Nucené práce 11.díl

8. srpna 2012 v 19:19 | Justinka |  NUCENÉ PRÁCE
Moji miláčkové!!! Včera jsem se koukala (né, vůbec nejsem otrok návštěvnostní tabulky :DDD) a ještě to nebylo! A dnes? Dnes už mám na počítadle neuvěřitelných PADESÁT TISÍC návštěv. Jo asi tak polovinu si dělám sama nejspíš, hihi. Ale za zbytek můžete jen a jen vy! Děkuji mockrát za váš zájem, protože to se mi to hned jinak píše, když někdo napíše, že to a to ho pobavilo a to a to by udělal tak nebo jinak. Nápady! Tam přicházejí ty nápady! Moje i vaše...
Doufám, že nám to spolu ještě chvilku vydrží a na takovou mini oslavičku jsem střihla další kousek Nucených prací. Bohužel jen tři stránky ne wordu, opravdu na víc nemám čas, ale tahle povídka se mi nějak neuvěřitelně vleče a mě to baví.:D Doufám, že vás taky, i když vás trošinku napínám...
K varování jsem se nějak nedostala, ale třeba to vyjde příště.Mrkající
Musím to dnes ještě věnovat Luc, která jistě utvořila nejmíň čtvrtku té návštěvnosti, která je dobrý duch mého blogu a na tom svém opravdu hodně maká k mé nemalé radosti! Díky!





Justin
"Fuck."
Moje nadávka vzbudila Briana. A okamžitě jí zopakoval.
Zdálo se ale, že ho daleko víc trápí chlad a ztuhlé tělo v nepohodlné pozici, než nějaký oheň.
Chápal jsem to, i když bych čekal trochu víc vděčnosti, když se nejspíš celou noc povaloval po mém klíně, tedy alespoň tak jsem si připadal. Když se ode mě odtáhl a začal se všemožně protahovat, vyskočil jsem… Tedy chtěl jsem vyskočit, ale mé přesezené údy mi to nedovolili. Málem jsem zahučel do studeného ohniště. To vyloudilo Brianovi na tváři úšklebek a mě to nadzdvihlo.

"No, jen se směj! Chrněli jsme a nechali vyhasnout oheň.
Nezdálo se, že by mu ta informace vyrazila dech. Dál se kroutil, aby ulevil svým ramenům a líně na mě zazíval.
"No a? Mám zapalovač…"
Nejen, že bych ho fakt rád viděl, jak tyhle oharky zapálí zapalovačem, ale přišlo mi to naprosto nemorální. Snažil jsem se rekognoskovat své svědomí, jestli jsem pro nebo proti, když zpoza hájenky, nynějšího saloonu vyšel Tygr, který nejspíš mířil do města pro čerstvé pečivo, jak jsem si dodatečně uvědomil. V té chvíli by se ve mně totiž krve nikdo nedořezal.
Ale než k nám došel, leknutí mě přešlo a tak jsem mohl celkem v klidu odpovědět na jeho otázku. Věděl jsem, že lhát kvůli tomu nebudu a také to nemá cenu.
Sklopil jsem oči a přiznal, že jsme opět bez ohně. Usnuli jsme.
Tygr vypadal, že ho to mrzí, že nám fandil…Zklamali jsme ho? Ne, tohle tak nemám rád.
Řekl, že nám bude muset strhnout body a že by bylo na čase, abychom se ten oheň už konečně naučili rozdělávat, jinak to fakt projedeme na celé čáře.
Celou dobu sice mluvil se mnou, ale koukal na zcela nezúčastněného Briana, kterému to vážně žíly netrhalo. Vypadalo to, že mu chce něco říct, ale pak si to rozmyslel a rychle vyrazil k autu a do města.
Možná nechal trest na našich oddílových soukmenovcích, kteří tedy rozhodně nebyli nadšení a dali nám to pěkně sežrat.

Brian
Ne, že by mi to nebylo fuk, ale naštěstí jsme měli dnes možnost úniku před touto děsivou stupidní hrou. Nene, dnes žádné ohně, poskakování sem a tam po lese, zpěv a tance kolem ohniště, vyhaslého nebo zapáleného. Nic.
Dnes je ten skvělý den, kdy se jde do města! Civilizace, normální lidi, obchody a jídlo! Nemohu se dočkat, i když bych to samozřejmě nikomu nepřiznal a tak se dál tvářím stejně otráveně jako vždy.
Hned po snídani jsme vyrazili, jelikož dnešek je určen nejen na výlet, ale i ke koupání. A už žádné hnusné plavání v kačáku, žádná ledová voda, která vám z koulí udělá hrášek, nic takového. Hezky do bazénu se skluzavkami a vířivkou a sprchami… Život není zas tak špatný.
Proto jsem remcání ze strany Lucy, naštvanou Rachel, uštěpačné Chrisovy poznámky a utrápené Finnovy pohledy a kyselé ksichty ostatních ani nevnímal. Justin to asi nesl o poznání hůř, ale kdyby se mu v životě stalo jenom tohle, tak by na tom byl sakra dobře. Jen ať se otrká!
Bohužel pro nás nepřijel taxík, ale museli jsme se do města dopravit po svých a to přes les, po uzoučké lávce přes potok a pak přes několik osad silnicí dolů k městu.
Děti brebentily a nemohly se dočkat, když už tam budeme. Jen Justin šel přede mnou zahloubaně jako by to bylo na popravu. Tommy si toho všiml. Sám se držel fakt statečně a dělal jako by tohle byl úžasný den a úžasný výlet, i když mu tak nejspíš vůbec nebylo. Přitočil se k Justinovi a drcnul do něj ramenem. Chvíli si vyměňovali nějaké šuškání, kterému jsem nerozuměl a pak Tommy objal Justina kolem pasu a zeptal se:
"Umíš chodit jako námořníci?"
Viditelně ho tím chtěl přivést na jiné myšlenky a já byl za to rád.
Jenže Tommy na Justinovu odpověď nečekal a hned s tím začal. Námořníci chodí houpavou chůzí, široce rozkročeni, podle toho jak se loď houpe. Ten trik jsem znal i já ze svého dětství. Justin zjevně ne, jelikož, když mu Tommy vystrčil svojí nohu přímo před ty jeho, tak zakopl a už letěl k zemi. Jelikož jsem ho celou dobu sledoval, no nechte si ujít výhled na tak výstavní zadek, tak jsem mohl rychle zareagovat a za ten zadek ho chytit. Pomohl jsem Tommymu zabránit Justinovi v jeho pádu. Justin byl trochu zmatený, když jsme ho za kalhoty vytáhli zpět do stoje, ale neprotestoval. Nečekal jsem, až se ode mě zase odtáhne a chytil ho také kolem pasu.
"Vykroč hodně doprava…" řekl jsem a počkal, až to udělá.
"Teď nalevo."
Za chvíli jsme štrádovali jako zkušení námořníci, i když se s námi silnice vůbec nehoupala. Tommy, Justin a dokonce i já, jsme se bůh ví proč zubili na celé kolo, i když na tom nic tak zábavného nebylo. Byli jsme takoví spojenci. A protože jsou děti lidské opičky, tak jsme do města vstupovali jako banda pirátských námořníků…
Tygr zavelel, ať už se chováme slušně a tak jsme srovnali krok, ale pustit naše pasy se nám nejspíš nechtělo ani jednomu. Došli jsme takhle až na náměstí. Tygr zopakoval jasná pravidla a čas našeho setkání opět na tomto místě a měli jsme konečně volno!
Justin s Tommym si odešli dát zmrzlinu a já jsem nejdříve chtěl vyřídit jednu nepříjemnost. Ano, zavolat Michaelovi. Umím si představit, jak už vyšiluje. Opřel jsem se o kašnu na náměstíčku tohohle provinčního městečka a vytočil jeho číslo.

"Briane! Kde proboha jsi! Volal jsem ti snad tisíckrát! Byl jsem v loftu nejmíň pětkrát, ale tys tam nikdy nebyl. U tebe se nepozná, jestli jsi odjel nebo ne, v lednici nikdy nic není, na kuchyňské lince taky ne… Nikdo o tobě nevěděl a Cynthia tě zapírá! Ještě chvilku a nechal jsem tě hledat policií. Tak kde jsi?" konečně přerušil Michael svoje kňučení. Bože, někdy mi Michael tak nechybí! A policie, ta rozhodně ví, že ztracený nejsem. Kruci!
"Jsem v pořádku Michaeli. Jsem na takové delší dovolené a v podstatě se mám fajn." Tak to znělo falešně i mě. Jenže jsem prostě nemohl odolat, jelikož jsem právě uviděl Justina s Tommym, jak si zakoupili asi ten největší kýbl zmrzliny, kterou tam měli a natěšeně si jí nesou k lavičce. Musel jsem se smát.
Michaelovo bzučení mě vrátilo zpět.
"A proč jsi mi nic neřekl, měl jsem takový strach a chybíš mi v Babylonu! Emmet pořád s někým flirtuje, Ted si počítá odmítnutí a co tam mám bez tebe dělat já?" No a někdy mi Michael zase hrozně chybí. Mám ho rád! Proto jsem mu doporučil:
"Pořádně si zašukej i za mě!"
Zasmál se.
"Jo, jako bys to ty na dovolené nedělal."
Sevřel jsem rty. Tohle bylo ožehavé téma. Nikdy jsem nebyl tak dlouho bez sexu, ale to Michale vědět nemusí. Rozloučil jsem se s ním, i když chtěl ještě vyzvídat. Zavolám mu, až budu zase na síti…
Měl jsem toho tolik, co jsem si chtěl sehnat, ale přesto jsem líně došel až k lavičce, na které si pochutnávali kluci na zmrzlině. Oba měli nesmyslně malé plastové lžičky a těmi se snažili ukořistit co největší kus sladkého potěšení. Byli tím zcela zaujati, ani si mě nevšimli.
"Menší neměli?" optal jsem se.
"Lžičky nebo zmrzlinu?" opáčil Justin, aniž by svůj zrak odlepil od zmrzlého kyblíku, ve kterém se horkem rychle začala zmrzlina rozpouštět.
"Obojí."
Ne, neměli." Konečně zvedl hlavu a zářivě se na mě usmál.
"Chceš taky?"
Podíval jsem se na něj jako by spadl z Marsu. Nechodím do posilovny proto, abych se cpal zmrzlinou.
Myslel jsem si, že se zmrzlina v tomto balení nedá jíst přitažlivě. Ale pletl jsem se. Justin to dokázal.
On se mnou normálně flirtuje. Nechci vědět, co by stalo, kdyby měl místo tohohle nanuk!
Každopádně jsem nemohl odtrhnout oči od jeho sladkých našpulených rtů, na kterých se zachytila bílá hmota. Skoro jsem nedýchal, když si jí olízl, vypadalo to jako… Kéž bych mohl tu zmrzlinu vyměnit za svou salvu…
"Tak honem! Vem si, než se roztaje!" vykřikl radostně Tommy a přerušil mé erotické představy.
Justin se uculil, dobře věděl, nač jsem myslel. Přisedl jsem k nim a… Sakra, Justin mi svou lžičku nepůjčil. On mě krmil! Myslí to vážně? Na náměstí? Přede všemi! Přejížděl mi po rtech a s jiskřičkami v očích mi vzrušeně koukal do očí. A to až tak, že se mi netrefil do úst a celého mě pokapal. Měl jsem teď zmrzlinu po celé bradě. Chtěl jsem nadávat, chtěl jsem si to otřít, ale Justin mě zastavil pohledem a na ruku mi položil tu svoji. Otočil se na Tommyho, který se dál vrtal ve zmrzlině a vyráběl nějaké cestičky, rozhlédl se, pak mi nejdřív kus cákance otřel prsty, které si olízl. Ten pohled za to rozhodně stál. Co jsem však nečekal, že se ke mně rychle nakloní a zbytek zmrzliny mi z brady slízne. Najednou jsem měl jeho teplý jazyk nejen na bradě, ale ještě jen tak lehce zavadil o rty… Bylo to pěkné. Pěkně žhavé!
Bohužel se za mnou ozvalo mrmlání a nadávky. Stará babka šinoucí se přes náměstí se pokřižovala a zírala na nás jako bychom měli na hlavách kravské rohy a právě nám rostly ďábelské ocasy.
Justin jí taky zaregistroval, i když jeho oči byly obaleny touhou mě políbit, které bych se rozhodně nebránil. Ale ne tady.
"Už je to!" zavýskl a zahihňal se jako pětiletý a dodal: "Mám tě, tati!"
To jsem zase málem vyprskl já, ale smíchy to nebylo.
Babička se upokojila, že se žádná sodoma gomora neděje, že je ten kluk jen zlobivej zpovykanej fracek a pokračovala v cestě.
"Synku, dej si pozor, ať nedostaneš na holou!" varoval jsem ho, ale v mých očích musel vidět, že se mi to vlastně líbilo.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luczaida | Web | 8. srpna 2012 v 19:51 | Reagovat

že by? :-D :-D Děkuju za věnování :-)

2 Domča | Web | 8. srpna 2012 v 21:09 | Reagovat

Toto bola paráda, vážne nádhera :D
Brian sa fakt musel už tešiť do mesta :D
A úplne si viem predstaviť Mikeyho ako sa o Briana bál, keď bez slova odišiel :-D
a tá zmrzlina na námestí aaaach :-D  :-P len škoda, že sa nemohli pobozkať :-?

3 Saskya | 8. srpna 2012 v 22:33 | Reagovat

so zmrzlinou to vždy je niečo :-D podarené, super :D

4 Rowene | 9. srpna 2012 v 7:45 | Reagovat

No, to jsem si nemyslela, že na slashových stránkách budu loudit aspoň o tu pusu. Ale jinak povedená kapitola. :-D  :-D  :-D

5 evannabarca | 9. srpna 2012 v 19:02 | Reagovat

Skvělá kapitola. Líbí se mi přístup "No a? Mám zapalovač…" :-D
A úžasnej konec. Těšim se na další kapitolu.

6 katka | 10. srpna 2012 v 16:23 | Reagovat

tohle fakt miluji a ty jsi mistr :-)

7 Roedeer | Web | 11. srpna 2012 v 12:48 | Reagovat

"Kéž bych mohl tu zmrzlinu vyměnit za svou salvu…" Ja z tebe padnu :D

8 Kroupenka | 27. srpna 2012 v 1:44 | Reagovat

Více takových výletů do města ;-)  :-D

9 Karin | 3. listopadu 2016 v 21:46 | Reagovat

Justin pěkně z Brianem mává. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015