Varování: 16+ (trocha mučení a masturbace)


To byl konec její záchranné mise. Utekla s pláčem a to bylo naposledy, kdy jí Brian viděl.
Po ní nastoupil inkvizitor Stockwell. V podstatě měl stejné metody jako Brianova matka, jen trochu drsnější. Přidal mučení: drtil mu údy, vymílal mozek, lil naň ledovou vodu a pak ho nechal mrznout ve studené kobce nebo ho pálil horkým voskem, pozval vymítače ďábla a jeho nejzkušenější mučitel si dovolil zapochybovat, že měl kdy Brian anální sex… Nic nepomáhalo! Brian se rozhodl, že to třeba nepřežije, ale nehodlal ohrozit život Justina.
Justin zatím nezahálel. S vypětím všech sil doběhl na statek bratrance Lindsay, Teda. Párkrát se u něj zastavili na svých projížďkách krajem. Justin doufal, že mu může věřit. Zdálo se, že Brian to dělá.
Justin mu vypověděl vše a Tedy okamžitě začal jednat. Nejprve napsal, a po rychlém poslu poslal, dopis Emmetovi. Chtěl po něm, aby v Paříži najal právníka, toho nejlepšího, který zvládne vést spor s církví. Potom poslal svého zvěda do Brianova hradu. Podle Justinových informací, nejlépe věděla o všem co se na hradě šustne, kuchařka Debbie. Zvěd Debb nepozorovaně našel a prozradil jí plán, který Teddy vymyslel. Pro Debb se se svým ostrým jazykem a osobním šarmem a pořádnou porcí masa, nebyl problém se dostat až do Brianova žaláře. Chtěla přinést svému pánovi pořádné jídlo. Zděšením skoro vykřikla, když Briana uviděla. Polonahý Brian visel v okovech a jeho tělo bylo vyhublé a zpustošené mučením. Debbie přispěchala k Brianovi. Odhrnula mu láskyplně vlasy z obličeje a pohladila ho po tváři. Do očí jí vyhrkly slzy. Potom namočila cíp své haleny a otírala mu obličej. Přitom mu šeptala, co se dozvěděla od zvěda.
Když ho nakrmila svým vyhlášeným jídlem, zašeptala mu: "Vydrž to, zachrání tě!" Tykala mu, protože k Brianovi měla téměř mateřský vztah a on k ní též, byl u ní od malička. Byla totiž také jeho kojná, když povyrostl, šla Debb do kuchyně. S jejím synem Michaelem se něco nahráli.
"Potřebuješ něco? Musíš být tvrdší než ten bastard."
Brian byl opravdu rád, že přišla. Nejen proto, že ho zbavila hladu. Bylo příjemné s někým opět mluvit, vědět, že někomu na něm záleží… Přesto si neodpustil vtípek.
"Nechápu, proč to po mě všichni chtějí? S tvrdostí nemám nejmenší problém. Mám spíš opačný problém, jak se jí zbavit."
Debbie se zasmála a byla ráda, že Briana stále humor neopustil. Brian byl silný chlap, který leccos vydrží. Přesto ho lehce pleskla přes tvář a řekla, že s tím mu nepomůže.
"Budu se snažit se sem znovu brzy dostat," slíbila mu.
Hučel do ní den co den, jak dobře udělá, když se zbaví toho bezbožníka, sodomity a hříšníka.
Trávili spolu tolik času, Stockwell byl Joaninou jedinou nadějí na uzdravení syna. Byla nešťastná, zklamaná, vystrašená… Svěřovala se Stockwellovi se vším. S pochybami a bolestmi, které jen on dokázal zahnat. Pověděla mu i to, jak její manžel celý život pil a proháněl holky a ona to musela trpět. Propukla v pláč…
Ochotné rameno k jejímu utěšování bylo hned připravené, ale k jejímu velkému údivu jí žhavá ústa začala šeptat nejen útěchu, ale i jemně líbat slzami smáčené rty. Chtěla ho odstrčit, možná i udeřit, ano chtěla. Ale tolik let žila bez doteků, smyslného šeptání, něhy, zájmu… A jí to tolik chybělo. Neudělala to. Toporně stála a nechala se objímat, líbat. Netušila, že inkvizitora víc vzrušuje tučnější odměna, než ona. Jenže se stalo něco s čím Stockwell nepočítal. Právě když jejich polibek nabíral na intenzitě, někdo vstoupil. Byl to správce. Chviličku zmateně zíral a pak se rychle omluvil a odešel. Inkvizitor ho chtěl dohonit a promluvit s ním, ale Brianova matka ho zastavila. Znala Michaela jako čestného chlapa a také to Stockwellovi řekla…
Otřesený Michael se vydal do kuchyně za svou matkou. Když Debbie na Michaela zatlačila, proč vypadá tak hrozně, vše jí řekl. Debbie bylo jasné, že Stockwell se nerozpakuje nechtěného svědka zbavit a tak Michaela poslala přímo k tajné chodbě, o které se nedávno dozvěděla. Michael se musel stůj co stůj dostat na Teddyho statek. Debbie měla pravdu. Přesně to chtěl Stockwell udělat, protože kdyby se tohle někdo dozvěděl, byl by s ním konec. Už jednou pochybil. Ale to naštěstí tady nikdo nevěděl. Jenže když dal hledat správce, slehla se po něm zem.
Mezitím konečně z Paříže k Teddymu na statek dorazil slovutný právník Carl Horvath. Vyposlechl si všechno a začal si sestavovat obhajobu. Ta se ovšem rázem změnila, když na statek dorazil Michael. Z obhajoby Briana se v postatě stala obžaloba Stockwella. Carl Horvath s ním měl nevyřízené staré účty a tak tohle dělal opravdu rád.
Brian nejprve pozvedl obočí, když pochopil, že Debb tu bude s ním, ale pak se jen ušklíbl a když voják odešel, zašeptal: " Vím, že mě máš ráda a chtěla jsi mě opět vidět, ale nemusela jsi tu skončit taky."
Někdy Brian uvažoval, zda uvěznění Debb nebyla jen další pomsta jemu, protože ona pusu skoro nezavřela…
Bál se, tak strašně se bál. Ne, o sebe. On byl chudý kluk, který by se ze ztráty blahobytu poznaného s Brianem rychle oklepal, co by ale asi nepřežil, bylo ztratit Briana, Guse, ač se to zdá divné chybělo by mu přátelství s Lindsay a vždy ochotná a starostivá náruč Debb. O tohle nemohl a nechtěl přijít za nic na světě. Ale byl k sobě upřímný. Nevypadalo to nejlépe. I kdyby byl Carl pánbůh tak v téhle době být označen za sodomitu se rovnalo jisté smrti. Sám toho byl důkazem. A Stockwella od toho nic neodradí! Občasné zprávy z hradu mluvily o Brianově mučení a Stockwellově krutosti. Justinovy se do očí draly slzy. Bylo toho na něj příliš mnoho. Zamrkal, nechtěl plakat, je už velký kluk a teď musí být silný pro Briana. Již brzy se jim ho jistě povede zachránit.
Ale právě teď mu Brian neskutečně scházel. Jeho hlas, který miloval, jeho horké polibky, lehoučké dotyky jako chmýří, drsné, kterými si ho celého podmaňoval. Tak moc mu chyběl Brianův úsměšek a pozvednuté obočí, tak moc mu chybělo jejich milování. Nevědomky se jeho ruce pod peřinou posouvaly po jeho těle, které se už zahřálo a teď se dožadovalo toho, nač bylo poslední měsíce zvyklé a co mu tak bolestně chybělo. Justin se snažil zahnat děsivé myšlenky a tak se snažil vybavit si některé pro něj obzvlášť hezké chvíle s Brianem. Najednou si uvědomil, kam jeho ruka zabloudila. Svíral pevně svého ptáka a nic mu už nezabránilo se začít laskat, tak jak to měl rád. Představoval si, že je to Brianova ruka. Musel se pousmát. Vzpomněl si, jak ho Brian jednou donutil, aby mu to předvedl. Když mu to dělal Brian nebo když on Brianovi, bylo to v pořádku, to bylo potěšení pro toho druhého, ale když se chtěl Brian jen dívat, Justin se neskutečně styděl. Bylo to tak těžké. Klidně vzdychal Brianovi vzrušením do ucha, přímo do tváře, ale ležet ve velikém Brianově pokoji a zapomenout na vše, vnímat jen pocit, který vyvolala jeho vlastní ruka a přitom cítit Brianův upřený pohled dravce…
Brian mu ale vysvětlil, že pro něj je to stejné potěšení a častoval ho žhavými slůvky a dodával mu sebevědomí a důvěru.
Justin před sebou přímo viděl, jak byl tehdy Brian vzrušený, s jakým zalíbením se na něj díval, jak tajil dech a jak to potom nevydržel a musel si Justina rychle a tvrdě vzít. Stop. Justinova ruka se zastavila v jediném okamžiku. Zrychleně dýchal, do tváří se mu nahrnula červeň a stačil jediný pohyb, aby to ukončil. Jeho představy byly tak žhavé a přesto to bylo na hony vzdálené tomu, jaké by to bylo, kdyby tu Brian byl. Justin byl zoufalý, tak moc to chtěl a věděl, že to jeho duši neuleví, vyměnil by cokoliv, jen aby tu Brian byl s ním, živ a zdráv. Justin už nemohl bránit svým nahromaděným emocím. Z očí mu vytryskly slzy a on dokončil posledních pár pohybů, které mu chyběly k uspokojení. Dostavilo se kýžené vyvrcholení, ale on daleko víc vnímal, že jediné co může zatím pro Briana dělat je toto. Nemohoucnost ho celého otupila a on vyčerpaně zabořil svou udýchanou a ubrečenou tvář do polštáře a nechal slzy volně kanout…



Spoustu pěkných nápadů má tahle povídka, ale je to všechno tak trochu letem světem. Aspoň že u té masturbace jsi se trochu pozastavila.
