Panství 2.

17. října 2011 v 20:38 | Justinka |  PANSTVÍ

Varování: 18+

Brian se na slavnost nijak netěšil. Tušil, že bude všemi okukován jako na dražbě. Ať tedy vidí. Vzal si svůj nejlepší oblek a pro Lindsay pořídil krásný dárek. Lindsay to ohromně slušelo. Měla lehounce růžovofialové šaty a k nim dokonale padnoucí náhrdelník a vlasy vyčesané do složitého účesu.
Usmála se na něj a zdvořile poděkovala za dárek.
Všichni se na ně dívali: "Nepůjdeme si zatančit?" zeptala se Lindsay.
Tančili a nebylo to špatné. Když vyčerpali obvyklá témata jako počasí, novinky z jejich kraje a nedělní kázání, Brian řekl: "Líbilo se mi, že jste byla tuhle tak statečná a chtěla se zastat toho upáleného chlapce."


Lindsay sklopila oči a začervenala se.
Potom řekla: "Kdyby bylo na mně, celý den bych byla na zahradě nebo v mém pokoji a malovala jsem. Ke statečnosti mě vždy přiměje moje přítelkyně Melanie. To ona je ta statečná, ona je ta bojovnice."
Rychle ho chytila za ruku a táhla ho z parketu směrem ke štíhlé, hnědovlasé dívce v jednoduchých, ale hezkých šatech. Melanie měla nádherné oči a krásný úsměv, ale ten Brianovi neukázala. Pouze na něj kývla a naznačila pukrle. Chvíli si nezávazně povídali a pak Brian Lindsay opět vyzval k tanci. Lindsay se ho v kole zeptala, co na Mel říká a Brian neměl ve zvyku vymýšlet si výmluvy. A tak po pravdě odpověděl.
"Hezká, ale nevím proč, cítím z ní nějaké nepřátelství."
Lindsay zvážněla a zastavila se uprostřed taneční figury. Odvedla Briana ke stolu s pitím a oběma podala nápoj.
Potom řekla: "Jistě víte, že rodiče domlouvají naši svatbu." Brian přikývl.
"Melanie má obavy, že jestli se přestěhuji k vám na panství, nebude mít kde bydlet. Moje přítelkyně tu žije s námi jako moje nejvěrnější důvěrnice, můj doprovod atd. Nechtěla bych jí ztratit, proto bych vás pane, chtěla požádat, jestli svatba opravdu proběhne, zda by se mohla přistěhovat se mnou.
Nikoho na vašem panství neznám a bojím se, že bych tam mohla být trochu osamělá. Přeci jen vy máte své povinnosti a pak jsou tu hony a zábava…"
Sklopila opět oči a čekala na odpověď. Tahle žádost Briana zaskočila.
Čekal, že se bude chtít dívka dozvědět něco o něm, jestli si jí chce vzít třeba a ona má starost o svou gardedámu? Ale proč ne? Není to tak špatný nápad. Ty dvě se spolu zabaví a on bude mít čas… pro sebe.

Nakonec byla svatba domluvena. Brian sice ještě pořád váhal, ale na druhou stranu bylo lepší žít a užívat si, než hořet na hranici jako sodomita.
Lindsay přišla ještě s jednou prosbou ohledně svatby. Protože se tímto sňatkem spojovala dvě největší panství široko daleko, měla to být opravdu výstavní a okázalá záležitost, na kterou se sjedou hosté z daleka. A to bylo třeba důkladně naplánovat.
Lindsay tvrdila, že Melaniin bratranec Ted zná člověka z Londýna, který se přímo takovýmito záležitostmi zabývá a ten by byl ochoten dovézt pravou anglickou krajku, z níž by se nechaly ušít šaty, dle poslední módy.
A tenhle Emmet Honeycutt je ochoten jim svatbu zorganizovat, protože stejně chtěl přes léto navštívit svého přítele Teddyho. Brianovi to bylo srdečně jedno, kdo se o svatbu postará, hlavně když to nebude muset být on sám. Souhlasil tedy, že bude toho člověka platit a poskytne mu příbytek během příprav svatby na svém panství. A potom na to dočista zapomněl.

Proto bylo pro Briana tedy celkem překvapení, když jednoho dne asi měsíc před svatbou u jejich sídla zastavil kočár a z něj vystoupil zvláštní chlapík. Byl elegantní, ale něco na něm vás přímo dráždilo. Možná ta nedbale přehozená šála kolem krku, možná květina v klopě.
Rozhodně byl hezký, neustále na tváři úsměv a pusa se mu nezastavila.
Brian ohromeně koukal z okna a myslel na to, že jestli tenhle pán nemiluje chlapce, tak on o světě neví už nic. Ach, zkažený Londýne! Znovu zapochyboval zda nemá uprchnout ještě před svatbou a zařídit si život jinde. Ne, to neudělá. Raději šel přivítat hosta.

Jen co se postavili tváří v tvář proti sobě, přeskočila jiskřička a Emmet byl ztracen. Ať se bránil jak chtěl, myslel jen na to, co by asi řekla ta půvabná nevěsta, se kterou se seznámil včera, kdyby věděla, že stačil jediný pohled na jejího nastávajícího a v Emmetovi vzplál jasný plamen vášně. Toužil tak moc, aby ho tenhle urostlý gentleman povalil do postele a on pod ním mohl hodiny a hodiny sténat rozkoší. Místo toho řekl jen: "Těší mě, že poznávám toho nejroztomilejšího ženicha jakému jsem kdy chystal svatbu.

Přes den měl Emmet hodně práce. Zařizoval vše potřebné na svatbu, od jídla po ušití šatů jak pro nevěstu tak pro ženicha. Ale nejvíce času trávil s hlavní kuchařkou Debbie ve velké kuchyni. Plánovali spolu nejroztodivnější pochoutky a zkoušeli je.
Večer se Emmet s Brianem viděli u večeře. Po večeři pili whisky a povídali si. Otec s matkou naštěstí odcházeli do svých pokojů brzy. Emmet nadšeně vyprávěl Brianovi o přípravách svatby, ale zdálo se, že ho to nijak zvlášť nezajímá. Daleko raději byl, když Emmet popisoval život v Londýně, společenskou smetánku, plesy a dámy a pány na nich.
Emmet se brzy topil v tom nejkrásnějším pohledu,jaký kdy poznal. Brianovy hnědé oči měly přesně stejný odstín jako jeho vlasy. Jeho ústa, to byla smyslnost sama. Záviděl zlatavé tekutině, že se může mazlit s mrštným jazykem a pak pomalu klouzat do krku. Tak rád by ty rty políbil a svým jazykem prozkoumal Brianovy zuby a prostor za nimi. Bože, jak byl nadržený! Raději se tedy zvedl a popřál dobrou noc. Věděl, že tady by mohl tvrdě narazit. Nehodlal přijít o život jen proto, že neudržel svého ptáka v kalhotách. Bude to muset vydržet, dokud nebude v Londýně. Tam už ví za kým jít.

Doba příprav skončila. Dnes byl svatební den. Vše klapalo jako na drátkách. Hosté se sjeli z daleka, obřad byl krásný, vše klapalo, z kuchyně se chvilku co chvilku vynořil další a další poskok, která nesl nějakou dobrůtku, hosté se dobře bavili. Každý obdivoval jaký jsou Brian a Lindsay překrásný pár a jak to byl skvělý tah spojit jejich dvě panství dohromady. Brianovi z toho bylo na nic. Teprve teď mu opravdu došlo, jak vážný krok dnes udělal.
A nejde vzít zpět. Pil hodně a rychle a ještě dříve než mohlo dojít ke svatební moci, byl skoro na mol. Zdálo se mu, že se Lindsay na něj vyčítavě dívá. Toto hezky začíná, přesně to jsem potřeboval, pomyslel si.
Ale Emmet se přitočil k Lindsay a zašeptal jí do ucha, že vezme Briana do postele, aby se trochu prospal. Lindsay souhlasila.
Emmet vzal Briana kolem ramen a vmanévroval ho až do jeho ložnice.
Brian se smál, že ho Emmet unesl. Z legrace za sebou otočil klíčem v zámku a řekl: "Nepustím tě dokud mi nepomůžeš z toho proklatého obleku. S tou šerpou si teď sám neporadím."
Opravdu byl rád, že se zády opřel o sloupek postele. Emmet vzdychl a sundal mu horní díl obleku. Stáli u sebe tak blízko. Potom začal odmotávat šerpu, kterou měl Brian kolem pasu. Musel ho přitom vždy téměř obejmout. Emmet se sklonil, aby na to lépe viděl a také lépe dosáhl. Najednou na jeho rameni přistála Brianova ruka a tlačila ho ještě níž. Ztratil rovnováhu a klesl na kolena. Brian si stáhl kalhoty a na Emmeta vykoukl naprosto dokonalý, velký, krásný a plně připravený pták. Emmet už své odříkání nemohl díle vydržet. Chňapl po Brianovi ústy a začal ho šikovně zpracovávat.
Brian vzrušeně oddychoval a oddával se tomu skvělému pocitu, který mu Emmet dopřával a pak mu nastříkal celou svou dávku do krku. Emmet vstal, otřel si ústa a jako by se nic nedělo pokračoval ve svlékání Briana. Za chvíli před ním stál Brian úplně nahý.
Emmet byl jako v transu. Nemohl se přestat Briana dotýkat. Uložil ho do postele, ale jeho dlaně dál přejížděly po Brianových bradavkách, pevném břichu, po hrudi. Brian měl zavřené oči, ale jeho penis opět stál. Emmet šeptal: "To není možné, já sním. Od prvého okamžiku, kdy jsem tě uviděl jsem chtěl tohle dělat. Nemůžu tomu uvěřit. Tak moc bych chtěl, abys mě…," hlas se mu zadrhl. Brian rychle otevřel oči. Strhl z Emmeta kalhoty a pak ho hodil na postel. Jen s pomocí svých slin si zvlhčil penis a pomalu do Emmeta vnikl. Během další chvilky, ale už bušil do Emmeta hlava nehlava. A bylo mu jedno, kdo to uslyší.
Emmet sténal a sotva popadal dech. Chytl se pevně sloupků postele, do úst si dal kus Brianovi šerpy, aby nebyly jeho nadšené výkřiky slyšet až do Londýna. Takhle dobře mu to už dlouho nikdo neudělal. Zopakovali to ještě několikrát a k ránu usnuli vyčerpáním...

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 evannabarca | 17. října 2011 v 21:01 | Reagovat

Takže teď nutně potřebuju další díl :-D

2 Justinka | Web | 17. října 2011 v 21:15 | Reagovat

[1]: :D Jen si hezky počkej! Čteš rychleji, než já píšu. :-x Ale jsem ráda, že komentuješ, děkuji!
Tady: http://roudyr.blogspot.com/2011/10/ja-se-ptam-vy-odpovidate-na-tema-slash.html#comments
je předlouhá diskuze na téma slash, mohla by tě bavit (účastní se i Domík ze srazu:D)

3 Rowene | 17. října 2011 v 22:08 | Reagovat

Sákryš, já taky potřebuji další díl. Moc pěkně se to rozjíždí. :-)

4 Pája | 18. října 2011 v 22:08 | Reagovat

Hmmm. Prasečinky já ráda :-D Jsem zvědavá na pokračování. A co Justin, kdy přijde on, mého srdce šampión.
Honem piš. :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015