Nucené práce 15. díl

31. srpna 2012 v 18:23 | Justinka |  NUCENÉ PRÁCE
Věnování: Pro evannabarču za její skvělou podporu.:-) Bohužel jsem dneska rozlámaná a tak to nejspíš odnesl i Justin.:D




Brian:
S Justinem to nevypadalo dobře, do tábora se sotva dovlekl a okamžitě si lehl. Jelikož program tábora se nezastaví, chvíli jsem ho kryl, ale před Chrisem se to, že je nemocný, utajit samozřejmě nedalo. Řekl jsem Lucy, že mu není dobře, že se dnes z toho vyspí. Starostlivě se na něj zašla podívat, ale když viděla, že spí tak odešla. Když skončil večerní program, tak jsem šel s klukama, abych věděl co Justin. Našli jsme ho třesoucího se zimnicí. Drkotal zuby tak hlasitě, že jsme to slyšeli až před stanem.

Chris chtěl samozřejmě zavolat zdravotníka a vylifrovat Justina na marodku, ale to jsem zavrhl, jelikož Justin začal bouřlivě protestovat. A také proto, že jeho horečnaté oči prosily, ať mu to nedělám.
Řekl jsem jim, že to zkusíme zvládnout i bez zdravotníka a Finna jako správného zálesáka to ihned nadchlo a začal navrhovat co s tím. Uvařit čaj z bylin, studený tvaroh také vytahuje horečku a pak samozřejmě pořádně vypotit se s někým v posteli. Nejlepší je přitisknout se nazí, aby se těla zpotila. Bezelstně se koukl na Chrise a ten viditelně zvažoval, zda je lepší říct ano nebo ne. Nakonec jeho strach převážil a začal vykřikovat, že není žádný homouš a že se nebude tisknout na cizího kluka. Navíc tu není od toho, aby něco chytil nebo někoho zachraňoval.
"Od toho jsou vedoucí! A vůbec! On už s ním "v posteli" byl." Ukázal na mě a mínil tím naše dnešní přespávání na zemi.
Na jednu stranu jsem to viděl dost podobně, vždy jsem byl na sebe opatrný a po nějaké horečce a rýmě jsem fakt netoužil. To dokáže docela dost znepříjemnit lov v Babylonu…
Ale na druhou stranu, ač jsem si to nechtěl přiznat, jsem se o Justina docela bál a chtěl bych nad ním mít dohled. Moje posedlost mít vše pod kontrolou mě někdy dovádí do divných situací, ale když to zahrnuje tisknutí se tělo na tělo, tak proč ne?
Otráveně jsem řekl, že zajdu za Adamem, abych donesl raději nějaké opravdové léky, než se Finn vydá na nějakou výpravu za dubovou kůrou či co a než si to všichni rozmysleli, vyslal jsem kluky pro pár matrací z hájenky. Zdravotník se mi zdráhal dát pár blbých paralenů, tak jsem po něm vyjel. On si snad myslel, že vážně začnu vyvařovat čaje z bylin nebo co? Tak moc jsem mu chtěl rozmlátit ten jeho samolibý škleb, když si myslel, že je tu teď pánem. Jelikož je to srab, tak jsem mu ani nemusel udělat monokl a léky mi dal. Škoda.
Chris iniciativně nahnal Finna, aby mu tam nakonec ten marod nezůstal a tak chytili Justinovu deku, na které spal a než se Justin zmohl na protest, tak ho odnesli ke mně do týpka.

Justin:
Finn si ke mně přisedl a hodlal mě povzbudit. Smál bych se, kdybych mohl. Říkal mi, ať se nebojím, že je to opravdu vyzkoušený způsob pocení a pomáhá to, i když je to jistě hodně nepříjemné. Musí být děsné mačkat se na nějakého chlapa, otřásl se, prý kéž by se mě ujala třeba Lucy nebo Rachel, ale ony by to jistě jen tak neudělaly. Teď jsem se zachvěl já z té představy, ale Finn to přikládal mé zimnici. Zcela nelogicky jsem si najednou vzpomněl na film Latter Days, asi že se tam v obraně před zmrznutím také tulili dva muži. Dokonce i v horečce jsem objevil smysl pro humor a zeptal se Finna, jestli by to nemohl být on, kdo si ke mně vleze. Nemysle jsem to samozřejmě vůbec vážně, byla to jen taková… zkouška? Finn byl hodný kluk, jen trochu… no prostě by to neudělal a to jsem věděl. Jeho vymlouvání bylo vážně komické. Škoda, že jsem si to ani moc neužil, bylo mi fakt děsně.
Jenže právě na to jsem ho dostal. Když Finn viděl, jak se celý klepu a zuby mi jen cvakají, po velkém boji se vykašlal na svojí homofobii a vážně by to udělal. Trhaně ze sebe soukal…
"Když už jsem to tedy vymyslel já, ale… tak jo, když je to nutné."
A začal se svlékat. Velmi pomalu a byl vidět jeho vnitřní souboj, zda to vůbec dá. Teď bych se byl nejradši propadl. Já tu toužím po Brianovi a dělám si tu z chudáka Finna šoufky. Naštěstí, než se Finn dostal ke kompletní nahotě, dorazil Brian.
Donesl mi nějaký bylinkový čaj, který vymámil z kuchaře a léky. Zíral se zdvihnutým obočím a podivným úsměvem, který byl směsí pobavení i žárlivosti, nebo se mi to alespoň v mém stavu jevilo, na polonahého Finna a ten se mu snažil vysvětlit, cože se to snaží udělat. Brian zachrastil lahvičkou léků a poslal Finna do vlastního spacáku. On to prý už s pomocí moderní vědy a medicíny určitě zvládne.
Finn si viditelně oddychl a fofrem mizel pryč, ani se neoblékal. Než jsem Brianovi stačil říct, že jen tak něco z léků nesmím, překvapil mě tím, že tyto prý opravdu můžu.
"Osobně jsem to zkontroloval ve tvé složce a tak jak to zaznamenala v pokynech tvoje matka."
To jsem nečekal. Polkl jsem dva prášky a pak ještě jednou sliny, jelikož Brian se beze slov začal svlékat. On si snad ke mně vážně lehne? Klekl si ke mně a co nejrychleji, ale jemně ze mě stáhl moje oblečení. A potom?
Ano, nacpal se do stejného spacáku a já měl pocit, že se snad ani nenadechnu, jak jsme tam byli napraní. Ale to bylo jen díky tomu, že jsem se snažil ho pořád nějak šetřit nebo se mírně odtahovat, abych ho netížil. On si mě však natiskl na sebe, jak nejvíc to šlo a já musel uznat, že do jeho náruče skvěle pasuji. Bylo to božské. Držel mě, abych se tolik netřásl, hřál, uklidňoval mě…
Tedy ne slovy ale jen svojí přítomností, nepoznal jsem, jestli je mu to nepříjemné, prostě jen ležel a držel mě. A já usnul. Probral jsem se za pár hodin, z našich těl tekl pot. Břicha se slepovala a kapky potu ze mě klouzaly jako bych byl ve sprše. Nepotím se nijak rád, ale tady to hraničilo s jakousi obsesí, posedlostí. Užíval jsem si každou kapičku, doprovázel jí, dokud ze mě nespadla a nevsákla se do spacáku, který byl mimochodem už úplně mokrý. Zavrtěl jsem se, a abych přestal ujíždět na kapkách, přitiskl jsem se k Brianovi.
Vzbudil se mým pohybem a… neodtáhl se. Položil svoji tvář na mé čelo, aby zjistit zda mám ještě horečku. Měl jsem, ale už jsem se netřásl a bylo mi lépe.
Začal jsem se vrtět, jelikož mokrý spacák začínal být nepříjemný, jak jsem to dělal, naše břicha po sobě klouzala a to nás oba dovedlo na jiné myšlenky.

Brian
Ježiš, ten kluk se mi snad zdá. Já jsem schopný šukat všechno co se hne, ale fakt chce teď?" Pot z něj teče proudem, horečkou se mu lesknou oči, rty má rozpraskané a okoralé, hmm… stejně vypadá šíleně sexy! Dal bych to s klidem, kdykoliv, ale… já jsem ale měkejš! Odkdy se ohlížím na štěstí mých tricků? Ne, to nedělám! Ale on… jo jasně, ještě by mi zkolaboval z toho rozrušení, malý chlapeček, musím ho šetřit a pak si to o to víc užiju. Jsem lovec, ale nemocnou a raněnou zvěř neberu, jen výstavní kusy. Tím on je a bude, ale až bude zdravý. Tak jo, hezky jsem to vydedukoval a teď ho dostanu z toho nechutně mokrýho spacáku. Po kolikáté už se mi zastesklo po mé sprše?
Jo, budu asi materialista, ale kdo by se mi v takovém prostředí jako je tady divil?
Takže jsem přerušil klouzání našich těl. Setřel jsem celé jeho tělo suchým ručníkem a pomohl mu přepravit se do mého spacáku. Byl větší než ten jeho, přesto jsme se od sebe neodpojili. Nastrkal jsem ho na svoji hruď a on z toho vyčerpávajícího přesunu opět usnul. Vida, měl jsem pravdu, můj zničující útok na jeho žhavou… né, o tom přemýšlet nebudu, by nevydržel.

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kroupenka | 31. srpna 2012 v 19:02 | Reagovat

Po nekonečně dlouhém absťáku jsem se dočkala :-D. Parádní jako vždy ;-) . Miluju Brianovi světlé ochranitelské chvilky.

2 Domča | Web | 31. srpna 2012 v 20:16 | Reagovat

Úžasné :D
aj by som napísala, že mi Justina ľúto, ale v tomto prípade nie je, keďže si môže užívať Briana pritisknutého na sebe :-D

3 Saskya | 31. srpna 2012 v 21:14 | Reagovat

fajnéé :) niekedy nie je naškodu byť chorý :D

4 Rowene | 1. září 2012 v 13:43 | Reagovat

Jo, taky bych si zamarodila. :-)

5 katka | 7. září 2012 v 15:50 | Reagovat

mám rýmu a bolí mě v krku kde mi naordinují Briana :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015