Můžeš jít anebo zůstat!

26. ledna 2012 v 22:15 | Justinka |  Povídky na jeden zátah

Hunter
Vracím se do bytu k mým dobrodincům. Mám blbej pocit. Jsem připravený jim odpustit, že na mě tak děsně řvali nebo možná trochu škemrat, protože ač jsem si zas tak nebyl vědom, co na tom bylo tak hrozného, že jsem šukal s tím poldou a vrahem, chápal jsem, proč oni vyšilují… Jenže, oni si možná asi neuvědomují, že s jejich přístupem bych byl už dávno mrtvej. Kdybych přemýšlel o každým chlapovi, se kterým jdu, co mi od něj hrozí, tak… Shit. Ne, tak to nemyslím, je sakra důležitý myslet na to s kým můžeš jít a s kým ne, ale zase se nesmíš bát. A zabít? Zabít tě sakra může každý z nich… Tak to prostě je!

Ale oni si chtěli hrát na mamku a taťku, takže z toho museli být dost vedle. Jasně - škola, úklid, domácí úkoly… Nehrabe jim? Já jsem hustler, jsem na ulici a jejich péče to nemění. Snaží se mě přesvědčit, že mě tu chtějí, že jim jde o mě, že o mě nestojí jen proto, aby se cítili jako plnohodnotná rodinka… Nevěřím, stále tomu nevěřím, i když mi dají klíč, i když mě Michael rázně bere zpět, když uteču, i když se snaží něčemu mě naučit a určit pravidla a dělat všechno správně… Oni si to jednou rozmyslí a vykopnou mě zpět na ulici a co budu dělat pak? Jak se vrátím k mnohdy nechutnýmu šukání, k celonočnímu svinskýmu mrazu, k nocím bez postele, jídla, tepla, koupelny… Ne, já prostě nemůžu podlehnout, jejich přesvědčování, jak moc ze mě má být jejich normální chlapeček a jaká budeme rodinka. Protože bych na to chcípnul!
Otevřel jsem dveře. Čekal jsem cokoliv. Nadávky, uražené výrazy, vyhazov, ale za pokus to stálo.
Dnes v noci to bylo obzvlášť kruté. Mrzlo až praštělo, už jsem sehnal dva kunčofty a oba byli fakt dárci. Jeden si to v tom mrazu nechal udělat venku pusou, což mě sice zklamalo, že žádné teplo nebude, ale pak jsem pochopil, že možná chtěl být na čerstvým povětří, protože jeho rozkrok smrděl opravdu nechutně. Poblil bych se. Jenže já ty prachy fakt potřeboval, teď když to vypadalo, že s dobrodiním Bena a Michaela je konec. Ten druhý mi to udělal tak tvrdě, že se nejmíň tři dny nesednu. Bylo to fakt drsný. Když jsem si řekl o příplatek, tak se mi vysmál, že jsem slečinka, co nic nevydrží. Prý kdyby chtěl šukat jemně, jde za holkama, já jsem chlap, tak mám něco vydržet. Nedal mi nic a bál jsem se, že mi spíš ještě naloží… Brečel bych. Tahle noc byla na posrání. Toužil jsem se umýt a lehnout si do teplé postele. Jen proto jsem se opět vrátil…
Nečekal jsem co uslyším.
B: My ho z toho nemůžeme dostat. Pořád se prodává, pořád chodí domů, kdy si zamane.
Nechce ani probrat možnost, že by se vrátil do školy.
M: Nebyl jsi to ty, kdo říkal, že to chce čas?
B:Nejde to donekonečna.
M:Děláme to nejlepší, co můžeme…
B: No možná, naše nejlepší není dost dobrý!
Možná by mu bylo líp s někým jiným.
M: Nikdo jiný není. Jsme tu jen my.
B: Přerůstá nám to přes hlavu a to díky mně.
Protože já jsem musel zachraňovat svět.
M: Ne svět, jen jedno dítě.
B: Michaele, mi mu nepomáháme. A co víc? On ani naši pomoc nechce.
Měli bychom si připustit, že jsme selhali a nechat ho jít!


Stál jsem tam a nemohl uvěřit,... V uších mi znělo"někdo jiný" a "není nikdo jiný, jsme tu jen my" a pak "nechat ho jít".
Ani nevím, jak jsem se vkradl do pokoje a do "své" postele. Nejdřív bylo tak lehké se naštvat, že na to konečně došlo, že mě konečně vyhodí, tak jak jsem celou dobu předpokládal, ale pak mi došlo, že to vůbec není pravda, že jsem to posral jen a jen já. Oni se snažili víc než dost. Já je testoval, já se choval jako největší spratek, abych jim ukázal, že mě nezkrotí, že nejsem domácí zvířátko, na které zašišláš a ono oddaně panáčkuje. A oni to vydrželi a vážně o mě stáli. Bůh ví z jakého důvodu? Moc jsem to nechápal. Bylo tak těžké tomu uvěřit. Snažil jsem se zůstat samostatný, zůstat někým, kdo není závislý na cizím rozhodnutí, kdo se nemusí ohlížet na nikoho, kdo nemusí poslouchat, kdo nemá rád. Cítit k někomu něco přece tak bolí! Toho jsem se bál! Když jsem měl rád, dopadlo to tak, tak moc hnusně, že jsem si to nedovedl stále srovnat v hlavě… Moje matka, můj otec… Oba jsem miloval, miloval tou dětskou synovskou láskou, která je všeobjímající a nevidí chyby, omlouvá je, snaží se milovaného potěšit, zachránit, i kdyby to mělo být… Rozplakal jsem se. Opět budu nucen utéct, i když tentokrát si to nepřeju z celého srdce, tentokrát budu vyhozen, pro svou neschopnost, ale já… za to nemůžu… copak to nikdo nevidí? Horké slzy mi tekly po tvářích a můj mozek mě vrátil o dost let zpět.
Mohlo mi být tak jedenáct, dvanáct… Byl jsem malý, hubený kluk, samá ruka samá noha. Bavila mě hudba, lítání venku s klukama a překvapivě i historie. Moji rodiče, které jsem miloval, i když asi nebyli ti nejlepší. Matka pila a nevařila, jen něco koupeného, nesměl jsem domů brát kamarády a nepamatuju se, že by si se mnou táta hrál. Máma dost často vyšilovala, hádal se s tátou, pila a utrácela všechny naše prachy za chlast, kolikrát jsme neměli na večeři. Matka tvrdila, že to byla otcova vinna… Ovšem uměla být i roztomilá, hladit mě a pusinkovat, brát mě sebou ven na pizzu, když měla peníze…
Tak tahle matka si mě jednoho dne opřela o své nohy a začala mi vyprávět, jak jsme na tom bledě.
Jak moc potřebuju věcí do školy a že nás chtějí vyhodit z bytu a nebudeme mít kde žít. Plakala.
Plakala a pak mi řekla, že bych jí měl pomoc. Udělal bych cokoli. Šel bych na noční směny do továrny, šel bych těma dětskýma rukama házet uhlí do kotlů, šel bych… ale to ona nechtěla. Chtěla, abych byl milý na jednoho pána, co k nám přijde a přinese nám peníze. Usmál jsem se a zeptal se, jak milý mám být. Ošila se a řekla, že uvidím, ale i když to nebude příjemné, že mám být velký a statečný kluk. Neměl jsem představu… Pak už jsme o tom nemluvili.
Neslyšel jsem, že někdo přišel, byl jsem právě ve vaně. Vypochodoval jsem z koupelny jen s ručníkem kolem pasu a narazil na nějakého chlapa v našem obýváku. Byl o dost starší, než má matka, plešatěl a měl velké břicho v košili a kalhotách od obleku. Nelíbil se mi. Tedy byl mi ukradený, až do chvíle, kdy matka řekla s významným tónem v hlase, že to je ten pán. Pak mě tam normálně nechala.
Vzala si bundu, a že si prý musí něco zařídit. Vytřeštil jsem na ní oči, ale to už se dveře zavíraly. Chtěl jsem se jít obléknout, byla mi zima, ale on řekl, ať jdu k němu blíž. Sedl jsem si na druhý konec gauče, na kterém seděl on a mlčel. On mluvil. O tom, jak jsem už velký kluk a jak hezky vypadám, že by si mě chtěl jen prohlídnout, ať si lehnu na ten gauč. Udělal jsem to. V hlavě jsem měl mámu, jak pláče a její slova, že jinak nemáme kde bydlet. Na stole leželo hodně peněz. Zavřel jsem oči, abych se nemusel koukat, jak na mě zírá. Pomalu ze mě stahoval ručník. Tak moc jsem se styděl.
Vždyť to byl úplně cizí chlap. Pohladil mě po noze a jeho ruka jela výš a výš. Hladil mě v rozkroku a mně se chtělo brečet. Pak řekl, že ještě tak docela velký kluk nejsem, že budu muset ještě trošku vyrůst, než budu vypadat jako on. A vybalil na mě svýho ptáka. Chtěl, abych mu laskání oplatil…
Ještě pořád si pamatuju, jak nechutný to bylo a že nezůstal jen u toho. Jistě, že ne, za ty prachy si můj pannenský zadek musel pořádně užít. Brečel jsem, tak moc jsem brečel. Už jsem se nesnažil to nijak maskovat. Pak jsem asi omdlel. Bylo mu to jedno, dostal za co si zaplatil. Když jsem se probral byl pryč a mě vše bolelo, jako by po mě rajtoval kůň.
Ale to nebylo to nejhorší? Nejhorší bylo, když přišla matka a řekla jen, jestli jsem to zvládnul? Nebo to, že pak očekávala, že to už "umím" a show může pokračovat?
"Ale no tak Jimmy, jen zatáhneš své náklady, využij toho jak jsi pěknej a mladej, dokud tě chtěj, tak se snaž… Líbí se ti mladý pták? Za 50 mi ho můžeš vykouřit, za 100 mě můžeš šukat."
Ona inkasovala a bylo celkem fuk kolik, moje náklady se prý stále zvedají. Chvíli jsem to vydržel, chvíli jsem s tím bojoval a pak mi došlo, jak strašně moc jí nenávidím. Nechtěl jsem s ní být v jednom bytě, nesnesl jsem to. Musel jsem utéct. Takhle dopadla moje láska k ní…

Bojím se, že kohokoliv budu mít rád, že mě zase využije, nevěřím nikomu. Jenže situace se změnila. Můj životní styl mě bude stát život. Díky matko, díky ti. A já si začínám uvědomovat, že budu někoho potřebovat a že to, co jsem považoval za lásku, bylo jen obyčejné kuplířství a bezcitnost. Možná je čas jít jinou cestou nebo se o ní alespoň pokusit. Možná na světě nejsou všichni jen vypočítavý skety, možná se mýlím a tohle, tohle je moje šance na delší život, na lepší život. Možná mám poslední minuty, kdy s tím jde něco ještě udělat. Přece jsem nikdy nechtěl skončit na ulici a protloukat se, jak se dá? Co třeba zase chvíli zkusit žít obyčejný život. Kluka, co chodí do školy a má normální povinnosti. Vyluxovat, uklidit nádobí a dorazit do deseti večer domů z kina. Mohlo by to přece fungovat. Nebo se mi bude stýskat po shánění kondomů, lákání zákazníků a ledových zdech, ke kterým jsem byl přitlačen? Myslím, že ne!
Vykradl jsem se z pokoje a vykoupal se, připravil si oblečení na ráno a z Benova notebooku domluvil schůzku z ředitelem nejbližší školy. Byl jsem připraven se změnit, k starému životu jsem se chtěl otočit zády.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 alice | 27. ledna 2012 v 21:43 | Reagovat

perfect... no more to say...

2 Luczaida | Web | 27. ledna 2012 v 22:08 | Reagovat

Je to smutný, tohle by určině nikdo zažít nechtěl. Taková matka...brr Ale rozhodl se správně a třeba mu je dobře :-)

3 Justinka | Web | 28. ledna 2012 v 18:44 | Reagovat

[1]: Ach děkuji, od tebe to potěší dvojnásob.:-)

[2]: Rozhodl se rozhodně správně, tohle byla jediná šance žít trochu slušně a normálně! Děkuji za komentář.:-)

4 Marty | Web | 29. ledna 2012 v 18:03 | Reagovat

Ahojm zajímavé články jen pro muže najdeš na http://pro-muze.cekni.cz/ :-)

5 alice | 29. ledna 2012 v 20:22 | Reagovat

[4]:Jus, tyhle články by sis neměla nechat ujít! :-! že to ty lidi baví...

6 Justinka | Web | 29. ledna 2012 v 21:15 | Reagovat

[4]: Když jsou jen pro muže, proč to píšeš mně? O_O  Zjevně jsem holka. :-P

7 Teri | 30. ledna 2012 v 17:03 | Reagovat

Chudák Hunter, měl to těžký. Jako postavu v seriálu ho mám ráda, chápala jsem jeho slabost pro Briana, kterou s ním sdílím :D.
Mohu mít dotaz, zda nevíte, kde stáhnout 4. a 5. řadu QAF? Sice mám už všechny díly zkouknutý a 1., 2. a 3. řadu už mám v PC, ale chtěla jsem mít celý seriál kompletní. A zjistila jsem, že tyhle díly nikde nenacházím. Navíc kvůli zablokování megaploadu, megavidea atd. se ani nemohu podvat online.Děkuji moc ;)

8 Hannah | E-mail | 30. ledna 2012 v 18:01 | Reagovat

[7 Já to stahovala z Uloz to než vypuklo teď to bláznění se stahováním a než jsem se stala maniakem a koupila DVD originály.
U čtvrté řady nejsou synchronizované titulky.

9 Justinka | Web | 31. ledna 2012 v 10:33 | Reagovat

[7]: Bohužel všechny cesty ke stahování vedou k už zrušeným věcem...
Nejlepší asi bude podepsat petici proti ACTA: http://www.avaaz.org/en/eu_save_the_internet_spread/?cwqNEcb

No možná přes cz torrent? :-x

[8]: Myslím, že na uložto není už seriál kompletní :-?
Wow, máš originály? Přemýšlela jsem o nich, ale 3500,- za všechny řady bylo nad mé možnosti :-( Nebo víš o nějaké levnější cestě?

10 Karin | 29. října 2016 v 23:57 | Reagovat

To teda byla matka. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015