close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nucené práce 6.díl

11. července 2012 v 15:53 | Justinka |  NUCENÉ PRÁCE
Tak, opět přednastavená kapitolka Nucených prací. jak už bylo řečeno, je to crossover s Glee a ne, zase nemám varování. Není to už podezřelé? :D Děkuji Roedeerovi za navedení, že i Justinův pohled by bylo dobré uvést. Tímto tak činím...:-)








Lucy zavelela k odchodu, ale my s Justinem, byli oblepení potem z běhu za Rachel a tak jsme se dohodli, že se ještě vykoupeme a pak je doženeme. Lucy nerada souhlasila.
Vlezli jsme do vody a užívali si její chlad. Přeplavali jsme celý rybník a povídali si, tak nějak o ničem. I když to nemám rád, s ním se mi to kupodivu líbilo. Když jsme vylezli ven, Justin nezvykle zmkl, utíral se a nevěděl kam s očima, tedy věděl kam by rád, ale já ho sledoval.

Přece nepůjdu opět v mokrých plavkách? To tedy ne. Nehodlám se oprudit. Stačí, že sebe nemohu smýt tu podivnou vodu. A tak, než by Justin mrkl, tak jsem byl nahý, jen s ručníkem v rozkroku, jelikož jsem se právě tam utíral. Vytřeštil oči na mou pohybující se ruku a já se smíchem vysvětlil mé zcela zdravotní důvody.Samozřejmě…
Justin se raději ode mě otočil, což myslím nebyl nejlepší nápad. Teď jsem mu libovolně mohl zírat na zadek. Jelikož se také odhodlal ke svlečení. A že bylo na co zírat. Zapomněl jsem na svá přesvědčení… Tady není Babylon… Ale ten zadek je perfektní. Justin se rychle napřímil a natáhl si kraťasy. A přistihl mě při mlsném zírání.
Po večeři jsme se mohli všichni rozesadit kolem velikého kruhového ohniště, kde ale neplál oheň a Tygr nás znovu přivítal na tomto táboře a pak začal s úvodem k celotáborové hře.
"Kdo jsme? Kam jdeme? Odpověď leží v budoucnosti. A odkud přicházíme? Z daleka, z dávné minulosti. A o té zde chceme vyprávět…
Přijměte pozvání na cestu proti času!
Ať jakkoliv zaujati dneškem, ať jsme jakkoliv zaujati myšlenkami, city či činy zakotveni v přítomnosti, nic to nemění na faktu, že tvoříme pospolitost, též s dědy a pradědy, jedna země a jedno dědictví nás pojí s lidmi dávno zpráchnivělými. Z mlhavých dálek věků, se přes propast času klene most, jehož druhý pilíř je zakotven ve vzdálených dobách budoucích, a my po tom mostě kdesi uprostřed jdeme. Neseme si životem zkušenosti předchozích pokolení. Každý z nás v sobě chováme celá staletí, ba tisíciletí. A tak aniž si to uvědomujeme, jsme blízko, velmi blízko i s lidmi, které jsme nikdy nepoznali. Pojďte, vypravíme se za nimi! Půjdeme nejdřív daleko, předaleko, do hlubin minulosti, vzdálené paměti člověka tak jako hvězdy Zemi..." Tygr zakončil svůj úvod a pak se jal nastínit, co nás čeká a pak praktické věci ohledně služeb v kuchyni, starání se o koně a dělání dříví na topení v kuchyňských kamnech. Potom každý oddíl předvedl svůj pokřik a seznámil všechny se svým jménem. Prý si ještě vyrobíme vlajku…
Všichni se bavili a ani jim nevadilo, že oheň nebyl zapálen. Ještě jsme se k němu totiž dle hry nedopracovali…
Rachel se přesto nadšeně vrhla do zpěvu a ostatní se přidali. Tygr tuto zábavu v půl desáté ukončil, a jelikož jsme byli odmočení v rybníku, tak si děti jen ve staré konírně ve žlabech, do kterých byla zavedená stejně ledová voda z potůčku vedoucího kolem, umyly alespoň zuby. Zkontrolovali jsme, že všichni zalezli do svých spacáků a nikdo nepláče po mamince, to zjišťovala Lucy, a měli volno!
Tedy to jsem si myslel…
Rada vedoucích se sešla v bývalé hájovně u dlouhého dubového stolu a stejných lavic. Všude svítily svíčky, ne nebylo to kvůli romantice, ale abychom vůbec něco viděli. Měl jsem děsnou chuť na večerního panáka, ale tady byla prohibice! To si fakt dělaj srandu! Už jsem neměl sílu ani klít. Bylo to zbytečné! na tohle žádné "kurva" nepomůže.
Probrali jsme, co se bude dít zítra a pak byla volná zábava. Měl jsem to "štěstí", že naproti mně seděl milenecký pár a okatě své "štěstí" dával najevo.
Zděsil jsem se svých myšlenek, napadalo mě, jestli by se všichni stejně shovívavě culili, kdybych tady hru jazyků rozjel s Justinem? Tak na to se nemusím ptát. Asi jsem se zbláznil? Copak bych tu chtěl tokat jako hrdlička? Zatím jsem měl jiné problémy…
Lucy vedle mě se na mě tiskla jako by chtěla naznačit, že ona by k tomuto byla také vhodná.
Tygr ty dva trochu okřikl, myslel to dobře, ale nevyšlo to tak.
"Kroťte se vy dva! Chudák Brian by ti Petře mohl začít závidět, taková krasavice jako Jane se jen tak nedá najít…"
Měl jsem co dělat, abych nevyprskl smíchy. Jo, závist by se třeba našla, ale jedině tak na Jane, že může bezostyšně olizovat a sát Petrovy rty, taky bych si to nechal líbit.
Řekl jsem, že svou závist dokážu krotit a ostatní se smáli.
Pak jsme se začali zvedat k odchodu do svých postelí. Neradostně jsem si vzpomněl, že žádnou nemám. Zapomněl jsem si předtím baterku a tak se Lucy nabídla, že mě doprovodí. Prošli jsme kolem tichých stanů. Všichni už spali. Kousek od posledního se tyčilo "mé" týpko. Lucy bez ptaní zalezla dovnitř. Prý mi posvítí, než si najdu svou baterku, jenže se usadila na tu atrapu postele a nevypadala, že se zvedne…
Spíš vypadala, že by mi ráda svítila na mé převlékání.
Dokonce začala s nabídkou, že by se ráda přestěhovala ke mně a pečovala o pořádek v týpku, o teplo ohně a snad i mé. Nenechal jsem jí to doříct.
Zbaběle jsem se omluvil, že jsem dnes vypil příliš vody a prchl na… no na kadibudky ne. Prostě jen tak ke stromu do lesa. Když jsem se vrátil, nebyla tam. Roztáhl jsem si spacák a položil se na vonnou "matraci". Mé myšlenky se nezatoulaly k teplému, nahému Justinovu tělu, ale na nic víc nedošlo, nečekaně během chvíle jsem usnul. Patrně mě zmohl ten čerstvý vzduch nebo šokující události dnešního dne.


Justin:

Ležím ve vyhřátém stanu celodenním sluncem a nemůžu uvěřit tomu co se kolem mě děje…
Ještě, že Molly chtěla spát s jakousi malou žábou a já si mohu užít společnosti Chrise. Tedy ne teď. Teď už spí. A já mohu bloumat ve svých myšlenkách. Motá se mi jich v hlavě dost a dost.
Vidím Briana, jak se pomalu courá s Lucy ke svému týpku. Proč mě to tak štve? Závidím jí? Jo, závidím! Ale on se po chvilce vynoří opět ven.
Ušklíbnu se, když vidím, že ignoruje přísný rozkaz chodit močit až na suché záchody v lese. Zašel jen mezi první stromy a skropil trávu a mech. Dává si pěkně na čas a Lucy ztím odchází. Proč se mi najednou ulevilo?
Ztrácel se mi v šeru, přesto mě ty jeho poloražené kalhoty na zadku vzrušily…
Ano, uvědomuji si, že nejsem úplně normální, když mě vzruší močící muž. Nejprve jsem chtěl vstát a jít si s ním třeba ještě chvilku povídat, ale pak jsem se styděl a také… ne, dnes ne… musím si rozmyslet, co chci udělat. Co když se pletu, co když mě jen provokuje? Co když není na kluky? Co když mě nebude chtít? Jsem zmatený. Stalo se toho tolik poslední dobou…

Mám nejlepší kamarádku, mám holky ve škole. Jsem s nimi v denním kontaktu. Přestože je mám rád, jsem s nimi rád, bavím se s nimi, jsem pro každou srandu, přesto mě nepřitahují. Ano, líbí se mi jejich hladké nohy a zadečky v sukních, podpatky a žensky smyslné šaty. Ale líbí se mi to na pohled. Nemám potřebu myslet na to, co pod těmi šaty mají a jak se tam dostat. Trvalo mi dlouho, než jsem si to uvědomil. Poměrně. Nalhával jsem si, že jsem umělec a že všechny ty pohledy na zátylky mých spolužáků, na jejich rozčepýřené vlasy, na jejich velké dlaně na lavici, na široké hrudníky školních fotbalistů, na pohodlně roztažené nohy pod lavicí a zadnice na židlích, to všechno je jen studie lidského těla. Abych lépe maloval, abych byl lepší umělec…
Nasrat! To tedy ne! Já si představoval, jaké by to bylo moci se toho opáleného kousku kůže na krku dotknout, políbit ho, olíznout nebo dokonce kousnout. Zabořit svůj nos do právě umytých krátkých vlasů těch frajírků. Nebo klidně i do propocených mokrých kadeří přímo po tréninku. Vsát ten pach potu a představovat si, že jsou spocené z milování a ne z pobíhání po hřišti. Moci tak přejet po kulaté zadničce v těsných školních kalhotách, rozepínat knoflíky na bílé košili od uniformy. Ano, tyto nápady mě ve škole odváděly od učení a zanechávaly po celý školní rok pěkný zmatek. Až před prázdninami, kdy venku bylo narváno hezkýma klukama v šortkách a tílkách jsem si dokázal přiznat, že jsem pro holky definitivně ztracený a kopu za klučičí tým.
Uvědomit si to bylo sice fajn. Konečně ta nejistota byla pryč. Jenže s tím nastoupily další otázky a problémy. Jak s tím něco udělat? Jak si své domněnky ověřit prakticky a kde? Věděl jsem, že táta by vyletěl z kůže, kdyby věděl, nad čím jen uvažuji. To mě docela krotilo.
Jenže tomuhle prostě neporučíte, a tak jsem neuhlídal pár zcela nevinných, přesto velmi zkoumavých nebo oceňujících pohledů na pěkné mladíky. Bohužel i před tátou. A to byl můj konec. Nejspíš tušil problémy a tak mi vyčetl, že pořád jen kreslím. Jsem jak nějaká poblázněná holka a on to takhle nenechá. Na celé prázdniny mě zapřáhne.
A začne s tím, že mně zaměstná jako brigádníka u sebe ve firmě. Opět jsem se musel nasoukat do bílé košile a byl nucen culit se na zákazníky a zákaznice a prodávat. Tedy na zákazníky mi to šlo patrně až příliš dobře, jelikož otec si uvědomil, že mi poskytl skvělou příležitost se setkávat s movitými, zralými muži, z nichž někteří by moji nápomocným zájmem nepohrdli a rádi by mě v obchodě zaškolili. No nic…
Tatík mě tedy raději vykmitl sem, na tábor jako dozor pro mou malou sestru a pro zocelení se. Chudák Molly to odnesla, protože si umím představit, jak slova jako jen suchá toaleta, stany, ranní rozcvička, bez mobilních telefonů, kázeň a nabitý celodenní program, musela znít mému otci jako rajská hudba. S čím ale nepočítal, že se tu dá potkat Bůh. Protože Brian není nic jiného, než ztělesnění řeckého Boha. Měl jsem co dělat, abych nezalapal po dechu, když jsem ho u toho autobusu uviděl. A i když se snažil tvářit co nejvíc nepřístupně, mé srdce si získal na první pohled. Tedy ještě lepší byl pohled na něj u toho rybníka. To byla taková dokonalost. Vybavil jsem si ještě jeho teplé ruce na mých zádech a dostavila se erekce. Ježiš! Co budu dělat? Proč mi není víc? Ne, že by mi to nebylo jedno, ale on si mě asi jako dítěte ani nevšimne. Ach jo!
Ano, zachytil jsem pár jeho pohledů, které snad i ocenily mé tělo, ale… Nepletu se? Nechtěl by raději holku? Tak Rachel asi ne, ta ho štve, ale co třeba Lucy? Ta je už vedoucí… Může s ním být večer… Udělalo se mi úplně nevolno, když jsem si představil, jak Brian sedí na lavici vedle Lucy a drží jí za ruku. Ale to je blbost! Nebo není? Kurva, já nevím! Nesnáším být takhle zmatený. Nedala by se ta puberta přeskočit? A co jako? I kdyby byl na kluky, chtěl by mě? Nechtěl by raději vysokého sebevědomého Chrise? A jsem já ochoten… jsem schopen…už… dal bych mu… hned a honem… jako nějaká děvka?
Na druhou stranu, nejsem holka jak z předminulého století, která si musí bránit svou čest. Nepotřebuju měsíce dobývání, nepotřebuju nadbíhání… Uvidím.
Zasnil jsem se a představil si, hlazení, dotýkání a líbání, sání a sténání… To všechno bych dělal moc rád, třeba hned. A kdyby to byl Brian tím lépe. Jen představa tvrdého rychlého pronikání do mých útrob mě trochu strašila. Nechtěl jsem si ale přivolat paniku. Právě teď jsem chtěl zakončit mé dlouhé pomalé hlazení pod dekou pár rychlými tahy a dostat se do uspokojujícího spánku. Toho zmatení už bylo dost. A masturbace může být někdy docela dobré řešení.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luczaida | Web | 11. července 2012 v 17:15 | Reagovat

Já si myslím, že Justin dřív nebo později Briana poctí svou návštěvou a bude to docela sranda, jako do teď. Škoda, že Justin neví, že Lucy u našeho boha nemá ani minimální šanci :-D Jo a minule jsem úplně zapomněla napsat, jak nemám ráda Rachel, ta by tam ani nemusela bejt. Chudák Finn, fakt. To jsi tam místo něj rovnou mohla hodit Kurta, aby v tom nebyl Justin tak sám, pak by se spolu mohli třeba o Briana prát, to by bylo taky asi docela komický :D

2 Domča | Web | 11. července 2012 v 18:00 | Reagovat

krásna kapitola :D
už sa neviem dočkať keď sa Brian s Justinom začnú zbližovať :-D

3 Rowene | 11. července 2012 v 22:17 | Reagovat

Moc pěkné. 8-)

4 Saji | Web | 12. července 2012 v 12:31 | Reagovat

Doufám, že bude co nejrychleji pokračko, protože už se nemůžu dočkat :-D

5 Karin | 2. listopadu 2016 v 22:48 | Reagovat

Justin je pěkně chycen. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015