Panství 4.

20. října 2011 v 15:05 | Justinka |  PANSTVÍ
Varování: 15+ / pokus o upálení člověka...




Ani nevěděli, jak to uteklo a přiblížila se Lindsayina těžká hodinka. Jen co Brian obdržel zprávu, že jeho žena začala rodit, řítil se přímo za ní. Zůstal stát mezi dveřmi a vpil se do Lindsayina pohledu plného bolesti. Přesto se na něj nejistě usmála. Jenže pak byl vystrkán Melanií za dveře pokoje. Má prý čekat! Čekat, čekat! Copak může čekat? Zblázní se tu! Ví, že Lindsay tam trpí a on jí nemůže pomoct, ani držet jí za ruku. "A Melanie může!" zašeptal si uraženě jako rozmazlené děcko.

Ještě chvíli se rozčiloval, ale pak mu došlo, že se chová jako pětiletý.
Vždyť všichni chlapi byli vždycky vystrčeni za dveře! Chtěl by opravdu vidět všechnu tu krev, pot, slzy od bolesti, utrpení? Právě vyšla pomocnice pro nějaké další prostěradla, zeptal se jí, jak dlouho to může trvat. Odpověděla, že jistě několik hodin.
"Porod právě začal a prvorodičky to nemívají nijak rychlé, pane."
Dobře, nemůže tu sedět a čekat několik hodin. Zešílel by. Rychle vypochodoval směrem ke stájím, nechal si osedlat koně a vyrazil někam nazdařbůh. Jízda ho uklidňovala. Za chvíli se uvolnil, vypustil skoro nepříjemný strach z hlavy a snažil se myslet jen na to, že je to ženská přirozenost a byly miliony žen, které to zvládly. Vlastně ho překvapilo, jaký má o Lindsay strach.
Jel už asi hodinu a najednou si uvědomil, že je přesně ve stejných místech, kde se tenkrát před svatbou s Lindsay potkali. Když vyjel z lesa, rozhodl se, že se tentokrát podívá do vesnice, které se tehdy vyhnul. Jen co dojel na malé náměstíčko skoro oněměl úžasem. Bylo to jako by se vrátil čas zpět. Znovu tu stála hranice, znovu tu byl shromážděný křičící dav, znovu chtěli někoho upálit…
Podíval se pořádně, kdo je připoutaný ke kůlu v prostředku hranice. Byl to malý vyděšený, ale moc hezký blonďáček s uplakanýma očima. Brian se zaposlouchal do řevu davu a za chvíli mu bylo jasné, že považují toho hocha (vlastně mu přišlo, že je to ještě dítě) za sodomitu.
Neměl hlášen žádný takový případ na svém panství. Ano svého!
Vždyť teď už mu tahle vesnice díky svazku s Lindsay patřila. Začal se prodírat davem, ale nebylo to snadné. Než se dostal ke hranici, někdo ji již stihl zapálit. Začalo se ozývat praskání suchých větviček a potom se k nebi zvedl nejen dusivý dým, ale i nadšený výkřik lidí kolem.
Brian sotva viděl tělo u kůlu. Konečně se prodral k ohni. Vytrhl jedné z žen vědro s vodou, které měla připravené, aby se oheň nemohl rozšířit po vsi a zlil chlapce a oheň. Z ohně se stal naráz ještě dusivější kouř. Vypadalo to, že ho dav zlynčuje za tu opovážlivost kazit jim zábavu a jejich spravedlivou radost nad potrestáním tohoto hříšníka.
Brian rychle přidal další dvě vědra a pak zakřičel: "Jsem Brian Kinney a jsem pánem tohoto panství a této vesnice. Jak je možné, že jste mě nespravili o tom, co tu hodláte dělat? Jste snad soud? Dal vám někdo na toto pravomoc? Co to děláte? Odvažte ho!" rozzuřen řval ze všech sil. Pár chlapů se velmi neochotně a pomalu pohnulo směrem k hranici. Přece jen nechtěli mít s novým pánem špatné vztahy. Velmi dobře si uvědomovali, že vzali spravedlnost do svých rukou neoprávněně. A co, čert to vem! Vždyť je to jen sodomita. Komu by ten scházel? Přesto bezvládné očouzené tělo sundali z kůlu a chlapce znovu polili. Naštěstí se probral k životu. Kašlal a kašlal, měl plíce plné kouře. Lidé začali remcat a davem se nesla tiše zpráva, že by měl toho sodomitu odsoudit pán hned teď a tady.
Brian proto znovu promluvil.
"Místo toho, abyste se radovali, že paní tohoto panství, moje žena, každou chvílí přivede na svět mého dědice, kujete tady zlé pikle, abych se to já nedozvěděl, co tady s lidmi provádíte.
Teď musím jít uvítat na svět mého syna či dceru a této hoch pojede se mnou, aby mu nikdo z vás neublížil, dokud nerozhodnu já sám. Ti kdo byli za tuhle sudbu zodpovědní, nechť se dostaví za tři dny ke mně na hrad. Jestli ne, přijedu sám a nečekejte mírný trest. Ctihodní občané už ani nemukli.
Chlapec se zatím trochu zmátožil a pochopil, že ho zachránil tento dobrodinec. Po kolenou dolezl k Brianovi a vděčně objal jeho nohy. Šeptal "děkuju, děkuju."
Brian nařídil, ať dají chlapci něco na sebe a odněkud na něj padla halena a rozedrané kalhoty. Brian sám sundal svůj kabátec a nabídl jej chlapci. Brian se za naštvaného mumlání místních obyvatel vyhoupl na koně a pak pomohl chlapci, aby se posadil za něj. Hoch se ho pevně chytil a vyjeli směrem k hradu.

Když dorazili k hradu Brian nakázal, ať jde chlapec s ním. Nejdřív se vydali k místnostem, kde měl přijít na svět Brianův potomek, ale Melanie zakroutila hlavou, že ještě stále není porod u konce. Vypadala vyčerpaně. Co teprve Lindsay? Brian se rozhodl, že tam raději opravdu nebude překážet. Zatím vyslechne toho chlapce. Vzal ho do svých komnat a nařídil připravit horkou koupel, aby mohl smít ten nepříjemný pach kouře a spálených oděvů a asi i vlasů. Zatím posadil chlapce, nalil mu vodu, aby mohl svlažit kouřem zužované hrdlo a zeptal se ho:
"Tak proč tě chtěli zabít, chlapče? Jak se vlastně jmenuješ?"
Kluk bojoval se slzami.
"Justin, jmenuji se Justin, pane." Dál ale mlčel.
"No tak?" vyzval ho znovu Brian a nadzvedl své obočí.
"Přistihli mě…"
"Při čem?"
"Přistihli mě, když jsem…," popotáhl a rukou si nevědomky přejel přes rozkrok.
Brian se zamračil, ale pak se zasmál.
"Přistihli tě, když sis dělal dobře?"
Chlapec váhavě přikývl, byl rudý rozpaky. Očividně se bál, stál s hlavou skloněnou.
"Myslím, že to není důvod někoho zabít," řekl Brian a povzbudivě se na Justina usmál. Ledabyle řekl:
"I já sám to občas dělám."
Justin vytřeštil oči. Přestože se mu nechtělo, musel s pravdou ven. Tenhle chlap ho zachránil a tak mu dluží pravdu.
"No tedy…"
"Nebylo to tak?" zeptal se Brian.
"Ale ano, jen jsem se nechal asi trochu unést a zasténal jsem u toho."
"Ani to není nic hrozného, ne? Líbilo se ti to,"usmál se Brian znovu.
"Jenže já sténal jméno…"
"Jaké?"
"Chlapecké jméno," rudý až za ušima zašeptal Justin. Měl veliký strach, že ho teď pán nechá zavřít, zmrskat nebo ho rovnou vrátí na hranici. Ani nevěděl, proč se nerozhodl lhát?!

Brian viděl, jak se chlapec chvěje strachem. Tušil, co se asi chlapci honí hlavou. Vzal mu hlavu do dlaní a donutil ho podívat se mu do očí a pak řekl: "Nemusíš se bát! Vím, že ani tohle není důvod, aby tě zabili. Ochráním tě, nic se ti nestane."
Chlapec se mu úlevou zhroutil do náruče a tiše plakal štěstím, že zachránil holý život. Brian ho pomalu pohladil po páchnoucích vlasech.
"Jaké bylo to jméno?" tiše se zeptal, jako by na tom záleželo.
"Ethan," odpověděl Justin a oči se mu zalily slzami.
"Ani jemu se nic nestane, neboj se." Ale Justin v jeho náruči se nekontrolovatelně třásl a vzlykal čím dál víc.
"Je mrtvý! Je mrtvý!" zakřičel Justin.
Brian se na něj tázavě podíval.
"Zabili ho, zabili ho!" brečel dál a hlasitě vzlykal.
Brian jen stál, objímal ho a nevěděl, co má dělat.
Justin se po dlouhé chvíli utišil.
A když si utřel nos do rukávu začal vyprávět: "Víte pane, já jsem sirotek. Rodiče i sestra mi zemřeli na mor, když mi bylo pět. Začal jsem se toulat a protloukat jak se dá. Tady jsem dostal docela dobrou práci u kováře. Chlap jak hora, silný jako párek volů. Jeho syn Ethan se mu podle jeho slov nepovedl. Byl malý, hubený, neduživý, stále ve svých myšlenkách a pořád si něco pobrukoval, prozpěvoval, na něco hrál. Miloval hudbu. Byl na mě moc hodný. Byl to můj opravdový kamarád, přítel. Staral se o mě, tajně mi nosil víc jídla, než mi dávali v kovárně. A pak se ke mně na slámě na povale, kde jsem spával přitiskl a hřál mě, dokud jsem neusnul. Byl na mě tak hodný, hladil mě a zpíval mi…"
Brian pohladil Justina po ubrečené tváři a zeptal se: "Co se s ním stalo?"
Justinův obličej se proměnil v bolestný škleb.
"Vždycky, když mě večer laskal a … mně i jemu se to moc líbilo, šeptal mi něžná slůvka o tom, jak mě má rád, jak jsem jeho jediný, jak budeme stále spolu," Justin se maličko ušklíbl.
"Tušil jsem, že Ethanovi se líbí hostinských Benjamin. Asi to na něj taky zkusil. Jenže hostinský se to dozvěděl, a protože je v naší vsi velevážený občan, udělali mu to samé, co dnes mně. Jen ho nikdo nepřijel zachránit," vzlykl opět Justin.
"Kdy?" zmohl se jen na otázky Brian, kterému se v žaludku sevřela pěst vzteku.
"Bylo to nedlouho před vaší svatbou," šeptl Justin a zaryl svou slzami zmáčenou tvář do Brianova ramene, usedavě plakal. Brian ho pevně objal ve svém náručí. Lomcoval s ním vztek. Tak oni tady budou vraždit mladé kluky?
Ozvalo se zaklepání a hlásek služebné oznámil, že koupel je přichystaná. Brian něžně Justina od sebe odtáhl a řekl: "Pojď, musíme tě vykoupat, smrdíš děsně!" řekl to ale tak něžně, že se Justin pokusil přes slzy usmát.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pája | 20. října 2011 v 16:09 | Reagovat

Tak jsem se prvně vyděsila, že volal Ethana a pak jsem se zase uklidnila, že jsi ho již odkrouhla :-D  :-D  :-D
Ale takový strasný osud jsi mu dala. Ty jsi ale zákeřná O_O Jen tak dál, jen tak dál :-D  :-D  :-D

2 Rowene | 20. října 2011 v 23:07 | Reagovat

A odkrouhla jsi i chudáka Jennifer. Kdo bude teď o Justina pečovat? :-)  :-P

3 Justinka | Web | 20. října 2011 v 23:25 | Reagovat

:-D  :-D  :-D A to dojde i na mučení! *ďábelský úsměv* 8-)

[2]: No přece Bráááájen! :-P

4 Rowene | 21. října 2011 v 10:09 | Reagovat

[3]:Mimochoden, teď OT, včera jsem zkoukla 5.díl Secret Circle, Gale je tam prostě úžasnej, ale vraždil. A zahrál to moc pěkně. O_O

5 Justinka | Web | 21. října 2011 v 11:37 | Reagovat

[4]: ááá, teď mě přistihneš při bezbožnosti, i když vlastně ne, Gale to hraje bezvadně!, ale mám fakt problém s jeho rolí, měl by být víc chlap a né, aby Dawn nad ním kroutila očima (čert by mě vzal)  a on byl takovou její loutkou...
Ale jinak je to fajn :-D
Co to je za udiveného smajla, že Gale hraje pěkně? (:D já vím, jeho filmy jsou... :-?, přesto v něj neztrácím naději ;-))

6 Rowene | 22. října 2011 v 16:39 | Reagovat

[5]:Ona je to tam možná nejlepší role, protože se dá hrát různě, mě tedy nechybí, že nehraje drsňáka, který toho kluka prostě chladnokrevně sejme. Nevím, kde Gale udělal chybu, ale tak pěknej jinej ksichtík v Hollywoodu prostě nemají, takže se divím tomu plýtvání. :-?

7 Justinka | Web | 22. října 2011 v 18:00 | Reagovat

[6]: Nene, já nechci, aby byl chladnokrevný zabiják. To vůbec. Líbilo se mi, že ho smrt toho kluka (co ho zabil) tak vzala... Jen se mi zdál pod pantoflem Dawn trochu moc. Ona je z něj taková otrávená a myslím, že by ho kdykoliv hodila přes palubu.
Přesně! Taky nechápu, proč nevidí jeho potenciál! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015