Každý rok narozeniny

23. července 2012 v 22:50 | Justinka |  Povídky na jeden zátah
Jak víte nebyla jsem tu v době Galeových narozenin (10.7.) ale ani na dovolené nevypínám myšlenky na slash, tudíž jsem mohla rozvinout jedno narozeninové téma. A vzorně jsem se na to nevykašlala, ale poctivě jsem vám to zaznamenala... Užijte si to, jako já si užila dovolenou.:-) Doufám, že mi dáte vědět, jestli má vůbec se s tím sepisováním mořit. Nikdy jsem nevyžadovala hvězdičky nebo komentáře nějakým drastickým způsobem, ale přesto věřte, že mi jsou motorem pro další pokračování v tomto časově náročném koníčku. Vlastně je to na plný úvazek:D Vidím, že návštěvy jsou, čtenáři čtou, za což vám samozřejmě děkuji, ale ty komentáře by mě fakt posunuly k většímu nadšení.:-)


RPS /PWP/ 18+




Slavím se štábem moje narozeniny trošku dopředu, jelikož pak chci odjet za mladším bráchou, u kterého se sejde naše rodina. Trochu jsme po natáčení popili v místní hospůdce a už se všichni zvedají a spěchají domů…


Za pár dnů mám narozeniny. Těšívám se na ně a mám pocit roztřesenosti. Ne, nemá to nic společného s mým věkem nebo touhou oslavovat mě. Na čtyřicátých třetích narozeninách také není co k obdivu. Mládí už je daleko a do charakterního stáří daleko. V podstatě se až tak moc netěším na narozeninové oslavy s přáteli, moji přítelkyní, štábem, když zrovna něco natáčím…
Jo, je to fajn. Ale já se snažím, a zatím to vyšlo každý rok, dodržet naši nepsanou, vlastně psanou, tradici. Proč psanou?
Vysvětlím, uvidíte. Začalo to nevinně. Ne, špatně. Vůbec to nezačalo nevinně. Ale mělo to tak být…
Nelituji!
První léto přestávky v natáčení seriálu Queer as folk, jsem hrál divadlo.
Rok 2001, jmenovalo se to Strýček Bob. Jelikož divadlo a to celé kolem něj bylo pro mě nové, úžasné, nepoznané, úplně jiné než natáčení, byl jsem z toho dost nadšený, přitom roztřesený, jestli to ostatním nekazím. Nejen v tomhle byl Randy matador jevišť a tak jsem opravdu uvítal jeho kolegiální nabídku, že se na mé představení přijede podívat.
Jsem samozřejmě vděčný za každou radu, typ a možná i pochvalu, takže jsem se ho nemohl dočkat. Vlastně… docela mi chyběl.
Zvykl jsem si na jeho humor, na jeho tvář, kterou jsem vídal každý den. Prostě mi jeho návštěva v NY přišla vhod, víš? Neříkal jsem to už?
Vlastně tím se započala i jiná tradice, že jsme se kolegiálně začali podporovat v dalších projektech, které jsme měli mimo natáčení Queer as folk. Všichni, nejen my dva.
Přijel.
Opravdu přijel. Tři dny po mých narozeninách byl tam a jako vždy s racionálním úsudkem, bez řečiček okolo s pár poznámkami, které jsem rád přijal. Když jsme probrali mou hru, jeho novinky a co dělají ostatní… bylo za námi už pěkných pár panáků. No, co říct dál?
Zřejmě jsme se zrubali, jak zákon káže a pak… zapůsobily naše dlouho potlačené pudy a…
Nevím, co se stalo, ale ráno jsme se v objetí probudili nazí v mé posteli.
Ano, byl to ten případ, kdy si nepamatujete vůbec nic, proberete se ve své posteli vedle někoho a říkáte si, s kým jsem si to proboha rozdal. Byli jsme z toho oba docela vedle. Tedy vnitřně.
Vím to, později mi to Randy přiznal. Na venek jsme se snažili tvářit, že je to naprosto v pohodě a nic hrozného se nestalo. Na tomhle nebylo nic k pamatování. Jsem vlastně vůbec rád, že si i dnes vybavuji hezká slova, která Randy vypustil o mém hraní.
Musím ale spravedlivě přiznat, že mě mnohokrát za ten další rok napadlo, co se stalo a jaké to asi s ním bylo. Byly to moje noční můry, když jsem se trápil. Byly to mé žhavé fantazie, u kterých jsem snil.
A pak přišlo další léto. Neodvažoval jsem se Randyho zvát. Ale…
Přesně v den mých narozenin mě zastihlo krásné ručně psané i malované přání, které mělo zcela jasný Randyho rukopis a ještě jasnější post skriptum.

Jestli chceš, abych ti pogratuloval osobně, přijď 13. 7. v 19 hodin na tuto adresu. Byl bych moc rád.
Tvůj "Sunshine"
Následovala adresa nějakého malého hotýlku nedaleko Williamsburgu.
Tehdy jsem na to zíral a uvědomoval si červeň ve tvářích. Ovšem krev se mi rychle nahrnula i někam jinam.
Nevykládám si to špatně? Třeba mě chce jen vidět? Pokecat? No, to fakt ne!
To by to přece nebylo v hotelu. Tentokrát budeme možná i střízliví? Možná. Zopakujeme si jeho návštěvu před rokem? Byl jsem jak připojený k elektrickému proudu. Bál jsem se a nemohl se dočkat. Třásl jsem se strachy i očekáváním. Lehce jsem si na tu noc zařídil volno i alibi. Přece oslava narozenin s kamarády…

Ten den se mnou nebyla řeč. Má přítelkyně se mnou měla nějaké plány, ale brzy poznala, že jsem nenaložený bručoun a opustila mě. Vsadím se, že ještě litovala mé večerní společníky. Byl jsem vážně nerudný. Ale úderem šestnácté hodiny jsem vlezl do vany a vydrbal se, že jsem snad dokonce svítil.
Co kdyby? Vlastně vůbec nevím, co čekat. Ve tři čtvrtě na sedm jsem dorazil před malý zapadlý, ale útulný hotýlek. Na sobě černé kalhoty se slabounkým světlým proužkem a bílou košili s ležérně rozepnutými horními knoflíčky a rukávy vyhrnutými k loktům. Ještě pořád bylo horko, i když už bylo příjemněji než přes den. V klidu jsem zaparkoval na místo vyhrazené hotelovým hostům a rozhlížel se zvědavě kolem. Nikdy jsem tu nebyl. Díky bohu za navigaci.
Snažil jsem uhodnout, jestli tam Randy už je a které auto je jeho. Zvedl jsem se, zamkl auto.
Napadlo mě, že ještě není pozdě utéct. Tepalo mi v mozku. Pošli sms, že nemůžeš dorazit a je to.
Jenže toto dobrodružství jsem si už tolikrát představoval, že teď neuteču. Chci vědět, na čem jsem! Poznat jaké by to mohlo být…
Na recepci hotelu stála hezká slečna. Sakra, vždyť bych měl toužit po takovéhle! Jenže její bílá halenka s prosvítající krajkovou podprsenkou a malou kravatkou v barvách hotelu, mě nechávaly chladného.
Hezky se na mě usmála a já jí to nervózně oplatil
"Mám tu schůzku s panem…" náhle jsem nevěděl, jak pokračovat. Hledal jsem jakousi záchranu v přání od Randyho, které jsem svíral v ruce v levé kapse kalhot. Podíval jsem se na to přání jako bych hledal cizí jméno, iniciály neznámého člověka. A dříve, než jsem vyslovil Randyho jméno… mě to trklo!
Sunshine, jistě!
Ježiš, já jsem magor, proč by to Randy dělal? Přesto jsem to tiše, jakoby opatrně vyslovil.
"… s panem Justinem Taylorem."
Dívka se zadívala na monitor počítače a okamžitě přikývla.
"Přejete si pana Taylora zavolat a sejít se s ním v hotelovém baru nebo v jiných prostorách? Nebo za ním vyjedete na pokoj?"
"Na pokoj." Sakra já vím, že jsem se začervenal.
"Potřebujeme něco v klidu projednat…"
"Samozřejmě. Jak myslíte…" usmála se jako by věděla.
"Jen se mi tu zapište." Bez rozpakování jsem načmáral mé seriálové jméno. Skoro celý rok jsem Brianem Kinneyem, tak proč ne teď? To já mu pomohl vznikat.
Dívka mě nasměrovala k výtahům. Poslední patro, prý přímo proti výtahu.
Přikývl jsem a vydal se k výtahu. Zaslechl jsem, jak vyťukává dlouhými nehty telefon.
Pro mé nervy to bylo jak rány dělobuchů. Asi informuje Randyho, že už jedu.
Bylo mi jedno, že liftboy se kouká divně, jak si před zrcadlem upravuji vlasy, olizuji si nervózně rty, zastrkávám košili do kalhot. Zcela iracionálně mě napadlo, že vím, proč Brian z nervozity skončil vždy s číšníkem… nebo s liftboyem?
Fuck, to byl jen hloupý trapný vtip a já nejsem Brian… i když jsem se tak právě podepsal.
Výtah cinkl a já kývl místo díků, vtiskl drobný peníz do natažené ruky a vystoupil. Klepl jsem na dveře, které se pod mou rukou okamžitě otevřely. A v nich stál Randy.
Krásnější, než jak jsem si ho kdy vybavil. Možná za to mohla jen ta letní odluka, přesto jsem bezhlase zalapal po dechu, když jsem ho uviděl. Měl oblečený ten nejsluníčkovatější úsměv, blankytně modrý pohled ladící s jeho košilí a úzké džíny, ve kterých musel mít dokonalý zadek. Myslím. Zatím jsem ho zezadu neměl možnost vidět. Ukázal, ať jdu dál.
Dali jsme si lehký uvítací polibek. Proč se mi zrychlil srdeční tep? A proč se Randy hned rozpačitě odpojil? Nebo to přišlo jen mně?
Nemám samozřejmě sebevědomí Briana Kinneyho, ale stejně se mi zdálo, že to s tou nervozitou přeháním. Jsem herec, proč to prostě nezahraji? Proč prostě mému tepu neporučím, ať se uklidní?
Randy mě tedy pozval dál a uvedl mě k prostřenému stolu s vínem a nějakou dobrou večeří.
Přiznávám, že ani nevím, co jsme jedli. První půl hodinu jsem snad vůbec nevnímal.
Jistě, vím, že mi Randy připil a popřál. Pak jsme se pustili do nějakého lehkého jídla. Abych zaměstnal ruce, snědl jsem všechno, ale nebyl jsem později nacpaný. Trošku mě to uklidnilo. Dal jsem si dvě sklenky vína a mluvili jsme o všem možném…
Sledoval jsem jeho přirozené chování. Lesklé vlasy mu splývaly, oči zářily, pleť byla bezchybná.
Proč si všímám takových věcí? Vždyť je to Randy jako kdykoliv jindy. Proč?
Měl jsem strašný pocit ze svých pocitů. Proč jsem si myslel, že něco bude? Sedíme tu a večeříme a nic se neděje. Jen takové setkání… Děsí mě, jestli jsem to chtěl a byl jsem sám, jestli jsem si jen něco vyfantazíroval. A proč jsem z toho teď smutný a zmatený?
Má nervozita odešla a mě zůstal takový neurčitě podivný pocit. Myslel jsem, že to na mě není znát, že to mám jen v sobě. Patrně ne. Povídali jsme si dál a pili. Přesunuli jsme se na gauč a posadili se proti sobě. Najednou se rozprostřelo ticho. Ne takové to trapné, nepříjemné. Ne. Ale…
Randy se mi díval do očí a já ani nevěděl jak, jsem se zeptal:
"Proč jsi mě sem pozval?"
Usmál se. Poprvé se mi zdálo, že nervózně.
"Kvůli tvým narozeninám?"
"Nó," dal jsem najevo, že tomu nevěřím. Proč se mi dnes tak moc do hlavy dostává Brian? Zvedl jsem obočí stejně jako on. Cha, vlastně blbost. On to dělá jako já. Jsem už vážně zblblý.
"Tak založit tradici letních narozeninových setkání?"
"Myslíš navázat na to před rokem? To jsi chtěl opakovat?" skoro jsem nedýchal.
"Ne!" Randy rázně vydechl.
Tomu jsem tedy nerozuměl.
"Ne? Jak to? Proč?"
"Tak… nejsem rád opilý, tedy… pěkně mě pak ráno bolela hlava. A… chtěl bych…"
Nemohl jsem se dočkat, co řekne…
"Co?" vydechl jsem nedočkavě.
"Něco víc?"
Randy sklopil oči, jakoby se styděl, ale já nechápal, o čem mluví.
Připadal jsem si jako naprostý pitomec. Co víc by chtěl?
Můj naprosto nechápavý výraz jsem nijak neskrýval a tak se mi to Randy snažil víc osvětlit.
Zdálo se mi, že se červená?
"Tehdy jsme byli tak opilý, že jsme…"
"Že co? Já si tedy vůbec nic nepamatuju! Ty ano? Stalo se něco?"
Teď byl zmatený on.
"Nic se nestalo! A já jsem strávil dost času tím, že jsem přemýšlel, jaké by to bylo…"
Snažil jsem se to zpracovat. Nic se nestalo? Já myslel, že si jen nic nepamatuji. Znamená, že jsem si představoval, co se nestalo? Snil? Chtěl? Vyrazilo mi to dech a ocenil jsem Randyho upřímnost!
"Já taky!" vydechl jsem.
Věděli jsme o čem je řeč, i když to nebylo moc jasné. "Já jsem si nic nepamatoval, ale myslel jsem si, že když jsem se vedle tebe ráno probral nahý, že… litoval jsem, že si nic nepamatuju a bylo mi trapně se zeptat. Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že s tím mám problém, protože nejspíš nemám…"
"Jinak bys sem dnes nešel…" ozval se Randy.
"Ty sis fakt myslel, že něco bylo? Ty bys vážně chtěl?" ujišťoval se přesto Randy.
"Já nevím, snažil jsem se, si to představit…"
Najednou jsme na sebe s úžasem a němě zírali a myšlenky nám vířily hlavou.
Než jsme se dostali přes celou večeři a dlouhé ujasňování, venku padala tma. Seděli jsme v šeru a nikdo nevěděl co dál.
Randy se zvedl a donesl nám další sklenku vína. Cestou zatáhl závěsy, příjemně vínové barvy a rozsvítil lampu za gaučem. Tiše usedl zpět a pozvedl sklenku, abychom si přiťukli. Podíval jsem se, co sleduje, že se mi hned po přiťuknutí nedívá do očí. Uviděl jsem to.
Na protější stěně byly jako namalované přesné naše dva odrazy, stíny. Můj větší si právě upíjel ze sklenky na nožce, Randyho menší, ještě stále držel sklenku před sebou.
Randy se s úsměvem, kterého bych se snad i měl bát, napil a odložil sklenku na skříňku. Pak mě pobídl, ať své víno dopiji a též mi skleničku vzal. Postavil se a čekal, až to udělám také.
Stáli jsme naproti sobě a on ke mně natáhl ruku, ale nedotkl se mě. Dotkl se pouze mého stínu na stěně. Pohladil mě po hlavě a pak pomalu sjížděl dál po mém těle. Přejel po ramenech až k bokům a pak svou ruku stáhnul.
Bylo to tak zvláštní, zvláštně jemné. Nedotkl se mě ani v nejmenším a já přesto jako bych ten dotek cítil. Zachvěl jsem se. Bylo v tom něco tak něžně romantického, ale přitom to nebylo něco, co bych nechtěl dělat. Bylo to vlastně takové divadlo. Pro nás…
I já vztáhl ruku a pohladil ho. Jen přes tvář…
On se postavil bokem a dal mi s teatrálně našpulenou pusou imaginární polibek na rameno. Několik polibků. Nechtěl jsem, aby se to zvrhlo do šaškování, nato to bylo příliš krásné, smyslné. Znovu jsem ho pohladil a tentokrát se moje ruka rozběhla odvážně po jeho "těle."
Nezastavila se u boků, ale polaskal jsem i jehož profilu perfektně vyšpulený zadeček.
Mohl jsem slyšet jeho potěšené nadechnutí. Naše "doteky" byly čím dál odvážnější.
A Randy na sebe vztáhl ruku a opravdově si porozpínal všechny knoflíčky od své košile.
Ve hře stínů si lákavě svlékl svršek a předvedl svůj nahý stín. Nejen.
Toužil jsem se ho už dotknout. Jeho teplé, hladké, nyní ozářené kůže…
Ale zatím jsme naši hru hráli dál.
Pohladil jsem jeho hrudník. Moje ruka byla tak dva centimetry nad jeho pokožkou.
Mohl jsem cítit jeho teplo. Fiktivně jsem obkroužil bradavku a ucukl rukou. Vzdychl.
I já jsem si pomaličku začal odkládat košili. Randyho oči se rozzářily.
Dříve než jsem svůj pohyb dokončil, Randy měl na mě na protější stěně své ruce, i když pak stejně nemohl odtrhnout oči od originálu a ignoroval kopii na zdi…
Pak mu ale přes tvář přejel šibalský úsměv a s kontrolovanými pohyby se snažil na zdi zobrazit svůj vyplazený jazyk na mém hrudníku. I když se mě nedotkl, stačilo sledovat jeho zaujetí, vystrčený jazyk a jeho teplý dech na bradavce a na mém stínu se začala rýsovat velká boule v oblasti mých kalhot.
A nejen mých.
Randyho džíny byly mnohem těsnější, takže s tím měl asi daleko větší problém. Přejel jsem po jeho stínové bouli a dělal, že mu rozepínám knoflík. Cítil jsem, že zatajil dech a rychle si začal džíny rozepínat. Teď jsem byl na řadě s údivem a obdivem já. Když Randy ze sebe sesoukal úzké kalhoty, pochopil jsem, že má tanga. Vepředu byla černá plocha trojúhelníku, která dokonce vypadala na kůži a pěkné se vydouvala. Od ní se táhly přes bílé úzké boky tenké šňůrky dozadu. Nemělo cenu ovládat svůj obličej. Randy musel vidět, co to se mnou dělá. Už už jsem natahoval ruku, že ho jako pohladím, ale on se jediným pohybem jako naučený baleťák otočil celý dozadu, jen hlava zůstala nasměrovaná na mě, aby si užil mého dychtivého výrazu.
Účinek to mělo vskutku okamžitý. Ten téměř ničím nespoutaný bělostný zadek na mě působil jako magnet. Randy se opět natočil a to tak, aby byl z profilu. Nahý vyšpulený zadeček se na zdi pěkně vyjímal a i v té černé pantomimě jsem mohl dobře vidět, odstávající a ven deroucí se ze všech sil, úd.
Hladil jsem ho pořád ještě na dálku a neodvažoval se ho dotknout a tuto hru ukončit.
Teď se Randy začal zajímat o mé kalhoty a já musel s pravdou ven. Byl jsem na tom stejně.
Najednou jsme tam proti sobě stáli nazí, se skvrnami prosakujícími nadouvající se látkou a ještě jsme se ani jednou nedotkli. Zato naše oči měly pastvu.
Randy mi přejel po hrudi jen jako a pak se mě poprvé dotkl. Jen lehce, jakoby se bál. Zlomil to kouzlo a my se k sobě přitiskli. On zvedl hlavu a já jí naopak sklonil a naše rty se setkaly ve zcela přirozeném polibku. Líbali jsme se nesměle, jakoby to pořád byla hra stínů. Tak lehce.
Bylo to moc příjemné. Ale naše spodní poloviny těla se stále hlásily o svá práva. Prohloubili jsme polibky a začali se o sebe třít. Hladili jsme se teď už doopravdy a nebylo nic, co by nás zastavilo. Byli jsme jako dobře seřízený stroj. Každý věděl, kam chce a má sáhnout.
Randy mi laskal zadek a já škádlil jeho bradavky. Jeho ruka byla stále odvážnější a najednou mi vklouzla vpředu pod mé spodky a pevně sevřela můj penis. Ztuhl jsem.
Ale on si klekl, a jako by vybaloval ten nejhezčí vánoční dárek, vytáhl mi ho ven. Zkoumavě si ho prohlédl, a když ho spokojeně zhodnotil, otevřel ústa a naráz ho pojal dovnitř.
Zasténal jsem stejně rychle, jako mě objalo teplo a mokro jeho úst. Začal se činit jazykem a já bezděčně upřel oči zpět na stěnu. Naše pantomima pokračovala a nebylo to vůbec špatné.
Ve velmi uspokojivém tempu kýval hlavou a musel jsem uznat, že to vážně umí dokonale. Nadaný jazykový král. Jednička. Sténal jsem radostí.
Jeho ruce zatím nezahálely. Jednou mi mačkal kořen penisu a koule a druhou se mi prodíral mezi půlky. Chtěl jsem protestovat, ale on mi nasliněným prstem přejížděl, kroužil a poklepával na moji dírku. Zavřel jsem oči a nechal ho, bylo to příjemné, a jestli je tento večer o objevování, tak ať to stojí za to.
Bylo to… něco, co jsem nikdy nezažil. Jistě měl jsem zkušenosti a dívkami, ale proč se mi zdálo, že on z toho má mnohem větší radost. Těší ho, těšit mě. A mě to tedy těšilo extrémně.
Dokonce se mi za chvíli zdálo, že spurtuji do slastného vyvrcholení a nic mě nemůže zachránit nebo odradit. No, to byl jen můj dojem, jelikož Randy se rozhodl jinak a své pohyby najednou utnul a můj chtíč zchladil jediným drsným sevřením. Frustrovaně jsem zamručel v nesouhlasu. Randy nepřerušil nejen můj vrchol, ale i naši pantomimu, jelikož jsme se za stálého líbání přesunuli do postele.
Bylo zvláštní cítit v Randyho ústech novou chuť a vědět, že je to moje přichystávající se sperma, které už mělo namířeno ven z těla. Ale… nebylo to zlé. Dlouze jsme se líbali a já si uvědomoval příjemnou Randyho váhu na mě. Bylo to jiné než s dívkou. Byl sice také lehký, ale tlačil na jiných místech.
Žádná prsa, zato souboj našich klacků lahodil mým smyslům.
Přestože byl Randy čerstvě oholený, stejně mě jeho opět rašící vousy škrábaly po těle, všude tam, kam se jeho tvář vydala polaskat mě jazykem, zuby, rty.
Musím říct, že jsem to shledal velmi erotickým. Jeho rty sály mé bradavky, jeho jazyk kroužil kolem jamky pupku a jeho zuby jemné nebo ne zas tak jemně skousávaly kůži na bocích. A ještě mě občas drsně, občas jemně poškrábal vousy.
Nutilo mě to prohýbat, smát se, uhýbat a já přitom chtěl…
Konečně jsem rychle chytil jeho hlavu do dlaní a přitáhl si ji ke svým rtům.
"Nech i mě objevovat," zašeptal jsem. Usmál se a kývl. Moje ruce se po něm rozběhly, ale předem jsme, já i on, věděli, kde nakonec skončí. Laskal jsem jeho krásně vyboulený zadeček, hrál si s ním, užíval si jeho měkkost, hebkost, tvar, ale i pevnost. A pak jsem konečně sjel tam, kde mě to zajímalo nejvíc.
No nedivte se, za celý život jsem držel v ruce jen toho svého a vydrážděn předchozím natáčením a zákulisními historkami; Peter umí o kráse a skvělosti klacků, vyprávět hotové scifi příběhy;
a samozřejmě Randym, jsem byl už patřičně nažhaven sevřít ho v dlani. Bylo to zvláštní. Byl úplně jiný, než ten můj. Překvapivě velký na tak drobného chlapíka, jakým Randy je.
Světlo už nesvítilo přímo na nás, ale pořád ho tam bylo dost, abych si ho mohl dobře prohlédnout.
Líbil se mi. Sametová hlava krásně zbarvená nalitou krví se mi tlačila do dlaně a tak jsem ji instinktivně sevřel a objal. Přetáhl jsem pomalu, jakoby na zkoušku sem a tam a Randy vydechl uspokojením. Pohyb jsem zopakoval a on mi vyšel vstříc.
Na špičce se brzy objevila čirá tekutina a já zatoužil jí ochutnat. Překulil jsem Randyho do peřin a lačně se přitiskl k jeho boku. Zaváhal jsem, ale pak jsem ho rychle olízl. Slaně příjemná chuť zaútočila na mé chuťové buňky a já na už na nic nečekal a ochutnal jsem tu chloubu celou. Nebyl jsem zvyklý a tak mě brzy bolela pusa, a když jsem zajel příliš hluboko, tak jsem se div nezakuckal. Ale prý to nebylo špatné, což jsem také poznal z povzbuzujícího Randyho vzdychání.
Zabrzdila mě Randyho dlaň na ramenu.
"Už to nevydržím! Šukej mě!"
Byl jsem rád, že ten kdo se nabízí je Randy, nevěděl jsem, jestli jsem na to připravený. Vždycky mi přišlo, že ten spodní, který se ti odevzdává, poddává se ti, je na tom… ne hůř, ale je to prostě těžší?
Až po mnohých našich narozeninových setkáních jsem poznal, že ten spodní není, žádný chudák, může si to užít vrchovatě a není od věci se takhle odevzdat, pokud to zvládneš. Jinak je z tebe náročný panovačný spodek. A ani to není tak úplně zlé…
Ale dost úsměvných historek, to jsem předběhl až moc.
Teď jsem byl trochu vyvedený z míry. Ústa plná Randyho a on? Tedy ne, že bych nechtěl, jen bych mu třeba nerad ublížil…
Uvolnil jsem si pusu a přetočil ho na břicho. Přímo u mých rtů se teď rozprostíral Randyho lahodný zadek. Vytáhl jsem se a líbal ho na páteři. Přesto jsem se pomalu blížil dolů… Vzpomněl jsem si na naši první opravdu sexuální scénu. Rimming. Stále jsem si pamatoval jeho vůni, chuť.
Figurovalo to v mých snech, kde jsem samozřejmě nebyl zastavený režisérem. Teď jsem měl příležitost podívat se, jak…
Ano! Má ústa už sjížděla níž a níž. Ještě jsem tam nebyl, ale už jsem měl bradu zabořenou v jeho půlkách. Rukama jsem mu je roztáhl a zafoukal. Jeho očekávající kroužek se semknul a půlky v mých dlaních též. Nedovolil jsem to a rychle jsem přispěchal ho ohřát svým mokrým jazykem.
Randy překvapeně vydechl a přitiskl se přední částí k posteli. Ale pak změnil směr a vyšel mi naproti. Pohrál jsem si s ním a bylo to vskutku zábavné sledovat, jak se kroutí očekáváním věcí budoucích.
Pokročil jsem a opatrně do něj vsunul místo jazyka prst.
Chtivě se na něj po chvíli začal nabodávat a tak jsem přidal ještě jeden.
Nebyl to vůbec špatný pocit, mít pod sebou toho silného chlapa, který byl houževnatý, cílevědomí, profesionální, dříč, nikdy nefňukal a teď se tu svíjí pod mými nájezdy dvou prstů a div nekňučí, jak mě prosí, ať už tu předehru ukončím, že jí už vážně nepotřebuje.
Dobře. Udělám to! Vytáhnu se z něj a nerozhodně hledám kondom.
On se vymrští, sáhne pod polštář a podává mi gel. Nemyslí si snad, že to bude bez ochrany?
V tomhle jsem s Brianem za jedno.
Ne, kondom si totiž nechal ve své ruce a už ho co nejrychleji trhá a sám mi ho nandává. Není nic erotičtějšího, než jeho zaujatý výraz. Dychtící, očekávající, šťastný?
Chce si lehnout zpět, ale já ho zastavuji a …
"Chci tě… vidět…"
Pochopí a lehne si na záda. Nohy mi vyhodí na ramena a už nic nebrání tomu do něj proniknout.
I když se trochu obávám, nemohu se dočkat. Tahle předehra byla snad nejdelší, jakou jsem kdy zažil a teď jsem už příliš rozdrážděný. Nezastavilo by mě nic. Snad jen Randyho bolestný výraz, který podvědomě očekávám a který se nedostaví. Vpíjím se Randymu do očí a ony mě vedou. Přibrzdit, můžeš, jen přidej, líbí se mi to…
Je tak těsný! Snažím se vydržet déle, myslím na nějaké odpornosti. Ne, to nepomáhá. Kdykoliv se podívám dolu na tu krásu pod sebou, kde se svíjí Randy se zakloněnou hlavou, sténající a sám se hladící, tak nemohu uvěřit, že se to právě teď děje.
Už jsem se nemohl ovládat, bušil jsem do něj ve svižném rytmu a on si ve stejném dělal dobře.
Když na jeho hruď a břicho dopadly první kapky jeho smetany a on mě začal svírat, až jsem vykřikl překvapením, nezbylo mi nic jiného, než vyplnit svůj kondom bezezbytku.
Nohy mu toporně sjely z mých zad a já ho vyčerpaně zalehnul. Cákance na jeho hrudi byly ještě teplé. Obě naše těla se chvěla vyčerpáním a doznívajícím orgasmem. Bylo to božské!
Odvalil jsem se z něj a cestou mu vtiskl drobný polibek. Unaveně ale spokojeně se usmál.

Jak už jsem naznačil, naše setkání podobného druhu se konala každý rok. Ano, někdy mě moje pokřivená mysl nechá vzpomínat tak, jako bych to někomu vyprávěl, možná je to moje další zbožné přání, moci se svěřit, ale to já neudělám. Neví o tom živá duše. Kromě Randyho samozřejmě.
Když jsem viděl starý film na podobné téma s Alanem Aldou a Ellen Burstyn Same Time, Next Year moc jsem se bavil, protože je to mistrovské dílo, ale přemýšlel jsem, jací budeme my za pár let. Budeme vůbec? Kdo ví…

…loučí se semnou moje nynější co-star přátelským objetím a polibkem na tvář, aby se brzy dostal k ženě a dětem.
Jo je milý, dobře se s ním hraje, ale nikdo, už nikdo pro mě nebude znamenat to, co pro mě znamená Randy.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luczaida | Web | 24. července 2012 v 0:41 | Reagovat

óóó Bylo fajn přečíst si něco z qaf, kde nemají mravence a jehličí v kalhotách :D :D Fakt se ti to povedlo :-) Ten film Same time, next year jsem viděla, zajímalo by mě, jestli třeba Randy za pět let přijede zbouchnutej :D :D

2 Justinka | Web | 24. července 2012 v 0:55 | Reagovat

[1]: jj, vím,, že je pro tebe příroda sprosté slovo, ale vydrž to! Zas tak často jí sem necpu:D Hej, už vím, proč miluješ Briana, takový městský povaleč, že? :D

Zbouchnutej? Doufám, že se Gale zachová stejně hrdinsky. Nejdřív ho bude chtít o... mít rád a pak mu s tím pomůže!:-X

Zapomněla jsem na díky za betování, tak alespoň takhle! LUC díky!

3 keishatko | Web | 24. července 2012 v 3:26 | Reagovat

to bolo krásne...ja som to hltala jedným dychom..inak to proste nešlo...nádhera!!!

4 Rowene | 24. července 2012 v 8:10 | Reagovat

Jsem okouzlena, povídka jako malina. Ta stínohra byla vážně bezva. Je vidět, že i po letech psaní na stejnou notečku, máš pořád bezva nápady. 8-)  :-P

5 Domča | Web | 24. července 2012 v 9:31 | Reagovat

bolo to niečo úžasné :D toto sa dá opísať len samými pochvaľami, no proste krása :D
a tá hra s tieňmi nemala chybu, skvelý nápad :D

6 Anne | 24. července 2012 v 19:48 | Reagovat

Hele, neznala náhodou ta recepční QAF? Za předpokladu, že by se uměla skvěle ovládat, tak by se nemusela sesunout na podlahu, a namísto toho se jen usmát :-D

A ta stínohra je skvělá!

Vážně uvažuju, že bych se podívala na ten film (nemělas mi zmiňovat, že tam hraje Alda), když toleruji Hawkeyemu sestřičky, tak... :)

7 Justinka | Web | 24. července 2012 v 20:11 | Reagovat

[3]: No, néé keishatko! Myslela jsem, že jsem pro tebe už ztracená:DDD  Jsem ráda, že ne:-)

[4]: Ty jsi má stálice a od tebe pochvala potěší, jelikož ano, je to pořád na jedno brdo:D Někdy melu z posledního a někdy blbosti a někdy se z toho něco smysluplného vyloupne:D Doufám!

[5]: Děkuju! Samotnou mě potěšilo, že se nápad dostavil:D

[6]: :D Milosrdně jsem jí nechala v nevědomosti, aby si to kluci užili v klidu. I když hotel ve Williamsburgu je taky vtip, mohla by to být Randyho sousedka!:D
Díky!
Ten film je dokonalej, určitě se na něj koukni! Včera jsem viděla Zápisník jedné lásky a taky jsem bulila :D

8 Anne | 24. července 2012 v 20:50 | Reagovat

[7]: Recepční se přece musí umět ovládat, ne? Randyho sousedka :) nevím, co je lepší... Ale nevím jestli není nepravděpodobné, že by se jim podařilo projít pod falešnými jmény, hlavně Randymu, protože alespoň u nás vyžadují občanky.

9 Saskya | 25. července 2012 v 0:21 | Reagovat

:-D veľmi pekné a podarené :)

10 Karin | 30. října 2016 v 0:22 | Reagovat

Parádní. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015