jsem totálně zaskočená z toho, že tento blog funguje už víc jak rok. Ano, já jeho stvořitelka a původce všeho zlého tady, jsem zcela kompletně zapomněla, že by se hodila nějaká oslava, vychvalování té neuvěřitelné návštěvnosti, v kterou jsem nedoufala ani v nejtajnějších snech. Tedy já ani nesnila. měl to být jen domeček pro moje povídky, když mě kamarádka Alenka přesvědčila, že by se mohly líbit třeba i někomu jinému než jí... Děkuji Alenko a vzchopím se a napíšu ti předlouhý mail. Slibuji.
Opravdu jsem si nepomyslela, že neuteče ani rok a já budu mít za sebou sraz QaF fanynek, svou první Pride a o pár spřízněných duší víc, kterým je možné říct cokoliv.
S jednou duší, mám dokonce dnes sraz v Praze a moc se těším!!!
Když tu náhle za bránou, za kterou nebývá, zaštěkal na plné pecky pes. Šíleně jsem se lekla a naprosto přirozeně:DDD zaklela FUCK (ne, většinou to neříkám, mám kolem sebe děti). Z poza rohu a mlhy se vynořila paní, která se na mě zářivě smála.:DDD Buď má svůj vlastní úsměv idiota (že by také QAF?) nebo to bylo mému FUCK. No co už? :DDD
Já se jdu chytat na výlet do Prahy na čokoládu do Q Café (ano, to je tam, jak byla ta slash přednáška) a Vám sem dám odkaz na tu super povídku TADY. (ach néé, kdo chce číst musí být zařazen do přátel, nějaké nové pravidlo na LiveJournalu, ale vypadá to, že to bude fungovat:D, tak to zkuste...)



Děkuji za všechny krásné a milé kometáře, kterých se mi dosud dostalo.
Vaše Justinka



Gratuluji k výročí a děkuji za cestu k QaF, protože jsem o seriálu sice dlouho občas něco slýchala, ale nepustila. Na základě tvého blogu mám novou posedlost, která mě také ještě stále nepouští.
Je to prostě unikát.