
Všechno bylo nějak na levačku, ve škole teď toho bylo hrozně moc, v tomhle stavu se nemohla vydat na domluvenou brigádu a to znamená, že jí určitě vyhodí a ona bude muset shánět jinou, nedávno se rozešla s přítelem a teď nemá nikoho, aby jí utěšil. Propukla v zoufalý bolestný pláč.
I když právě toho boyfrienda škoda nebyla, byl takový dost vlažný, ale jelikož ona vydá za dva, tak to dlouho nevadilo, pak se ale ukázalo, že jí gayové přitahují jako mouchu lízátko. Jenže tenhle nebyl tak čestný a odvážný jako… Justin. Hajzl. Brečela a brečela a snažila se přežít další a další křeče, houpání žaludku a bolest hlavy.
"Co tady děláš, hraješ si na kývající se strom ve větru, medituješ nebo onanuješ?" uchechtl se. Když Daphne k němu zvedla uslzenou, bolestí zrůzněnou tvář, ztuhl.
"Daph, co je ti?" odhrnul jí vlasy z očí a snažil se pochopit, čím by jí nejlépe pomohl.
"Vezmu tě do nemocnice!"
"Néé. To přejde, je to jen migréna a holčičí problémy… nech mě být…" zašeptala.
"Ty jsi blázen? Jak tě mám nechat být? Víš, jak vypadáš?"
"Dík,… ale asi budu," větu nedořekla, Justin pochopil.
"… zvracet," a utíkal pro kyblík do koupelny.
Stihl to jen tak tak, aby Daph podržel vlasy a nemuseli čistit koberec.
Když kyblík odnesl, vrátil se s mokrou žínkou a tou jí otřel obličej. Potom uvařil hořký bilinkový čaj a našel léky na bolest. Ještě ho napadlo, u vaření čaje, že láhev s horkou vodou by nemusel být špatný nápad a tak ji rychle naplnil a pořádně zatáhl uzávěr. Vrátil se k Daphne a dostal do ní dvě tablety prášků a trochu čaje. Pak už si jen sedl vedle ní na gauč položil si na klín polštář a na něj Daphniinu hlavu. Mezi břicho a těsně přitisknutá stehna jí vnutil láhev s horkou vodou a přikryl ji její oblíbenou dekou.
Byla tmavě modrá, s ohromnými příšerně růžovými srdíčky, ale on sám si mohl hodně krát vyzkoušet, jak je příjemné, spolu pod ní ležet a koukat se na nějaký film. Daph spokojeně zavrněla. A pak?
Pak začala opět plakat. Dojalo jí, jak se o ní Justin stará. Nikdo, nikdo se o ní už dlouho takhle hezky nestaral. Vzlykala nahlas a Justin jí lehce hladil po vlasech a snažil se jí utišit.
Justin nevěděl co dělat, než prášky zaberou a Daph se uleví. Svíjela se mu na klíně a i když se snažila ovládnout, tak přece jen na její tváři bolest pokaždé vyrobila nepěkný škleb a zatlačila jí hlouběji do polštáře. Hladil jí po hlavě a vzpomínal na písničku, kterou mu zpívala maminka, když byl malý a byl nemocný. Zdálo se to tak dlouho…
Začal si ji zkušebně pobrukovat, pak mu v mysli vytanula nějaká slova a pak se docela rozpomenul. Začal zpívat.
Daph chvíli poslouchala a pak s bolestným zavytím zaprosila, ať přestane, že stačí, když je jí zle.
Tohle by nemusela přežít! Justina to trochu urazilo, ale přestal. Mlčeli a po dalších asi dvaceti minutách už Daph vypadala lépe. Vracela se jí barva do tváří. Otočila hlavu na Justina:
"Děkuju. Jsi rád, že jsi přišel, viď?" pokusila se usmát, ale ještě to nešlo. Ale Justin přikývl, že opravdu je.
"Ježiš, já jsem tak pitomá! Chvíli předtím tady řvu, že mě nemá nikdo rád a všechno jde do kytek, a když člověk, který mi zachrání koberec, vlasy a sebere poslední zbytek hrdosti, začne zpívat, tak já na něj vyjedu? Promiň, promiň mi…" opět se dala do pláče.
"Šššš. Zpíval jsem děsivě a pomoc ti, byla má povinnost. Pamatuješ si, jak ses ty starala o mě, když jsme byly jako děti na táboře a já zkoušel kouřit a bylo mi hrozně zle? Tak jaképak zbytky hrdosti?" objal jí rameno a povzbudivě stiskl. Tentokrát se už na něj usmála.
"Pravda, to bylo mnohem horší. Mnohem! Jo, doufala, jsem, že tě to od kouření odradí, ale tebe ne. Ty ses to toužil naučit a pak jsi to naučil i mě." Justin se do tohoto starého sporu, že může za její zkažení nechtěl nechat zatáhnout, tak se zeptal:
"Jak to, že je všechno špatně a nikdo tě nemá rád? Co to plácáš? Ve škole patříš mezi nejlepší, přítele máš a co bydlíš tady, daleko od dohledu rodičů, máš se jako v nebi." Jeho povzbuzující řeč však neměla účinek jaký očekával.
Daph začala zase natahovat, ale přes slzy se smála. Promiň, já to jen nemůžu zadržet, nechci brečet, ale musím…
Mezi vzlyky vyrážela ze sebe vysvětlení.
"Ve škole je toho moc, dostala jsem dokonce za C, představi si to? Přítel projevil větší touhu dostat se do tvé a Brianovy ložnice a matka mě kontrolně navštěvuje třikrát do týdne, co z toho ti přijde tak fajn?" to už se mezi slzami smála na celé kolo. Hormony s ní vážně mávaj, pomyslel si Justin, objal ji ještě pevněji a smál se s ní.
"Cože?"
"No, jo byl na kluky, ale musel to objevit až u mně."
"Omyl, byl na kluky, ale říkal si, že mu přesto taková skvělá ženská nemůže uniknout!"
Netušil, že o podobné zážitky, jaký měl dnes s Daph, nebude s Brianem brzy nouze...



standing ovation !!
Povídka ! no já snad špatně vidim !
to je roztomilé
...hlavně to, jak jí Justin zachraňoval vlasy
...