Panství 10.

1. prosince 2011 v 18:00 | Justinka |  PANSTVÍ


Justin musel přečkat ve skříni dlouhou noc a zítřejší odpoledne, dokud se všichni nevypraví k soudu…

Jakmile zaslechl na nádvoří klapat koňské podkovy, vylezl ze svého úkrytu a potichounku vklouzl do svého bývalého pokoje. Z něj měl dobrý rozhled a nemohl být spatřen. Stalo se přesně to, co Carl očekával. Po Gusovi a Lindsay ani památky. K soudu odjely tři kočáry se Stockwellem, Brianovou matkou, strážemi, svědky. Viděl dokonce nastupovat i Briana. Srdce mu bilo na poplach při tom pohledu. Snad Carl dokáže tomu všivákovi Stockwellovi jeho lži. Ano, oni možná hřešili, ale jen proto, že věří v něco jiného, než ti náboženští fanatici v tomhle kraji, si nezaslouží upálit. Tím si byl Justin jistý. Teď už ano.

Justin se zhluboka nadechl a zadoufal, že se jim tato pečlivě naplánovaná akce zdaří.
Pak se před velikým zrcadlem, ve kterém ho Brian moc rád sledoval nahého, upravil, aby z něj byla ta nejmilejší a nejhezčí služtička, jakou na hradě měli. Popadl svůj kotlík, ve kterém ale už nic nebylo, naposledy zkontroloval svůj dívčí vzhled a vydal se ke komnatám Brianovy ženy Lindsay.
Cupital chodbou, hlavu skloněnou, nezapomínal vlnit boky. Zastavil se před strážným a před sebou svíral kovový kotlík. Vzhlédl a upřel na strážného své pomněnkově modré oči, svůdně se usmál.
"Nesu jídlo pro paní," šeptl.
Strážný ho ale nehodlal ještě pustit. Služba byla nudná a tak když se mu naskytla příležitost flirtovat s pěknou služtičkou, nehodlal jí promarnit. Justin začínal být netrpělivý. Strážný se však spokojeně usmíval, protože mu právě ruka šátrala po sukni na Justinově zadku. Justinovi došla trpělivost a vší silou praštil strážného do hlavy kotlíkem. Na jeho tváři se nejdříve objevil zmatený výraz, který jakoby říkal, jak může ta holka mít takovou sílu… a pak omdlel.
Justin odvlekl rychle strážného za dveře. Lindsay chvilku poděšeně zírala, co se děje, ale Justin jí rychle vše vysvětlil. Vydechla úlevou a objala ho.
Jenže na to nebyl čas, společně rychle svlékli strážného a Justin si vzal jeho šaty a halapartnu.
Poprosil Lindsay, aby nic neříkala a udělala přesně to, co jí nařídí. Nejprve honem nakojila Guse, aby byl spokojený. Potom jí Justin vybral ty nejvyzývavější šaty na šněrovačku, ze kterých se jí drala prsa zvětšená kojením ven. To bylo účelem, na to Justin spoléhal. Ještě přes sebe přehodila plášť, jehož kapuce jí kryla obličej, zato na ňadrech se rozevíral. Na rty nanesla rudou barvičku a Guse si přivázala do velikého šálu na bok. Vypadalo to, že je jen trochu macatější a Gusovi přitisknutému k máminu teplu bylo dobře, brzy při chůzi usnul. Na cestu se vybavili džbánkem vína. Justin šeptl Lindsay, že o ní bude říkat ošklivé věci, ale ona, ať se tváří, že jí to vůbec nevadí.
Když přišli k hlavní bráně vypadali přesně tak, jak to Justin zamýšlel, jako zbrojnoš, který si jde zašpásovat s… no, proč to neříct, s děvkou.
Strážce brány zapíchl pohled do Lindsayiných vnad, které jí z pláště vyčnívaly jako nejlákavější plody, jen je utrhnout a pak si řádně přihnul z nabízeného džbánu. Justin se k němu naklonil a mrkl na něj: "Brachu, pusť nás jen za hradby. Jdeme si trochu zašpásovat. Tady je všude tolik lidu a já se chci zkusit projet na téhle zkušené kobylce," zatvářil se jako panic.
"Až se vrátíme, můžu ti tuhle pěknou klisničku přenechat," strážnému zasvítily oči, už si představoval, jak jí po tomhle holobrádkovi ukáže, jak se věci mají. Zachechtal se,zZnovu zabodl pohled na Lindsayina ňadra, zhluboka se napil a kývnul, že mohou. Na cestu poplácal Lindsay po zadku. Naštěstí Gus ani nezavrněl. Spokojeně spal chráněn Justinovým tělem. Lindsay se na zbrojnoše svůdně usmála a laškovně ho popleskala po tváři. Zbrojnoš už nakročil, ale Justin se mezi ně vtlačil a dal jasně najevo, že si svůj dočasný majetek dobře hlídá.
Pak spěšně vykročili z hradeb ven, jakoby je hnala touha po dobrodružství, které na ně tam venku čeká a nikdo jim v tom nebránil. Když zmizeli z dohledu, konečně si dovolili ulehčeně vydechnout.
Na nějaké radování ale ještě nebyl správný čas. Rychle spěchali k místu, kde na ně v úkrytu čekal kočár.
Tryskem dojeli k Teddyho statku. Lindsay si už během cesty setřela všechno líčidlo z tváře a sčesala si vlasy. Justin na statku vystoupil, přece jen nebylo chytré, aby se u soudu ukázal. Lindsay ho spěšně s díky líbla na tvář a v největším spěchu se převlékla do strohých černých šatů a i Gus, kterého úprk kočáru vzbudil, byl nastrojen, jak nejlépe to šlo. Lindsay popadla pomocnici Daphne a ta jí pomohla k dokonalému vzhledu až v kočáru. Rázem se během chvilky Lindsay stala z děvky vzornou manželkou, která jede bránit čest svého manžela.


Mezitím u soudu:

První vznesl obžalobu inkvizitor Stockwell.
"Tento muž, Brian Kinney, jenž by měl jít příkladem pro všechny, kteří žijí na jeho panství je zrůda. Pod střechou rodného domu si užíval svých zvrácených choutek s muži a to i před zrakem své vlastní matky. Proto se není čemu divit, že se od něj jeho žena odvrátila. Není vůbec jisté, že dědic rodiny Kinneyů je ze sémě tohoto muže, když on obcuje s muži.Ve své zahajovací řeči Stockwell obvinil Briana z čeho jen mohl. Sodomie byla hlavním bodem programu, ale neopomněl zdůraznit jak je Brianova víra chabá, jak bezbožně si počíná při vedení panství, jak nedbá dobrých rad své matky ani přátel (tím myslel církevního hodnostáře) a jak špatný syn a manžel je. Brianova žena se synem od něj uprchli, protože nemohli snášet jeho zvrácené choutky… Než tohle vše dopodrobna rozebral a plameně vylíčil, uplynula značná doba.

Teď byl na řadě s obhajobou Carl Horvath. Také měl připravený svůj proslov, ale do prvních slůvek mu vpadla paní Lindsay Kinney. Soudce musel utišovat dav. Příchod Lindsay s Gusem způsobil značné pozdvižení, jelikož tato žena nepřišla s prosíkem. Hrdě kráčela místností, krásná, vysoká, důstojná, plně přesvědčená o své pravdě došla až dopředu k lavici svědků a pronesla: "Slavný soude, omlouvám se za narušení tohoto jednání, ale mám na srdci sdělení, které nesnese odkladu. Byla jsem držena v domácím vězení tímto nečestným mužem, kterému vůbec nejde o pravdu, víru, čest nebo právo. Jde mu jen o majetek. Chtěl získat náš domov, náš hrad, naše panství. Kvůli němu chtěl rozvrátit naši spořádanou a šťastnou rodinu, chtěl sebrat našemu synovi otce a mě vzorného manžela," láskyplně se zadívala na Briana a do hrobového ticha zvučně pronesla, "Jakým právem se ptám?
Dopustíte něco takového?
Kdo jiný by měl o našem manželství nebo o tomto muži víc než já? Já, jeho zákonná manželka.
Tento ctihodný, řádný a milující muž, kterému jsem dala dědice, rozhodně nezanedbával své manželské povinnosti," začervenala se a sklopila zrak.
V té chvíli si hnědovlasý chlapec se stejnými rysy, jaké měl obžalovaný, všiml nedaleko sebe známé tváře a do ticha zaznělo radostné: "Dada," které si všichni vyložili jako táta. K tomu nebylo co víc říct a tak si Lindsay sedla do první řady a Guse si usadila na kolena.

Tohle bylo jistě hodně velký bod k dobru, ale pak nastal krutý souboj Stockwella s Horvathem. Carl rozdrtil podplacené svědky na kopytech. Jenže když došlo na svědectví otřesené Brianovy matky, vážky se rázem přehouply zpět na Stockwellovu stranu. Joan proslavená svou zbožností v slzách líčila, jaký šok prožila a kolik utrpení jí ten pohled na ty hříšníky přinesl. Neváhala zmínit ani to, že si je jistá, že toto všechno zabilo Brianova otce. To byl téměř verdikt smrti nad svým synem. Vše se zdálo ztraceno.
Polibky Stockwella s paní Joan Kinney byly označeny za utěšování truchlící vdovy… Svědectví Lindsay se zdálo zapomenuto. Pořád nebylo jasné, zda se Carlovi podaří přetáhnou vítězství na svou stranu. Sice bylo jasné, že tu není vše v pořádku, ale toto byl církevní soud a ten dal jasně najevo, nad kým bude držet ochrannou ruku. Michaelovo svědectví jen trochu nalomilo víru soudců ve Stockwellovo vítězství.
Pak se opět rozletěly dveře do soudní síně, dnes již podruhé, vstoupil posel. Carlovi se rozzářily oči, když mu předal zapečetěnou listinu. Chtěl to zvládnout pro Briana i tak, ale teprve teď bylo vítězství jisté. Na tom pergamenu byl důkaz! Slavná Stockwellova pověst se začala hroutit jako domek z karet.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 keishatko | Web | 1. prosince 2011 v 19:23 | Reagovat

tak to som strašne zvedavá čo tam bolo napísané...

2 Rowene | 2. prosince 2011 v 7:53 | Reagovat

A já myslela, že tohle bude poslední díl. :-) Jsem ráda, že povídka pokračuje, nicméně utnutí v tom nejnapínavějším okamžiku je kruté. :-)

3 Justinka | Web | 2. prosince 2011 v 8:56 | Reagovat

[2]:No to já taky!Ale konečně mi alespoň trochu došly tvé komentáře, jak moc hákem jsem to brala (ano dodatečně je mi to líto, to mám zato, že to pouštím hned na blog, kdybych si to hezky doma dodatečně porochala ve wordu... :-(  :-? )
Nevím, jestli to ještě zachráním, ale alespoň to zkusím. ;-)
A přece nemůžu být krutá jen na postavy povídky :-P Doufám, že to s tou záplavou mikulášských dopíšu brzy 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015