23. prosince 2011 v 13:38 | Justinka
|
Holy shit! Jestli má být tohle nebe, tak já chci do pekla! Musel jsem během noci umřít, protože jinak si neumím vysvětlit, proč v mé posteli slyším nesnesitelně vysoké andělsky dětské hlásky, které pějí koledy!
Pomalu zkouším otevřít oči a s tím do mé mysli vchází i fakt, že na dnešek u nás v loftu spal i Gus.
Zvednu hlavu a nevěřím svým očím. Kurva, co to…? Koledy zní s CD, na pultu je oblak bílého prachu, ve kterém sem tam zahlédnu Guse a Justin právě z trouby, co nejopatrněji, vynadává… CUKROVÍ.
Ježiši Kriste, seru na Vánoce! Nikdy jsem je neměl rád a nechápu, proč bych s tím měl teď začínat!
S nevrlým mručením, kdy se alespoň ty největší nadávky snažím kvůli Gusovi jen zamumlat, vstávám. Zamířím do koupelny a snažím se psychicky připravit na další nápor vánoční nálady.
Kéž by už bylo po Vánocích! S výrazem, z kterého je naprosto jasné, co si o tom myslím se pak vydám do kuchyně.
K mému překvapení bílý oblak zmizel a Gus spořádaně a s největším zaujetím vykrajuje. Justin mě uviděl první a s jeho nejhezčím úsměvem mi doručil horkou kávu a žhavý polibek, který mě má umlčet.
"Tati, tati, podívej! Pomáhal jsem Justinovi dělat těsto a teď SÁM vykrajuju! Už máme dva plechy upečené. A jsou tam i prasátka!" zalykal se Gus, jak chtěl vše říct najednou, pak zpomalil a důrazně řekl: " Povedené kousky jsou až na Vánoce, ale to co se rozlomí nebo nepovede tak pěkně, můžeme sníst! Jé, tati, musíš ochutnat! Je to moc dobré," důležitě pokýval hlavou.
Přisedl jsem tedy k pultu, napil se kávy. Stačil jediný pohled a Justin ztlumil ty pištící hlásky z přehrávače. Začínalo to být snesitelné. Gus se opět vrhl do vykrajování s takovým zápalem , tiše jsem ho sledoval a přál mu to. Přál jsem mu, že nemá dětství jako já. Že je tak bezstarostně šťastný, že má kolem sebe lidi, kteří ho milují tak moc.
Ohlédl jsem se na Justina. Stejným pohledem, jakým jsem sledoval Guse se on díval na mě. Šibalsky mrkl a s "ups" zlomil krásně upečené srdce. Jednu polovinu strčil Gusovi do pusy, k jeho velké radosti, a tu druhou podal mně. Ježiš, to je kýč! Ale jsou Vánoce a Justin je… Justin! Přelomil jsem svůj kousek cukroví napůl a s úsměvem a upřeným pohledem do jeho očí jsem mu jednu polovinu podal zpět. Mezi žvýkáním cukroví jsme se políbili a vychutnali ten sladký polibek. Pošeptal jsem mu , že za tohle zaslouží velkou odměnu. "Večer mě můžeš perfektně vykouřit!" Zasmál se: "Neboj, jsem si jistý,že se pro tebe jistě najdou i jiné radosti, než je cukroví," mrkl.
"Hmm. Tedy, pánové, to se vám vážně povedlo," ocenil jsem nejen sousto.
Gus nadšeně vypískl, že je to nejlepší cukroví, co kdy upekl, ani s maminkami takové nedělal.
Justin mi položil prst na ústa, aby zabránil komentáři na jejich pekařské umění.
Pak mě Gus přinutil vykrojit také pár domečků s tvrzením, že to je jistě Britin a já musím ještě přidělat další za stáje, ateliér, altánek, dětský domek… Nakonec jsme tím strávili nejmíň hodinu a pak jsem je už raději vzal na oběd do jídelny na něco děsně nezdravého, zato alespoň trochu slaného.
Když jsme se všichni sešli na Vánoce v Britinu, Gus mohl puknou pýchou, že se podává jím upečené vánoční cukroví, které všichni nadšeně chválili. Jen ho zlobilo, že Brian nad každým kouskem prohlašoval, že ten dělal rozhodně on. Gus se durdil, že to není pravda, že táta udělal jen pár malých domečků! Největší zásluhu má samozřejmě on a taky trochu strejda Justin…
Byly to ty nejhezčí Vánoce, jaké kdy Brian zažil.
rozkošné
DD
zlatí sú :)
krásne Vianoce prajem :)