close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Panství 1.

14. října 2011 v 20:20 | Justinka |  PANSTVÍ
Varování: zatím žádné není, ale jistě na něj dojde:-)
Brian je nejstarší syn rodiny Kinneyů a otec ho nutí do svatby...


Z velikých vrat panství rodiny Kinneyů vyletěl tryskem kůň. Řítil se směrem k lesu a nesl na hřbetě budoucího pána panství. V jezdci bublala neuvěřitelná zlost, přímo se jí zalykal. Nenáviděl svého otce. Dnes vyvrcholil jejich dlouhodobý spor o to, zda se on, Brian (starší a jediný syn a pokračovatel rodu) ožení a s kým. Otec na svatbě trval.


Otec vybral pro Briana bohatou nevěstu ze sousedního panství, dceru z dobrého a starého rodu Petersonů, Lindsay. Bylo to pohledné děvče. Nechápal, proč se Brian tak strašně bouří. Jeho přece také oženili s Joan, i když to nechtěl a nakonec to nebylo tak zlé. Zplodili syna a dceru, udrželi velké panství a pokud si chtěl trochu užít vždycky se našla nějaká děvečka či děvče do kuchyně. V tomhle byla Joan opravdu nepoužitelná, byla jako ledový psí čumák. Proč by to ale nemohl Brian dělat stejně? Domluvil svatbu a bylo to, však on si zvykne.

Brian se řítí krajinou a v hlavě mu výří milión myšlenek od pokusu se zabít přes nápad zabít otce až po útěk z rodného domu. Tohle nebyla jen vzpoura proti otcovu nařízení, tohle byla veškerá ztráta svobody, života, radosti. Přímo hmatatelně cítil, jak mu to vše uniká mezi prsty, protože nebyl schopen ani ochoten žít se ženou. Jakoukoliv ženou.
Ano, bylo to přesně tak, že všechny dívky ho nechávaly naprosto chladným, na rozdíl od jeho otce. Dobře věděl o jeho sexuálních dobrodružstvích a byl rád, že otec neví o těch jeho.
Jeho otec si myslí, že se jako každý správný mladý muž věnuje lovu, honu, koňům a střelbě. Pravda ale byla taková, že se Brian o to vše zajímal proto, aby se mohl často vyskytovat ve stájích a na projížďkách, kde ho nikdo nekontroloval a on se mohl patřičně věnovat svým… štolbům.
Věděl, že je to nebezpečné, ale on si prostě nemohl pomoci. Až mu přišlo zvláštní, že při počtu štolbů, zahradníků, pomocníků ve stájích se to ještě nedoneslo k jeho otci nebo, nedej bože, k matce. Ta by ho patrně postavila na hranici sama. Považovala se za svatou ženu a šířila víru, kde jen mohla. A právě proto Brian hluboce… nevěřil.
Už jen proto, že věděl, co by mu matčina milovaná církev provedla. Přesto nikdy nezapochyboval, že on je v pořádku. A to co dělá také. Bylo to něco, co nešlo změnit, zničit, zastrašit, nedělat. Tak se prostě narodil a nic s tím nenadělá. A ironií osudu byl po otci. Sex ho zajímal od malinka. Viděl, jak to dělají všechna zvířata na jejich panství. Viděl děvečky a čeledíny ve stájích. Jednou viděl dokonce i svého otce. Ale vždy ho na tom zajímal ten chlap. Obdivoval jejich bílé zadky, vzrušoval ho pohled na ně a na jejich rozpohybované tělo.
Ne, nehodlá se smířit s nějakou holkou ve své posteli, i kdyby se tisíckrát rozšířilo panství a bylo to výhodné.
Jeho kůň už neletěl tryskem. Očividně už nemohl. Brian ho přestal pobízet a zvolnil do klusu. Bezcílně se toulali a Brian přemýšlel, co udělá. Ani si nevšiml, že dávno opustil hranice jejich panství a směřuje dál na sever. Z chmurných myšlenek ho vytrhlo až řinčení a křik, který se nesl od vesnice. V dálce zahlédl hranici. Chystají se snad někoho upálit?
Náhle si uvědomil, že je na cizím panství a stejně by nic nemohl dělat. Nechtěl to vidět. Až děsivě mu to připomínalo možnost, že by tak mohl skončit i on sám.
Otočil koně a vydal se na druhou stranu. Pryč od té popravy. Přesto, že nevěděl oč v té vesnici šlo, připomnělo mu to jeho neřešitelnou situaci. Nechtěl utíkat z domu, nechtěl se ani vzdát svého panství. Vždyť by ho dostala jeho pánbíčkářská sestra Clare. Bylo to k smíchu, ale cítil povinnost ochránit lidi na jejich panství před nehorázným řáděním církve a před jejich procesy. Myslel na všechny ty kluky, kteří pod ním sténali rozkoší a líbilo se jim to. Co se s nimi stane? Všechny je upálí? Vždyť mají přece milovat bližního svého, ne? Sarkasticky se ušklíbl. Jeho kůň se zastavil a začal si pochutnávat na šťavnaté trávě. Bylo to jedno. Brian nikam nespěchal. Nebylo kam se hnát, zpět do jámy lvové.
Dlouhým bojem v sobě došel k tomu, že to bohužel bude muset udělat jako jeho otec. Prakticky přišli na stejnou myšlenku. Oženit se a užívat si bokem. Bože, jak hluboce sebou pohrdal. Ale když zvážil své šance, neměl jinou možnost. Buď bude žít a bude si omezeně dělat to co doteď nebo… ohlédl se zpět k vesnici, kde už dávno hranice plála.
Náhle se ozval dusot koňských kopyt., který se k němu neustále přibližoval. Už viděl jezdce, tedy spíš jezdkyni, jak se řítí k němu. Jenže ještě než ho mohla minout, musela přeskočit padlý strom přes cestu. Ale to se nestalo, kůň zavadil kopytem o kmen stromu a jen tak tak vyrovnal rovnováhu. Kdo však rovnováhu nevyrovnal byla ta jezdkyně. Poroučela se k zemí. Brian se vydal zjistit, zda se jí něco nestalo. Seděla na zemi, slzy v očích. Držela se za nohu. Brian seskočil a ptal se, co jí bolí. Vzlykala a řekla, že noha.
Dívka byla opravdu hezká, navíc jí vzrušením a pláčem zčervenaly tváře a z jejího upnutého účesu se uvolnilo pár zlatých pramenů vlasů a ty jí teď padaly do obličeje. Brian si před ní dřepl a odhrnul jí vlasy, utřel mokrou tvář. Požádal jí, zda si může sundat své jezdecké kamaše, aby se jí mohl podívat na tu nohu. Zaváhala, ale pak to udělala. Před Brianem se objevila bílá dívčí nožka s nehezky vyhozeným kotníkem. Oba věděli, co to znamená. Musí se to nahodit zpět. Naštěstí Brian během doby, kdy se poflakoval a potuloval kolem stájí, viděl a zkusil spoustu věcí a tohle nedělal poprvé. Uchopil dívčí nohu a lehce zatáhl a rychle nohou pootočil. Dívka vykřikla a vyhrkly jí opět slzy. Přesto už dál neplakala. Brian rychle stáhl ze svého krku šátek, který na něm měl, namočil ho v čutoře, kterou měl vždy přidělanou na jezdeckém sedle a mokrý a studený šátek přiložil dívce na kotník, pak se zeptal:
"Kampak jste tak spěchala, krásná slečno?"
Sklopila oči nad tím oslovením, ale vzápětí je hned zvedla a tváře jí zaplály jasnou červení.
"Byla jsem velmi rozčílená z toho, co se dělo támhle dole ve vsi. Upálili tam mladíka. Bylo mu jen osmnáct."
Brian se té odpovědi obával, ale musel se zeptat: "Proč?"
"Označili ho za sodomitu," špitla dívka, ale pak se rozohnila.
"Jsem dobrá katolička, ale tohle mi nepřijde správné. Vzít život člověku může jen Bůh a né tihle pánbíčkáři. Snažila jsem se je od toho odradit, ale neposlechli mě." To bylo hodně odvážné, říkat tohle cizímu člověku.
"Můj otec jim to prý dovolil," dodala. Brian ztuhl. Začínal tušit, kdo dívka je.
Právě když se mu líbila čím dál víc a vřele s ní souhlasil.
Zatím se dívka nasoukala zpět do svých kamaší a on jí pomohl vstát a potom i nasednout na koně. Když už opět pevně seděla v sedle řekla: "Děkuji vám, bylo to od vás velmi šlechetné. Koho mám jmenovat mému otci jako mého zachránce?"
"Promiňte nepředstavil jsem se. Brian Harold Kinney II.," řekl dvorně Brian, ale jeho pohled ztvrdnul. Dívka na něj vyvalila oči a opatrně řekla, že je Lindsay Peterson. Teď už bylo jisté, že tu před sebou stojí budoucí nevěsta a budoucí ženich.
Lindsay řekla, že už pojede domů opatrně, pobídla koně a vydala se na cestu. Brian jí chtěl původně doprovodit, ale teď se mu už nechtělo. A tak to uvítal.

Brian jel domů velmi pomalu, přesto, když se octnul před hlavní budovou jejich sídla, stále nebyl rozhodnut co udělá.
Jen co sesedl z koně, nechal si ho zavolat otec. Oznámil mu, že byli pozváni na taneční slavnost Petersonů, která se pořádá na počest Lindsayiných narozenin, a protože tam bude plno dalších hostů, nebude se probírat svatba (i když Brian věděl, že to bude právě naopak). Na to dojde až o týden později na další návštěvě po oslavě narozenin. Brianovi tímto byla poskytnuta šance se s Lindsay lépe seznámit a také odložit konečné rozhodnutí, až po tomto setkání. Otec byl překvapen. Věděl, jak bojovný odpoledne Brian odjížděl a teď tyto zprávy přijal s ledovým klidem. Otec by ještě něco dodal, ale Brian požádal o dovolení odejít, protože by se rád ujistil, že byl jeho splavený kůň správně obstarán a vyhřebelcován. Otec ho samozřejmě propustil. Nebyl to jediný záměr, který Briana ke stájím přitahoval. Viděl dnes, že koně mu přišel odvést úplně nový chlapec a Brian se s ním chtěl blíže seznámit, aby věděl zda se mu bude o koně dobře starat.


Omluvte nudný začátek, ale bylo třeba uvést některé skutečnosti...
Doufám, že vás to alespoň trochu zaujalo a budete se chtít dozvědět, zda se nad Brianem stáhly černé mraky nebo najde něco pro své potěšení.:-)
Čtěte dál:


 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 alice | 14. října 2011 v 22:23 | Reagovat

wau, nová kapitolovka????

2 Rowenen | 15. října 2011 v 20:46 | Reagovat

To se mi líbí! Doufám, že to bude hóoodně romantické... a napínavé! Těším se! :-)

3 Pája | 18. října 2011 v 21:55 | Reagovat

Super povídka :-D Už se třepu na pokračování :-D

4 Karin | 14. března 2013 v 22:14 | Reagovat

Krásne kresby a povídka též. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015