K tomu mám co napsat napadlo mě a zasnila jsem se. Ano, bylo to dávno před mou posedlostí QAF a hlavně počítačem. Zaplaťpánbůh jsem si mohla vyzkoušet jaké to je, být třeba dva měsíce bez elektřiny.
Po sezení na ledové desce latríny však přeci jen už volíte úprk zpět do tepla spacáku.:D
Když tohle zvládnete a rozhodnete se, že by se vážně mělo vstávat... hezky zčerstva vyskočíte a první co uděláte je, že jdete rozdělat oheň v butaru, aby ostatní měli horký čaj. Ano, našli se i tací experti, co ten oheň vážně hodlali rozdělávat uvnitř butaru nebo uvnitř sporáku v místech pro pečení a né opravdu v topeništi.:D (ale jmenovat raději nebudu, on zatím vyrostl a je teď velký a silný:DDD)
No, dobře. Nebylo od nás hezké trápit neznalé pražské dětičky pravidelným příkazem rozsviť a smát se, když jejich ruka automaticky zašátrala v patřičných místech, kde obvykle bývají vypínače.:D
Nene, tady se vzala hezky petrolejka či lampa na bombu s plynem a teptve potom se svítilo. Ale stejně úplně nejlepší byly večery, kdy se svítilo jen svícemi, hráli se karty, pilo se třeba i víno (je třeba mít přece dostatek lahví, na které se ty svíce dají přichytit:D) a povídalo se. Nevěřili byste, jak magická umí svíčka být. Nejen, že v jejím světle vypadá každý tak trochu lépe.:-) Měkké světlo... Ale stékající vosk a jeho tvarování je neuvěřitelně zábavné.:-)
Člověk má tu neuvěřitelnou vlastnost, že vzpomíná na to dobré a tak nevidím rozvěšené mokré věci nad kamny a sychravé počasí, ale vzpomínám na tváře v mihotavém světle, zpívání s kytarou, dobroty upečené na kamnech, na letní teplý voňavý vzduch, na táboráky, zajímavé hry, kamarády, koupání v potoce... a to už není o elektřině, ale o pohádce mládí, tak se raději loučím a omlouvám se za sentimentální kecy.
Vaše Justinka





Promiň, že nepíšu k článku, ale musím ti sdělit, co jsem právě objevila.
QAF povídky od Julie (!) http://underthecover.blog.cz/rubrika/queer-as-folk