Pařížské dobrodružství 7.

16. dubna 2012 v 22:30 | Justinka |  PAŘÍŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ
Tento díl bych moc ráda věnovala mé drahé LUC, která pro mě dělá první poslední a ještě mě vydrží poslouchat téměř každý den. Obdivuhodné!
Proto jí přeju, aby jí vše vycházelo, jak jen chce, těšila se pevnému zdraví a dobrým studijním výsledkům. Dál se jí fantazie proháněla po někonečných pastvinách yaoi a slashe a VÍC psala.:-) Všechno nejlepší!
Protože je to pro Luc, tak musím 18+ (to je skoro báseň)

Varování: 18+




O pár týdnů později v Pittsburghu…

Já to nechápu! Naprosto ne a ne! Opět jsem v noci ležel v posteli a dělal to, co posledních pár týdnů… Probíral se tím, co vše se stalo a nestalo v Paříži, a jak to souvisí s tím, co se děje teď.

Klasicky jsem se napoprvé vrátil do doby, kdy jsem celý opilý úspěchem z výstavy ležel v posteli a nechal se zpracovávat Brianovými skvělými rty. Bylo to dokonalé a já nechtěl dělat nikdy už nic jiného. No, v tom případě mě čekal dost tvrdý pád.
Co si asi Brian myslel?
Nechal jsem ho k sobě proniknout, tak blízko a on?
Proč?
Byl to pro něj zase jen sex? Ale to by si mě přece vzal se vším…
Jo, a nenechal by mě si myslet, že když pojedeme do Ameriky společně, tak… Budeme spolu? Budeme si blízcí? Budeme něco víc? Pche.

Od té doby co jsme se vrátili se Brian tak nějak z mého života vytratil. Ne tak nějak ale vlastně okamžitě! Na letišti mi řekl, že se teď bude snažit najít si dobrou práci a až se tu nějak usadí, že se ozve… Ještě se neozval!
Vídám ho v jídelně. Ale nevypadá, že by se ke mně nadšeně hlásil a já?
Stydím se? Bojím se, že mě odmítne? Mám svou hrdost? Prostě jen čekám, co z něj vyleze… Jen mi nějak dochází trpělivost.
I já jsem potřeboval práci a tak jsem se vrátil do jídelny.
I když jsem ani já na něj neměl čas. Okamžitě po návratu jsem nastoupil do školy a začal tak ohromný kolotoč práce a úkolů, že jsem nevěděl, čí jsem. K tomu se přidala i příprava výstavy, která mi byla v Paříži nabídnuta. Vlastně se už docela blíží! Moje první oficiální opravdová nestudentská vážně vážná dospělá výstava! Byl jsem tam samozřejmě za nejmladší ucho - nadějné talenty - se tomu říká. Všechno jde docela dobře: výstava, škola, práce, jen doma je to opět hustý, přesto nejsem spokojený, jak bych měl být…
Bylo poměrně zvláštní, jak mě zcela cizí lidé připravovali o iluze. Dobře jsem si pamatoval rozkošné zamilované párečky, které jsem v jídelně okukoval, než jsem se vydal do Paříže.
A stačily jen jedny jediné prázdniny a nikdo, ano nikdo, z těch milenců se tu nelíbal se stejným člověkem. Když jsem byl ze začátku ještě tak hloupý, že jsem se na dotyčného zeptal, dostalo se mi na jeho adresu několik nevybíravých slov, tak jsem s tím raději rychle přestal.
Moje mladické iluze o zamilovaném stálém partnerovi brala za své s každým návštěvníkem jídelny.
Také mi nemohly uniknout vzrušené hovory o tom, co dělá Brian. Tedy spíš s kým minulou noc šukal.
Samozřejmě se stal králem Liberty Avenue, aniž by se o to nějak moc snažil. Nebo ne? To je to co chce? Dál pokračovat v pařížském životě? Snad ne.
Moc jsem ho nevídal. Prý si ale našel místo v jedné prestižní reklamní agentuře a začal se mu docela dařit.
Nejprve jsem chtěl být dost naštvaný, že dělá jako by mě neznal, i když jsem s ním jeho hru hrál též. Ale pak mi došlo, že se možná za svůj útěk do Paříže stydí. Navíc jsem zjistil, něco co mi vyrazilo dech. A to, že se už jednou snažil vrátit, ale nenašel dobrou práci a tak tu nechtěl být. Co tu ale stihl, byla pomoc jedné kamarádce, které dopomohl k synovi. Dítě? Chápe to někdo? Já tedy ne!
Mrzelo mě, že jsme se tak odcizili. Chyběl mi, nedokázal jsem na něj přestat myslet.
Možná jsem chápal proč to dělá, ale to mi nijak nepomáhalo, při mých nočních představách…
Sténal jsem tiše jeho jméno. Chtěl jsem ho tak moc, onanie a ledové sprchy byly mé nejčastější aktivity ve chvílích volna. Bylo to mučení. Taková ironie!
Přesně tomuhle jsem se přece chtěl celou dobu vyvarovat. Abych po návratu z Paříže nemusel tohle dělat a trápit se pro přítele, kterého bych tam zanechal. A co mám? Přesně to samé! To jsem si to měl raději užít! Trápil jsem se.
A co dělal on? Šukal všude okolo a bratříčkoval se se svými kámoši.
Šílel jsem z toho, plakal v noci do polštáře, utápěl se v žalu, že Brian nikdy nebude a nechce být můj přítel. Opravdový boyfriend, který tě vezme do kina, pošle valentýnku, líbá tě přede všemi a všichni vědí, že k sobě patříte. Jste spolu, náležíte si. Ovšem tahle doba, kdy se vše ve mně tavilo za živa a každý týden nejmíň třikrát jsem chtěl Brianovi skočit do náruče a jen mu šeptat "vem si mě, vem" mě naprosto zbavila těchto hloupých nereálných iluzí. Lezlo mi to na mozek.
Už jsem prostě tak dál nemohl. Nemohl jsem se učit, nemohl jsem pracovat, nemohl jsem malovat. Nic. Nemohl jsem jíst, spát, myslet. Tedy kromě myšlenek na Briana. A tak jsem jeden páteční večer odhodil všechny zásady a rozhodl jsem se, že se k nim už nikdy nevrátím.
Vydrbal jsem se, pečlivě vybral jednoduché oblečení a vydal se na Liberty Avenue.
Věděl jsem, že ho tam najdu. A půjdu si za svým stůj co stůj. Může šukat s kde kým, proč ne se mnou, když to tak chci?
Chtěl jsem se dostat nějak do Babylonu, ale nebylo to potřeba, měl jsem štěstí. Brianův džíp jsem objevil lehce. Pak už jen stačilo počkat venku, až bude odjíždět.
A to je zřejmě právě teď! Zatajil jsem dech, ale to mi nezabránilo v kletbě, že je opět s celým gangem přátel. Ale co? Je mi to fuk. Přece teď necouvnu? Musím říct, že se Brian v Americe dost změnil. Oholil své vousy, přesedlal zpět k oblekům, byl dokonalý gentleman. A mě to přitahovalo snad ještě víc…
Kráčel jsem pomalu k nim. Brian mě uviděl a dodnes nevím, jak to udělal, ale věděl jsem, že je mu to zcela jasné, co tu dělám. Snad jsem měl zvláštní výraz v obličeji nebo jako mají v očích kreslené postavičky dolary či srdce, tak já tam měl SEX… Jen jsem doufal, že to není jasné i všem ostatním!
Prohodili jsme pár nezávazných slov a on mě pozval k sobě domů. Oba jsme věděli, o co jde a tohle bylo přesně to, co jsem chtěl. Být jen pouhý trick, ovšem s někým koho důvěrně znáte… a milujete.
Byla to zvláštní situace. Tak dlouho jsem živil své romantické představy a s nimi to prostě nešlo! Bez nich snad bude můj život lehčí a s šancí na Briana. Mně i jemu to právě teď takhle vyhovovalo. Věděl jsem, že bude opatrný…

Když otevřel těžké kovové dveře od svého loftu, překvapením jsem vydechl a zaregistroval v jeho pohledu radost z mého údivu. Zřejmě mě chtěl ohromit a povedlo se. Ten údiv nebyl nepodobný tomu, který jsem předvedl, když jsem Briana poprvé uviděl ve dveřích jeho pařížského bytu. Teď však rozhodně nebyl žádný lůzr. Tohle mu sedělo daleko víc!
Nemohl jsem se dočkat až ho budu smět opět políbit, ale atmosféra nějak zhoustla napětím. Chtěl jsem a něvěděl jak začít. Brian si se mnou hrál , zkoušel, jestli uteču, dráždil mě, dobíral si mě. Ale já couvnout nehodlal. Tentokrát ne. Bože jak bych mohl? To jeho líbání mi tak strašně chybělo! A to naprosto mlčím o těch dalších věcech, které jsem si detailně představoval, že budeme dělat. Tedy už děláme... už jsem byl tolikrát na samém pokraji orgasmu a Brian to na poslední chvíli zastavil.
"Ještě vydrž!" žádal. Ví vůbec, jak je to nemožné?
S čím jsme ale ani jeden nepočítali, bylo to, že se právě dnes rozhodne přijít na svět Brianův syn.
Chtěl na mě jít pěkně pomalu a tak mě zpovídal, jako by o mně nevěděl skoro všechny moje sexuální aktivity, které jsem kdy prožil. To co mi Brian dělal, bylo tak příjemné, tentokrát jsem doufal, že to dotáhne do konce... a najednou vše přerušil telefon, který Brian neochotně vzal. Nebyl jsem rád.
Nechtěl dát najevo, jak moc je z toho vykolejený, ale já jsem jeho nadšení chápal, bohužel pro mě to přišlo docela v nevhodnou dobu…
I když si Brian hrál na hrdinu, raději si na odvoz do nemocnice povolal kamaráda Michaela, který musím říct, byl ke mně dost nevlídný. Podle mě dost žárlil, že si mě Brian posadil hezky vedle sebe, zejména cestou zpátky byl nesnesitelný.
Ale mě dnes nemohlo nic pokazit náladu. Dokonce jsem tomu miminku vybral jméno! Ve své mladické nerozvážnosti jsem si myslel, že by to Brian nějakému obyčejnému trickovi nedovolil, ale kdo ví…
Přítomnost Michaela mi kazila radost z Brianovy příchylnosti ke mně. On se mě chtěl dokonce zbavit, ale já se jednou rozhodl a nic mě nezastaví. Můj pták byl tvrdej jako skála, když se Brianovy rty dotkly mého ucha a smyslně zašeptaly: "Budu tě šukat celou noc." Proč bych se toho měl dobrovolně vzdávat, když přesně po tom jsem už takovou dobu, i když se strachem, toužil?
Mike se s námi málem dvakrát vyboural, jak ho hnala zášť na mě. Vlastně jsem ho chápal, ale ze zcala sobeckých důvodů hodných sedmnáctiletého fracka jsem ho hodlal štvát, protože já jsem ten chlapeček, na kterého je jeho matka hodná, když on u ní není, já jsem ten chlap, který stráví s Brianem noc, kterou on nikdy nezažije. Leccos už jsem zaslechl. Opájel jsem se představou jak mám na vrch a chtěl jsem sobě a možná i Michaelovi předvést Briana na mě totálně nažhaveného.
Vzrušení mi zatemňovalo mozek, stěží jsem mohl dýchat. Vracel jsem Brianovi pozornosti a okusoval mu krk a ucho, zašeptal jsem mu do něj: "Já jsem tvůj právě objevený trick, jdi na to prosím pěkně pomalu… Má nevinnost padne za oběť tobě a tak to chci hezky jemně," zasténal jsem téměř nahlas, jak jsem ztrácel nad svým vzrušením kontrolu, "potom ale až se osmělím, můžeš cokoli!" Právě v tu chvíli jsem položil svou ruku do Brianova rozkroku a tak jsem mohl zcela jasně sledovat účinek mých slov. Myslím, že to bylo čistě jen věcí náhody, že se Brian neudělal do kalhot, protože jeho dech a obsah poklopce, divoké oči a nach lící… to dost vypovídalo o tom, jak na to zareagoval.
Michael znechuceně odvrátil oči od zpětného zrcátka, když si všiml mého vítězného pohledu.


A Brian byl. Byl ke mně jemný a byl úžasný. I když jsem viděl, jak ho někdy éčko strhává do nepřítomného pohledu, hned se zase vrátil a pokračoval v mé první lekci. Jeho ruce mě laskaly a hladily.Kůže pod jeho dlaněmi mi jen hořela. Třel mé naběhlé bradavky, líbal mě, vyčkával na správný okamžik pro mě, a pak... Ach, netušil jsem, jak může být jazyk, ten malý kousek svalu, tolik potřebný k mluvení a jídlu, užitečný.
Chvilku byl jemný jako lehký letní vánek a to doslova, protože ho provázel Brianův teplý dech a pak zase zaútočil s takovou rasancí a dravostí, aby se probil do hlubin mého těla. Znovu a znovu.
Sténal jsem slastí a zcela pohlcen touhou, aby už nadešel okamžik, kdy bude konečně ve mně, i když jsem se stále trochu bál. Dělal mi to jazykem nekonečně dlouho a já už snad i prosil, aby začal.
Teprve potom mi řekl: "Teď víš, co je rimming," protože tušil, že já to nevím. Potom si položil moje nohy na svá ramena a mně se trochu začala zmocňovat panika. Už! Teď to přijde! Potom jsem prahnul. Naklonil se nade mě a já…
myslel, že začne bez kondomu. Ale chtěl mě jen políbit. Neuvěřitelně krásně. Přesto jsem mu to raději připomněl a on mě ho nechal nasadit. Teď už ale opravdu nebylo nač čekat. Uvědomuji si, že říkal, že on bude ten, kdo bude vždycky se mnou… Kéž by! Na koho si vždycky vzpomenu, protože byl první. To mi říkat nemusel. Věděl jsem, že na něj nikdy nezapomenu. Nechápu, jak je možné, že si to pamatuji, protože po celou dobu co na mě mluvil, dělal malé kroužky kolem mého mokrého dychtivě čekajícího otvoru.
A pak… ucítil jsem hodně širokou špičku jeho ptáka tlačit se do mě. Bolelo to dost, ale on se mě snažil přesvědčit, že je to spíš jen hodně nepříjemný pocit. Mám se prý uvolnit. Půjde to. Bolest… přejde, ale je tak trochu i součástí.
Jsem sakra chlap. Žádné slzy. Zatnul jsem zuby, zamrkal a párkrát jsem se sám pokusil přirazit. Už to tolik nebolelo.
Jak se ve mně vzpínala vášeň ve vlnách, bolest postupně přehlušila…
Opět jsem stoupal k orgasmu a tentokrát jsem vážně nebyl sám. Strhávalo mě nadšení z toho vidět, jak moc radosti a vzrušení se dá vyčíst z Brianovy tváře. A to jsem zapříčinil já. Když jsem si to uvědomil, roztrhalo mě to na tisíc kousků!
Věděl jsem, že ho miluji!

Opustil jsem vzhledem k Brianovi své nereálné představy o věrném příteli, co nosí snídani a květiny do postele, ale to že my dva bychom nějakým způsobem měli k sobě patřit, to jsem si z hlavy prostě vymazat nedokázal.
Takže začala naše složitá cesta ke vztahu, plná trnů, bolesti, slz, ale i krásných zážitků, roztomilých drobností, orgasmů a… lásky.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luczaida | Web | 17. dubna 2012 v 0:35 | Reagovat

To bylo nádherný! Já si to snad k těm narozeninám ani nezasloužím! :-D

Děkuji, děkuji, děkuji!!! :-)

2 Saskya | 17. dubna 2012 v 14:00 | Reagovat

veľmi pekné :) :-)

3 Rowene | 17. dubna 2012 v 15:40 | Reagovat

Pěkné. Trochu je mi líto, že se vytratila ta Paříž a že příběh sklouzl do QaF. A taky mi chybí Brian.:-)

4 Sanasami | 17. dubna 2012 v 21:34 | Reagovat

Ospravedlňujem za žiadne komentovanie dlho som tu nebola na tvojej stránke ale teraz to chcem napraviť takže komentár za každý diel tejto úžasnej poviedky Náááááááádhera :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D no coment :-D  :-D  :-D  :-D

5 Jane | Web | 18. dubna 2012 v 6:42 | Reagovat

Teda jedním slovem úžasné
Úplně mě dostalo, jak jsi dokázala navázat seriálem, prostě úžasné

6 anlupa | 10. července 2013 v 16:16 | Reagovat

:-)

7 Karin | 1. listopadu 2016 v 12:54 | Reagovat

Nádherná povídka. :-D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015