Varování: RPS/ Randy Harrison a Gale Harold/18+
možná sex, možná ne:-) (kdo to chce vědět, nechť čte dál)

Randy
Protože je to nejúžasnější chlap, jakého jsem viděl? Protože se s ním můžu smát, protože mě chápe, když začnu vysvětlovat svůj nápad s další scénou, on ho dokončí, jde mi naproti, rozumí mým náladám, umí se mnou jen mlčet a pít víno, je mým přítelem… Shit, už snad nemyslím na nic jiného než na něj! V práci je to o jeho a mé roli, po práci je to o nás jako kamarádech a v noci je to o… o tom, co bych tak rád na place dotáhl do konce a nejde to. Nemůžu, už nemůžu. Vždyť se z toho zblázním. "On je hetero, opakuj si to!" zní mi hlavou a opakuji a opakuji a nepomáhá to. Vůbec.
A jsem zpátky, kde jsem začal. Ne, tohle nejde, z tohohle nic nebude, vůbec nic. Teď se oblíknu a jdu ven. Jdu do podobného klubu jako je Babylon. Nesnáším to, nesnáším tu hudbu, ty týpky, tu povrchnost, ale právě teď, právě teď tohle potřebuju. Přestat myslet na Galea. Rychle dostat to proč jsem přišel a nemluvit, nemyslet, jen to dělat. Tak jsem si to představoval, protože jsem nikdy nic takového neudělal.
Stojím u baru a rozhlížím se. Už ho vidím. Je štíhlý, vysoký, tmavovlasý, v bílém nátělníku se rýsují svaly a černé kalhoty obepínají krásně tvarovaný zadek, štíhlé nohy ladně tančí, můžete hádat, koho mi připomínal…
Asi že jsem na něj tak intenzivně zíral nebo jsem pro něj byl jen čerstvý maso, vydal se ke mně téměř okamžitě. Pozval mě na pití a potom na parket… Líbil se mi, ale… neustále jsem srovnával.
Srovnával jsem s Galem. Jeho hlas, jeho výšku, jeho vůni, jeho pohyby. Pak mě k sobě přitiskl a pluli jsme pomalu parketem. Moc tance v tom nebylo, naše ruce se snažily dosáhnout na nejrůznější místa.
Já jsem mu lehce přejížděl přes svaly na rukou a on mě pevně svíral v náručí a silnýma rukama mě hladil po bocích. Položil jsem si hlavu na jeho rameno a zkoušel si představit, že je to Gale. Jaké by to bylo? Kdyby tu teď by se mnou? A co bych udělal? A co by udělal on?
Jeho tvář s krátkým strništěm se posunula po té mé a jeho rty našly ty mé. Líbal mě a já se nechával. Dokonce jsem mu i odpovídal na vpády do mých úst. Naše boky se pomalu třely o sebe při tanci a já byl z toho vzrušený. Bylo to tak stejné, tak technické, jako když natáčíme, bylo to tak jiné, protože to nebyl Gale. Bylo to takové moje malé deja vu, tenhle chlap byl tady nejspíš místní Brian. Všichni po nás žádostivě pokukovali a já si všiml pár obdivných pohledů na můj zadek. Uvědomil jsem si, že tohle je hra na Justina, že jsem pro ně stejně přitažlivý, že by mě kterýkoliv z nich vzal dozadu a vojel a pak bychom se u baru rozloučili a já, kdybych chtěl, bych mohl dát klidně druhé kolo. Problém byl v tom, že tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem se jen tak nechat vojet a necítit vůbec nic. Proboha, vždyť i s chlapem, který lásku ke mně jen předstírá, se mi toho dostane mnohem víc, mám toho s ním mnohem víc společného, než s těmi tady. Nechtěně jsem se uchechtl, že vlastně tohle Brian nedělá, předstírá, že mu jsem volný a jede mu to, nemohl by vlastně Gale předstírat to samé i v reálu, asi ne, jsem blázen. Přišel jsem sem na něj zapomenout a co dělám? Myslím na něj ještě víc. Takhle ne.
Ano, tohle mi chybí. Zavřel jsem oči a nechal se hladit. V dalším okamžiku mě můj tanečník popadl za ruku a táhnul mě někam k zadní místnosti. Za prvním rohem mě přitiskl ke hnusné studené zdi a začal se mi dobývat do kalhot. Jen co jsem je měl u kolen, rychle mě otočil a má tvář se přitiskla k té nechutně drsné zdi. Jeho ruka mi už roztahovala půlky… Možná by to mohlo být trochu vzrušující, ale daleko víc mi bylo ze mě na blití. Tohle přece nejsem já! Tohle nechci! Mohl bych šukat každý den s někým jiným, ale proč, když ten o koho stojím je Gale? Jsem takový srab! Vždyť jsem mu ani o nic neřekl, třeba… třeba možná…
Nedovedu si představit, že by se mnou procházel scénář na mou další hru, že by se mnou šel do kina, že by se mnou jen tak mlčel… Ne, tohle byl můj krásně nejistý Gale a tamto byl dravec Brian, pro kterého jsem byl jen maso. Jsem ubožák. Nálada číslo dvě byl pláč. Nezadrželo mně ani to, že jsem byl na ulici. Nechtěl jsem nic jiného, než se stulit pod deku a brečet. Jenže to bych nesměl být já. Já mám vždycky štěstí a tak jsem se u mého domu srazil s Galem, který přijel s pozdního nočního natáčení, kde jsem nemusel být. Okamžitě mě píchl osten žárlivosti, jestli "šukal" s jinými. Ale rychle jsem ho zaplašil, protože jsem i tak měl problémů dost, když Gale uviděl, jak vypadám. Bez řečí mě odvedl do svého bytu a teprve až mi vtiskl horký uklidňující čaj, se zeptal, co se děje.
"Šel jsem do klubu, podobného Babylonu a… " nebylo to tak lehké, jak jsem si představoval.
"a zažil jsi to co on?" zeptal se Gale bezbarvým tónem, ve kterém se nedalo poznat, co si o tom myslí.
"Ne, tak docela… potkal jsem dokonalou kopii Briana, ale přešla mě odvaha, právě když jsem měl jeho ptáka skoro v sobě. Nechtěl jsem být taková děvka, nechtěl jsem být nevěrný. Jsem…" nedokončil jsem to, protože jsem se najednou opět rozbrečel, i když jsem před ním nechtěl. Neřekl na to nic a přitáhl mě do svého náručí.
Ten výlet do toho klubu byla jen záminka na tebe přestat myslet a víš, co jsem celou dobu dělal? Srovnával s tebou. A oni prohrávali. Asi potřebuju od tebe slyšet, že mě nechceš, že tě vůbec, ale vůbec nepřitahuju, že to nepůjde, že nemám nejmenší šanci. Nebo mám?" zoufale jsem na něj hleděl a čekal na zázrak. Ale ty se nestávají, co? Nepopadl mě a nezlíbal a nevyznal mi lásku až za hrob.
Objal mě a já mohl snad i slyšet jeho horečnaté uvažování. Potom se vedle mého ucha ozvalo: "Však já to vím a cítím i tu chemii s tebou, ale prostě bych neřekl, že bych byl na kluky. Ty jsi jediný, kdo mě z chlapů přitahuje a já prostě nevím, jestli je to tady těmi všemi podněty a nezvyklými situacemi nebo bych s tebou mohl i normálně žít… Nejspíš ne."
Můj domeček z karet se zhroutil a já s ním. Pustil jsem se Galea a přes stud jsem zabořil hlavu do deky na gauči. Už jsem ani nebrečel, jen jsem se nažil dýchat a vytěsnit ten strašně bolestivý pocit v mém srdci, bylo to tak trapné a zároveň mi bylo jedno, jak to vypadá, já jsem právě v tu chvíli nemohl dělat nic jiného. Chtělo se mi umřít, alespoň bych z té deky nemusel nikdy vykouknout a setkat se s Galeovýma očima. Jenže na to prostě dojít muselo. Co mám udělat? Zvednout se a odkráčet a dělat, že se nic nestalo? Náhle na mých zádech přistála Galeova ruka a uklidňujícím způsobem mě hladila.
Ještě jsem nebyl připravený se zvednout, ale slyšel jsem, co Gale říká: " Víš, je to tak zvláštní, když jsem bral tuhle práci, nedokázal jsem si představit, jak strašně moc do mého života zasáhne. Vidím najednou podobné lidi, podobné situace, někdy se začnu chovat jako Brian, úmyslně i neúmyslně. Netušil jsem, jak moc mě ovlivníš ty. Jak se mnou zamává, že mě vlastně přitahuješ. Jak musím bojovat se svými pocity na place. Jak moc jsem odlišný od své role a jak moc bych si přál být někdy jím…" To už jsem se prostě musel zvednout a podívat na Galea. Kam tím míří?
"I když je to pekelná situace, obdivuju, jak je QAF inspirované životem," koukal jsem asi dost nechápavě a tak mi to vysvětlil," ty jsi vlastně celý Michael, strašně bys chtěl být se mnou a já nemám zájem. Ale já nechci, aby ses tak trápil jako on."
"Hm, to já také nechci, ale co s tím tak mám dělat? Dojít si na lobotomii? Vymazat tě z hlavy a basta šmitec? " usmál se a podíval se na mě shovívavým úsměvem, který říkal "jen se zamysli".
Možná jsem věděl kam míří, ale nemohl jsem tomu uvěřit!
"Myslíš jako, abych ti léta nebyl v patách a nečekal kdy mi ho "vyhoníš do konce?", abych použil slova své vlastní role…
"Jo přesně. Ty si zkusíš, že to se mnou není tak úžasné, jak sis to vysnil a já si zkusím, jestli mi náhodou neuniká život mezi prsty…" povzbudivě přikývl a já to po něm pomalu zopakoval. Nevěděl jsem, jestli se nebudu ráno cítit ještě mizerněji, ale jelikož to o moc horší už být nemohlo a tohle byla Galeova nabídka, kterou nejspíš už nikdy nezopakuje… Políbil jsem ho a vypnul mozek.
Byl tak dokonalý. Hrozně jsem toužil ho ochutnat, dokonce se mi v ústech udělaly okamžitě sliny… Podíval jsem se na něj a zašeptal: Co když to nevydržím a ochutnám tě? Bude to moc vadit?"
Zarazil se, ale pak zavrtěl hlavou. To mi stačilo, na nic víc jsem nečekal a objal jsem ho mými rty. Bylo to to po čem jsem toužil. Jeho ruka mě povzbuzovala ve vlasech a dala mi jasně najevo, kdy přijde vyvrcholení.
Pak jsem se vrátil k jeho rtům a dlouze jsme se políbili. Přitáhl si mě a za chvíli jsme oba spokojeně spali.
Gale se na mě trochu smutně zadíval a pak řekl: " Co se stalo včera večer, bylo pro zábavu. Já chtěl tebe…"
A já dodal: "..a tys chtěl mě." Gale pokračoval: "Hele, já nevěřím na šukání, ale na lásku a tu hledám u holek. I když tohle nebylo vůbec špatné…" usmál se a já věděl, že všechno bude v pořádku. A kdyby se náhodou přece jen rozhodl, dal by mi určitě vědět.




nevěřím na sex, věřím na lásku...to je pěkný
...rozhodně jsi nesklamala ! 