close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nucené práce 4. díl

28. června 2012 v 14:51 | Justinka |  NUCENÉ PRÁCE
Tak tomu byste nevěřili! Glee neslavně skončilo (zatím) a já se konečně dokopala, z něj použít alespoň dvě postavy- Finna a Rachel. Takže Nucené práce můžu nazývat takovým crossoverem. QAF/Glee
Čtvrtý díl a já jsem u seznamování? Sakra tohle bude nejspíš hodně dlouhá povídka? :DDD






Brian:

Teď se máme povinně seznámit! Opravdu bych raději ty skřety držel od sebe dál, ale to asi nepůjde.
Lucy nás odvedla na malý pahorek nad táborem a tam jsme si posedali do kruhu. Znuděně jsem se opřel od strom, který jsem si rafinovaně vybral. Ostatní museli vzít za vděk jen stínem.

Lucy začala a pěkně nám vyložila, že na tábory s papínkem jezdí celý život a kdokoliv, to několikrát zdůraznila a vyzývavě se při tom podívala na mě, bude potřebovat s čímkoliv pomoc, může za ní přijít.
Zaměstnaly mě moje myšlenky plné nadávek a tak jsem přeslechl, že mě jakožto druhého (doufám, že naprosto nepodstatného a postradatelného) vedoucího vyzvala, abych se představil. Když jsem pochopil, co chce, líně jsem vypustil z pusy mé jméno a to bylo tak všechno, co jsem chtěl, aby o mně věděli. Ale uznával jsem, že to je trochu málo a tak jsem řekl: "Nikdy jsem na táboře nebyl a hádám, že tohle bude moje poslední příležitost." Všichni se zatvářili podivně, jen na blonďáčkově tváři se mihl úsměv. Jsem rád, že jsem tě pobavil, pomyslel jsem si.
Zvědavé hlavičky se dotazovaly, jak to myslím a tak jsem jim to přiblížil jejich terminologií.
"Mám to tady za domácí úkol. Nebo spíš jsem zůstal po škole…" Nebyly z toho moudřejší, ale já to víc rozebírat nechtěl.
"Tak a proč jste tady do pekla vy?"
Lucy s přesným přízvukem mé matky mě napomenula pro můj nevymáchaný jazyk. Zdá se jí snad peklo jako málo trefné přirovnání k tady tomu? Nejspíš! Škoda, že jsem nedával pozor na to, co se do mě snažila matka vpravit. Musí být ještě něco horšího než peklo, druhý stupeň pekla…
Z mých úvah mě vytrhl chlapec sedící vedle mě. Prý se jmenuje Tommy, je mu deset, a jelikož mě vzal vážně, tak popravdě odpověděl, že ho sem vyšoupla máma, aby si mohla užít kus prázdnin se svým novým milencem, i když původně slibovala výlet do Disneylandu. Líbil se mi, byl upřímný. Další v řadě byly dvě stejně veliké holčičky se spletenými cůpky, bylo jim každé osm a "celoživotní" přátelství stihly zpečetit již cestou sem v autobusu. Rachel zdá se zapomněla na útrapy se záchody a sprchami a koukala na ně jak na svatý obrázek. Hned jim nabídla, že jim bude ráno česat copany. Zvracel bych.
Tak se Rachel předveď! Jsem celej žhavej vědět, co tu děláš, když jsi evidentně překvapená, jak jsi sem mohla přijet.
Rachel se rozhlédla, aby zjistila, zda všichni dobře poslouchají. Zářivě se usmála a do ticha téměř nábožně všem oznámila, že tento tábor vyhrála v jedné prestižní soutěži ve zpěvu. To je tedy výhra! Pro ni? Pro nás?
A byl jsem doma, jak je něco prestižní a za odměnu, tak si to nemohla nechat ujít. Patrně ani netušila, do jakých poměrů jede. A důvod, že se okamžitě nespakovala a neodjela, je to, že další její objekt zájmu, krom copatých Ann a Frann, je kluk kousek od ní. Cudně sklopená víčka a červenání. Bože, to se ještě dneska dělá? Myslel jsem, že už není možné najít pannu!
Kluk, tak trochu dobrácký trouba jak jsem si ho překřtil, i když se jmenoval Finn, byl naopak na tábor připraven velmi dobře. Jezdil sem už několikátým rokem, vlastně od té doby, co mu táta… Nedořekl, ale uměli jsme si to představit, i když já tedy moc ne. Vsadil jsem na něj ohledně dalších soutěží. Vypadal, že bude hlavní oporou našeho týmu.
Další mladík byl docela pohledný, jmenoval se Chris. Vyzařovala z něj ale jakási nadřazenost. Jo, odhadl jsem to dobře.
V podstatě jinými slovy řekl, že ho sem jeho bohatý otecko vyšoupnul, aby pak mohl jednou říkat, jak těžce začínal a umí si představit, co je to být chudý… Nebo fakt nevím, co ten tu dělá.
Justin na tom byl nejspíš dost podobně, protože sem byl zahnán hlídat sestru. Nebo je v tom něco, co neřekl?
Škoda, vynechal kolik mu je a já se ptát nebudu. Kdo se na tábor opravdu těšil, byla Justinova sestra Molly, i když i její počáteční nadšení bylo otupeno zdejšími hygienickými poměry. Ale nesla to statečně, neudělá přece sobě a bráchovi ostudu. Kdo si s ostudou nedělal nijaké násilí byli rozhodně dva kluci, asi dvanáctiletí, kteří se celé představování bez ustání pošťuchovali, prali, vykřikovali doplňující otázky, aby v zápětí dotyčného mohli zpražit nějakou "super vtipnou" poznámkou. S těmi si ještě užijeme! Kurva! Proč zrovna já?
Jako by mě Lucy vyslyšela. Jakmile začnu v duchu klít, už tak beznadějná situace se ještě zhorší.
A že jsem si tohle tedy nepředstavil ani v nejhorším snu!
"Jak jistě víte, v informacích pro rodiče stálo, že si sebou nemáte brát žádnou audiovizuální techniku, takže mobily, hry, ale však víte, všechny ty technické serepetičky…"
Zpozorněl jsem. To se snad týká jen dětí. Lucy mluvila dál…
"Takže kdo to neuposlechnul, ten to odevzdá Tygrovi k uschování. Zaprvé v tomto údolí není signál, za druhé teď vám prozradím to největší tajemství, které bylo zatím neprozrazeno.
A to je téma naší celotáborové hry! Určitě víte, že oddíly budou soutěžit proti sobě a kdo získá nejvíce bodů, vyhraje super cenu." Viděl jsem, jak se Rachel zaleskly oči. A věděl jsem, že ji chce.
"Po dobu tábora si vyzkoušíme hrát na PRAVĚK! Vyzkoušíme si lov, vaření a rozdělávání ohně, umění, přežití v přírodě. Stanou se z nás na chvíli zcela necivilizovaní lidé," zazubila se, "a tak je vám jistě jasné, že v pravěku prostě žádné mobily nejsou. Komu by to ještě pořád nebylo jasné, tak vám oficiálně sděluji, že sem není zavedená elektřina a tudíž si je stejně nenabijete."
No shit! Tak to jsem totálně v hajzlu! Žádná práce na notebooku, žádná dovážková služba, žádná hudba a žádné porno? Ne! Můj šok nemohl být větší. Myslím, že zdaleka největší, než u všech dětí. A to jsem si myslel, že je to tu peklo, ještě než jsem tohle věděl? Tak teprve teď se rozhořely ohně pekelné a Lucy přiložila pod kotel.
Kdyby na mě alespoň při tom neházela ty zářivé úsměvy, když já bych měl raději nejhorší kocovinu v životě než tohle.
Proto jsem jen tiše seděl a mlčel, když se ona energicky vrhla do motivování dětí, aby si vymyslely to nejlepší jméno našeho oddílu plus jeho hymnu. Tedy spíš pokřik! Teď už jsem opravdu neměl ke zvracení daleko. Menší děti a Rachel, svedly bitvu o nejvíc ponižující jméno, padaly takové perly jako:
My jsme malé veveřičky,
doskočíme pro bod vždycky!
Konečně jsem se probral ze systému nastaveného jen na základní životní funkce a zařval jsem, asi víc než bylo vhodné, stop! Všichni se zarazili a podívali se překvapeně na mě.
"Přece nechcete, aby vás považovali za nějaké hlodavce?" sjel jsem je všechny pohledem.
Nemohli bychom mít něco důstojného, obávaného, hrdého? Budeme přece tlupa, která chce přežít a ne nějací břídilové!"
Zdá se, že to na něj zapůsobilo a tak jsme skončili jako Lovci. Justin po mě sem tam koukal pohledem plaché laně, která by se ovšem moc ráda nechala ulovit. Jo, Lovci je dobrý název. S tím se dokážu ztotožnit. Když jsme to měli konečně odbyté, vydali jsme se k jídelně.

Na svačinu bylo jablko a jakýsi nechutný dětský jogurt. To bych nepozřel! Seděl jsem tam a žvýkal jablko, nevnímajíc svět kolem. Nic jiného se dělat nedalo, jelikož neustále brebentění neustalo ani při jídle a zřejmě nešlo vypnout žádným tlačítkem. Ale Tygrovi se to podařilo. Když děti zmlkly, vysvětlil věci následující. Po svačině si všichni otevřou svá zavazadla, najdou si plavky a také zároveň pyžamo na večer. Baterku a potřebné věci na mytí zubů…
Ať se prostě nachystají, jelikož po svačině se jdeme vykoupat a navazuje uvítací táborový oheň. Všichni začali tleskat a těšit se jako by to bylo oznámení o White party. Jo, sorry, na to jsou moc malí a nevinní. Alespoň někteří… Zahlédl jsem podivný zkoumavý pohled, ale měl jsem dost problémů sám se sebou… Tedy s tím, sakra s čím?
Tak jsem tady! Když už jsem byl tak stupidní, že jsem k tomuhle nechal dojít, tak holt budu muset bojovat. Tedy ne zas tak, jen to tu musím přežít! Ať tak jako tak, jsem přece kurvafix Brian Kinney, jak říká Michael a tak nějaké pitomé koupání přece přežiju. Kdo říká, že do té vody musím lézt taky? Zaujmu k tomu všemu nevšímavý postoj a budu dělat jen to co je opravdu třeba, víc nic.
Než si dětičky nachystaly vše potřebné, díky bohu Lucy se jim do přípravy nadšeně vmontovala, asi toužila vědět co, mají v kufrech, tak jsem si na její radu uchystal na posteli slamník vycpaný listím a senem. Voněl omamně, doufám, že z něj nechytím vyrážku nebo nějaké brebery. Na Lucy bylo vidět, že by mi s tím ráda pomohla daleko víc, ale povinnost a zvědavost byla přednější. Přece jen, já jí neuteču. Zaklel jsem toho dnes asi po sté. Ani jsem to vylepšení podpěrky pro spaní nestačil vyzkoušet a už byl opět nástup a odchod na koupání. Šli jsme lesem a já se snažil tvářit jako bych se procházel po Liberty Avenue, jako by les byla moje druhá přirozenost. Ovšem nohy se mi podivně bořily do hlubokého mechu, chůzi zpomalovalo překračování větví a kořenů a dával jsem pozor, abych nerozšlápl různé houby, kterých byl les plný a kterých bych se nerad dotýkal byť jen podrážkou. Děti totiž chtěly jít lesem, cest si prý užijí ve městě dost. No já bych se s klidem vrátil na tvrdý podklad asfaltu, tak jak jsem zvyklý. Ale v podstatě to nebylo tak hrozné. V lese nebylo takové horko a svěží vzduch mi omýval holé nohy a ruce. Pod táborem byl potok, ale my jsme šli k rybníčku za lesem s malou pláží.
Nechtěl jsem nic vědět o bahně na dně!
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Domča | Web | 28. června 2012 v 15:42 | Reagovat

super kapitola :D
a rýchlo prosím pokračovanie :-)
som veľmi zvedavá ako sa to vyvinie :-)

2 Saji | 28. června 2012 v 17:46 | Reagovat

Souhlasím, báječná kapitolka, jen chudák Brian
Tak honem, honem pokračko :-D  :-D

3 marci56 | E-mail | 28. června 2012 v 18:05 | Reagovat

pěkné počteníčko, hlavně aby nám Briana nesežrali brebery . :-P  :-P od srdce se smějící marci

4 Luczaida | Web | 28. června 2012 v 21:53 | Reagovat

Já se pořád dost dobře bavím! :-D Jsem zvědavá, jak se budou ti dva okukovat u rybníka :-P

5 Jane | 28. června 2012 v 22:15 | Reagovat

Bavím se čím dál víc :D

6 Rowene | 29. června 2012 v 7:44 | Reagovat

No, to je bomba, tahle povídka. Pořád ještě věřím, že Briánek přežije. :-D  :-D  :-D

7 Roedeer | Web | 29. června 2012 v 17:15 | Reagovat

No to sis teda vybrala, zrovna Rachel, slepici! Mohla bys hodit i nejakou kapitolu z pohledu Justina, chtel bych videt, jak pozoruje vecne otravenyho Briana a popisuje jeho kysely vyrazy :]
"...těšit se jako by to bylo oznámení o White party" haha, zasmal jsem se, presne tohle by si pomyslel. Kinney o White Party a on to taborak!

8 Kroupenka | 26. srpna 2012 v 23:30 | Reagovat

Jsem zvědavá kdy Lovec Kinney uloví plachou laň Justina :-D  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015