Nucené práce 3 díl.

24. června 2012 v 9:44 | Justinka |  NUCENÉ PRÁCE








Autobusy byly dva, takže odhadem padesát zmetků a deset vedoucích, těžko říct, kdo do jaké kategorie patřil. Zhroutil jsem se na sedačku na konci busu a zavřel oči. Ale to byl velmi mylný předpoklad, že bych mohl dohnat trochu spánku
z noci strávené s jointem a alkoholem na podlaze s Michaelem. Dětičky předvedly filmový výkon hodný Oscara, zuřivě mávaly a ronily slzy, aby se rodiče cítili patřičně zle, že je na ten výcvikový tábor šoupli, aby se jim za to třeba po příjezdu revanšovali. Své rozhodnutí a cíl ti chytřejší samozřejmě podpoří párem srdceryvných pohlednic, které domů zašlou. Ušklíbl jsem se patrně až moc, jelikož nějaká dívenka si to vzala osobně a vyplázla na mě jazyk, neváhal jsem jí to oplatit!

Pak už jsem jen tupě sledoval ubíhající krajinu a snažil se nevnímat řev děcek. Pardon, zpěv nejrůznějších děsivých odrhovaček. Už vím, co jsem si zapomněl! Špunty do uší!
Na první zastávce mi byl přidělen celý zástup chlapců, abychom navštívili toalety na benzínové pumpě. Přehlédl jsem je a všichni mi přišli svéprávní se vymočit a tak jsem vyrazil směr WC.
Helga zavřískala od svého hloučku děvčat směrem ke mně.
"Brianééé stát! Kdykoliv se kamkoliv" zcela jasně jsem slyšel, že by mi to nejraději vytetovala na předloktí, abych na její poučky nezapomněl, "vydáš s dětmi, tak je předem spočítáš a po návratu rovněž!" skočil jsem jí do řeči a zkusil hádat: " A počet musí souhlasit, že?"
Zmateně přikývla a nechala mě odvést kluky na záchod. Vůbec nepochopila ironii, vůbec netušila, že by mi nevadilo ztratit třeba půlku těch usmrkanců.
Na toaletě jsem stál vedle blonďáka s hezkým zadkem a napadlo mě, co by se stalo, kdyby tohle byla toaleta Babylonu? Jenže nebyla a ten kluk na mě hází upřené pohledy smíšené se zvědavostí a studem… Proč asi?
Už mi skoro krvácely ušní bubínky, bohužel jim ale nekrvácely hlasivky z toho neustálýho zpěvu. Slušně tam zpívalo jen pár lidí, zbytek by měl mít zpěv úředně zakázaný, jenže právě ti zpívali s největším nadšením a nejvíc nahlas.
Dal bych cokoliv za kávu a cigáro!
Konečně jsme byli tam, tedy byl čas vystoupit. Jak se ukázalo, tam jsme ještě zdaleka nebyli. Jakožto mladý silný muž jsem s Tygrem a několika nejstaršími kluky přeházel děsivou hromadu kufrů, batohů a jiných krámů na malý vůz tažený koněm a ten se pak s nákladem pomalu vydal směrem k táboru. Raději jsem si svůj notebook vzal sám, než ho nechat na pospas. Děti vzrušeně nedočkavě pobíhaly kolem a vypadaly, že se nemohou tábora dočkat. Mě svým nadšením rozhodně nenakazily.
Naopak. Začínal jsem se doslova děsit, co se přede mnou vynoří, až vylezeme z lesa, přes který jsme teď kráčeli.
Nebyl jsem v lese strašně moc dlouho. Bylo zvláštní jít tou měkkou půdou, vonící jehličím, houbami, mechem a smůlou… Uvědomil jsem si, že mě tak nějak zvláštně dusí přemíra čistého vzduchu, zatočila se mi hlava. Zastavil jsem a na chvíli se předklonil, abych dostal hlavu ke kolenům. Už to bylo lepší, když mi na ramenu přistála něčí dlaň a pěkný, sytý, nedětsky hluboký hlas se mě zeptal, jestli jsem v pořádku. Přikývl jsem a pomalu se narovnal, abych na dotyčného viděl. Byl to můj blonďatý oční pronásledovatel. Dívali jsme se navzájem do očí, on uhnul první pohledem a já se vydal opět na cestu…
Mlčky jsme šli. Ale nebylo to nepříjemné ticho. Přesto ho on porušil a řekl: "Nevypadáš, že by se ti sem dvakrát chtělo." Nebyla to otázka, jen konstatování. Opět jsem přikývl a odvětil jen: "Taky, že ne!" Zasmál se. "Nápodobně."
To bylo vše. Pak už se před námi vynořil konec lesa a my jsme mohli spatřit táborovou louku s podkovou stanů a tee-pee, hlavní polorozpadlou budovu, jakési provizorní stáje a ovocnou alej vedoucí po druhé straně. Jen kousek od nás bublal menší potůček, který se pod táborovou loukou vléval do daleko většího, dravějšího potoka. Byla to hotová idylka, kdyby to nebylo tak v prdeli. To jsem taky vyslovil nahlas a kluk vřele souhlasil. Se zmučeným povzdechem z našich hrdel jsme se vydali dolů k louce, na které už bylo dětské mraveniště.

Tygr podle seznamu nejprve rozdělil děti a vedoucí do čtyř družstev a pak přečetl dvojice, které spolu sdílejí stan.
Děti se okamžitě začaly hádat, kdo se s kým chce prohodit… To už hlavní vedoucí nechal na oddílových vedoucích, aby předvedli konečně nějaké vůdcovské dovednosti. Cha, tak to mi bylo dost jedno… Kradmo jsem zkoumal holku, která mi jakožto vedoucího oddílu číslo dvě, byla přidělena jako moje pravá ruka a instruktor. Jmenovala se Lucy a byla to Tygrova dcera. Má mě hlídat? Je mi to fuk, vypadá zběhle, tak to za mě odtáhne a já budu mít klid. Alespoň doufám… Povolil jsem přehození stanů dvoum malým holkám a zakázal to samé, když kluci chtěli smíšené stany. Pak už se děti začaly starat o obydlování stanů a já se začal tvářit nezúčastněně, otráveně…
Přesto ke mně šéfova dcerunka přistoupila a hodlala se seznamovat. Kurnik.
Natáhla ruku a pevně stiskla mou dlaň.
"Vypadá to, že spolu teď strávíme hodně času, já jsem Lucy. "
"Brian."
"Pojď, než se děti zabydlí losneme si o týpko."
Pozvedl jsem obočí, nechápal jsem výhody tee-pee. Lucy ochotně vysvětlovala. V hlavní budově spí všichni v jedné místnosti a tak je o soukromí velký zájem. Taky je to taková prestižní záležitost. Jen ti nejlepší vydrží za každého počasí v týpku...
Do prdele! Takže nedostanu ani vlastní postel? Žádný únik od těch milých a kamarádských lidí? No, Briane dýchej zhluboka, protože tohle, kurva musíš vyhrát! A když je něco prestižní záležitost, tak to chci, i když je to taková se mnou neslučitelná věc!
Čekal jsem u prestižní záležitosti nějaké výběrové řízení, ale stačily obyčejné Kámen, nůžky, papír.
No bezva! Jeden den tady a bude ze mě Emmet?
Ale… Cha, nevědí, že Brian Kinney má většinou sakra štěstí, když už má celej život posranej.
Prestižní týpko jsem vyhrál! Malým otvorem jsem nahlédl dovnitř a vítězný pošklebek mi strnul na tváři. Tráva, ohniště a… kurva, co tohle to je? Něco co v nejhorších snech může připomínat postel? Ani omylem. Tohle rozhodně žádná postel není! Je to šest otesaných dřevěných kůlů zaražených do hlíny a mezi nimi je nějakým proutím vypletené samotné lůžko. Je to nízké, už jen na pohled nepohodlné a hrozně úzké. Tiše jsem zaklel. No možná ne až tak tiše, protože se mě zmateně, ale nadšeně Lucy zeptala, jestli to není naprosto úžasné a já raději jen mlčky přisvědčil.
Vraždil bych! Chtěl jsem to, mám to. Budu si muset sehnat nějakou matraci nebo moje záda nevydrží ani pár dnů… Ježiši, opravdu přemýšlím, že tohle vydržím?
Skutečně jsem nechápal závistivé pohledy spárovaných vedoucích. Co by proboha chtěli na tom Záhořově loži dělat? Nechal jsem rozumování a jako všichni uposlechl píšťalky, která nás svolávala, i když jsem pořád měl chuť vraždit.
Jsme snad na vojně?

Nejprve nám byla dopřána prohlídka celého tábora. Myslím, že by mi bylo lépe, kdybych se hned po tom šoku s postelí nedozvěděl další perfektní věci. Mezi ty opravdu, ale opravdu, nejlepší patřily suché záchody kus za táborem. Bylo to opravdu nechutné a raději bych to udělal uprostřed Liberty Avenue, než si sednout na to hnusný, společný prkno. Když říkám společný, myslím tím opravdu společný, ne že na ten záchod budou chodit všichni, ale že je to prkno s otvory pro zadky bez jakýchkoliv přepážek a jistě i s třískami. Tedy jistě, mezi dívčími a chlapeckými, byla stěna s prken plná suků a děr po nich. Já umím své prohry ustát s tváří pokerového hráče, ale náctka s růžovým kufříkem od autobusu téměř lapala po dechu a bylo vidět, že neví, zda plakat nebo okamžitě jít domů pěšky… Nakonec to ale ustála, nasadila zářivý úsměv a dokonce se zeptala, zda jsou nějaká pravidla pro používání toalet. Cha, má recht! Pravidla jsou na všechno a je fajn je porušovat. Ovšem, když jsme si všichni vyslechli, že je chytré si vzít v noci baterku a posvítit si, zda na prkně nesedí nějaký hmyz či pavouk a chovat se tak, aby vám ona baterka ani toaletní papír nespadli dolů do díry, řekla si jistě ona i já, že tahle pravidla by se porušovat vážně neměla. Když jsme konečně opustili les a vrátili se na táborovou louku, došel dívce nejspíš význam všeho a zděšeně vyjekla.
"No, počkat a kde se budeme mýt?"
Naše průvodkyně se usmála a ukázala kousek za tábor, kde na potůčku stála další dřevěná bouda, podobná kadibudkám, taktéž oddělená jen pár prkny a to byla, dámy a pánové, umývárna. Myslel jsem, že mě i Rachel, jak se dívka nejspíš jmenovala, omyjí. Ovšem hlavně ne v téhle umývárně. Začínal jsem hořce litovat, protože i když jsem si zakázal sex s dětmi, tak trochu jsem si říkal, že jedno rychlé potěšení v noci v koupelně by nebylo na škodu. Ovšem v téhle tedy rozhodně ne!
Moc jsem nevnímal, když další zastávkou byla jídelna a zároveň herna při nepřízni počasí v hlavní budově a pak stáje s pár koníky…
Probral jsem se, až u pravidel, nikam nechoď sám bez vedoucího, k potoku nesmíš, do lesa taky ne a neustále se počítáme. Kurva! To je daleko horší šikana, než na vojně. Tam mají alespoň opušťák!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luczaida | Web | 24. června 2012 v 18:07 | Reagovat

Já jsem byla šťastný dítě, že jsem se v životě na takovej tábor nedostala :-D :-D :-D

2 Justinka | Web | 24. června 2012 v 19:20 | Reagovat

[1]: :-D  :-D  :-D Srabe!

3 Roedeer | Web | 24. června 2012 v 21:30 | Reagovat

Tak jsem to precetl. Jak te tohle proboha napadlo? :-D Ja teda nevim, jak to maji v USA na taborech s hygienou, ale myslim si, ze Amici by si tam spis nechali privezt toi-toi, nez aby chodili na suchac :-D

4 Domča | Web | 24. června 2012 v 21:44 | Reagovat

skvelá kapitola :D aj keď mi je Briana ľúto

5 Justinka | Web | 24. června 2012 v 22:44 | Reagovat

[3]: :-D  :-D  :-D Nejspíš máš pravdu, ale já jsem se inspirovala svými zážitky. Když jsem přežila já, Brian - můj hrdina, přežije taky!
Všiml sis, že trpět bude i Rachel? Ty od Glee utíkáš a já se k němu dohrabala:D

[4]: Děkuji! A simtě, doma na gauči by nic nezažil, sakra, to je mylná myšlenka :DDD

6 Rowene | 25. června 2012 v 7:49 | Reagovat

Vsadím, se, že Brian přežije. Bude stezka odvahy? :-D

7 Kroupenka | 26. srpna 2012 v 23:21 | Reagovat

Tohle je klasické vykreslení skautského tábora. Kdysi tak před 5 rokama jsem tam byla a nikdy víc:-? . Připadala jsem si tam jako Brian.

8 Karin | 2. listopadu 2016 v 22:24 | Reagovat

Tak to bude ještě mazec. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015