Takhle ne!

17. ledna 2012 v 20:46 | Justinka |  Povídky - RPS

Varování: RPS/ Randy Harrison a Gale Harold/18+
možná sex, možná ne:-) (kdo to chce vědět, nechť čte dál)




Randy


Kurva fix, jsem přece profesionál! Hraju od dětství a nevěším se na žádnou moji co- star, s žalostně upřenýma očima lásku sálající… Tak proč teď ANO?
Protože je to nejúžasnější chlap, jakého jsem viděl? Protože se s ním můžu smát, protože mě chápe, když začnu vysvětlovat svůj nápad s další scénou, on ho dokončí, jde mi naproti, rozumí mým náladám, umí se mnou jen mlčet a pít víno, je mým přítelem… Shit, už snad nemyslím na nic jiného než na něj! V práci je to o jeho a mé roli, po práci je to o nás jako kamarádech a v noci je to o… o tom, co bych tak rád na place dotáhl do konce a nejde to. Nemůžu, už nemůžu. Vždyť se z toho zblázním. "On je hetero, opakuj si to!" zní mi hlavou a opakuji a opakuji a nepomáhá to. Vůbec.
Tak jo, je čas se s tím smířit a začít lovit v jiných vodách. Tlačící se sperma na mozek to nebude, protože onanuju jako zběsilý. Co jiného mi zbývá? Jsem ubohej. Mohl bych mít kohokoliv a já musím slintat a běhat za chlapem, co si se mnou stejně jen hraje. Pokaždé jsem si jistý, že ty polibky nejsou jen filmové, že tohle je něco víc. Já to cítím! A on?
A jsem zpátky, kde jsem začal. Ne, tohle nejde, z tohohle nic nebude, vůbec nic. Teď se oblíknu a jdu ven. Jdu do podobného klubu jako je Babylon. Nesnáším to, nesnáším tu hudbu, ty týpky, tu povrchnost, ale právě teď, právě teď tohle potřebuju. Přestat myslet na Galea. Rychle dostat to proč jsem přišel a nemluvit, nemyslet, jen to dělat. Tak jsem si to představoval, protože jsem nikdy nic takového neudělal.


Jenže to nebylo tak jednoduché. Tedy to, aby se na mě přitiskl kdokoliv, koho si vyberu, to problém nebude…
Stojím u baru a rozhlížím se. Už ho vidím. Je štíhlý, vysoký, tmavovlasý, v bílém nátělníku se rýsují svaly a černé kalhoty obepínají krásně tvarovaný zadek, štíhlé nohy ladně tančí, můžete hádat, koho mi připomínal…
Asi že jsem na něj tak intenzivně zíral nebo jsem pro něj byl jen čerstvý maso, vydal se ke mně téměř okamžitě. Pozval mě na pití a potom na parket… Líbil se mi, ale… neustále jsem srovnával.
Srovnával jsem s Galem. Jeho hlas, jeho výšku, jeho vůni, jeho pohyby. Pak mě k sobě přitiskl a pluli jsme pomalu parketem. Moc tance v tom nebylo, naše ruce se snažily dosáhnout na nejrůznější místa.
Já jsem mu lehce přejížděl přes svaly na rukou a on mě pevně svíral v náručí a silnýma rukama mě hladil po bocích. Položil jsem si hlavu na jeho rameno a zkoušel si představit, že je to Gale. Jaké by to bylo? Kdyby tu teď by se mnou? A co bych udělal? A co by udělal on?

Jeho tvář s krátkým strništěm se posunula po té mé a jeho rty našly ty mé. Líbal mě a já se nechával. Dokonce jsem mu i odpovídal na vpády do mých úst. Naše boky se pomalu třely o sebe při tanci a já byl z toho vzrušený. Bylo to tak stejné, tak technické, jako když natáčíme, bylo to tak jiné, protože to nebyl Gale. Bylo to takové moje malé deja vu, tenhle chlap byl tady nejspíš místní Brian. Všichni po nás žádostivě pokukovali a já si všiml pár obdivných pohledů na můj zadek. Uvědomil jsem si, že tohle je hra na Justina, že jsem pro ně stejně přitažlivý, že by mě kterýkoliv z nich vzal dozadu a vojel a pak bychom se u baru rozloučili a já, kdybych chtěl, bych mohl dát klidně druhé kolo. Problém byl v tom, že tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem se jen tak nechat vojet a necítit vůbec nic. Proboha, vždyť i s chlapem, který lásku ke mně jen předstírá, se mi toho dostane mnohem víc, mám toho s ním mnohem víc společného, než s těmi tady. Nechtěně jsem se uchechtl, že vlastně tohle Brian nedělá, předstírá, že mu jsem volný a jede mu to, nemohl by vlastně Gale předstírat to samé i v reálu, asi ne, jsem blázen. Přišel jsem sem na něj zapomenout a co dělám? Myslím na něj ještě víc. Takhle ne.
Konečně jsem se vrátil do své reality a ucítil na svém stehně jeho tvrdýho ptáka, to mě hodilo zpět dokonale. Jeho ruka právě nedbale přejela po mých džínách v rozkroku a já nechtěně zasténal.
Ano, tohle mi chybí. Zavřel jsem oči a nechal se hladit. V dalším okamžiku mě můj tanečník popadl za ruku a táhnul mě někam k zadní místnosti. Za prvním rohem mě přitiskl ke hnusné studené zdi a začal se mi dobývat do kalhot. Jen co jsem je měl u kolen, rychle mě otočil a má tvář se přitiskla k té nechutně drsné zdi. Jeho ruka mi už roztahovala půlky… Možná by to mohlo být trochu vzrušující, ale daleko víc mi bylo ze mě na blití. Tohle přece nejsem já! Tohle nechci! Mohl bych šukat každý den s někým jiným, ale proč, když ten o koho stojím je Gale? Jsem takový srab! Vždyť jsem mu ani o nic neřekl, třeba… třeba možná…
Vytrhl jsem se tomu klukovi právě včas, aby do mě nezabořil svýho ptáka. Několikrát jsem se rychle za sebou omluvil, vyhrkl jsem, že nemůžu být nevěrný, což svým podivným způsobem byla pravda a rychle jsem si natáhl kalhoty. Než stačil pochopit, co se stalo, já už byl pryč. Cítil jsem se strašně, jako prodejná děvka, jako největší idiot… přesto s maličkou nadějí. Nikdy mě totiž ani nenapadlo o mém vzplanutí Galeovi říct. Viděl jsem, jak rád osahavá Michelle, jak si povídá s holkama ze štábu. No a co? To já taky, až na to osahávání a ehmm, třeba Peter se nezdrží ani toho, tak co? Co já vím, lidská sexualita je tak složitá, třeba právě teď Gale objevil, že tu jsou i jiné možnosti a já mu jen půjdu naproti. A když ne? No tak, to bude pořádný trapas, ale rozhodně lepší, než se cítit takhle.
Jenže moje pocity byly jak na houpačce, z klubu jsem odcházel téměř s optimistickou náladou, asi proto, že jsem unikl ze spárů toho dravce. Jenže než jsem se dokodrcal domů, tak se to ještě několikrát změnilo. Nejprve bych nejraděj řval, jaký jsem pitomec, když si nechám ujít tak krásnýho chlapa. Ale já si prostě nedovedl představit, že máme nějaký vztah, že se mnou jako Gale hraje dvě hodiny scrabble a hádá se se mnou, o slova, která jsem osobně kdysi vymyslel se svými přáteli a opravdu by neměla platit, ale on byl u toho tak roztomilý…
Nedovedu si představit, že by se mnou procházel scénář na mou další hru, že by se mnou šel do kina, že by se mnou jen tak mlčel… Ne, tohle byl můj krásně nejistý Gale a tamto byl dravec Brian, pro kterého jsem byl jen maso. Jsem ubožák. Nálada číslo dvě byl pláč. Nezadrželo mně ani to, že jsem byl na ulici. Nechtěl jsem nic jiného, než se stulit pod deku a brečet. Jenže to bych nesměl být já. Já mám vždycky štěstí a tak jsem se u mého domu srazil s Galem, který přijel s pozdního nočního natáčení, kde jsem nemusel být. Okamžitě mě píchl osten žárlivosti, jestli "šukal" s jinými. Ale rychle jsem ho zaplašil, protože jsem i tak měl problémů dost, když Gale uviděl, jak vypadám. Bez řečí mě odvedl do svého bytu a teprve až mi vtiskl horký uklidňující čaj, se zeptal, co se děje.
Nechtěl jsem na něj vybalit, že brčím vzteky, jak moc ho miluju. A tak jsem se přes slzy usmál a zkusil udělat vtip: " Dodatečně jsem trénoval na roli, abych měl ty správné zážitky." Gale na to nic neřekl, jen po Brianovsku pozvedl obočí a čekal, až to osvětlím.
"Šel jsem do klubu, podobného Babylonu a… " nebylo to tak lehké, jak jsem si představoval.
"a zažil jsi to co on?" zeptal se Gale bezbarvým tónem, ve kterém se nedalo poznat, co si o tom myslí.
"Ne, tak docela… potkal jsem dokonalou kopii Briana, ale přešla mě odvaha, právě když jsem měl jeho ptáka skoro v sobě. Nechtěl jsem být taková děvka, nechtěl jsem být nevěrný. Jsem…" nedokončil jsem to, protože jsem se najednou opět rozbrečel, i když jsem před ním nechtěl. Neřekl na to nic a přitáhl mě do svého náručí.

Bylo to tak uklidňující. Pláč mě pomalu opouštěl a v hřejivém objetí jsem našel sílu se mu svěřit. Jemně jsem se odtáhl, jen tolik, abych mu viděl do očí a řekl: "Gale, já tě miluju! Asi ti neušlo, že sleduju, každý tvůj pohyb a provázím tě svými pohledy. Já vím, že jsi řekl, že jsi hetero, ale vysvětluj to mému srdci. Jsem už úplně na dně, vidím tě přes den, vidím tě v noci v mých snech, strašně tě chci. Nemohla ti uniknout naše symbióza před kamerou a doufám, že si rozumíme i mimo ni, nechci ohrozit naše přátelství…
Ten výlet do toho klubu byla jen záminka na tebe přestat myslet a víš, co jsem celou dobu dělal? Srovnával s tebou. A oni prohrávali. Asi potřebuju od tebe slyšet, že mě nechceš, že tě vůbec, ale vůbec nepřitahuju, že to nepůjde, že nemám nejmenší šanci. Nebo mám?" zoufale jsem na něj hleděl a čekal na zázrak. Ale ty se nestávají, co? Nepopadl mě a nezlíbal a nevyznal mi lásku až za hrob.
Objal mě a já mohl snad i slyšet jeho horečnaté uvažování. Potom se vedle mého ucha ozvalo: "Však já to vím a cítím i tu chemii s tebou, ale prostě bych neřekl, že bych byl na kluky. Ty jsi jediný, kdo mě z chlapů přitahuje a já prostě nevím, jestli je to tady těmi všemi podněty a nezvyklými situacemi nebo bych s tebou mohl i normálně žít… Nejspíš ne."
Můj domeček z karet se zhroutil a já s ním. Pustil jsem se Galea a přes stud jsem zabořil hlavu do deky na gauči. Už jsem ani nebrečel, jen jsem se nažil dýchat a vytěsnit ten strašně bolestivý pocit v mém srdci, bylo to tak trapné a zároveň mi bylo jedno, jak to vypadá, já jsem právě v tu chvíli nemohl dělat nic jiného. Chtělo se mi umřít, alespoň bych z té deky nemusel nikdy vykouknout a setkat se s Galeovýma očima. Jenže na to prostě dojít muselo. Co mám udělat? Zvednout se a odkráčet a dělat, že se nic nestalo? Náhle na mých zádech přistála Galeova ruka a uklidňujícím způsobem mě hladila.

Ještě jsem nebyl připravený se zvednout, ale slyšel jsem, co Gale říká: " Víš, je to tak zvláštní, když jsem bral tuhle práci, nedokázal jsem si představit, jak strašně moc do mého života zasáhne. Vidím najednou podobné lidi, podobné situace, někdy se začnu chovat jako Brian, úmyslně i neúmyslně. Netušil jsem, jak moc mě ovlivníš ty. Jak se mnou zamává, že mě vlastně přitahuješ. Jak musím bojovat se svými pocity na place. Jak moc jsem odlišný od své role a jak moc bych si přál být někdy jím…" To už jsem se prostě musel zvednout a podívat na Galea. Kam tím míří?
"I když je to pekelná situace, obdivuju, jak je QAF inspirované životem," koukal jsem asi dost nechápavě a tak mi to vysvětlil," ty jsi vlastně celý Michael, strašně bys chtěl být se mnou a já nemám zájem. Ale já nechci, aby ses tak trápil jako on."
"Hm, to já také nechci, ale co s tím tak mám dělat? Dojít si na lobotomii? Vymazat tě z hlavy a basta šmitec? " usmál se a podíval se na mě shovívavým úsměvem, který říkal "jen se zamysli".
Možná jsem věděl kam míří, ale nemohl jsem tomu uvěřit!
"Myslíš jako, abych ti léta nebyl v patách a nečekal kdy mi ho "vyhoníš do konce?", abych použil slova své vlastní role…
"Jo přesně. Ty si zkusíš, že to se mnou není tak úžasné, jak sis to vysnil a já si zkusím, jestli mi náhodou neuniká život mezi prsty…" povzbudivě přikývl a já to po něm pomalu zopakoval. Nevěděl jsem, jestli se nebudu ráno cítit ještě mizerněji, ale jelikož to o moc horší už být nemohlo a tohle byla Galeova nabídka, kterou nejspíš už nikdy nezopakuje… Políbil jsem ho a vypnul mozek.
Bylo to tak známé a přitom, úplně jiné, nebyli tu žádní lidé, kteří by zastavili naše všetečné ruce, které pomalu zkoumaly každý kousek našich těl a blížily se k zapínání kalhot. Hlavou mi blesklo, že naprosto nechápu, jaké štěstí mám, ale věděl jsem, že to nedělá ze soucitu ke mně. Cítil jsem, že i on je z toho vzrušený, že i on to chce. Líbal mě stále vášnivěji a hlouběji a pak mě položil na gauč a začal mi rozepínat kalhoty. Nepospíchal. Třel mě a vyloženě čekal na moje tiché sténání. Konečně mi ho vyndal ven. Najednou jeho ruce zmizely a já zpanikařil. Napadlo mě, že si to rozmyslel, stejně jako já v tom klubu, nebo že se mu hnusím. Zvedl jsem hlavu a uviděl něco nádherného. Prohlížel si mě s takovým zápalem a chtíčem v očích. Olízl si ruku a pak už mě pomalu začal přibližovat k ráji. Lehl si vedle mě a v okamžiku, kdy jsem mu postříkal celou ruku, se ke mně přitiskl a moje rozvibrované tělo tiskl v objetí. Bylo to tak krásné.
Jen co jsem se vzpamatoval, sjely mé rty přes břicho k jeho vybouleným kalhotám a hodlal jsem mu jeho laskavost oplatit. Když jsem mu ale osvobodil jeho pýchu z kalhot, zůstal jsem jako zmrazený.
Byl tak dokonalý. Hrozně jsem toužil ho ochutnat, dokonce se mi v ústech udělaly okamžitě sliny… Podíval jsem se na něj a zašeptal: Co když to nevydržím a ochutnám tě? Bude to moc vadit?"
Zarazil se, ale pak zavrtěl hlavou. To mi stačilo, na nic víc jsem nečekal a objal jsem ho mými rty. Bylo to to po čem jsem toužil. Jeho ruka mě povzbuzovala ve vlasech a dala mi jasně najevo, kdy přijde vyvrcholení.
Pak jsem se vrátil k jeho rtům a dlouze jsme se políbili. Přitáhl si mě a za chvíli jsme oba spokojeně spali.
Ráno bylo trochu rozpačité. Ale opět nám pomohly naše role.
Gale se na mě trochu smutně zadíval a pak řekl: " Co se stalo včera večer, bylo pro zábavu. Já chtěl tebe…"
A já dodal: "..a tys chtěl mě." Gale pokračoval: "Hele, já nevěřím na šukání, ale na lásku a tu hledám u holek. I když tohle nebylo vůbec špatné…" usmál se a já věděl, že všechno bude v pořádku. A kdyby se náhodou přece jen rozhodl, dal by mi určitě vědět.

Sice to bolelo, ale opravdu mi to pomohlo a později jsem se zamiloval do Simona. Vlastně jsem si mohl s Brianem říkat: "Galea už jsem měl a bylo to krásný. Teď je čas jít dál."


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 luczaida | Web | 17. ledna 2012 v 21:47 | Reagovat

nevěřím na sex, věřím na lásku...to je pěkný :-)...rozhodně jsi nesklamala ! :-)

2 Justinka | Web | 17. ledna 2012 v 22:14 | Reagovat

[1]: O_O Čekalas zklamání? :-x

:-D :-D ne, děkuji za koment. ;-)

3 keishatko | Web | 17. ledna 2012 v 22:55 | Reagovat

no páni...ja ani neviem čo som čakala..možno happyend...čo tam svojim spôsobom aj bolo, ale ja ich stále vidím ako skončia spolu...nemôžem si pomôcť...keď oni sa k sebe tak dokonale hodia :-D

4 Justinka | Web | 18. ledna 2012 v 0:34 | Reagovat

ale to "možno happyend" je! Randy je přece neodolatelný a když to Gale zkusil a zjistil... mohl se rozhodnout, že jeho život ponese jinou nálepku: bi or gay? Co my víme? ;-)

5 evannabarca | 18. ledna 2012 v 7:38 | Reagovat

to bylo tak krásný, píšeš úžasně

6 luczaida | Web | 19. ledna 2012 v 0:23 | Reagovat

ty jedna ! :-D
nečekala jsem sklamání, jen jsem tím chtěla říct že tohle je další z tvých úúžo žůůžo RPS ! :-)

7 Saskya | 21. ledna 2012 v 10:59 | Reagovat

pekné :) hold nemôže vždy skončiť spolu :( :D

8 Kattys | Web | 23. ledna 2012 v 16:53 | Reagovat

A tak to vlastně svým způsobem šťastný konec je. :)

9 Lucka :) | Web | 7. února 2012 v 21:36 | Reagovat

Bože! Tak to je dokonalý. Máš to tu krásný. Píšeš nádherně :)
Doslova jsem to zhltla... :)

Miluju Queer as Folk ♥

10 Justinka | Web | 7. února 2012 v 22:40 | Reagovat

[9]: Děkuji, to mě těší! Také pro QAF dýchám:-)
PS: Doufám, že ještě přijdeš pokračovat ve čtení ;-)

11 Domča | Web | 10. června 2012 v 20:00 | Reagovat

bolo to krásne aj keď neskončili spolu :-)

12 Karin | 6. listopadu 2016 v 13:03 | Reagovat

Paráda. :-P

13 MaikelS | E-mail | 17. ledna 2017 v 9:28 | Reagovat

I found this page on 11th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015