodně nechtěl. Můžeš lhát, pokud jsi k tomu donucen. Kolikrát ještě?
Radostným skandováním Lucy, že se chystá velký šamanský večer, mě nemohla nadchnout. Pro ni to bylo stejně zábavné jako pochod hrdosti a pro mě mučení. Jakýpak šamani zase? Tušil jsem nejhorší! Naše důstojnost bude zašlapána do země pod našimi bosými chodidly a nadskakujícími bederními rouškami. Ukázalo se, že odhad mám jako vždy perfektní. Přesně to bylo v plánu!
Prý se v táboře rozmohla nějaká nemoc, (že by někdo něco věděl?) děl Tygr na nástupu a je potřeba šamanova zaříkání, aby kmen ochránil. Dnešní odpoledne bylo tedy věnováno výběru vhodného šamana, jeho nalíčení, jakož i ostatních jako jeho pomocníků a sestavení večerního ozdravného tance.
Tak z toho mi asi praskne lebka nadvakrát! Za co? Nestačí, že žijeme v nelidsky hygienických podmínkách, ještě jakési woodoo? Smí se tohle vůbec děti učit? Ale co mě je to jedno, ať si hýkaj, jak chtěj, Rachel to odtáhne za nás se vsadím.
V tom jsem se pletl, i u Rachel se projevila jakási soudnost a za šamana být zvolena nechtěla. Když už to vypadalo na Finna, vložil se do toho Chris a všechny vehementně přesvědčil, že by to měl být Justin. Úplně jsem nechápal, oč mu jde, ale Justin se nebránil, jelikož posledních pár dnů se hodně věcí neúčastnil, tak to chtěl asi napravit.
Nacvičili jsme podivné hopkání, kolem zatím imaginárního ohně, do kterého jsem se odmítl zapojit. Pak přišla konečně fáze, která by mě mohla bavit, Justin se musel svléknout, aby byl pomalován válečnými barvami. Smrt měla být zahnána haldou rozmačkaných šípků a uhlíků natřených v děsivých obrazcích na Justinovo tělo.
Bohužel jsem musel jít pomoct se dřevem a tak jsem nemohl zbylé dvě hodinky zírat na téměř nahého Justina a mučit se podivným pocitem, že se mi nelíbí, když na něj někdo sahá. Možná, že to dřevo bylo vysvobozením, stejně jsem ale viděl jeho ploché bříško se spoustou zapatlaných prstů, které nepatřili mně ani Justinovi.
Šamani, z každého oddílu jeden, večeřeli společně a odděleně od ostatních, aby si mohli dohodnout strategii a pořadí a tak jsem už Justina do onoho rituálu neviděl. Tygr zapálil slavnostní oheň a nastínil nám útrapy našeho kmene, vyděsil děti nechutnými podrobnostmi o plížící se nemoci v našem kmenu. Řečník byl vynikající a tak si po jeho projevu všichni daleko víc přáli zahnat smrt a zachránit se. Náš oddíl byl poslední a tak jsem musel přetrpět spoustu bezduchého poskakování a řvaní. Bylo to k smíchu. Nebo spíš k pláči?
Než na nás došla řada pořádně se setmělo, zatáhlo a začalo hřmět. Konečně jsme byli na řadě a budeme mít tu šarádu za sebou. Vlastně jsem se těšil na polonahého Justina, tak to nebude tak zlé.
Když nastoupili do pevně semknutého kruhu, malý Tommy se ke mně rozběhl a taháním za ruku se dožadoval mé účasti.
"Bez tebe to nepůjde! Ty musíš taky, jinak se to nepovede!" Chtěl jsem ho odbýt, ale nedokázal jsem to. Jeho oči prosily a náhle se zahřmělo a za mručení "hmm" ze všech hrdel, které se neustále o kousek zesilovalo, zvyšoval se tón, se ze tmy vynořil Justin. Přestal jsem se Tommymu bránit, svlékl si triko, ani tak ne proto, abych ladil s ostatními naháči, ale protože mi bylo jasné, že mě někdo těma barvami všude natřenýma, zapatlá a přidal jsem se dobrovolně. Bylo to podmanivé. Během chvilky byl vzduch jakoby nabitý elektřinou z blížící se bouřky. Justin vypadal úchvatně. Tvář a tělo potřené barvami, bederní rouška halila jen malý zbytek těla, měl boty ušité kdysi dávno z pravé kožešiny, na hlavě nasazenou liščí kůži i s čumákem, který mu teď trčel dopředu a vytvářel pocit, že má dvě hlavy. Také tím byl vyšší a tak nějak… majestátnější, vznešený, uvěřitelný? Musel jsem se zbláznit!
Ale on přesně věděl, co dělá. Pronesl dokonalou kletbu, zaříkání, které si samozřejmě vymyslel, ale nebylo na tom nic směšného. Mluvil hlubokým hrdelním hlasem, který byl podivuhodný u takového mláděte. Ale on jím teď nebyl. Přišel mi jako moudrý rádce, celého kmene, ten který dokáže všechno. Silný. Opět se zahřmělo a on se nejprve pomalými kroky před námi roztančil. V ruce svíral jakousi ozdobenou hůl, peřím, fábory, květinami, bůh ví. A tou teď hrozil do temně zatažené oblohy a provolával smrtelné nemoci zmar. Když mě míjel, náhle se zastavil a zadíval se mi upřeně do očí. Nevím, co viděli jiní, ale já najednou mohl v jeho pohledu číst jak v knize, věděl jsem o něm v tom okamžiku všechno a cítil jsem, že mě potřebuje a já potřebuji jeho. Byla to chvíle, která přesáhla mé vnímání. Pohled jsme odtrhli, až oblohu protnul blesk a ozářil nás jako zář obřího reflektoru. Justin měl dlaně natřené, nebo spíš jen špinavé od uhlíků a ty mi položil na tvář. Na chvilku jsem myslel, že mě políbí, ale jeho dlaně po chvilce, která trvala jen o něco déle, než by měla a které si ani nikdo nevšiml, sjely dolů a zanechaly na mých tvářích otisk šamanova doteku. Tak to udělal s celým naším oddílem, pardon kmenem a byli jsme zachráněni mocnou kletbou. Pak začal opět tančit ve stále se zrychlujícím tempu a mě táhl za ruku za sebou. Kroužili jsme kolem ohně tak dlouho a hrdelním mručením, skřeky a jakoby v transu, dokud se nespustil prudký liják, který nás okamžitě smáčel a začal nám naše právě nabitá znamení smývat v crčících čůrcích.
Justin se zastavil, obrátil tvář k obloze, rozpřáhl ruce a nechal na sebe dopadat déšť. Instinktivně jsme to po něm všichni zopakovali a užívali si tu chvilku magického spojení s nebesy. Slyšel jsem, jak Justin křičí své díky, za to že z nás vyšší mocnosti smyjí tu zrůdnou nemoc. A v té chvíli jsem byl šťastný, že jsem to s ním mohl zažít, ať už to znamenalo cokoliv. To, že se jeho nemoc už nevrátí, že můžeme být ještě chvíli spolu, to že možná, opravdu jen možná budeme spolu i dál… Nebesa nám požehnala.
Déšť začal studit a zhášet plameny slavnostního ohně. Kouzlo té chvíle bylo přerušeno pištěním holek a nadávkami kluků, kteří se rozběhli schovat. Náš oddíl nevzrušeně zamířil do umývárny, jelikož takhle se do spacáků zalézt nedalo. Všichni chtěli druhému říct, jak strašně zvláštní celá ta šaráda byla a že tohle tedy nečekali a tak víc než mytí, věnovali pozornost mluvení. Společně a po tmě jsme spláchli to nehorší a zapadli do svých přístřešků.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luczaida | E-mail | Web | 7. září 2012 v 14:07 | Reagovat

Prosimtě uklidni se. Vždyť nikdo neprchá ke mně! :-D Pořád máš mega návštěvnost, za kterou můžeš být ráda ;-)

Ke kapitole... no ty víš, jak na tom s těmahle věcma jsem. Jakože příroda, to šaškování okolo a tak :-D Pořád trvám na názoru, že bych v životě na takovej tábor nejela... jak za trest toto :-D (v Brianově případě to tak opravdu je, zajímavý) :-D Ale číst o tom mě docela baví :-) Trochu mě překvapilo, že se Justin Chrisovi jen tak bez mučení přiznal. Asi bych čekala, že se bude třeba trochu zdráhat, nebo aspoň chvíli zapírat, no nevadí. Asi se mi do toho pořád promítá, jak to bylo v seriálu, ale tak to už bude asi můj problém :-D

Děkuju za další kapitolu a přeju ti, ať ten papír najdeš co nejdřív, protože hádám, že bez toho ti to půjde jak psovi pastva (znám z vlastní zkušenosti, ale já si to všechno píšu do pc, bez zálohování si ani neuprdnu :-D :-D ) Nebo ti třeba na skypu můžu pomoct s jeho znovunapsáním, jestli budeš chtít^^

2 Rowene | 7. září 2012 v 14:07 | Reagovat

Vážně jsem se podívala, oni jsou už chudáci od června na táboře! Brian už je tři měsíce nadržený!
Ten šamanský tanec, to bylo moc pěkné. :-D  :-D  :-D

3 katka | 7. září 2012 v 15:45 | Reagovat

tak jsem se na chvíli ocitla v táboře s nimi , napsala jsi to úžasně , toho Chrise začínám mít plné zuby , je to šťoura :-D

4 Domča | Web | 7. září 2012 v 19:54 | Reagovat

Skvelá kapitola a krásne napísané :-)

5 Justinka | E-mail | Web | 8. září 2012 v 9:53 | Reagovat

Děkuji za komentáře, obdivuji vás, že to ještě pořád čtete:D
Ano, už jsou od června na táboře, ale pro ně je to jen pár dní, zato já jsem, zdá se, dost neschopná. Měla bych nahodit rychlejší tempo, vím, ale právě teď mě asi ta "přílišná aktivita" úplně položila a mám nejspíš chřipku. Tak kde je ten léčitel Brian? No, i když i šaman Justin by se šiknul.

Luc nešílím, neboj, znáš mě:D
Za nabídku pomoci děkuji, je to od tebe milé. Zkusím to s tebou, ale bojím se tvého nepozitivního přístupu k přírodě. Ovšem tady jde hlavně o Justina a Briana a nějakej strom sem, strom tam je fuk, že? Tak uvidíme. :D

Teď se jdu vypotit a možná mě přitom napadne co dál...
Doufám, že ten tábor do vánoc zakončím :-D  ;-)

6 Kroupenka | 8. září 2012 v 16:40 | Reagovat

Na téhle povídce jsem se stala zavisou :-). Krasne a magicky napsane. Trosku se bojím aby se Chris nechoval jak v serialu. Preju brzke uzdraveni a samana Justina ktery by te vylécil ;-) :-P

7 Anne | 8. září 2012 v 19:26 | Reagovat

Klid, já chápu, že toho máš hodně. A teď to vidím napsaný. Já taky nejsem pořád doma, protože, ano, začala škola. A v pondělí jedeme do Prahy ze školy a já se vracím až v neděli čili mě omluv, když nebudu na příjmu... Hlavně ať se to všechno uklidní, začátky roku opravdu nejsou lehké.

8 Anne | 8. září 2012 v 19:28 | Reagovat

[5]: A uzdrav brzo se uzdrav.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015