TEST 6.část

16. března 2012 v 20:50 | Justinka |  TEST
RPS: 18+
Pár: Gale Harold/Randy Harrison
Tentokrát už se vrátíme zpět za Randym, ale stále platí, že život je boj...
Nemám z tohoto žádný zisk a postavy patří CowLip, soukromé osoby předpokládám, že patří samy sobě.:D
Já je osobně neznám a nepíšu to pro pomluvu, ale pro potěšení z psaní a pro potěšení fanynek... :-)
Děkuji za pomoc s obrázkem pro tuto povídku nerrtimu!
Mé volno uteklo jako voda. Nakonec jsem přestal pitvat, kdo a co jsem, přehazovat myšlenky, pátrat… prostě jsem si to jen užíval. Užíval jsem si hraní v divadle, což je úplně jiná záležitost, než natáčení. Bavilo mě to. Užíval jsem si svou přítelkyni, její koncerty, výlety na motorce, rušné večery s přáteli a tiché s knihou, užíval jsem si sex s Kim plnými doušky. Rozhodli jsme se dohnat ztracený čas. Bylo to fajn.
A teď je konec. Jedu zpět do Toronta.


Tady jsem si plně uvědomil, jak moc mi všichni chyběli. Jsme jako rodina. Sešli jsme se na prvním natáčecím dnu, i když někdo ani netočil… Potřebovali jsme se vidět, obejmout se, povědět si, jak jsme se měli, opět se sžít… Vyprávění nebere konce, až nás musí režisér vyhodit. Nemám žádnou scénu s Randym, a proto jsem moc rád, když ho mohu sevřít v náručí, snad jen o chvilku déle, než by se mělo. Šeptám, tak rád tě vidím, chyběl jsi mi…
Usměje se, ale nic neřekne.
Vlastně ani já nevím, jak dál. Za celé volno jsem se nebyl schopný rozhodnout, co… Pendluji od "už nikdy se to nesmí stát a nestane" po naprosto krystalicky čistou touhu po něm, chtíč!
Je jasné, že se večer všichni sejdeme v baru. Chceme se dál bavit, chceme se smát a tančit… Abychom zapomněli na to, jak nám znovu budou chybět ti, kteří zůstali doma. Smějeme se, abychom neplakali…
V baru se tančí… Peter vytáčí Theu, já Michelle… Když mi ji přebere Scott, vykročím k Randymu. Chytnu ho za ruku a vytáhnu ho skoro až na mé břicho. Směje se, ale v očích má otazníky. Říkám nahlas, pro ostatní…
"No co? Musím trénovat, vyšel jsem ze cviku!" tisknu se na něj a je tu zpět jeho známá vůně, jeho malé teplé tělo, pohybující se u mě tak známě. Projede mnou blesk pocitů… Objímám ho a ztrácím se ve vzpomínkách… Hudba skončí a on mi opatrně sundává ruce ze svého těla… Podívá se mi do očí.
Je tam touha, ale i něco divného, co nepoznávám…
Po dvou tancích, víc bychom nejspíš neobhájili a ani nezvládli, si jdu raději dát k baru panáka. Vím, že zítra točím, ale musím…
Ten večer byl vlastně hrozně vyčerpávající, nevím, jak pro ostatní, ale já měl v hlavě jako v úlu. Připadal jsem si jako naprostý idiot, který se nemůže rozhodnout, co by měl dělat… A nemůže dělat nic, i když by měl, chtěl, musel… nejspíš… Pfff.
Jeli jsme s Randym jedním taxi domů, bydlel ve stejném domě jako já. Jaká výhoda…
Byl tak divně nervózní, přejížděl si po vlasech, stehnech, upravoval oblečení, drbal se. Vlastně byl celý večer takový… jako já?
Před dveřmi jeho bytu jsme zastavili. Jako bych vrostl do země. Chtěl jsem mu něco říct a sám netušil co…
"Randy já… hodně na tebe myslel…" tiše jsem řekl, to byla pravda. On zatím pomalu odemykal byt, otočený ke mně zády.
Hlasem, který se třásl, mi odpověděl: "Já taky!"
A najednou… nevím, ani jak se to stalo… otočil se a naše rty se spojily v nejvášnivějším polibku.
Když jsem se příště nadechl, byl jsem uvnitř jeho bytu a už na sobě neměl všechny části oblečení. Rvali jsme ho ze sebe a naše rty se neoddělovaly. Bylo to až zoufalé, jak moc jsme se chtěli. Naše doteky a polibky a vzdechy, nám připadaly nedostatečné. Nemohly vyjádřit všechnu naši potlačenou touhu po sobě. Bylo to úžasné fantasmagorické šukání, kdy po něm na sobě zítra budeme mít spoustu stop, ale právě teď je nám to totálně jedno.
Jediné na čem záleží je, dělat to ještě rychleji, hlouběji, tvrději! Slyším slastné křičení a nevím, jestli je to on nebo já. Těla se nám třesou orgasmem a později vyčerpáním a únavou.
Tentokrát tu ale nezůstanu. Nemohu. Odplížím se jak spráskaný pes. Teď už to nebyl žádný test, teď to byla prachsprostá nevěra, ukojení chtíče, sex a zase sex… Musím pryč.
Další dny jsou zvláštní. Užívám si návrat k práci, baví mě to moc, je o čem hrát. Jak vyjádřit tolik emocí, které ale Brian nechce nechat světu znát… Jsem na to dost podobně. Jsem zmatený…

Ke všemu volala moje matka, není právě nadšená z této práce a dává mi to znát. Díky jejímu telefonu se vrátily jisté pochyby… Zavolal jsem Kim, jak moc mi chybí… A byla to pravda!

Přiblížil se víkend, ten je obzvlášť zrádný. Je to víc času uvědomovat si spoustu věcí…
Sedím v mém bytě a jsem najednou zase tak sám, jako jsem byl na začátku natáčení loňské sezony. Úplně děsivě sám! Ne, tentokrát to není tak děsivé, i když vlastně možná víc, než tehdy…
Noci, kdy jen přemýšlím nad natáčením, nad tím co dělám, nad svým životem, nad tím, co cítím… Příliš mnoho času na hodnocení…Vrátí se ten pocit opuštěnosti a samoty, který měl tady každý z nás. Nečekaně rychle jsme se ocitli sami v cizím městě a jediné, co nám zbývalo, bylo spojit se do jedné velké rodiny. Nevím, jestli to tak mají všichni v seriálech, ale my jsme se vážně stali rodinou.
Mám respekt k Sharon, je mi vzorem. Peter je Peter - je kombinací jich všech, Scott je nejlepší přítel, Hal jako kluk od vedle, Thea kamarádka a Michelle holka, kterou tak trochu chci a Randy? Randy je nejspíš kostlivcem ve skříni. Jako incest v rodině… Všichni to musí tušit a přitom to nesmí vyplavat na povrch. Prostě nesmí!

Jenže ten kostlivec ač mě děsil, byl sakra přitažlivý. Dnes jsme točili scénu "jako poprvé".
Bylo to pěkné moci s ním ležet a dotýkat se a líbat. Jsem už tak zvrhlý, že si užívám dotek jeho kůže, i když je kolem plno lidí… Točili jsme to dost krát. Jednou byl špatný úhel, jednou Randymu sjela peřina kryjící jeho ponožku na přirození, jednou se změnilo osvětlení… Stále něco a my tam jen leželi, přitisknutí a čekali, až se budeme moci opět políbit.
Nikdy s nikým s kým jsem hrál, jsem si nemohl být tak moc jistý, co v příští chvíli udělá. Jen Randy byl pro mě otevřená kniha a každý dotek byl očekávaný a chtěný. Nechápal jsem, jak je to možné.

Chtěl jsem… večer jsem chtěl být s Randym. Vzal jsem láhev vína a šel k němu…
Měl rozdělaný oheň v krbu, i když venku nebyla ještě taková zima a vedle stála otevřená lahev vína. Televize nebyla zapnutá a i jeho oblíbené knihy byly uklizené. Zjevně jen seděl a koukal do plamenů. Posadil jsem se na zem před krb a on mi podal sklenku. Pili jsme a mlčeli. Atmosféra ale bůhví proč nebyla tak příjemná, jak by mohla být. Bylo cítit napětí. Měl jsem o něj důvěrně opřené rameno, byl tak blízko. Strašně jsem ho chtěl políbit. Otočil jsem k němu hlavu. Dal jsem mu skoro až zpomaleně jemný polibek na tvář. A pak další a další, blíž a blíž ústům. Nevycházel mi vstříc. Pak mě najednou políbil. Sám. Ale tak bolestně, až se mi sevřelo srdce. Zmateně jsem se odtáhl a zadíval se do jeho očí. Byly v nich slzy? Randy najednou promluvil, skoro jsem se lekl. Nejen náhlého zvuku, ale i jeho hlasu. On…
"Gale, já… tohle… ne! Nemůžu, promiň," sklonil hlavu a nejspíš zadržoval pláč. Nechápal jsem co je na tom polibku tak zlého…
Objal jsem ho kolem ramen a zkoušel ho uklidnit. Šeptal jsem, že je ten nejlepší, mám ho rád a …
Pokojem se ozvalo ostré "Ne!". Vyskočil ze země a teď už vážně plakal. Trhalo mi to srdce.
Proč?
Randy klesl na gauč, jakoby to bylo z posledních sil. Odvrátil hlavu ode mě. Když se uklidnil, opět začal mluvit.
"Gale, co chceš? Proč jsi tady? Co tu děláš?" nedal mi ale čas ani k nadechnutí a pokračoval.
"Slyšel jsem, jak vyprávíš Scottovi, jak ses měl báječně se svou přítelkyní, ani zmínka o rozchodu… Takže předpokládám, že jste stále spolu a ty jí miluješ. Promiň, jestli jsem tě zmátl nebo… tak něco… já… myslel jsem si, že to zvládnu, že to unesu. Strašně jsem se do tebe zamiloval, a když jsem viděl, že to jinak nepůjde, řekl jsem si, že bude dobré to s tebou, alespoň zkusit… Tak moc jsem po tobě toužil…
Jenže…já… pořád tě mám rád, pořád tě chci, ale nikdy jsem nechodil s někým, kdo svou homosexualitu skrývá, vždy jsme mohli být pár a já nejsem ochoten se schovávat, byť by to bylo pro tebe. Nechci to nechat dojít tak daleko, nechci na tebe tlačit, to musíš vědět jen ty, jestli jsi ochoten vyjít s tím na světlo nebo jsem pro tebe jen rozptýlení z odloučení od přítelkyně… ale tohle dál dělat nemůžu a nebudu. Ani pro tebe, ani pro nikoho jiného. Neunesu to! Promiň."

Zíral jsem na něj a neměl slov. Než jsem se nadál vtiskl mi poslední mokrý polibek, díky slzám, které mu tekly, přesto tak palčivý. Jeho slova mi bušila v hlavě jako kladiva.
Potřeboval jsem čas, potřeboval jsem to vstřebat. A tak jsem prostě jen řekl: "Ty promiň, neměl jsem tušení, byl jsem hloupý…" zvedl jsem se a odešel.

Doma jsem se natáhl na postel a zkoušel myslet na to, co Randy řekl. Tak on mě miluje a chtěl by být se mnou. Jen se mnou. A jediná cesta je … přiznat se. Jenže to nemůžu! Co Kim? Prostě to není pravda. Mám je rád oba! Ale žít, žít chci s Kim. Tady to je jen takové vakuum, kde jsem chráněný od světa a tak mi přišlo… Bylo mi hrozně, jak moc jsem byl sobecký a myslel jen na své pocity a vždy usměvavý Justin na sobě nedával nic znát.
Opravdu? Opravdu já Randyho miluju? Nebo jsem si s ním jen hrál? Ne, to jistě ne. Jsem zmatený, ale… já opravdu nejsem jen a jen gay. Už to vím. Vím to jistě? Jo, nejspíš jo.

Do neustálého toku mých myšlenek proniklo zvonění telefonu. Neochotně jsem to vzal, co kdyby to byl Randy. Jenže nebyl. Byl to Peter a ptal se na něco nepodstatného. Proč se mi zdálo, že chce ještě něco jiného?
"Gale, haló, Gale, jsi tam?"
"Ale ano…"
Takže ti to řekl? Řekl tiše Peter a já pochopil, že všechno ví.
"Jo,"odpověděl jsem stručně.
"Víš, on se strašně trápil, chtěl být s tebou, moc. Ale tohle je věc, s kterou nehneš, pokud… Pokud ty nebudeš chtít, on s tím nic nenadělá, kdyby tě nutil, ty se trápíš, když se bude on s tebou schovávat, bude se trápit on. To není správná cesta. Jen jsem chtěl… Jestli víš, že s ním teď nemůžeš být, nech ho jít. Je mladý, oklepe se a najede někoho, s kým mu bude dobře… Pokud ho k sobě budeš poutat sliby, bude tě milovat, ale nebude žít. Mysli na to, prosím!" a pak zavěsil, když viděl, že ze mě nic nedostane.
Probíral jsem se tím celou noc, byla to snad nejdůležitější noc mého života, ale ráno jsem věděl, že Randyho musím nechat jít, že by to k němu nebylo fér. Jsem prostě jen chlap, co má rád jednoho muže, ale žen se nehodlá vzdát…
Možná, časem přijdu na to, že to byl jen chtíč, možná převlečená samota, možná zmařená šance na lásku, ale to ukáže jen čas. A ten já dávám Randymu.

Naše scény byly snad stále žhavé, protože jsme se nepřestali přitahovat, respektovat, vnímat, ale už nikdy jsem k němu nešel domů na víno a už nikdy se nestalo nic, co bych nemohl vyprávět Kim.
Randy si za nějakou dobu sehnal nového přítele. Když o něm mluvil, řekl mi: "Je hrozně fajn…jako ty. Ale jinak je úplně jiný a za to jsem rád. Už se nechci dál trápit. Jsem za tím."
I já časem byl. A Randy měl dál můj obdiv a respekt...
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lou ♥ | E-mail | Web | 16. března 2012 v 20:56 | Reagovat

Teda :OO Dokonalé toto!!

2 ♥Verča ♥TVD♥ | Web | 16. března 2012 v 20:57 | Reagovat

krásný bloček :-)

3 A. | Web | 16. března 2012 v 20:58 | Reagovat

krásně píšeš :)

4 Rowene | 16. března 2012 v 21:50 | Reagovat

To je fakt pravděpodobné a moc hezky napsané. Skoro bulím, ale jiný konec by asi nebyl přirozený. :-)  :-(

5 Luczaida | Web | 17. března 2012 v 0:08 | Reagovat

Tušila jsem, že to tak skončí...
Jsem z toho smutná, ale je to pěkný...je to takovej ten smutně šťastnej konec. V podstatě to dopadlo dobře pro oba a za to jsem ráda :-)

6 Saskya | 17. března 2012 v 13:22 | Reagovat

veľmi pekné :)
aj keď smutné, ale asi to tak malo byť...

7 Kattys | Web | 17. března 2012 v 20:21 | Reagovat

Taky bych řekla, že to byl vlastně šťastný konec, takový pravděpodobný. I když se mi během čtení zdál Galeův test krutý vůči Randymu, asi to tak muselo být a nemá cenu nad koncem povídky smutnit, Tedy tím myslím jen své smutnění, ostatní čtenáři si mohou lítostnit po libosti. :)
Pěkné počteníčko to bylo, Justinko, jsem zvědavá na další. :)

8 Justinka | Web | 18. března 2012 v 17:43 | Reagovat

[7]:Děkuji. Nevím, zda to mám na sebe prozradit, ale... já spíš než s Randym bojovala s tím, že Gale neřeší vůbec svou nevěru vzhledem k přítelkyni, ale moc se mi tím už nechtělo zabývat, abych vás definitivně neotrávila:D
Tak dobře, já to prásknu: Chystám dále Pařížské dobrodružství :-x  :-D  ;-)

9 alice | 18. března 2012 v 21:28 | Reagovat

Jus, nemám slov... Tenhle konec, to co Peter řekl... setřu slzu... je to výborné...

10 Justinka | Web | 19. března 2012 v 20:51 | Reagovat

[9]: Děkuju! Od tebe mě to těší dvojnásob! Vážně!

11 Domča | Web | 19. června 2012 v 16:13 | Reagovat

bolo to dokonalé :D len mi je ľúto, že Gale a Randy nie sú spolu, ale hlavné je, že sú obaja šťastní :-)

12 Justinka | Web | 19. června 2012 v 20:52 | Reagovat

[11]: Děkuji, za vzorné komentování:-)

13 Karin | 24. března 2013 v 22:07 | Reagovat

Krásna povídka škoda že nezůstali spolu. :D

14 Azrea | Web | 11. června 2013 v 11:02 | Reagovat

Krásné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015