close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nucené práce 9. díl

29. července 2012 v 19:59 | Justinka |  NUCENÉ PRÁCE
Předem bych chtěla poděkovat všem, kteří minule komentovali, jelikož mě to fakt potěšilo a další kapitola na sebe nenechala čekat:D Děkuju! A doufám, že i tentokrát vám to bude stát na konci za komentář:-)

Kapitolu věnuji LUC!

Vím, dlouho se "nic" nedělo a tentokrát to je vážně na varování! Ovšem nevím, jestli z toho budete mít radost.

Varování 18+/ nevyžádané dotýkání, násilí, sprostá slova
Zní to děsně, ale snad nebude tak zle...




Justin:

Možná právě proto, že jsem na konci tohoto dne měl v hlavě Chrise jako romantického hrdinu mých odvážných představ, jsem se odhodlal k tomu, co jsem udělal.

Včera jsem usínal s moc hezkou představou. Viděl jsem totiž k týpku kráčet Briana omotaného pouze v ručníku. Dnes jsem ale usnout nemohl. Byl jsem zvyklý pracovat dlouho do noci. Nejprve školní projekty a úkoly, pak nekonečné hovory s kamarádkou Daph. Spíš obráceně. Nejdřív Daph a pak po nocích kreslení, zdokonalování se. Případně knihy, filmy, skype nebo porno. I když dnešní den byl nabitý, nechtělo se mi ještě spát. Vlastně právě proto. Přehrával jsem si vše ještě jednou. Právě, když jsem byl uprostřed příjemných představ o mokrém Chrisovi na koni, mě z nich vytrhl jakýsi šramot vedle mě. Nebylo to jen přetočení se z boku na bok. Ten pohyb neustával. Nebylo pochyb, co to je.
Klouzání ruky po šustivé látce spacáku nahoru a dolu... Chris si honil.
Myslel jistě, že spím. Zrychleně dýchal a podle mě se ani moc nesnažil být nenápadný. Byla hluboká noc, tak proč by…
Rázem jsem ho měl i já plně připraveného k akci. Chrisův tichounký vzdech se mi bolestně zařízl do třísel. Ležel jsem tam a poslouchal, jak si to užívá. Zdálo se mi to nekonečné. Záviděl jsem mu jeho bezstarostnost. Jak rád bych mu pomohl. Jak rád bych se ho dotknul. Jen kousek ode mě byl jistě výstavní kousek v plné síle a já tu mohl jen ležet. Bylo to nervydrásající, koule mě úplně začaly bolet, jako by říkaly, tak už něco udělej!
Aniž jsem si rozmyslel, co dělám, do relativního ticha našeho stanu jsem řekl: "Honíš?"
"Hmm," dostalo se mi odpovědi.
"Můžu se přidat?" sice jsem se slušně zeptal, ale na odpověď nečekal. Vlastně na nic jsem nečekal.
Má otázka byla možná položena a myšlena zcela jinak, než to co jsem nakonec udělal.
Jelikož jsem se obratem vztyčil a stáhl Chrisovi spacák. Očekával jsem v první řadě velkou dělovku od toho nabušeného svalovce, ale on tam jen zkoprněle ležel a nechal mě zírat na jeho trčící přirození, které svíral v pravé ruce.
"Pomůžu ti…" hlesl jsem.
A než si to uvědomil, převzal jsem vládu nad jeho penisem.
Překvapeně vyjekl, ale já jsem nasadil uspokojivé tempo, pevný stisk a on se mi prohnul naproti. Moc jsem toho v té tmě neviděl, jen moji kmitající ruku. Přesto to bylo úžasné. Cítil jsem hebkou kůži v mé dlani, spalující horkost a stále se zvětšující tvrdost. Přišlo mi, že by to bylo lepší namokřené, aby to víc klouzalo. Zvýšil jsem totiž rychlost a začínalo to dřít. Jsem přirozený talent, napadlo mě, uchechtnul bych se, kdybych nebyl svou činností tak fascinován. S obavami jsem rychle stáhl ruku a naslinil si ji. Bál jsem se, že už se nebudu moct vrátit. Ale opak byl pravdou, Chrisův výdech se zdál znepokojený, mým opuštěním pozic. Co nejdříve jsem se tedy vrátil a pokračoval. Teď teprve začal Chris sténat tak, že jsem se bál, kdo na nás přijde. Napadlo mě mu zakrýt dlaní ústa…
Jenže můj mozek nemyslel racionálně. Vůbec mu nevadilo, že svírám Chrisova ptáka, ale dotek na ústech se mi zdál příliš intimní. Věděl jsem, že bych tím už překročil nějakou hranici. Směšné, vím!
A navíc… Co kdyby mě kousl?
Naštěstí nebylo žádného roubíku třeba, jelikož Chris se vzepjal a na moji ruku stříkala jeho teplá šťáva. Třásl se dlouho a já jsem z toho byl rozrušený. Adrenalin vystoupal vysoko.
Poprvé! Poprvé jsem někoho jiného, než mě samého, dovel k orgasmu. To moje ruka způsobila ten výbuch v podbřišku, který právě teď prožil Chris. Přemýšlel jsem co dál? Co mám udělat?
Automaticky jsem sáhnul na noční stolek, kde jsem měl kvůli alergii připravenou papírovou krabici kapesníků a setřel nejen moji ruku, ale i jeho postříkané holé břicho. Bylo to… zvláštní. Pořád byl pro mě tím cizím klukem, ale přitom jsme měli něco… něco mezi námi proběhlo a nedá se to vzít zpět.
Nejsem zas tak naivní, abych čekal, že si padneme do náruče. Rozuzlení necháme na ráno. Vlastně, jsem z jeho strany neočekával vůbec nic. Byl jsem rád, že mi nenabančil. Na díky jsem nečekal. Přesto se mi zdálo, že něco šeptá, možná tichounké "dík." Zaplul jsem do spacáku a snažil se uklidnit své vzrušení. Chris zanedlouho spokojeně pochrupoval a tak jsem svou páru odpustil sám a pak také usnul, i když jsem myslel, že se mi to nepovede.


Brian:

"Moje" týpko bylo v podstatě velmi blízko posledního stanu v řadě, který obývali největší kluci. Justin a Chris. Včera v noci jsem slyšel opravdu zajímavé zvuky a říkal jsem si, jestli jsem neudělal chybu, že jsem na Justina přece jen nevyjel. Ten kluk je zjevně připraven. Honili nebo si už v noci vyznávali lásku?
I když úplně to tak nevypadalo. Rozhodl jsem se, že to zítra zjistím. Přestože jsem s dětmi nechtěl…tak mi to přece jen bylo docela líto. On je vážně roztomilá prdelka. Včera jak visel na tom stromě... Svaly zatnuté, zadek vystrčený, tvář napnutou soustředním a námahou… úplně jsem ho viděl, jak do něj buším u zdi Babylonu… Zasnil jsem se. Ale teď není čas na snění, teď musím vstávat!
Opět je tu ranní rozcvička… a já byl zvědavý, jak se k sobě budou Justin s Chrisem chovat.
Chris byl jako vyměněný! Snažil se! Bože jak ten se snažil…
Nikdo ho na rozcvičku nemusel tahat z postele, jelikož už čekal před stanem a vyhlížel Lucy. Chtěl si s ní domluvit opravnou zkoušku, aby z něj mohl být lovec. Měl štěstí. Dalších pár egoistických neschopů si potřebovalo napravit reputaci a tak se opravné zkoušky opravdu konaly. Ale to nebylo všechno.
Justin se choval normálně, možná jen zaraženě z toho jak se chová Chris, ale normálně. Zato on sváděl, žertoval, byl milý. Na kohokoliv. Tedy soustředil se na holky. Bylo mu zkrátka jedno, jakou uloví, jen když to bude holka. Dokonce to zkusil i na Rachel, ale ta ho odpálkovala. Potřeboval si dodat mužnosti a vážnosti ve svých očích a bylo mu jedno, jak toho dosáhne.
Dokázal jsem si představit, co se v noci odehrálo. Justin se mu nějak dostal do kalhot a on si teď s děsem dokazuje, že je na holky. Byl k smíchu. Vsadil bych se, že jednou udělá něco děsně pitomého. Jako haldu dětí a manželství a pak? Pak si konečně uvědomí, že měl zůstat u kluků… Ať tak nebo tak, bylo mi jedno, co z něj nakonec bude, vždyť jedno vyhonění z něj nedělá homosexuála. Lidi jsou tak blbí! Nemusel by tak šílet. On byl ale jak motorová myš.
Přestal jsem ho zkoumat a usmál se na posmutnělého Justina. Nepatrným gestem jsem naznačil, že tohle není ten pravý příjemce jeho služeb. To já bych si to uměl jinak vychutnat. A možná? V této složité situaci bych si ho nechal déle, než jsem zvyklý. Třeba by se něco přiučil? Jak tak na něj koukám, platí o něm bezezbytku moje oblíbené tvrzení: Ty jsi dolní! Dost.
On mi úsměv vrátil. Pochopil, že si myslím, že je Chris pitomec a přikývl.
Docvičili jsme a poklusem se rozběhli připravit se na snídani.

Po včerejším fiasku s ohněm jsme mysleli, že to máme za sebou, ale krutě jsme se spletli. Oheň byl na noc zalit vodou a my na tom byli stejně jako včera. Tedy když si odmyslím, že v kuchyni je celá škatule sirek samozřejmě. Dnešní den byl celý o rozdělání ohně!
Konečně se mi to začalo zamlouvat, jelikož rozdělávat oheň měly jen děti, vedoucí nepomáhají, takže já byl v pohodě!
Pokud se nám do dvou hodin od začátku hry nepovede rozdělat oheň, však to znáte, tření dřívek a tak dále, tak si opět pro oheň mohou dojít, ale jen jednou a udržovat ho tak dlouho, dokud se to nenaučí, aby ho kdykoliv mohli bezpečně rozdělat. Tak přesně tak to dopadlo, že se to vrtění nikomu extra nedařilo a tak museli potupně dojít pro oheň. Naštěstí jsme nebyli jediní. Tentokrát jsme tam neposlali lovce Finna, ale čerstvého lovce Chrise, který se moc rozdělávání ohně neúčastnil, jelikož si dodělal své lovecké zkoušky a teď byl k nesnesení panovačný, což znamenalo značné tření. Bohužel ne dřeva, ale našich nervů, jelikož si s Rachel neustále vjížděli do vlasů.
Oheň jsme tedy měli. Jeden musel vždycky střežit oheň a ostatní se střídali při výrobě pravé pravěké hliněné pece, aby se mohla vypálit keramika, kterou včera děvčata snaživě stvořila. Do té špinavé práce jsem byl nucen se zapojit i já. Netuším, proč se v tom blátíčku nemohly hrabat holky, ale ony vždycky měly něco na práci, nakonec to bylo sezení kolem Justina, který si vzal do parády jejich velmi pracně a nechutně vydělanou kůži ze včera, tím myslím, že ta práce byla fakt hnus, ale ani výsledek nebyl nic moc. Měla se z ní stát naše Lovecká kmenová vlajka. Musím uznat, že to nebylo nezajímavé sledovat Justina klečícího a s vystrčeným zadkem, později i v roztodivných polohách, jak maloval na zemi dlouho a všechno už ho bolelo, jenže to chtěl mít dokonalé. Tedy chtěl jsem říct, že bylo zajímavé sledovat jeho tvorbu.
Já jsem pracoval s malými kluky na té peci, jelikož bláto není malým klukům cizí. Malý Tommy byl fajn. Nemuselo se mu nic moc vysvětlovat a opravdu byl k ruce. Nebo spíš já jemu. Nastudoval to a přesně věděl co dělat. Díky němu nám šla práce od ruky a později se v peci opravdu vypálila keramika. Byl mi vlastně docela sympatický od začátku, ale to půldenní klečení vedle sebe a společná práce nás docela sblížilo, pokud se dá něco takového představit s malým klukem.
Na pece se přenesl oheň a musel tam hořet tak dlouho, dokud se keramika nevypálí. A tak jsme toho využili. Kuchař Jonas všem poradil, jak si obalit maso v listí z malin, jahod a ostružin s pár bylinkami. Konečně holky na něco byly!
Nejdřív jsem si myslel, že nás chce otrávit. Možná za to, že jsem se jeho nabídkám na další "zakřičení si" vyhýbal. Ale nakonec to maso bylo úplně fantastické a byl jsem rád, že na mě něco zůstalo. Děti to vzaly útokem…
Ukořistil jsem kus masa a posadil se s ním na malou lavičku z klády a hodlal jsem si ho patřičně vychutnat. Konečně pořádné jídlo po dlouhé době. Ta výživná strava pro dětičky mi nedělala úplně dobře, ale nakonec jsem si vždycky vybral, co pozřu. Tady na to jsem se ale fakt těšil.
Dneska to byl docela nabitý den. Oheň, pece, malování vlajky a nesmím zapomínat na každodenní dril téměř vojenský. Rozcvičky, ranní a večerní nástupy. Celodenní sledovaní dětí.
Jak jsem tak jedl a sledoval při tom ostatní, došlo mi, že někdo chybí. Justin byl na jídlo vždycky dochvilný a podle mě se cpal přímo nespravedlivě. Kdybych takhle jedl já, tak prasknu. Ne, nikoho už neošukám. Tak kde k čertu je?
Vzpomněl jsem si na protivnou Hildu, která mě zde popravdě toužila kontrolovat, jak se jen dalo, ale já jí totálně ignoroval. Počítat, děti se musí neustále počítat!
Přepočítal jsem jedlíky, plus Lucy a dva chyběli! Justin a Tommy!
Že si nejspíš Justin v noci dovolil na Chrise, to je v pořádku jsou stejně staří, ale sakra kde a co ti dva spolu dělají? Zastrčil jsem urychleně poslední sousto do úst a vydal se ke stanům. Z Justinova jsem něco zaslechl. No neznělo to nepodobně tomu co v noci! To mě dost překvapilo a vletěl jsem do stanu, jak ohnivý šíp. Justin objímal Tommyho kolem ramen a ten měl hlavu zabořenou v jeho košili na hrudi. Tommy byl nahý, měl přes sebe přehozenou jen Justinovu deku.
No to snad ne!
"Co to tady děláte?" vyjel jsem asi přísněji, než jsem zamýšlel.
"Doufám, Justine, že si nedovoluješ nic…" zmlkl jsem, když jsem uviděl vytřeštěný Justinův obličej. Něco bylo špatně! Tommy na mě vyplašeně otočil svou tvář a já mohl i v přítmí stanu vidět, jak je uplakaný.
"Tak co se stalo?" vyjel jsem na ně. Tommy začal znovu brečet a Justin protočil oči, že jsem pitomec, když na ně řvu. Pomalu jsem se posadil naproti nim na Chrisovu postel a mírně, abych ho ještě víc nevyplašil, jsem se zeptal, co se stalo.
Tommy vyhrkl, že nic, ale to jsem mu nevěřil ani v nejmenším. Upřel jsem pohled na Justina.
"Tommy, měl bys to říct! Moc si cením, že jsi to řekl mně, ale asi ti nedokážu úplně pomoct. Měl by to vědět někdo dospělý. Měl by to vědět proto, aby se to už neopakovalo. Chtěl bys, aby se to stalo někomu jinému?" Justin tiše hovořil s Tommym, ten vrtěl hlavou a dál brečel.
Nesnáším slzy, nesnáším, když má malý kluk důvod plakat. Moc dobře si vzpomínám na sebe…
Tommy popotáhl a kňučivě se Justina zeptal: "Musím to říkat celé znovu?"
Justin přikývl, ale slíbil mu pomoci.
Mlčel jsem a snažil se vypadat klidně. Tommy začal.
"Víš, jak jsme seděli v trávě u té pece, měl jsem jen kraťasy… Začalo mě strašně něco svědět v kalhotách. Zjistil jsem, že je to klíště, na… no na takovém choulostivém místě, až vzadu za pytlíkem… nechtěl jsem, aby se mi ostatní smáli. Nikomu jsem nic neřekl a odběhl za zdravotníkem.
Myslel jsem, že to bude hned venku, jako mi to dělá maminka. Jenže on řekl, že než si připraví věci… desinfekci a tak, tak se mám svléknout, že mě prohlédne celého, abych neměl další klíště.
Víš, já se jich hrozně štítím a mám z nich úplně… hrůzu, ty nemoci..." vzlykal.
Začínal jsem mít opravdu nepříjemný pocit. Zdravotník Adam byl opravdu divný patron, přehnaně se smál, měl pubertální řeči, i když mu bylo asi stejně jako mně, obličej měl plný akné a klátivou chůzi jeho skoro dvoumetrové postavy nešlo přehlédnout.
"Řekl, že se podívá po klíšťatech, ale všude kam se koukl také sáhl. Jen lehce, lehký dotek, ale udělal to, sahal na mě," vzlykl Tommy.
"Potom mě položil na postel a nakázal roztáhnout nohy! Položil si ruku na… vždy víte a jak vytahoval to klíště, tak vždycky zatlačil, stiskl, prostě se mě dotýkal a dotýkal. Bylo to nekonečný. Z druhé strany mi tlačil prst do... zadku.Začal jsem brečet a on na mě mluvil, ať se nebojím, že to klíště vyndá, ale mě nebolelo to vytáčení, ale to jak mi žmoulal py-pyt koule a cpal se do mě. Řekl jsem mu, že to nechci, ale on, že se k tomu klíštěti nemůže dostat… ale že ví, že se mi to líbí. Pří-přísahám, že se mi to nelíbilo! Nelíbilo, ale ty jeho dotyky…" zase brečel a Justin ho utěšoval ve svém náručí.
Kývl jsem na Justina, jestli se stalo něco víc, ale on zavrtěl hlavou a řekl, že jen co bylo klíště venku, Tommymu se podařilo vytrhnout, když se Adam otočil pro desinfekci a utekl. Nahý!
"Tak jsem ho našel, plačícího v umývárně, jak si drhne… to místo."
Vzkypěl ve mně vztek! Jak si někdo může dovolit tohle udělat malýmu klukovi? Proč si ten srab nenajde někoho, kdo by ho chtěl a ne si brát něco násilím. Drtil jsem kletby mezi zuby, ale Tommyho jsem tím nechtěl rozrušovat. Vypadal z toho dlouhého pláče unaveně. Justin ho zastrčil do svého spacáku a držel ho za ruku a Tommy zanedlouho usnul.
"Jdu to zařídit!" vystřelil jsem jako raketa.
Jak jsem se tak naštvaně řítil táborem, který se už ukládal ke spánku, uvědomil jsem si, že nebude taktické přilítnout k táborovému ohni a přede všemi ho zmlátit. Zhluboka jsem se nadechl a v relativním klidu jsem si vedle Adama přisedl na lavičku.
Byl jsem z té pece pěkně špinavej a tak to nebylo divné, když jsem mu navrhl, jestli by se se mnou nešel vykoupat dolů k potoku. Šel a rád.
Na koupání ale nedošlo. Jen co jsme poodešli z dosahu tábora, ubalil jsem mu takovou, že spadl na zem. Nebylo proč Tommymu nevěřit, to vystrašené koktání a třas by jen tak nezahrál.
"Ty hajzle! Ty si dovoluješ na malý kluky? Nikdo jiný tě nechce, tak si to bereš násilím? Řekl ti, že to nechce a ty, sráči, jsi ho nenechal! Seš ten nejodpornější druh homouše, jaký jsem poznal. Pedofile!"
Mumlal něco o mé homofobii, tím mě tedy fakt nasral.
"Ty debile, já jsem taky gay, ale na malý dítě bych nešáhl, i kdybych si ho měl do smrti honit, nejsem takovej ubožák! To si nemůžeš zajít do Babylonu a dělat to někomu, kdo to ocení?" Dobře jsem viděl, jak mu zasvítily oči. Věděl, o čem mluvím, i když se dušoval, že Tommymu nic neudělal. Nemluvil jsem konkrétně o Tommym a tak jsem věděl, že to byla pravda. Dal jsem mu co proto, pěst mě bolela jako čert, ale on byl na tom hůř. Řekl jsem mu, že jestli na někoho tady ještě sáhne, uříznu mu koule motorovkou! Klepal se stejně jako Tommy a to bylo alespoň malé zadostiučinění. Nařídil jsem mu hlasem, který nepoužívám ani při BDSM hrách, aby mlčel o tom, jak k ránám přišel a doporučil jsem mu, aby mi za půl hodiny přinesl desinfekci pro Tommyho, protože k němu se už nesmí přiblížit. Poslal jsem ho k potoku umýt si krev, která mu tekla, a sám jsem se otočil a vrátil se k Justinovi. Ještě pořád seděl u Tommyho. Nechali jsme ho spát a sedli si ven před týpko, kde jsme si vzali hlídku u ohně. Tábor ztichl a my seděli těsně vedle sebe zahloubaní do svých myšlenek.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luczaida | Web | 29. července 2012 v 22:14 | Reagovat

mně připadá, že na tom táboře jsou samý divný lidi :D a tommy si to odnesl, to je mi líto, ale s tím chrisem to bylo fakt vtipný, myslíš, že se o tom budou ještě nějak bavit? :-P

2 Domča | Web | 30. července 2012 v 1:53 | Reagovat

Tommyho mi bolo ľúto za to čo mu ten blbec spravil :-( , ale Brian to vyriešil
inak veľmi pekná kapitola :-)

3 Saji | Web | 30. července 2012 v 2:11 | Reagovat

Myslím, že to co mu udělal Brian bylo málo. Zasloužil by více, ale dobře to vyřešil. Jinak, Justin mě teda překvapil :-D

4 Rowene | 30. července 2012 v 8:30 | Reagovat

Tedy, tam je gayů, přesně v duchu QaF. Brian nezklamal, je k sežrání.:-) :-D

5 katka | 30. července 2012 v 12:03 | Reagovat

krásna kapča ,konečně sami :-)

6 Saskya | 30. července 2012 v 14:57 | Reagovat

chudák chlapec...
to tam toho Adama po tomto len tak nechajú?
Justin ako sa oň postaral, zlatý :)

7 weronika315 | Web | 30. července 2012 v 16:45 | Reagovat

Ahoj, tak dnes som tu prvý krát a som nadšená :D Málokedy čítam rozpísané veci, ale nemohla som odolať :-D
Takže, neskutočne ma baví štýl akým píšeš, je to zaujímavé a vtipné, niektoré Brianove komentáre ma zabjajú :-) Chudák, vôbec mu nezávidím byť na tom tábore, aj ja som raz na jednom bola - prvý a posledný krát. Spať v stane v spacáku, jesť kadejaký hnus z ešusu, miesto na záchod ísť na dieru vyzeranú v kmeni dreva, no fuj :-| ... ale späť k poviedke, toto je fakt bombové, som zvedavá čo sa z Briana vykľuje, až skončí tábor :D a čo asi tak robí Michael? Nedal náhodou po zmiznutom Brianovi vyhlásiť pátranie? Bože :D

Inak, trošku mám chaos vo veku tých detí, koľko má Tommy? A Chris s Finnom? A Rachel? Lebo fakt neviem, či sú starší , alebo nie... no Rachel je úžasná, jej postavu milujem :D úplne živo si dokážem predstaviť jej reakcie, správanie a výrazy. Vtedy ako sa vybrala sama do toho tábora, strašne som sa bavila :-D

A čo bude s Justinom? Zmení sa teraz trošku jeho vzťah s Brianom? Síce ešte žiaden "vzťah" nemajú, ale no taaak, obaja potrebujú spoločnosť, predsa im to neodoprieš :-D

A Lucy, no jej postava je príšerná. Teda jej povaha, neskutočne otravná, chudák Brian, bude z nej mať depku :D ... jááj, ja neviem, čo ešte dodať, skvelý príbeh, jeden z najlepších, ktorý som v česko-slovenskej QaF fanfiction čítala :-)

Nedá mi ešte nevyjadriť sa k poslednej kapitole; úbohý Tommy, toto si nezaslúžil. Ale aspoň ten hajzel dostal, čo si zaslúžil. Brianove ochranárstvo sa mi páči a rovnako Brian pomstiteľ... :D waaa, teším sa na ďalšiu kapitolu a ďakujem za tento skvelý príbeh. Máš vo mne ďalšieho verného čitateľa ;-)

8 Kroupenka | 27. srpna 2012 v 1:26 | Reagovat

Parádní kapitolka. Tommyho je mi moc líto, to si fakt nezasloužil. Oběvila se Brianova hrdinská povaha, já ho žeru 8-)

9 Karin | 3. listopadu 2016 v 13:25 | Reagovat

To je zmetek ještě že stihl utéct. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015