Setkání v Pittsburghu 9.část

11. září 2011 v 15:41 | Justinka |  SETKÁNÍ V PITTSBURGHU

Tento cyklus velmi úzce navazuje na SETKÁNÍ, proto je dobré číst Setkání dříve. :-)

Varování: 18+, sex a smrt - děsivá kombinace!





Život Zacka a Ennise nebyl procházka růžovým sadem, ale jim to tak připadalo. Zack se vrátil do nemocnice, Ennis s Brianovou pomocí rozjel stáj Lucky horseshoe (Šťastná podkova) a dařilo se mu.
Byl do té práce opravdu blázen a Zack byl rád, když toho starého pracovitého bručouna vytáhl ven alespoň na panáka do Woody´s. Většinou to bylo lepší, když přijeli Brian s Justinem. To potom bývalo zábavy více, ale i během roku se občas sešli s Benem a Michaelem. Nebo Zack zaskočil pro nějakou dobrotu k Debbie a světe div se Emmet se naučil mít rád koně a nakonec si celkem pravidelně chodil s Ennisem zajezdit…
Bylo to zkrátka fajn. Našli práci, přátelé a skvělé bydlení, ale hlavně lásku. Ennis se kolikrát během dne zastavil a udiveně vrtěl hlavou nad tím, jak se jeho život změnil, ale přesto ho neopustilo malinké bodnutí u srdce, proč tohle nemohl zažit s Jackem. Proč se nemohl změnit dřív, proč …
Ale pak se opět dal do práce a věděl, že je konečně spokojený. Roky mu sice neubývaly, ale přesto si Zack nemohl stěžovat, Ennis měl pořád dost a dost síly na to, aby mu dal pořádně v noci do těla a Zack cítil Ennisovu přítomnost ještě druhý den ve špitále.
Bylo pravdou, že i Zacka někdy napadlo, že by se měl Ennis šetřit, ale on s tím nesouhlasil. Nechtěl promarnit poslední roky nějakým přešlapováním. Toho by si přece užil až až, kdyby náhodou opět přišla nějaká nemoc. Toho se Ennis děsil jako čert kříže. Jenže Bůh k němu byl v podstatě milostivý, když se to takhle vezme, protože na nějaké pomalé zvykání si s nemocemi nedošlo.



Ennis přišel domů udřený jako kůň a tak mu Zack napustil horkou vodu do vany a pro jistotu, aby dohlédl na to, zda Ennis správně relaxuje si tam vlezl s ním. Seděli ve vaně, mlčeli a Zack Ennisovi jemně masíroval unavené nohy. Bylo to tak příjemné…
Potom si vzali večeři do postele a koukali na nějaký film. Hlavní hrdina byl takový mdlý, mouchy snězte si mě. Zacka rozčiloval. Když už to nemohl vydržet vykřikl: Ježiš, chlape, tak už jí vojeď, podívej se, jak to chce!
Ennis se usmál nad tím slovníkem a tázavě se podíval na Zacka, co to mělo znamenat…
"Ta holka se před ním téměř plazí a on?" Zack s vyčítavým pohledem vypnul televizi a když se vracel zpět
do postele dostal se na všechny čtyři nad Ennise.
Zavrněl: "To ty bys mě nenechal takhle škemrat, viď? Ty bys mě netrápil a hezky rychle bys mi to udělal, když to právě teď potřebuju, že ano?" přitom Ennise líbal na krku a klesal stále níž.
Ennis se nenechal dvakrát pobízet. Odstrčil Zacka a během chvilky byl za ním s nasazeným kondomem.
Zack už ho naučil používat gel, protože mu to bylo příjemnější, ale tentokrát snad ani nebyl potřeba.
Bůh ví, co Zacka tak vzrušilo, ale Ennis se do něj dostal na první pokus a hned mohl začít svou bujarou jízdu. Zack se nijak nekrotil a dával hlasitě najevo, že tohle je přesně to po čem toužil. Ennis zkušeně přirážel a dostával se do čím dál rychlejšího tempa. Oba hekali námahou a vzrušením a oba se klepali blížícím se orgasmem.
" Teď, Ennisi teď!"
Ennis slastně naplnil svůj kondom a teplá tekutina uvnitř natolik vzrušila Zacka, že i on si postříkal své břicho a hruď. Jeho stahy dokonale vysály poslední zbytky Ennisovy rozkoše.
Padli znaveně na postel a jediné na co se zmohli, bylo přehození přikrývky přes jejich zpocená těla.
Ráno si dali společnou kávu a sprchu a každý z nich pospíchal za svými úkoly. Zack na brzkou ranní službu do nemocnice, Ennis do stájí.
Ennis čekal do desíti hodin na Emmeta, na jejich naplánovanou projížďku, ale ten se bohužel musel omluvit. Veliká svatba Adamsových se ukázala být komplikovanější, než se zdálo, a tak Ennis vyjel sám.
Opět bylo mrazivé slunečné dopoledne a Ennis se rozhodl, že se na svém oblíbeném hnědákovi podívá dál, než bylo obvyklé…
Jel úzkou roklí a vedl zkušeně koně po úzké lesní pěšince. Bledé zimní slunce se teprve zkoušelo v mrazivém dni prosadit, ale v lese nemělo šanci. Vše bylo ještě namrzlé. Najednou koni znenadání ujela noha a než se nadáli, oba padali do hluboké rokle…
Než začal Ennis někomu opravdu scházet, uplynula nehorázně dlouhá doba!

Kolem třetí měl Zack na příjmu hlášen velmi ošklivý úraz a tak tam rychle pospíchal. Zraněného přivezla helikoptéra. Zack byl v nemocnici příliš dlouho na to, aby ho něco překvapilo, ale tohle nečekal ani v tom nejhorším snu.
Na přenosném lehátku s kyslíkem na obličeji vynesli zdravotníci Ennise. Nemusel se mu podívat ani do obličeje, poznal jeho staré boty a džíny, co nosil ke koňům. Stačilo se nadechnout, přivonět si a poznal by ho kdekoliv.
Jenže nadechnout se právě teď Zack nemohl, dech se mu zastavil v hrdle a nemohl dovnitř ani ven. Pak se najednou Zack vzpamatoval a začal vydávat příkazy jako stroj. Popoháněl zdravotníky, mířil rovnou na CT, řval na sestru, co vše má zařídit a přitom se modlil. Modlil se tak moc, ať Ennis žije!
Jenže CT ukázalo tolik poranění neslučitelných se životem, že byl zázrak, že ještě Ennis dýchal. Zack zatáhl plentu a všechny vyhodil. Seděl vedle Ennise, tiskl mu ruku a brečel. Byl tak bezmocný, nemohl mu pomoci, nemohl vůbec nic a z Ennise každým okamžikem vyprchával život. Zack by tento jeden jediný vyměnil za ty hory životů, které zachránil, a ono to nešlo. Nešlo dělat vůbec nic, než se přitisknout k Ennisovi a šeptat mu slova lásky. Nikdy nestihne říct jak moc je mu vděčný za ten krásný život s ním, za jeho lásku, za jeho objetí, za všechno. Zackovy slzy se koulely po jeho tvářích přímo na Ennise. Na chviličku se probral a v šílených bolestech zašeptal: " Bojím se, ale miluju tě tak moc."
Zack ho pohladil, přidal morfin a zašeptal: "Miluju tě, Ennisi! Pozdravuj Jacka…a děkuju"
Ennis se už neprobral.

Zack u něj seděl dalších pár hodin, dokud ho šéf lékař nevyhodil a neposlal ho domů.
Domů…
Když tam jako v mrákotách Zack došel, uvědomil si, že to vůbec nebyl nejlepší nápad. Ten dům byl tak děsivě prázdný a přitom přeplněný Ennisem.
V předsíni stály Ennisovy pracovní boty, ve dřezu stály ještě jejich dva hrníčky od ranní kávy, v poseli byla ještě vůně jejich milování…
Zack se svezl, tam kde právě stál, zády po kuchyňské lince na zem a rozbrečel se. Vůbec nechápal, jak a proč se to stalo a co bude dělat.
Srdce se mu nejspíš rozlomilo na několik kusů, protože bolelo jako by do něj vrážel střepy. Takhle nehnutě tam seděl spoustu hodin. Pak si uvědomil, že se potřebuje sebrat, kvůli Ennisovi!
Chtěl být silný, chtěl zařídit chod stáje, chtěl objednat pohřeb, chtěl zavolat Almě, ale nedokázal to! Smutek se mu zasekával do kůže jako jehly, byl jím nadopovaný a jeho přebytek tryskal ven v proudech horkých slz.
Seděl tam sám a třásl se hrůzou před tím co bude dál, jak bude bez Ennise žít, třásl se odporem k sobě, že ho nedokázal zachránit, bylo mu zle!

Naštěstí měl Zack ale přátele! Někdo ze stájí zavolal Brianovi a ten okamžitě překopal svůj program a sedl na letadlo. Cestou do Pittsburghu stačil telefonicky dojednat spoustu věcí…
Sehnal předběžně, nového vedoucího stáje, zavolal Emmetovi a dokonce ho nechal chvilku brečet do telefonu, než to rázně utnul a neřídil mu, ať zařídí krásný jednoduchý pohřeb. Emmet se nezmohl na nic jiného, než na přikývnutí, než Brian telefon položil. Věděl, že jeho námitky, že organizuje veselé záležitosti by nebyly vyslyšeny a ani brány vážně. Emmet by pro svého přítele udělal cokoliv a ale tohle bylo to poslední, co pro něj udělat chtěl…
Brian dorazil na Britin a našel tam zkrouceného Zacka u linky, který byl v šoku…
Vytáhl ho na gauč, donutil ho napít se a umýt. Pak už mu mohl nabídnout jen svou náruč na objetí a útěchu. Nebyl to Brianův styl, ale tady nikdo jiný nebyl a Zack to opravdu potřeboval!

Pohřeb byl opravdu krásný a důstojný, Brian zařídil letenky pro Almu s Kurtem. Druhá Ennisova dcera přijet nechtěla. Dozvěděla se totiž nedávno otcovo tajemství a přišlo jí to nechutné…
Almě to bylo líto, ale měla dost práce se svým truchlením, než aby přemlouvala hloupou sestru.
Sešli se všichni, kdo Ennise znali a měli rádi a že to nebyl nepodstatný hlouček lidí.
Emmet své slzy nechal volně téct a vykašlal se na důstojnost. Ennis mu bude moc chybět… Zackovi však mnohem, mnohem víc. Všichni byli na Zacka moc milí, ale on jako by to vůbec nevnímal, propadl se do svého světa, ve kterém byl ještě s Ennisem a přežíval…

Ukázalo se, že Zack nemůže zůstat dál bydlet na stejném místě a tak se přestěhoval do malého bytu poblíž nemocnice a tam žil, jakž takž nějak dál. Pořád se ale pro Ennise trápil. Emmet se snažil ho nějak vtáhnout do života, ale i jeho pohlcovala práce a neměl na to tolik času, přesto se snažil…na rozdíl od Zacka, který ani po pěti letech od Ennisova odchodu nehodlal nic měnit.
A pak jejich rozpadající se partu postihla další rána. Zemřel Ben.
Jeho imunitní systém nápor podzimních chřipek nevydržel, do toho dostal nové léky a… prostě byl také ze dne na den pryč. Michael šílel, brečel, řval a proklínal všechny a všechno, ale pak postupem času sklouzl do stejné letargie jako Zack. Každý den ráno se dokopal k tomu, aby s vypětím všech sil otevřel svůj krámek s komiksy a tam přečkal den. Zákazníci si stěžovali, že už to není ten starý známý usměvavý prodavač, co jim vždycky dobře poradil, ale jemu to bylo k čertu jedno. Michael žil ve vzpomínkách…


Staré kamarády teď už toho spojovalo málo co. Emmet stále čekal na Drewa a čas zabíjel prací, Ted žil šťastně s Blakem, Justin a Brian byli v NY a Michael se Zackem truchlili po svých láskách…


Jednoho dne napadlo Zacka, že by se mohl stavit u Michaela v obchodě, protože měl jednoho hodně nemocného dětského pacienta a chtěl ho nějak potěšit a vzpomněl si na jeden komiks, který rád jako dítě četl…
Zašel tam tedy, aby ho sehnal.
Překvapilo ho, jak Michael sešel. Tváře propadlé, žádný úsměv ani nadšení pro komiksy a to bylo už hodně vážné. Zajímavé je, že na Michaelovi to viděl, že se s ním děje to samé to Zack nevnímal.
Začali si povídat a nejednou zjistili, že tam stojí nejmíň hodinu. Jejich smutek byl tak společný. Jejich blízcí odešli tak rychle, bez loučení a možnosti s tím cokoliv udělat… našli společné téma.
Zack zjistil, že mu je tohle vzpomínání příjemné, že se s Michaelem cítí dobře. A tak za ním začal chodit častěji. Už ani nedělal, že hledá komiksy, postupně si zašli do baru nebo na večeři a povídali si. Vzpomínali, truchlili, podporovali se, věděli, jak se ten druhý cítí…
Když Michael pozval Zacka k sobě domů na jídlo, které udělal podle Benova receptu (ano, kdo by to řekl, že mu nakonec ta Benova zdravá strava bude chybět?), tak se shodli na tom, že je jim spolu příjemně. Že se nemusí přetvařovat, že mohou mluvit o tom, co ten druhý zná…

Takových schůzek proběhlo ještě hodně a hodně moc, než si uvědomili, že už se nescházejí jen kvůli tomu, aby mohli vypustit svůj smutek a mohli si vylít své dušičky. Bylo jim spolu prostě fajn.
Michael koukal na Zacka očima, ve kterých si mohl přečíst obdiv, náklonnost…
Jednou, když se po dobrém jídle rozvalili na gauči a Michael se o Zacka opřel hlavou, tak jak byl zvyklý to dělat s Brianem, i Benem… najednou se políbili, nikdo ani nevěděl, kdo s tím začal a líbali se. Když Zack odtáhl od Michaela trochu zmateně hlavu, tak Maiky se sebekriticky ušklíbl a zhodnotil situaci: " Pane Bože, už dost! Nejprve se zamiluju do Briana, který mě nikdy, nikdy nebude chtít, potom do nesprávnýho chlápka, který je ale doktor, potom do Bena, který je ten pravý, ale je HIV pozitivní a nakonec mě necháš zakoukat se do dalšího dna, který je sice děsně sympatický, milý a pomáhá mi, ale je mi to úplně na nic, když já jsem tu ten největší spodek…"
Michael zděšeně zamrkal, že toho asi řekl trochu víc než chtěl, ale Zack se usmál a řekl:
" Nikdy nevíš! Mně se zdá, že jsem byl spodek jen pro Ennise, protože jeho bych nepředělal, ale pro tebe bych byl rád ten horní, kdyby sis to ovšem přál… Jsem univerzální! "mrkl na Maikyho Zack .
Michael zalapal po dechu, a aby se nemusel před Zackem červenat, raději ho znovu políbil…

A to je zatím definitivní konec předlouhého povídkového maratonu:-)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rowene | 15. září 2011 v 12:02 | Reagovat

Aspoň že neumřel při sexu! Trochu jsem se děsila spárování Zacka a Michaela. Protože prostě M. mi je vrcholně nesympatický, ale ten vtípek na konci to nakonec napravil. Bráno kolem a kolem, klidně bych to ukončila v 8. kapitole. Tady to byla taková apokalypsa, chudák Ben, nemohl zrovna on být tím, kdo s HIV žije šťastně až do smrti? Ve vysokém věku? Ještě že to přežil Brian a Justin, to bych nerozchodila.:-)  :-)

2 Justinka | Web | 15. září 2011 v 12:15 | Reagovat

[1]: Ježiš! To bych mu neudělala (ale vypadat to tak mělo, přiznávám...)
No, já M. taky úplně nemusím. Ne, já nebudu dovysvětlovat povídku! Nn. Opravdu si myslíš, že by to s touhle nemocí šlo pro Bena šťastně až do smrti? Nebylo by to jen mučení? Sleduješ, jak chci ze sebe udělat lidumila, i když jsem je vyvraždila, aniž bych napsala, že to bylo za hodně hodně dlouho, toho jediného lituji! ;-)
Ale děkuji, ti za odvahu a komentář! Bála jsem se, že bude daleko horší. Máš pravdu umět včas přestat se budu asi muset ještě naučit...
A slibuji, že se na další vraždění nechystám!

3 Rowene | 15. září 2011 v 17:49 | Reagovat

Máš samozřejmě pravdu, s tím Benem. Znám příběhy, kde přežije jen jeden hlavní hrdina a to je člověk ještě rád, že to někdo vůbec přežil. Nejvíc jsem se v seriálu nachechtala u scény, kdy jsou spolu Ben a Mickey v posteli, a M. povídá B."Ty jsi tak krásný!" a B. povídá M. "A ty tak roztomilý!" To mě dostalo. :-D  :-D  :-D

4 Pája | 15. září 2011 v 20:20 | Reagovat

Uff, teda ty je tu likviduješ O_O No, Bena mě teda bylo moc líto. Zacka bych teda raději viděla s Emmetem, ten by mu zvedl náladu. Michaela prostě nemám ráda, ale spíš je to hercem, než samotnou postavou. Ještěžě jsi nezabila B nebo J, to jsem těžko rozdýchávala u Alice, a opakovat bych to nemusela.
pokud můžu zhodnotit, tak povídkový maraton se ti povedl. A že jsem tak smělá, kdy bude další? :-)

5 Justinka | Web | 16. září 2011 v 8:35 | Reagovat

[3]: :-D Jo, to si pamatuju jasně. Jak se Ben jakoby zarazil a nevěděl co říct. :-D A pak z něj konečně něco vypadlo.:D :-D

[4]: Tyjo, to mě ani nějak nenapadlo... tedy jako, že by si Zack chtěl po někom tak nemluvném, uzavřeném, tichém, mužném... začít s naprostým opakem Emmetem :-? (myšleno v dobrém, Emmeta zbožňuju, ale pro Zacka?
No právě, přišlo mi Maikyho skoro líto, jak ho nikdo nemá rád... a že by na toho Bena stejně bohužel někdy došlo... a prostě jsem mu chtěla taky udělat nějakou radost!(haha, vraždou Bena, ale tak chápete, ne? )
Ne, toho ještě nejsem schopná! J+B jsou zatím v bezpečí!
Hej, možná to tak nevypadá, ale někdy musím žít real life, tedy říkají mi to doma. :-D  :-D  :-D
Tudíž další bude, až něco dalšího nadrásám... :-P  8-)

6 Karin | 13. března 2013 v 21:56 | Reagovat

Mně se ten konec líbil takový je život,jedni umíraj a ty živí musej žit.Tak proč si to nespříjemnít. :D  [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015