Panství 7.

3. listopadu 2011 v 15:31 | Justinka |  PANSTVÍ




O rok později:
Brianovi rodiče mu neprojevovali lásku. Nebylo to zvykem, přesto cítil, že je jejich vztah ještě chladnější než v jiných rodinách. Požadovali po něj jen vzorné chování, poslušnost a zbožnost.
Proto nebylo divu, že Brian je neměl příliš v lásce, daleko blíž měl ke kuchařce Debbie a k jejímu synovi Michaelovi, který mu byl bratrem. Ostatně teď dělal správce a dělal to dobře.

Nikdo nemohl tvrdit, že pro Briana je život na hradě Kinneyů procházka růžovým sadem. Starému pánovi se nelíbilo, jaké změny ve spravování panství Brian zavádí. I když jeho péče byla už dlouho nárazová a častěji se uchyloval ke sklence.
Stejně tak i Brianova matka, jenže ta to musela daleko více tajit. Zničilo by to její pověst světice. Hojně navštěvovala faráře a každý den se poctivě modlila. Brian jí rád zlobíval tím, že musí mít hodně hříchů, když se musí tolik modlit. Ona však jen útrpně stiskla rty do úzké čárky a nesouhlasně zakroutila hlavou nad jeho hloupostí a nakázala mu také navštívit kostel.
Situace na hradě nebyla veselá. Matka na Briana tlačila, aby byl na hříšníky z jejich panství přísný, aby se lidé báli a nehřešili. To se Brianovi moc nelíbilo, pokud to byly hříchy drobné nebo nesmyslné, které vadily leda tak církvi. Také pan farář toužil mít neomezenou moc. Zatím se ale Brianovi dařilo vše držet na uzdě a balancoval šikovně mezi matčinými radami, farářovými doporučeními, která bylo radno poslechnout a svou ctí. Přesto však dal lidem znát, že nebude trpět neuposlechnutí jeho příkazů a nařízení. Vesnici kde zachránil Justina, potrestal velmi přísně, aby si takové jednání ostatní rozmysleli.
Jeho život byl v podstatě více než uspokojivý. Gus rostl jako z vody a stával se z něj velmi hezký a roztomilý chlapeček. Všichni ho milovali. Z Lindsay se stala vzorná matka a Melanie jí ochotně pomáhala. Z Justina se stal naprosto skvělý milenec. Brian si nemohl vybrat lépe. Ten kluk na to měl neobyčejný talent. Dokonce nebyl ani moc našpulený, když Briana občas přemohly staré zvyky a ulítl s podkoními či sloužícími. Justin ale neměl k durdění ani moc důvodů, protože doprovázel Briana velmi často a ten zase rád udělal zastávku na pěkné odlehlé mýtině nebo ve voňavém lese. To pak Justinova jemná kůže bývala odřená od drsné kúry stromů nebo měl části oděvů zelené od trávy. Brian ho ale také zasvětil do spleti chodeb pod hradem a přitom mu předvedl nejednou, kdo je tam pánem a kdo by měl v temných kobkách, ozářených jen loučí pána raději potěšit, aby se dostal ještě ven na světlo… Justin se rád podvoloval nejrůznějším hrám a ještě raději je vymýšlel. I když i prosté ležení vedle oddechujícího Briana mu stále ještě působilo nesmírnou radost, když si ho prohlížel ve světle pomalu dohasínající svíčky. Miloval ho, jak jen nejvíc mohl. Navenek to byl ovšem ten nejsvědomitější osobní sluha, jakého jste mohli najít.
Justin doufal, že Brian je na tom se svými city stejně, i když mu to ještě neřekl. I Brian cítil k Justinovi víc, než si byl ochotný přiznat. Vystupoval sebevědomě, rázně, jako rozený vůdce. Jenže toto zdání klamalo. Vždy musel být silný a sebevědomý, aby přežil ve všech kolejích a školách, kam ho rodina odložila. V noci brečíval tichounce pod dekou, jak moc toužil po obyčejném lidském objetí, po laskavém slovu, po maminčině pohlazení a pochvale od otce, obojího se mu však nikdy nedostalo. Zatvrdil se a překousl to, ba co víc, byl ještě lepší, vypadal, že by ho něco takového ani nenapadlo.
A Justin byl jeho takový pokus… Pokus o to, jestli ho vůbec někdo může mít rád. Když mu ho osud přihrál do cesty, nejprve s ním měl jen slitování a soucit, jakožto se sobě rovným, potom nastoupil chtíč a vášeň, radost ze zaučování Justina, objevování nového, jenže přitom si byli blíž a blíž a Brian cítil, jak krásná, čistá a hřejivá je Justinova láska.
Mohl by se vrátit ke svým úletům a Justinovi sehnat jen nějaké dobré místo a vše by bylo tak jako dřív, jenže on nechtěl, nemohl.
Konečně tu byl někdo kdo s ním rád trávil čas, kdo s ním mluví, kdo s ním mlčí (i když to šlo Justinovi ztuha), kdo ho touží potěšit, kdo se ho snaží pochopit a také ho chápe a rozumí mu, kdo ví, kdy má odejít do svého pokojíku a kdy je potřeba se pevně přitisknout a zahnat ošklivé myšlenky. Stačil jediný pohled do Justinových blankytně modrých očí a věděl, že s ním chce být. Pronikal hlouběji nejen do Justinovy duše, kterou poznával každým dnem, ale také do té své. Snažil se nedat Justinovi znát, jak moc si ho oblíbil a že to dávno není jen o jejich miliskování. Chtěl být vážený hradní pán a ne loutka k Justinovým rozmarům. Proto mezi nimi stále udržoval nepatrný odstup. Přesto doufal, že Justin ví, že si už bez něj nedovede svůj život představit.
Jejich poklidný život skončil a situace se podstatně změnila, když…
Když jednou Brianova matka nečekaně změnila své plány a místo ranní modlitby se vypravila navštívit svého vnuka, objevila v posteli polonahou Lindsay a u ní… Melanii.
Velmi jí to rozjitřilo a chtěla o tomto odporném chování spravit svého syna. Zabušila na dveře, ale zároveň s tím vstoupila do místnosti. I její syn byl ještě v posteli a očividně tam nebyl sám.
Pod přikrývkou se rýsovalo další tělo, leč nebylo poznat, kdo se tam skrývá. Brianova matka spustila svůj monolog o tom, jaké bezbožnosti se pášou na jejich hradě.
Přesto, že byla hrozně rozčílená na Lindsay, nyní zaměřila své kázání na Briana. Kdyby se místo pelešení s děvečkami věnoval své ženě, nemusela by se ona poohlížet jinde. Jak byla Brianova matka v ráži, naštvaně připochodovala k posteli a strhla přikrývku z druhého těla, aby tu děvku vyhodila.
Jenže k jejímu velkému úžasu se na ní díval zcela nahý, červenající se… Justin.
Vykoktal ze sebe " dobré ráno, paní Kinney". V tu chvíli Brianova matka… omdlela.
Oba mladíci vyskočili a začali jí křísit. Jenže když procitla, spatřila nad sebou dva nahé muže, kterým se na tvářích přes momentální zděšení, ještě dalo vyčíst uspokojení z prožitého sexu a ona se opět ponořila do mdlob.
Bohužel, poté co se probrala, na svůj hrůzný zážitek nezapomněla a hodlala začít s nápravou. Usilovně se modlila a nutila k tomu i Briana. Brian sice dělal co mohl, aby jí od těch hloupých myšlenek odvrátil, ale s ní nebyla kloudná řeč.
Když situace dospěla k bodu, kdy se nedalo jít ani dopředu ani dozadu a nikdo nehodlal ustoupit, napadl Brianovu matku "geniální plán". Napsala svému oblíbenému knězi, který byl známý tím, že umí vyhnat z těla ďábla, aby jí navštívil a pomohl jí s převýchovou jejího syna. Slíbila mu za to tučnou odměnu, byl by blázen, kdyby to nepřijal. A tak se stalo, že jednoho dne Brianova matka přivítala svého osobního hosta - inkvizitora Stockwella.
Požádala ho samozřejmě neoficiálně, tajně. Nechtěla, aby to každý věděl. Nepočítala ale s tím, že se její plán otočí proti ní.

Tohle nebyla žádná legrace a mohlo by to velmi zle dopadnout. To si Brian uvědomoval velmi dobře. Ač nerad, musel podniknout ochranná opatření. Lindsay s Gusem nastěhoval blíže k jeho ložnici a Justina navštěvoval jen v jeho pokojíku. Do své ložnice ho raději nebral. Na jednu stranu to bylo nepříjemné, na druhou stranu to trochu zkrotilo Melanii a to nebylo na škodu. Lindsay i Mel Brianovi musely slíbit nejvyšší opatrnost. Jenže kněz začal okamžitě rýpat do všeho.
Že se Brian málo modlí, že je v některých věcech benevolentnější než bývá zvykem, že dává církvi málo darů…
Do osobního života by mu též rád zasahoval, ale tam mu brala vítr z plachet věrná Lindsay a syn Gus. Lindsay nezlomil, ani vychytralými otázkami, i když uvnitř ní byla jen maličká dušička.
Kněz dobře věděl, co viděla Brianova matka a snažil se přistihnout, ať už Briana, Justina a nebo Lindsay a Mel, při nějaké nepravosti. Když se mu to nevedlo, najel na staré dobré praktiky a podplatil jednoho ze sloužících. Pak měl v ruce vylhané svědectví a mohl začít jednat. Pranic si nedělal z toho, že Brianova matka nechtěla, aby to vešlo ve známost. Napsal vysvětlující dopis papeži a ten mu obratem přislíbil potřebný počet nohsledů.
Jen dorazili na hrad, chytili Briana a dovedli ho do sklepení hradu. V krátké chvíli z něj vyrobili, jak vězení tak mučírnu. Před dveře Lindsay a Guse nechal Stockwell postavit stráž. Melanie byla vyhnána. Nebyla bohatá a Stockwell se teď chtěl zaměřit na zničení nejstaršího syna Kinneyů.
Melanie utekla do sídla Lindsayiných rodičů, kde předtím žila, ale i jim se doneslo, proč Stockwell přijel a nechtěli s ní mít nic společného a vyhodili jí. Zoufalá se s pláčem se vydala pěšky směrem k Teddyho statku a doufala, že on jí nevyžene.
Dříve než k tomuto všemu došlo, Brian seznámil Justina s každým kouskem svého hradu a neopomněl ho provést tajnou chodbou. Tehdy mu sloužila jako jedna z možností, jak opustit hrad a vyrazit za svými dobrodružstvími, když si jeho matka myslela, že je ve svém pokoji a modlí se. I teď jí někdy pro pocit vzrušení používal a Justin to věděl.
Justin nebyl tak naivní, jak by se mohl jevit při svém andělsky dětském vzezření a když uviděl z okna malou papeženskou armádu, hned mu blikalo v hlavě varovné světlo. Mělo stejnou barvu jako oheň, kterému už byl jednou vystaven. Podruhé to nehodlal riskovat! Panika se rozlila v jeho těle a srdce mu vyskočilo až do krku. Netušil co dělat. Stál u okna jako vyřezaný ze dřeva a nemohl se pohnout. Pak ale zcela jasně slyšel povel pro vojáky: "Chyťte ho." Nebylo pochyb koho. Naneštěstí nemohl Briana varovat. Miloval Briana a nikdy by nepřipustil, aby se mu něco stalo. Přesto byl jen Brianův mladičký a velmi chudý milenec. Skončil by na hranici první.
Tím, že se nechá chytit nic nepořídí. Potřebuje Briana zachránit, stůj co stůj. A to může jen pokud bude volný. Nevěděl ještě jak, ale on na to přijde. Dřív než se hradem začaly ozývat vzrušené výkřiky a zděšení, proklouzl Justin do tajné chodby a utíkal. Nebyl to zbabělý úprk, byl to běh za svobodu a život, za Brianův život.
Než se Brianova matka vzpamatovala z šoku, co se to stalo a než (velmi rychle) podlehla Stockwellovu nátlaku a vzpomněla si na prastarou, nepoužívanou únikovou cestu z hradu, byl Justin už dávno pryč. Neutekl však daleko, měl v úmyslu se brzy vrátit.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sharlaid | 4. listopadu 2011 v 6:17 | Reagovat

Tohle je moc dobrá kapitola, moc dobrá. A vypadá to, že další bude ještě lepší! :-)

2 Rowene | 4. listopadu 2011 v 8:26 | Reagovat

Ne, ne, ne, že nebudou Briana trápit? Nápad s inkvizitorem Stokwellem vynikající. :-(  :-(

3 gleti | 4. listopadu 2011 v 18:44 | Reagovat

pěkně drsný, doufám, že miláčky moc nezničíš ???

4 Justinka | Web | 4. listopadu 2011 v 20:25 | Reagovat

[1]:Děkuji a nezakřiknout!

[2]:Tuším, že asi jo, inkvizitoři nic jiného neumí... ale zase máš u mně jistotu happyendu ;-)

[3]:Vždyť jsem ještě nezačala. O_O  8-) Slibuji, že přežijí! :-D

5 Rowene | 4. listopadu 2011 v 21:26 | Reagovat

Justinko, jako bonus pro chudáky čtenáře, kteří to budou muset přetrpět, bys mohla napsat kapitolku o tom, jak to bylo v té přírodě a v podzemí, to se mi zdá, že jsi vzala nějak hopem. :-D  :-D  :-D Jinak Gale v SC zase nejkrásnější. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015