Problémy

16. ledna 2012 v 19:30 | Justinka |  Povídky na jeden zátah
Problémy / Daphne a Justin /



Daphne ležela na gauči, protože jej měla raději, a protože byl blíž toaletě, bylo jí totiž pekelně zle. Věděla, co by měla udělat, ale nebyla toho schopná. Věděla, že potřebuje kdesi v kuchyni v horní poličce vyštrachat lékárničku a najít si nějaký silný utišující lék na bolest. Cokoliv. Hlava jí třeštěla a vše se s ní motalo. V ústech měla příšerné sucho a žaludek se jí zvedal. V břiše řádily každou chvílí větší a větší křeče. Nebyla vyděšená jako když se to stalo poprvé. Občas jí takovéto migrény a křeče přepadly v souvislosti s menstruací, přesto to byl pokaždé téměř boj o přežití. Pokusila si sednout, aby vyrazila pro nějaký lék, ale nové křeče v břiše ji stočily do klubíčka zpět na gauč. Ani nevěděla, jak dlouho tam ležela a snažila se pomalinku kývat a lehce tlačit na břicho, aby si aspoň trošku ulevila. Moc to nepomáhalo. Najednou toho bylo už moc. Emoce jí přemohly.

Přepadl jí pocit naprosté opuštěnosti, zraněnosti, nepotřebnosti…
Všechno bylo nějak na levačku, ve škole teď toho bylo hrozně moc, v tomhle stavu se nemohla vydat na domluvenou brigádu a to znamená, že jí určitě vyhodí a ona bude muset shánět jinou, nedávno se rozešla s přítelem a teď nemá nikoho, aby jí utěšil. Propukla v zoufalý bolestný pláč.
I když právě toho boyfrienda škoda nebyla, byl takový dost vlažný, ale jelikož ona vydá za dva, tak to dlouho nevadilo, pak se ale ukázalo, že jí gayové přitahují jako mouchu lízátko. Jenže tenhle nebyl tak čestný a odvážný jako… Justin. Hajzl. Brečela a brečela a snažila se přežít další a další křeče, houpání žaludku a bolest hlavy.
Neslyšela vůbec zvuk zámku nebo otevírající se dveře, ale najednou uslyšela Justinův veselý hlas.
"Co tady děláš, hraješ si na kývající se strom ve větru, medituješ nebo onanuješ?" uchechtl se. Když Daphne k němu zvedla uslzenou, bolestí zrůzněnou tvář, ztuhl.
"Daph, co je ti?" odhrnul jí vlasy z očí a snažil se pochopit, čím by jí nejlépe pomohl.
"Vezmu tě do nemocnice!"
"Néé. To přejde, je to jen migréna a holčičí problémy… nech mě být…" zašeptala.
"Ty jsi blázen? Jak tě mám nechat být? Víš, jak vypadáš?"
"Dík,… ale asi budu," větu nedořekla, Justin pochopil.
"… zvracet," a utíkal pro kyblík do koupelny.
Stihl to jen tak tak, aby Daph podržel vlasy a nemuseli čistit koberec.
Když kyblík odnesl, vrátil se s mokrou žínkou a tou jí otřel obličej. Potom uvařil hořký bilinkový čaj a našel léky na bolest. Ještě ho napadlo, u vaření čaje, že láhev s horkou vodou by nemusel být špatný nápad a tak ji rychle naplnil a pořádně zatáhl uzávěr. Vrátil se k Daphne a dostal do ní dvě tablety prášků a trochu čaje. Pak už si jen sedl vedle ní na gauč položil si na klín polštář a na něj Daphniinu hlavu. Mezi břicho a těsně přitisknutá stehna jí vnutil láhev s horkou vodou a přikryl ji její oblíbenou dekou.
Byla tmavě modrá, s ohromnými příšerně růžovými srdíčky, ale on sám si mohl hodně krát vyzkoušet, jak je příjemné, spolu pod ní ležet a koukat se na nějaký film. Daph spokojeně zavrněla. A pak?
Pak začala opět plakat. Dojalo jí, jak se o ní Justin stará. Nikdo, nikdo se o ní už dlouho takhle hezky nestaral. Vzlykala nahlas a Justin jí lehce hladil po vlasech a snažil se jí utišit.

Justin nevěděl co dělat, než prášky zaberou a Daph se uleví. Svíjela se mu na klíně a i když se snažila ovládnout, tak přece jen na její tváři bolest pokaždé vyrobila nepěkný škleb a zatlačila jí hlouběji do polštáře. Hladil jí po hlavě a vzpomínal na písničku, kterou mu zpívala maminka, když byl malý a byl nemocný. Zdálo se to tak dlouho…
Začal si ji zkušebně pobrukovat, pak mu v mysli vytanula nějaká slova a pak se docela rozpomenul. Začal zpívat.
Daph chvíli poslouchala a pak s bolestným zavytím zaprosila, ať přestane, že stačí, když je jí zle.
Tohle by nemusela přežít! Justina to trochu urazilo, ale přestal. Mlčeli a po dalších asi dvaceti minutách už Daph vypadala lépe. Vracela se jí barva do tváří. Otočila hlavu na Justina:
"Děkuju. Jsi rád, že jsi přišel, viď?" pokusila se usmát, ale ještě to nešlo. Ale Justin přikývl, že opravdu je.
"Ježiš, já jsem tak pitomá! Chvíli předtím tady řvu, že mě nemá nikdo rád a všechno jde do kytek, a když člověk, který mi zachrání koberec, vlasy a sebere poslední zbytek hrdosti, začne zpívat, tak já na něj vyjedu? Promiň, promiň mi…" opět se dala do pláče.
"Šššš. Zpíval jsem děsivě a pomoc ti, byla má povinnost. Pamatuješ si, jak ses ty starala o mě, když jsme byly jako děti na táboře a já zkoušel kouřit a bylo mi hrozně zle? Tak jaképak zbytky hrdosti?" objal jí rameno a povzbudivě stiskl. Tentokrát se už na něj usmála.
"Pravda, to bylo mnohem horší. Mnohem! Jo, doufala, jsem, že tě to od kouření odradí, ale tebe ne. Ty ses to toužil naučit a pak jsi to naučil i mě." Justin se do tohoto starého sporu, že může za její zkažení nechtěl nechat zatáhnout, tak se zeptal:
"Jak to, že je všechno špatně a nikdo tě nemá rád? Co to plácáš? Ve škole patříš mezi nejlepší, přítele máš a co bydlíš tady, daleko od dohledu rodičů, máš se jako v nebi." Jeho povzbuzující řeč však neměla účinek jaký očekával.
Daph začala zase natahovat, ale přes slzy se smála. Promiň, já to jen nemůžu zadržet, nechci brečet, ale musím…
Mezi vzlyky vyrážela ze sebe vysvětlení.
"Ve škole je toho moc, dostala jsem dokonce za C, představi si to? Přítel projevil větší touhu dostat se do tvé a Brianovy ložnice a matka mě kontrolně navštěvuje třikrát do týdne, co z toho ti přijde tak fajn?" to už se mezi slzami smála na celé kolo. Hormony s ní vážně mávaj, pomyslel si Justin, objal ji ještě pevněji a smál se s ní.
"Cože?"
"No, jo byl na kluky, ale musel to objevit až u mně."
"Omyl, byl na kluky, ale říkal si, že mu přesto taková skvělá ženská nemůže uniknout!"

Když se tahle hormonální bouře trochu přehnala, Justin pustil jejich zamilovaný film, vlezli si k sobě pod modrou deku s obrovskými růžovými srdci a křoupali máslové sušenky. Daphne mohla bezstarostně brečet, protože u filmu se to přece smí. A Justin? Justinovi bylo dobře a přesto smutno. Byl rád, že tu mohl být pro Daph, ale moc rád by byl, kdyby mohl vyjádřit svou podporu i Brianovi. Chtěl být jeho partner, chtěl tu pro něj vždycky být. Jenže to nepřicházelo v úvahu. Jeho silný, statečný skoropřítel by raději umřel, než by dal najevo nějakou slabost. Justin se uchechtl, no jasně nemá menstruaci, ale stejně, věřil, že by bylo krásné, kdyby si mohli věřit a svěřit si všechno o trochu víc.

Netušil, že o podobné zážitky, jaký měl dnes s Daph, nebude s Brianem brzy nouze...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 luczaida | Web | 16. ledna 2012 v 19:58 | Reagovat

standing ovation !! :D Povídka ! no já snad špatně vidim ! :D

to je roztomilé :-)...hlavně to, jak jí Justin zachraňoval vlasy :-D...

2 Justinka | Web | 16. ledna 2012 v 21:25 | Reagovat

[1]: Jj, tvůj skoro nátlak mě přece jen k něčemu dotlačil, ale nevím, nevím...:D Bohužel to je povídka skoro z mého života, jen ten Justin mi chybí...:-(

3 Shinsuke | Web | 16. ledna 2012 v 23:31 | Reagovat

Děkuji moc za tak krásný komentář, článek jsem dal ,ale už pryč. Jsem rád ,že si to ,alespon někdo přečetl, moc mi to pomohlo.
Povídku si bohužel zatím nepřečtu ,teprve až začnu koukat na ten seriál :-)

4 luczaida | Web | 16. ledna 2012 v 23:34 | Reagovat

asi jsi neviděla ten komentář, kterým jsem ti odpověděla u mě. Vážně jsem nechtěla na tebe nějak tlačit a jestli to tak vypadá tak se moc omlouvám :-) Vím že na sílu to nejde, ale stejně je to pěkné :-)

Nevím jak je to možné, ale někde vzadu v mé hlavě jsem si myslela, žes to jen tak nevypotila, že na tom bude i něco pravdy, a je mi tě vážně moc líto :-(

5 Justinka | Web | 17. ledna 2012 v 12:03 | Reagovat

[3]: To jsem ráda, že to k něčemu bylo:-) Neboj, taky mívám takové stavy:-) nerrti by mohl vyprávět ;-)

[4]: Nééé. Nic ti nezazlívám a jsem nakonec ráda, že jsem se rozepsala, jinak bych si v tom nepsaní lebedila hezky dlouho :D A děkuji!
Komentář jsem viděla, ale nějak zapomněla odpovědět, sorry.
Jj, je to peklo a to moje popisovací schopnosti jsou málo výmluvné. V takovém stavu se bohužel nedá vůbec nic, natož psát, doufám, že se mi to zase na dlouho vyhne. ;-)

6 Saskya | 17. ledna 2012 v 15:28 | Reagovat

pekná, reálna poviedka :) aj keď toho Justina je dosť ťažké nájsť :-( :D

7 Sharlaid | 17. ledna 2012 v 17:11 | Reagovat

Myslím, že podobné stavy si zažila snad každá a každá by za Justina vraždila :-D
Nemůžu si pomoct, ale živě si představuju, jak Justin leží na posteli a kolem něj jako blesk do koupelny proletí Brian s krabičkou tamponů a hromadou šťavnatých nadávek :-D :-D :-D OK, biologie nikdy nebyla má silná stránka :D

8 luczaida | Web | 17. ledna 2012 v 19:38 | Reagovat

já jsem taky ráda že jsi se rozepsala, protože na to RPSko se těším moc moc MOC !! :-D :-D

9 Rose | 18. ledna 2012 v 20:02 | Reagovat

Bože to je krásný, já chci mít taky takového gayíka:)))

10 Kattys | Web | 23. ledna 2012 v 16:59 | Reagovat

Krásný, úplně jak ze života. Ale bohužel ne mého, já žádného Justina nikdy neměla a pochybuju, že ho kdy seženu. :)

11 Domča | Web | 2. června 2012 v 19:16 | Reagovat

tak toto bolo skvelé :-) a nájsť tak takého kamaráta ako je Justin

12 Karin | 29. října 2016 v 23:48 | Reagovat

Dík za pěknou povídku. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015