Tentokrát bez varování, snad jen opět na Brianovy kletby, ale to se v takové situaci dá očekávat ne? Zato s věnováním pro evannabarču:-) Už začala dělat na překladech...:-) Přidám, jen co mi čas dovolí! A ty nezapomen na Tři do páru!
Jsem totiž zvědavá, jestli se ti to bude líbit.:-)
Jsem totiž zvědavá, jestli se ti to bude líbit.:-)


Brian:
Kurva, jak se mi tohle mohlo stát? Stál jsem před budovou, ze které mě právě vyklopil strážník, který si očividně říkal o druhé kolo nejlepšího sexu jeho života. Tsss! Nas… I kdybych neměl jasná pravidla - jednou a dost, tak po tom co se mi právě přihodilo, bych ho raději praštil, než vojel.
Vzal jsem si taxík a jel domů…
Vzal jsem si taxík a jel domů…
Nebylo nic snazšího, než se v prázdném bytě propít do nevědomosti a spánku. Ráno jsem se vzbudil a zadoufal, že to byl jen hrůznej sen, jenže nejspíš ne. Ležel jsem tam a přesvědčoval se, že se to nestalo, že se něco takovýho nemohlo stát právě mně. Jenže pak mi v mysli vytanulo příliš mnoho živých vzpomínek a já se opravdu ujistil, že ten horor se stal. Prvním bodem bylo popření. Rozhodl jsem se z toho vyzout za každou cenu. Vyskočil jsem z postele, hlava se mi zatočila. Musím zpomalit…
První věc, kterou jsem udělal, bylo spuštění počítače. Musím proti tomu přece najít obranu! V nových emailech tam na mě výhružně čekal! Byl tam! Nebyl to sen. Email s instrukcemi ohledně odjezdu a seznamem potřebných věcí s sebou. Situace byla ještě horší, než jsem čekal. Zaprvé to bylo pěkně daleko, zadruhé požadovali kromě jiného takové věci jako pláštěnku, holinky, repelent, plavky, baterku, spacák a ešus! Znechuceně jsem email přetočil nakonec a tam bylo velmi důrazně napsáno, že jestli se nezúčastním, tak…
Zavřel jsem email a sním i oči. Zaklel jsem a snažil se urychleně vymyslet, kdo nebo co by mi pomohlo. Moc možností jsem tedy neměl, jelikož mi situaci komplikoval fakt, že o tomhle nehodlám říct živé duši.
Nebyl jsem ještě ani oblečený do práce, nebyl jsem vůbec oblečený, když se spoustou poplašených otázek, vpadl do mého loftu Michael! Měl bych se vážně naučit důkladně zamykat. Prý přijel, aby mě odvezl do práce, když můj jeep zůstal parkovat nedaleko Babylonu. Já myslím, že nemohl zvědavostí dospat. Fuck.
Natáhl jsem proti němu ruku a přál si, aby chvíli mlčel. Doufal jsem, že ho to umlčí. Hlava mě bolela víc, než jsem si v posteli myslel. Naštěstí Michal pochopil, že je potřeba do mě nalít silnou kávu a pak spustit. Káva už voněla celým bytem, když jsem se dostal z koupelny, zcivilizovaný, oblečený, ale ještě pořád neschopný řeči. Lokl jsem si toho zázraku a nechal teplou tekutinu, ať ohromí moje chuťové pohárky. Potom jsem jí pomalu polkl a sledoval, jak se rozlila po prázdném žaludku. Zahřála mě a já jsem přešel na provozní teplotu.
Michael zatím vypadal, že praskne zvědavostí, jeho ruce netrpělivě šmejdily po kuchyňském pultě a urovnávaly po několikáté ty samé věci.
"Tak Briane, cos udělal? Vsadím se, že sis dal jako druhé kolo toho poldu a on si pak, řekl, že se mu to nelíb… Sakra to je nemožný! Tak co bylo? Proč tě vedl takřka v okovech?"
"Nepochopil, že jsem nemohl zastavit svůj orgasmus na povel a udělal jsem se přímo před ním, místo abych vyklízel prostor," zavrčel jsem a přitom jsem zaklonil hlavu a udělal napodobující grimasu mého orgasmem skrouceného obličeje. Michael se začal smát.
"To ale nejde zastavit a taky proč bys to dělal?" chrochtal.
"Jistě! Jenže to ví jen chlap, co to dělá! Tamten to asi nedělá a ta ženská co mě soudila, neměla ani páru…"
Michael ztuhnul.
"Soudila?"
Michael se napil kávy a já jsem v zájmu své kuchyně, raději počkal, až polkne. Ne, počkat, já mu žádnou bombu nepovím, takže klid.
"No, ne tak úplně… Prý protože se jí líbím," Michael přikývl, že to je samozřejmost, " tak… mi udělala kázání a nakonec mě pustila…" v podstatě pravda ne?
Michaelova zvědavost byla ukojena a tak jsme mohli vyrazit do práce. Bavili jsme se o tom, proč asi Babylon vyklízeli. Nejspíš si studentíčci na prázdninách neumí najít jinou zábavu, než odpadávat zfetovaní jako mouchy po klubech. Vypadalo to logicky, když jsem se otráveně Michaela zeptal, jestli byl někdy na nějakém letním táboře. Nebyl. Nikdy nevystrčil paty z města. Máma na to neměla peníze. Tak to jsme na tom byli dost podobně. Proč se to kurva teď má měnit?
První věc, kterou jsem udělal, bylo spuštění počítače. Musím proti tomu přece najít obranu! V nových emailech tam na mě výhružně čekal! Byl tam! Nebyl to sen. Email s instrukcemi ohledně odjezdu a seznamem potřebných věcí s sebou. Situace byla ještě horší, než jsem čekal. Zaprvé to bylo pěkně daleko, zadruhé požadovali kromě jiného takové věci jako pláštěnku, holinky, repelent, plavky, baterku, spacák a ešus! Znechuceně jsem email přetočil nakonec a tam bylo velmi důrazně napsáno, že jestli se nezúčastním, tak…
Zavřel jsem email a sním i oči. Zaklel jsem a snažil se urychleně vymyslet, kdo nebo co by mi pomohlo. Moc možností jsem tedy neměl, jelikož mi situaci komplikoval fakt, že o tomhle nehodlám říct živé duši.
Nebyl jsem ještě ani oblečený do práce, nebyl jsem vůbec oblečený, když se spoustou poplašených otázek, vpadl do mého loftu Michael! Měl bych se vážně naučit důkladně zamykat. Prý přijel, aby mě odvezl do práce, když můj jeep zůstal parkovat nedaleko Babylonu. Já myslím, že nemohl zvědavostí dospat. Fuck.
Natáhl jsem proti němu ruku a přál si, aby chvíli mlčel. Doufal jsem, že ho to umlčí. Hlava mě bolela víc, než jsem si v posteli myslel. Naštěstí Michal pochopil, že je potřeba do mě nalít silnou kávu a pak spustit. Káva už voněla celým bytem, když jsem se dostal z koupelny, zcivilizovaný, oblečený, ale ještě pořád neschopný řeči. Lokl jsem si toho zázraku a nechal teplou tekutinu, ať ohromí moje chuťové pohárky. Potom jsem jí pomalu polkl a sledoval, jak se rozlila po prázdném žaludku. Zahřála mě a já jsem přešel na provozní teplotu.
Michael zatím vypadal, že praskne zvědavostí, jeho ruce netrpělivě šmejdily po kuchyňském pultě a urovnávaly po několikáté ty samé věci.
"Tak Briane, cos udělal? Vsadím se, že sis dal jako druhé kolo toho poldu a on si pak, řekl, že se mu to nelíb… Sakra to je nemožný! Tak co bylo? Proč tě vedl takřka v okovech?"
"Nepochopil, že jsem nemohl zastavit svůj orgasmus na povel a udělal jsem se přímo před ním, místo abych vyklízel prostor," zavrčel jsem a přitom jsem zaklonil hlavu a udělal napodobující grimasu mého orgasmem skrouceného obličeje. Michael se začal smát.
"To ale nejde zastavit a taky proč bys to dělal?" chrochtal.
"Jistě! Jenže to ví jen chlap, co to dělá! Tamten to asi nedělá a ta ženská co mě soudila, neměla ani páru…"
Michael ztuhnul.
"Soudila?"
Michael se napil kávy a já jsem v zájmu své kuchyně, raději počkal, až polkne. Ne, počkat, já mu žádnou bombu nepovím, takže klid.
"No, ne tak úplně… Prý protože se jí líbím," Michael přikývl, že to je samozřejmost, " tak… mi udělala kázání a nakonec mě pustila…" v podstatě pravda ne?
Michaelova zvědavost byla ukojena a tak jsme mohli vyrazit do práce. Bavili jsme se o tom, proč asi Babylon vyklízeli. Nejspíš si studentíčci na prázdninách neumí najít jinou zábavu, než odpadávat zfetovaní jako mouchy po klubech. Vypadalo to logicky, když jsem se otráveně Michaela zeptal, jestli byl někdy na nějakém letním táboře. Nebyl. Nikdy nevystrčil paty z města. Máma na to neměla peníze. Tak to jsme na tom byli dost podobně. Proč se to kurva teď má měnit?
Obvolal jsem, samozřejmě zcela diskrétně a tajně spoustu čísel, ano klidně i z mého sex seznamu, když jde o záchranu života… Tedy tvrdil jsem, že je to rada pro jednoho mého klienta, ale tak co už… A dozvěděl jsem se, že s tím nic moc dělat nejde, pokud nechci jít do lochu nebo být na smrtelné posteli. Den se stával čím dál víc nechutnější a tak i přes mé sebezapření jsem musel dojít za Gardnerem a požádat ho, já tak nerad o něco žádám, nařizovat je mnohem lepší a zábavnější, o čtrnáct dní mimořádné dovolené. Vymyslel jsem naprosto dokonalou nerozbitelnou výmluvu, nezapomínaje, že na vymýšlení lží jsem machr. A tak i když se mu do toho nechtělo, tak mi to schválil, bohužel za újmy nějakých ztrát na mé straně. Musel jsem leccos slíbit a udělat, abych ho upokojil. Stejně jsem stále nevěřil, že na to opravdu dojde. Byla to opravdu zlá noční můra.
Chtěl jsem po práci najít alespoň trochu uvolnění v Babylonu. Měl jsem chuť zalézt do zadní místnosti a už jí nikdy neopustit. Todd nemá zas tak špatnou ideu, ušklíbl jsem se. Ale muselo být něco, zač mě Pánbůh nebo kdo trestal, protože zadní místnost byla pro dnešek ještě stále uzavřená.
Den nemohl být horší! Šel jsem k Woodymu, dal si dost panáků a pak se nechal dnešním trickem odvézt domů. Tohle normálně nedělám, ale situace si to vyžadovala.
Můj vkus je samozřejmě vytříbený, ale ten kluk zase nestál za nic, kam se poděli ti všichni, kteří umí úžasně kouřit. Copak tu zůstali jen samá nemehla? Pomyslel jsem si, než jsem usnul. Ještě jsem se už skoro ze snu neradostně zachechtal, že odjeli na tábor. A už jsem spal. Tricka jsem naštěstí předtím vyhodil…
Chtěl jsem po práci najít alespoň trochu uvolnění v Babylonu. Měl jsem chuť zalézt do zadní místnosti a už jí nikdy neopustit. Todd nemá zas tak špatnou ideu, ušklíbl jsem se. Ale muselo být něco, zač mě Pánbůh nebo kdo trestal, protože zadní místnost byla pro dnešek ještě stále uzavřená.
Den nemohl být horší! Šel jsem k Woodymu, dal si dost panáků a pak se nechal dnešním trickem odvézt domů. Tohle normálně nedělám, ale situace si to vyžadovala.
Můj vkus je samozřejmě vytříbený, ale ten kluk zase nestál za nic, kam se poděli ti všichni, kteří umí úžasně kouřit. Copak tu zůstali jen samá nemehla? Pomyslel jsem si, než jsem usnul. Ještě jsem se už skoro ze snu neradostně zachechtal, že odjeli na tábor. A už jsem spal. Tricka jsem naštěstí předtím vyhodil…
Sobota. Opravdu už je sobota? Nejen, že jsem musel do práce, díky slibům, které jsem dal kvůli té zpropadené akci, ale ještě ke všemu jsem pak musel jít nakupovat. Musel jsem si koupit všechny ty kraviny ze seznamu. Ne, neptejte se! Nechtěl a nešel jsem si koupit holinky ani pláštěnku.
Šel jsem do značkového specializovaného obchodu a tam si nechal předvést plno úchvatných (tedy dle nich) modelů impregnovaných kabátů, které nikdy opravdu nikdy nepromoknou a těch nejlepších kožených vysokých bot jaké měli, o které se snad ani nemusíte starat. Možná by vás i samy v případě nouze někam poponesly.
Kdybych tušil, co mě čeká, možná bych o těch holinách začal uvažovat. Tss, kdybych tušil, co mě čeká, nikdy opravdu nikdy bych tam nemohl jet!
Dokoupil jsem ještě spoustu nezbytností, co ten chlap považoval za důležitý, jako nejnovější model spacáku, který vám snad ještě přečte pohádku na dobrou noc, podle toho jak ho ten prodejce chválil. Já bych v něm ale nejraději ležel právě s tím dobře osvaleným prodejcem nebo bych dal ještě tak přednost večerní sklence alkoholu a jointa, ale to si nejspíš budu muset zajistit sám. Žádnej problém! Jak jsem se pletl.
Po nákupu za hodně, hodně dolarů… zauvažoval jsem, jestli nemám paní soudkyni poslat účet… jsem si zašel na opravdu dobrou večeři, protože pochybuju, že příštích čtrnáct dní dostanu něco stravitelného. Mám si vzít zásoby jídla? Ne, tak ubohej snad nebudu. Číšník mě na záchodech obsloužil k plné dokonalosti a tak jsem mohl téměř spokojeně zamířit k domovu. Můj večer zřejmě ještě neměl skončit. Za chvíli mě poctil svou návštěvou Michael s druhou večeří a jointem…
Užili jsme si fajn večer, ale já mu raději vůbec nic neřekl, zavolám mu, až tam budu a řeknu, že jsem na čtrnáct dní mimo město. Moc by vyšiloval a mě se nechtělo mu lhát, stačí, že ho musím ráno vyhodit pekelně brzy. Proč se musí na cestu do pekla vyrážet už v deset? A jako by někdy byla ta správná doba?
Šel jsem do značkového specializovaného obchodu a tam si nechal předvést plno úchvatných (tedy dle nich) modelů impregnovaných kabátů, které nikdy opravdu nikdy nepromoknou a těch nejlepších kožených vysokých bot jaké měli, o které se snad ani nemusíte starat. Možná by vás i samy v případě nouze někam poponesly.
Kdybych tušil, co mě čeká, možná bych o těch holinách začal uvažovat. Tss, kdybych tušil, co mě čeká, nikdy opravdu nikdy bych tam nemohl jet!
Dokoupil jsem ještě spoustu nezbytností, co ten chlap považoval za důležitý, jako nejnovější model spacáku, který vám snad ještě přečte pohádku na dobrou noc, podle toho jak ho ten prodejce chválil. Já bych v něm ale nejraději ležel právě s tím dobře osvaleným prodejcem nebo bych dal ještě tak přednost večerní sklence alkoholu a jointa, ale to si nejspíš budu muset zajistit sám. Žádnej problém! Jak jsem se pletl.
Po nákupu za hodně, hodně dolarů… zauvažoval jsem, jestli nemám paní soudkyni poslat účet… jsem si zašel na opravdu dobrou večeři, protože pochybuju, že příštích čtrnáct dní dostanu něco stravitelného. Mám si vzít zásoby jídla? Ne, tak ubohej snad nebudu. Číšník mě na záchodech obsloužil k plné dokonalosti a tak jsem mohl téměř spokojeně zamířit k domovu. Můj večer zřejmě ještě neměl skončit. Za chvíli mě poctil svou návštěvou Michael s druhou večeří a jointem…
Užili jsme si fajn večer, ale já mu raději vůbec nic neřekl, zavolám mu, až tam budu a řeknu, že jsem na čtrnáct dní mimo město. Moc by vyšiloval a mě se nechtělo mu lhát, stačí, že ho musím ráno vyhodit pekelně brzy. Proč se musí na cestu do pekla vyrážet už v deset? A jako by někdy byla ta správná doba?
Vlastně to proběhlo celkem hladce, když uvážím, že se mi před Michaelem podařilo ukrýt nakoupené věci ve skříni a jeho vyhodit včas, abych stihl zabalit a odjet.
Pochopil jsem, že je celkem jedno jak pečlivě to do toho neskladného super batohu dávám, stejně to bude vypadat pomačkaně. A tak jsem tam postupně narval několikery sportovní kalhoty a džíny, moje drahá a úžasná trička, bundu, ještě alespoň dvoje boty a… no prostě všechno. Hlavně mobil, notebook, nabíječku, doklady a peníze. Všechno ostatní se dá koupit.
Nastavil jsem alarm a vyrazil na cestu do pekla! Zjevně jsem vůbec netušil co peklo je!
Pochopil jsem, že je celkem jedno jak pečlivě to do toho neskladného super batohu dávám, stejně to bude vypadat pomačkaně. A tak jsem tam postupně narval několikery sportovní kalhoty a džíny, moje drahá a úžasná trička, bundu, ještě alespoň dvoje boty a… no prostě všechno. Hlavně mobil, notebook, nabíječku, doklady a peníze. Všechno ostatní se dá koupit.
Nastavil jsem alarm a vyrazil na cestu do pekla! Zjevně jsem vůbec netušil co peklo je!
Dorazil jsem taxíkem pár minut po desáté, sice se zjevně ještě ani zdaleka neodjíždělo, osazenstvo se teprve řadilo a počítalo, ale stejně jsem si od hubené ženské s největším nosem, jaký jsem kdy viděl, nepříjemné zástupkyně vedoucího vyslechl pár narážek na nedochvilnost, prý jak chci jít dětem příkladem? Ježiši nijak! Jsem ten poslední, z koho by si měly brát příklad a jejich drazí rodičové by mi to ze srdce odpřísáhli, kdyby tušili, kdo má dohlížet na jejich zlatíčka. Fuj, víc jak dozor po mě nikdo nemůže chtít, jinak ať se postaví třeba na hlavu.
Hlavní vedoucí byl naopak sympaťák, vysoký, asi čtyřicetiletý, s vypracovaným hrudníkem, který pod zeleným trikem opáleně vykukoval, s sem tam pomalu šednoucími vlasy. Pevným stiskem mi sevřel dlaň, představil se nejprve civilním jménem, ale pak nařizoval, abych ho oslovoval přezdívkou Tygře. Jo vypadal jako takový zkrocený tygr, ale uměl jsem si ho představit ještě nezkroceného nebo v procesu ochočování. Sakra na tohle nemám myslet.
"Mile rád, Brian Kinney, toho času bez přezdívky…" odpověděl jsem mu a představil se já sám s patřičným ušklíbnutím.
"Ty budeš ten chlapík, který nám vytrhl trn z paty na poslední chvíli, musím Adelaidě poděkovat, chvíli jsem netušil, o čem mluví, ale pak mi došlo, že takové nějaké legrační jméno měla ta soudkyně." Raději jsem jen kývnul, nevím, kolik on toho o mně ví…
"Hildo, jen ho nech, on se rychle zaučí a i tu přezdívku mu dáme, jsem si jist," Tygr se obrátil na svou zástupkyni, která už zase vybírala od všech potřebné dokumenty.
Nevěděl jsem, jestli je tohle můj cíl a tak jsem se zatvářil nenadšeně, ale to on už neviděl. Vítal další příchozí.
Postavil jsem se stranou a přemýšlel, jestli by přece jen nebylo na poslední chvíli lepší uprchnout, když jsem to tak viděl… Co třeba zlomená noha? Jenže, kdyby mi to pak špatně srostlo a kulhal jsem jako válečný veterán, to by bylo parády…
Hlavní vedoucí byl naopak sympaťák, vysoký, asi čtyřicetiletý, s vypracovaným hrudníkem, který pod zeleným trikem opáleně vykukoval, s sem tam pomalu šednoucími vlasy. Pevným stiskem mi sevřel dlaň, představil se nejprve civilním jménem, ale pak nařizoval, abych ho oslovoval přezdívkou Tygře. Jo vypadal jako takový zkrocený tygr, ale uměl jsem si ho představit ještě nezkroceného nebo v procesu ochočování. Sakra na tohle nemám myslet.
"Mile rád, Brian Kinney, toho času bez přezdívky…" odpověděl jsem mu a představil se já sám s patřičným ušklíbnutím.
"Ty budeš ten chlapík, který nám vytrhl trn z paty na poslední chvíli, musím Adelaidě poděkovat, chvíli jsem netušil, o čem mluví, ale pak mi došlo, že takové nějaké legrační jméno měla ta soudkyně." Raději jsem jen kývnul, nevím, kolik on toho o mně ví…
"Hildo, jen ho nech, on se rychle zaučí a i tu přezdívku mu dáme, jsem si jist," Tygr se obrátil na svou zástupkyni, která už zase vybírala od všech potřebné dokumenty.
Nevěděl jsem, jestli je tohle můj cíl a tak jsem se zatvářil nenadšeně, ale to on už neviděl. Vítal další příchozí.
Postavil jsem se stranou a přemýšlel, jestli by přece jen nebylo na poslední chvíli lepší uprchnout, když jsem to tak viděl… Co třeba zlomená noha? Jenže, kdyby mi to pak špatně srostlo a kulhal jsem jako válečný veterán, to by bylo parády…
Mrňata, odhadem tak sedmiletá, pofňukávala, že se jim bude stýskat po maminkách, které se snažily tvářit statečně. Na nějaké ukolébavky zapomeňte, pomyslel jsem si, sežeru vás místo Tygra zaživa.
Ti o trochu větší, tak přes deset, se už honili a řvali, pofňukávaly jejich matky, ale nejspíš štěstím, že se jich zbaví na celé dva týdny. Spratci! Doufám, že budou podobní jako ti neskutečně protivní fakani mé sestry! Opět jsem zalitoval, že tu vůbec jsem.
Pak tu byli výrostci, které bych na ježdění na tábory netypoval. Ale podle mě by na tábory nechtěl nikdo. Jen jsem nechápal, co tu dělá třeba támhle ta nastrojená dívenka. Byla zjevně teenager, ale vypadala jak z nedělní školy, skládaná sukénka, halenka, bílé podkolenky (Nejsem nějaký módní guru, no ale i když? Ale sakra, kdo tohle v jejím věku ještě nosí?) a střevíce, držela se růžového dívčího kufru s vytahovací rukojetí a téměř křečovitě se usmívala. Tak ty na to holka dojedeš! I když většina slečen mi byla záhadou, chichotaly se a objímaly jako by se neviděly… no nejspíš celý rok, vůbec k sobě nepasovaly, hodné holčičky v růžovém i malé čarodějnice v černém a s podmalovanýma očima. Právě jsem znechuceně od nich odvracel zrak, když do mě vrazil jeden z pobíhajících kluků, nejraději bych mu jednu vlepil, ale to jsem si před rodičovským sborem neodvážil. Vypadali totiž, že je to jejich jančení vůbec nerozčiluje. Asi už mají po celém školním roce všechny smysly totálně otupělé.
Z dětí se s příchodem prázdnin stala divá zvěř a oni mile rádi zaplatí, aby se jí zbavili. Taky bych moc rád zaplatil, abych se jich zbavil, všech, ale bohužel to nešlo. Pro mě není vykoupení!
Raději jsem se rozhlédl, jestli tu není někdo relativně normální, i když kde vzít a nekrást?
Pak jsem ho uviděl. Opřený o lampu stál kluk, který se očividně netěšil stejně jako já. Tvářil se znuděně. Byl normálně oblečený do džín a kostkované košile, přesto nevypadal na nějakého velkého táborníka. Vedle něj stála asi dvanáctiletá slečinka a patrně jejich rodiče. Maminka se snažila statečně usmívat a jistě mu říkala, ať dává na sestru pozor, táta na něj hodil varovný pohled, aby neřekl, něco čeho by litoval. To měl zcela evidentně v úmyslu, ale pak si to raději rozmyslel.
Musím říct, že se mi docela líbil, viděl jsem ho trochu z boku, takže jsem mohl obdivovat jeho štíhlý pas a zdá se, že i pěkně tvarovaný zadek. Kinney seber se! Vždyť je to ještě dítě! A ty zapomeň na čtrnáct dní na šukání, protože pak bys mohl být v daleko větším maléru, než teď! Nařčení z pedofilie by mi opravdu neprospělo. Jenže pak ten kluk zahlédl můj pohled a v jeho očích se zaleskla jiskřička zcela jasného zájmu, dokonce se odlepil od sloupu a narovnal hlavu… A sakra!
Slavnostně jsem si odpřísáhl, že na čtrnáct dnů se spoléhám jen na sebe a svou ruku. To zvládnu! Alespoň doufám…
S dětma fakt nechodím! A kdyby bylo nejhůř tak se třeba nějaká vhodná příležitost najde… Že by Tygr?
Ti o trochu větší, tak přes deset, se už honili a řvali, pofňukávaly jejich matky, ale nejspíš štěstím, že se jich zbaví na celé dva týdny. Spratci! Doufám, že budou podobní jako ti neskutečně protivní fakani mé sestry! Opět jsem zalitoval, že tu vůbec jsem.
Pak tu byli výrostci, které bych na ježdění na tábory netypoval. Ale podle mě by na tábory nechtěl nikdo. Jen jsem nechápal, co tu dělá třeba támhle ta nastrojená dívenka. Byla zjevně teenager, ale vypadala jak z nedělní školy, skládaná sukénka, halenka, bílé podkolenky (Nejsem nějaký módní guru, no ale i když? Ale sakra, kdo tohle v jejím věku ještě nosí?) a střevíce, držela se růžového dívčího kufru s vytahovací rukojetí a téměř křečovitě se usmívala. Tak ty na to holka dojedeš! I když většina slečen mi byla záhadou, chichotaly se a objímaly jako by se neviděly… no nejspíš celý rok, vůbec k sobě nepasovaly, hodné holčičky v růžovém i malé čarodějnice v černém a s podmalovanýma očima. Právě jsem znechuceně od nich odvracel zrak, když do mě vrazil jeden z pobíhajících kluků, nejraději bych mu jednu vlepil, ale to jsem si před rodičovským sborem neodvážil. Vypadali totiž, že je to jejich jančení vůbec nerozčiluje. Asi už mají po celém školním roce všechny smysly totálně otupělé.
Z dětí se s příchodem prázdnin stala divá zvěř a oni mile rádi zaplatí, aby se jí zbavili. Taky bych moc rád zaplatil, abych se jich zbavil, všech, ale bohužel to nešlo. Pro mě není vykoupení!
Raději jsem se rozhlédl, jestli tu není někdo relativně normální, i když kde vzít a nekrást?
Pak jsem ho uviděl. Opřený o lampu stál kluk, který se očividně netěšil stejně jako já. Tvářil se znuděně. Byl normálně oblečený do džín a kostkované košile, přesto nevypadal na nějakého velkého táborníka. Vedle něj stála asi dvanáctiletá slečinka a patrně jejich rodiče. Maminka se snažila statečně usmívat a jistě mu říkala, ať dává na sestru pozor, táta na něj hodil varovný pohled, aby neřekl, něco čeho by litoval. To měl zcela evidentně v úmyslu, ale pak si to raději rozmyslel.
Musím říct, že se mi docela líbil, viděl jsem ho trochu z boku, takže jsem mohl obdivovat jeho štíhlý pas a zdá se, že i pěkně tvarovaný zadek. Kinney seber se! Vždyť je to ještě dítě! A ty zapomeň na čtrnáct dní na šukání, protože pak bys mohl být v daleko větším maléru, než teď! Nařčení z pedofilie by mi opravdu neprospělo. Jenže pak ten kluk zahlédl můj pohled a v jeho očích se zaleskla jiskřička zcela jasného zájmu, dokonce se odlepil od sloupu a narovnal hlavu… A sakra!
Slavnostně jsem si odpřísáhl, že na čtrnáct dnů se spoléhám jen na sebe a svou ruku. To zvládnu! Alespoň doufám…
S dětma fakt nechodím! A kdyby bylo nejhůř tak se třeba nějaká vhodná příležitost najde… Že by Tygr?
Pak už Helga zavelela k nástupu do autobusů…
PS: Já vím, úplně nereálný, ale co naděláte:DDD
Líbí se vám to?
Líbí se vám to?



u me na blogu je blogovy chat pripoj se ;)