close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pařížské dobrodružství 1.

20. března 2012 v 10:27 | Justinka |  PAŘÍŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ


Varování: AU
Z kanonu se odehraje jen Justinova aférka s Hobbsem v tělocvičně, ale dál už nic…



Situace doma byla čím dál víc neúnosnější. Od té doby, co jsem ve škole měl ten průšvih s Hobbsem, snad ani neděláme nic jiného, než se hádáme. Zatraceně! To mi opravdu stálo za to…
Kéž by mi ruka upadla, než šáhnout na nějakého puberťáka. Tedy budu z toho muset vyjmout sebe, protože to je tak to jediné, co mi teď zbývá. Tím, že mé rodiče škola informovala, že jsem Hobbse honil (i když jsem si jist, že pan ředitel použil nějakého distingovanějšího výrazu) v prostorách tělocvičny, se mí rodiče dozvěděli, že jsem gay a mně začalo doma peklo na zemi. Otec řádil jako pominutý. Nevím, co mu vadilo víc… Že jsem já homosexuál nebo to, že otce Hobbse znal a teď se to dozvědí všichni jako obchodní partneři. Šílel!

Raději než doma jsem všechen svůj čas trávil v práci. V jídelně u Debbie jsem bral všechny směny, které jsem mohl, abych unikl otcovým poznámkám a hněvu. Chtěl jsem si vydělat na svůj sen.
Prázdniny mezi střední školou a Institutem výtvarného umění, jsem chtěl strávit v Paříži. Měl jsem v plánu odjet až v půlce července, protože jsem musel našetřit ještě nějaké peníze, ale to co vyváděl táta se nedalo snést. Každý den na mě hulákal, dokonce mi dal facku a řekl, že se mohu s uměním rozloučit, protože mě pošle na vojenskou školu, abych získal trochu disciplíny. Dál už to nešlo…
A tak jsem si hned po poslední zkoušce sbalil věci, zanechal doma na stole dopis a vyrazil na letiště.


Letadlo bylo největším užíračem mého chatrného prázdninového rozpočtu, i když jsem si sehnal velmi výhodný charterový let. Na pařížském letišti jsem vytáhl papírek s adresou na levné bydlení, kterou mi sehnala Daphne přes jednoho kamaráda. Jenže se ukázalo, že nemají vůbec nic volného.
Začínal jsem trochu panikařit, protože byl večer, já byl strašně unavený, hladový a taky trochu vystrašený, být sám v cizím městě bez střechy nad hlavou. Naštěstí můj okouzlující úsměv nebo pohled ztraceného štěněte, to už je jedno, se jim zalíbil a tak mi milý recepční dal adresu na jeho známého. Prý je to také umělec, věčně bez peněz. Jistě bude rád, když mu přispěju na nájem.
V této chvíli to neznělo špatně. Vlastně přes den prý maloval a v noci se vydával na flám, nejspíš bychom se v bytě ani nemuseli moc potkávat. Tak dobře, zkusím to. Stejně mi nic jiného nezbývá.

Dojel jsem k jednomu starému, otřískanému činžovnímu domu, který měl svou největší slávu dávno za sebou, ale stál na dobré adrese v centru města. Vyštrachal jsem se, s mými každou chvílí těžšími zavazadly, až do posledního patra a zabušil na dveře. Zvonek tam chyběl.
Už jsem chtěl odejít, protože se dlouho nic nedělo, ale protože jsem nevěděl kam dál jít, otálel jsem a pak zatloukl ještě jednou, pro jistotu, i když jsem myslel, že už je to zcela zbytečné.
Ale najednou jsem uslyšel: "No jó, už jdu."
Dveře se vážně otevřely q mně se údivem otevřela pusa. Stál tam ten nejhezčí chlap, jakého jsem kdy viděl. Sice byl zarostlý a vlasy měl jak vrabčí hnízdo, protože zjevně právě vstal, ale to bylo naopak spíš roztomilé a vlastně sexy. Oči si musel protřít, aby na mě viděl. Zato já se zatím mohl pokochat jeho naprosto dokonalou postavou, která byla ke všemu docela nahá.
Tedy úplně nahá ne. Před sebou svíral na intimních partiích nějaké triko či co.
Nemohl jsem se nabažit pohledu na jeho štíhlé svalnaté paže, na nádherně ploché břicho, na bradavky, které mě přitahovaly a které bych nejraději olízl. A to nemluvím o bělostném boku vykukujícím z po za toho krycího trička a dokonale tvarovaných nohách. Viděl jsem Boha, o tom nebylo sporu. Pak jsem se podíval do jeho oříškově hnědých očí a byl jsem ztracen.
On zjevně tak okouzlen nebyl a udělal jen "hm?", čímž chtěl naznačit, co chci. Vykoktal jsem, kdo mě posílá a proč. Chvíli si mě prohlížel, stejně důkladně jako předtím já jeho a pak kývl.
V té chvíli se otočil a krásným gazelím krokem odcházel se obléknout. Srdce se mi nejspíš z toho pohledu na pár vteřin zastavilo. Byl nádherný. On zahlédl můj obdivný pohled a zeptal se, jestli jsem nikdy neviděl nahýho chlapa. Začervenal jsem se, tedy pokud by to ještě více šlo, protože jsem se červenal od chvíle, kdy otevřel. Odpověděl jsem, že jsem nahýho chlapa samozřejmě viděl, i když jsem měl na mysli pouze školní sprchy.
Tedy ne, že bych byl úplně nevinná nikým nedotčená lilie, tomu se nejspíš nedalo v jídelně ani vyhnout, protože když jsem tam nastoupil, stal jsem se já a můj zadek terčem obdivu mnoha místních zákazníků, ale právě proto, že jsem věděl, že tam chodí feťáci, prostituti, tatíci, kteří si vydržovali kluky stejně staré jako jsem byl já, nebo chlapi celí v kůži, u kterých nebylo vodítko v ruce, na jehož konci byl otrok něco neobvyklého… tak… raději jsem se držel zpět. I když jsem párkrát podlehl a nechal si ho vykouřit nebo naopak. Nejsem mnich, ala dál to nikdy nezašlo.
Občas se mi podařilo dostat se do Babylonu, ale ne tak často, jak bych chtěl. Tancuju moc rád a tanec v Babylonu je tak žhavý... Ale ne natolik, aby se ze mě stala děvka ze zadní místnosti.
I když o Todovi, který tam prý prakticky žil se nikdy nikdo nezmínil pohrdlivě, protože tam vždycky byl a vždy byl připraven poskytnout perfektní služby. Tak jsem to alespoň slyšel.
Usmál jsem se svým myšlenkám a začal vnímat, že na mě Brian, tak se ten Bůh jmenoval, volá, ať nestojím mezi dveřmi a jdu dál, i když mu nevadí, že ho někdo uvidí nahého, tak on by si přece jen dal ještě hrnek kafe, než vyrazí někam ven.
Oblékal se a já si zatím prohlížel jeho skromný byt. Tedy zas tak skromný nebyl. Kdyby se tu uklidilo a vymalovalo, mohl by to být perfektní ateliér. Ale světlu bránily hloupě rozestavěné skříně a nepořádek, který byl všude.
Brian si udělal kávu, která by položila i koně a posadil se u kuchyňské linky na barovou židličku.
Sedl jsem si naproti němu a čekal. Teprve až do sebe nalil tu černou bryndu, ožil a začal se zajímat o to, co chci.
Znovu jsem mu to celé odvyprávěl a on si mě znovu důkladně prohlédl.
Pak se zeptal: "A nejsi na hladovějícího umělce trochu mladej? Neutekl jsi z domova, že ne?" zasmál se a já ztuhnul.
Raději jsem přiznal pravdu, ale zdůraznil jsem, že rodiče o tom vědí a problém to snad nebude.
Pokrčil rameny a ukázal na malou špeluňku naproti kuchyni. Nakoukl jsem tam a zjistil, že je to pokoj tak akorát na postel. Pokoj pro služku. Zklamaně jsem se otočil a fňuknul: "Ale tam nemůžu vůbec malovat!"
Brian se zasmál a řekl, že malovat můžu kdekoliv, pokud si na to udělám místo. Rozzářily se mi oči, protože v hlavní místnosti bylo perfektní okno a co víc, dokonce i vikýř. Tam by to bylo skvělé!
Prý víc jak polovina věcí ani není Briana, prostě tu po někom zůstaly. Brian se sarkastickým úšklebkem podotknul, ve které bylo ale cosi smutného, že jeho už umění přešlo.
Zatvářil jsem se nechápavě, protože jeho známý říkal, že každý den maluje. Když jsem se ho zeptal, tak s odporem řekl, že mi to zítra ukáže, když budu chtít. Dnes už ale musí jít.
Nabídl mi, ať jdu s ním, ale já byl dnes úplně vyřízený. On na sebe hodil kožený kabát a za chvilku byl pryč.


Druhá kapitola

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rowene | 20. března 2012 v 15:04 | Reagovat

Aspoň, že ten kožený kabát jsi mu nechala, chudákovi jednomu rozdrbanýmu a krásnýmu. Toto mě vážně potěšilo a pobavilo. A ten žhavý popis, když B otevřel dveře. Vypadá to, že se máme nač těšit. :-)  :-)  :-)

2 Nyoko-chan | Web | 20. března 2012 v 15:44 | Reagovat

už sa strašne teším na pokračko :-D

3 Saskya | 20. března 2012 v 16:13 | Reagovat

:) začína to pekne :)
som zvedavá, ako to bude pokračovať :)

4 Luczaida | Web | 20. března 2012 v 16:34 | Reagovat

Brian a umělec ? uááááá joooo Já jsem tak ráda, že ses nechala překecat a přepsala to! :-D :-D Tu povídku miluju už teď. To se mi stane málokdy teda! :-P Jo a ten obrázek...tak ten se ti nehorázně poved, moc pěknej a jim to tam tak sluší(proč to píšu? Jim to samozřejmě sluší všude!) :-D

5 Tsuki | E-mail | 20. března 2012 v 21:21 | Reagovat

Páni, nevěděla jsem, že se tak rychle vytasíš s něčím dalším :) Ale to je jen dobře. Začátek vypadá dobře, doufám, že se dočkáme hned dalšího pokračování. Francie, Paříž... jestli tam nebude nějaká romantika... :-D

6 Justinka | Web | 21. března 2012 v 17:10 | Reagovat

[1]: :D jj, a bude hůř!

[4]: Ty víš jak mě potěšit! Chlapi mi to strhali :-( Ale já se na to vykašlu. :-D  :-x

Že jim to sluší to je fakt, ale i fakta je dobré si často opakovat :-D  ;-)

[5]:Romantika? Nooo, nevím... :-D

7 Roedeer | Web | 21. března 2012 v 17:18 | Reagovat

Proc je to tak kratke? :O Myslim, ze kdyby Justin prijel z hranate Ameriky, ktera nema zadnou historii, do Parize, tak se bude cely den prochazet, kochat a vstrebavat do sebe evropsky vzduch a fascinaci architekturou, ty ho hned kopnes k Brianovi do bytu a nic jako? Karam te! Doufam, ze je aspon posles na romanticke rande na Eiffelovku ;]

8 Justinka | Web | 22. března 2012 v 11:15 | Reagovat

[7]: Já zase myslím, že ty by si to měl napsat sám! :-D  :-P
Poprvé tak daleko od domova a sám, sedmnáctiletý kluk? Měl sakra strach, tedy chtěla jsem napsat, myslel logicky a nejprve si sehnal byt, v Paříži bude celé prázdniny, tak se může courat do aleluja!
Tak na to tedy zapomeň! Romantické rande a  Brian? Ničiteli charakteru! O_O  :-x
Hej, tohle je sice červená knihovna, ale nemusej se mi slepit sladkostí zuby k sobě... ;-)

9 Roedeer | Web | 22. března 2012 v 11:53 | Reagovat

Ne, ja uz mam s Parizi splneno.
Blbost, to by predne vubec neodjel, kdyz uz se vydal pres ocean tak se prece nezalekne potulovani po meste.
Tak to byl jenom priklad. Muzou si to treba rozdat na zachodcich v Louvru. Proste tam nejak zahrnout ty krasy Parize, chapes :]

10 Karin | 1. listopadu 2016 v 11:57 | Reagovat

Brian jako umělec povídka začíná dobře. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015