Napadlo mě, že už jsem docela dlouho nenapsala něco o sobě, ale nějak je všechno špatně. Řeka stoupá, pololetí před námi, všichni mají depresi nebo něco tomu podobného... Všechno jde nějak šejdrem...
Nechci být schopná usmívat se jen díky návyku, dělat všude smajly. Jdou mi spíš slzy, než úsměvy, snad to přejde.
Alespoň (ale za to ti Bilkis děkuji) dostala chuť napsat něco trochu jiného. Žádný rozkošný románek Justina a Briana, ale drsný život Huntra. Třeba i přesto udělám někomu radost. Budu se snažit se s tím nějak brzy popasovat...
Jinak vám musím říct, že k depresi mi docela přidalo i to, že jsem se asi nejspíš definitivně rozloučila se snem jet na neměcký CON, protože to prostě není reálné. A i když mi manžel tvrdí, že žiju mimo realitu :-D, tohle jsem dokázala poznat i sama. :-(
Doufám, že jsem vás totálně neotrávila...
Justinka



Jus, nevzdávej to... Je to divné období pro všechny okolo, ale nevzdávej to... žít mimo realitu je někdy jediný způsob jak ji ustát. vím o čem mluvím, realita tě stejně vždycky dožene, ale ty chvíle mimo ní stojí za to... Eternal hope, Jus...