Setkání v Pittsburghu 7. část

9. září 2011 v 10:12 | Justinka |  SETKÁNÍ V PITTSBURGHU

Jelikož mi přijde, že čte a hlavně komentuje jen Rowene (za což jí neskonale děkuji), tak to nebudu natahovat, ať už to máme za sebou, že? Mrkající



Tento cyklus velmi úzce navazuje na SETKÁNÍ, proto je dobré číst Setkání dříve. :-)

Varování: násilí



Ennis byl rád, že Zack respektoval jeho obavy a mezi lidmi se choval opravdu slušně. Ostatně na to měl mnoho let praxe v Pittsburghské nemocnici, takže na něj bylo spolehnutí. I když se Ennis v Pitts trošku otrkal, věděl, že u nich doma si nemůže dovolit žádnou chybu.
Ennis se těšil, že se cestou zastaví u své starší dcery Almy, která se vdala za ropáka a tak se museli často stěhovat za prací. Měla se ale dobře a Ennis si představoval, jakou bude mít radost až se tam objeví s dárky, které v Pitts pro ně nakoupil. Včera jí zavolala, aby je čekala a teď se pomalu blížili k jejich domku. Ennis své dcery miloval a teď nedočkavostí přímo hořel. Zmáčknul Zackovi klakson na volantu a zároveň už byl snad jednou nohou venku z auta. Alma si utřela ruce do utěrky a vyběhla před dům. Vpadla tátovi do náruče a oba se k sobě šťastně na chvíli přitiskli.

"Tati, tolik jsem se na tebe těšila," mumlala do kabátu, který býval Brianovým a nehodlala otce pustit. Až když jí Ennis od sebe lehce odtáhnul, konečně si udiveně všimla Zacka, který mezitím také vystoupil z auta. Alma si ještě utírala slzu štěstí, která jí vytryskla, když úplně zkameněla. Vyjeveně stála a zírala na Zacka.
Toho chlapa přece už viděla! Ale viděla ho, když byla malá a táta ještě mladý. Jak to, že on takový zůstal? Hlava to nemohla pochopit. Ennis si všiml jejího překvapení a pomalu Zacka představil.
"To je Zack Trustworth, doktor s Pittsburghu, který mě léčil a teď cestuje se mnou… Je to přítel." Ale Alma tam dál stála jako zařezaná a zírala na něj. Pak vykoktala: "Zack a né Jack?" Teď stál jako přimražený zase Ennis. Netušil, že si Alma něco takového bude pamatovat…
Zack moc nechápal, co se děje. Alma se ale rychle vzpamatovala a pobídla je, ať jdou dál. Bez možnosti odmítnutí, řekla, že u nich dnes spí a nalila jim pořádného panáka. Zkoumavě se zadívala na tátu a zeptala se: "Můžeš mi to vysvětlit?"
Ennisovi se do toho nechtělo, ale na druhou stranu měl už tich lží tak akorát dost. Almu miloval a ona jeho. Zhluboka se nadechl a doufal, že jí tím neztratí. Začal obšírně vysvětlovat, že zack s Jackem nemá nic společného, ale Alma se nedala odbít. Pokládala stále všetečnější otázky a Ennis nechápal, jak si to všechno tak dobře pamatuje. Už nebylo kam ustoupit. Alma na něj upřela své krásné hnědé oči a zeptala se jasně na Jacka.
"Mockrát jsem o tom přemýšlela a chtěla se tě zeptat, jestli byl Jack tvůj přítel! Víš jak to myslím. Jestli jste se rozvedli kvůli jackovi. A co se s ním pak stalo?"
Ennis najednou cítil, že musí Almě odpovědět!
"Ano, Jack byl můj přítel, ale bydlel strašně daleko a přijížděl jen několikrát do roka, kdy jsme spolu jeli na ryby. Ne, nerozešli jsme se kvůli němu, ale… No, možná…" odmlčel se.
"Co se stalo? Zemřel! Zemřel už dávno. Násilnou hnusnou brutální smrtí pajcrem u krajnice…" Ennisovi se zlomil hlas a zaleskly oči.
I Almě se leskly a pevně svého tátu objala.
"To je mi líto! Tušila jsem to a… stále tě miluju!"
Ennisovi poskočila srdce až do krku. Svou milovanou Almu neztratil.
"Trápila jsem se, přemýšlela, proč jsi tak smutný a co bych pro tebe mohla udělat, ale teď vypadáš šťastně," vesele mrkla na Zacka.
Ennis se skoro začervenal a přikývl: "Zkouším zase žít…"
Odpoledne přijeli Alminy a Kurtovy děti a našly mámu a dědečka Ennise a jeho známého v družném hovoru. V něm se ostatně pokračovalo ještě dlouho do večera. Druhý den se s těžkým srdcem Ennis s Almou a všemi ostatními loučili. Bůh ví, kdy se opět uvidí. Ennis to má domů nejméně dva dny jízdy.
Navštívit dceru to není jako, když si zaběhnete vedle k sousedce na kafe, což mimochodem nedělal. Přesto byl Ennis velmi spokojený, že nemusí Almě lhát a že vše dobře dopadlo. Zbytek dne byl ve výborné náladě. Pískal si a flirtoval se Zackem, jak se dalo. Byl uvolněný jako nikdy.
Ennis jen zářil štěstím, tedy alespoň Zackovi se to zdálo, protože pro okolí zůstal Ennis dál tím nepřístupným chlapíkem, přesto na jeho sveřepé tváři probleskoval úsměv častěji, než tomu bylo zvykem. Návštěva u Almy mu udělala takovou radost. Cítil se tak lehce, spadl mu obrovský balvan ze srdce, veliký jako Brokeback. Jeli dál, odpočatí a s dobrou náladou.
Ennis řídil a měl chuť jet, jet pořád. Ať tahle cesta neskončí, ať dál může vychutnávat Zackovu blízkost, jeho polibky, jejich přitisklá těla ve stanu k sobě…
Chtěl by to pořád. Zack viděl Ennisovo zaujetí, ale přesto už chtěl, aby si Ennis trochu odpočinul, řídil už moc dlouho.
Proto navrhl, zda se nestaví někde na oběd. Ennis přikývl a začal vyhlížet nějaký motorest po cestě. Za pár kilometrů se jeden přímo u silnice objevil a tak u něj zastavil. Později, když si celou situaci přehrával v hlavě, nenašel žádné "závažné chyby". Byl přece tak opatrný. Uměl své mimikry dokonale. Vždyť s Jackem také občas chodili mezi lidi. Málo, ale chodili.
Dali si se Zackem oběd a tiše si povídali. Nikoho nemohli rušit, nikomu nemohli vadit. Nemohli? Opravdu?
V rohu hospody seděli místní povaleči, kteří svůj život trávili v této místnosti. V životě nikde nebyli, ale názor měli naprosto na všechno. A ten jejich byl jediný správný a nikdo z nich o tom nepochyboval. Znuděně si prohlíželi nové příchozí a pili pivo. Jedno za druhým.
Přestože jejich mozky byly otupělé pivem, neuniklo jim, jak se Ennis se Zackem na sebe dívají. Jemná hra těl, mikroskopické zaváhání při letmém dotyku? Nebo možná jim to uniklo a byli to prostě jen zákeřný, hnusný, hloupý vesnický burani. Kdo ví?
Jeden z nich se k nim připotácel a měl touhu si povídat. Zack slušně, ale krátce odpovídal, ale příval otázek neustával. Ennis pěnil. Dřív by někomu takovému uštědřil ránu pěstí, teď jen zavrčel, ať ožrala vypadne. Kupodivu to udělal.
Když Zack s Ennisem odcházeli jeho kamarádíčci se potutelně pochychtávali.
Ennis v autě vybuchl. Zack ho krotil, že se nic nestalo. Položil ruku na jeho krk a jemně třel nastalým stresem ztuhlé svaly. Ennis se pomalu otočil a zahleděl se do Zackových očí a jeho adrenalin rychle klesal. Byl tu Zack a vše ostatní bylo nepodstatné. Ennis Zackovi předvedl svůj nepatrný úsporný úsměv, který na něm Zack miloval a mohli vyrazit na cestu.

Nedojeli daleko. Auto se najednou stalo neovladatelným. Zack měl plné ruce práce. S ulehčením vmanévroval vůz na odstavné parkoviště u silnice. Díky bohu, že tu bylo.
Tušil, že to bude něco s pneumatikou a s povzdychnutím se na to šel podívat. Než stačil auto zkontrolovat, objevilo se za ním na parkovišti další auto.
Vylezli z něj tři hospodští povaleči. Zack tušil problémy.
"Hej, doktůrku! Ukážeš nám, jak umíš měnit kolo? Nebo jsi nešikovná ženská a na tohle máš toho druhého? Hahaha, jste opravdu povedenej páreček hrdliček," chechtali se.
Zack se jim to snažil vymluvit, i když věděl, že to nemá cenu. Stál zády natisklý k autu, aby si kryl záda. Nadávky se stupňovaly a Zack nevěděl, proč mu Ennis nejde na pomoc.
Jenže Ennis byl úplně ztuhlý, nemohl se pohnout. Zaplavil ho takový příval emocí, až se klepal.
Takhle to bylo. Takhle zabili Jacka! A teď zabijí i je?
Ennis najednou věděl, jakou hrůzu musel Jack před smrtí prožít a zvedl se mu žaludek. Bylo to tak děsivé. Pak mu bleskla hlavou myšlenka. Co když je nezabijí oba? Co když zemře jen Zack a Ennis tady opět bude trpět SÁM.
Ne, tentokrát by to nepřežil. Už ne! Vždyť Zacka miluje. Miluje!
Kdyby to nebylo v tak šílené chvíli snad by se nad tím jasným zjištěním rozesmál. Takhle mu to vlilo ohromnou sílu do žil. Byl schopný pro Zacka všeho. Zvedl se v něm veliký hněv. Vztek na všechny ty roky bez Jacka, vztek na všechny možné roky bez Zacka, vztek na ty homofobní grázly, který si myslí, že je můžou vraždit. Poprvé v životě se přiřadil ke gayům a byl ochotný se za to rvát.
Jeho mozek byl sice zatemněn vztekem, ale něco věděl jasně. Musí počkat, až ty hajzlové udeří. Pak může začít. Ochromeně zašátral pod sedačkou a vytáhl ohromný klíč na kola. Připomínal pajcr. Opět se mu zhoupl žaludek, ale ustál to. Teď už jen seděl a čekal… čekal na správný okamžik.

Grázlům bylo podezřelé, že se s nimi baví pouze doktůrek. Začli vtipkovat, že tohle je asi ten chlap, protože ženuška sedí v autě a bojí se. Tak jí dají nějaký důvod, pak napálili Zackovi do břicha. V tu chvíli se Ennisovi zatmnělo před očima a zuřivě vystartoval z auta.
Nejprve obtiskl francouzák do obličeje toho útočníka, pak do ramene dalšího. Pak už to ani nepočítal. Mlátil okolo sebe hlava nehlava, neviděl, neslyšel.
Dva grázlové nakonec vzali nohy na ramena před Ennisovým řáděním a zbaběle utekli. Ten třetí ležel v krvi na zemi.
Zack Ennisovi chytil napřaženou ruku, aby ho zastavil. Přece nebude Ennis vrah!
Ennis se nedokázal zastavit. Vztekle kopl do bezvládného těla před sebou. Zack ho pevně objal a odtáhl dál. Ennis se zhroutil do Zackova objetí a rozklepal se. Zack ho pevně svíral, přesto se Ennisovo tělo nezadržitelně otřásalo nervovým vypjetím a rty šeptaly otázku Proč. Pak se Ennis konečně s uvolněním rozbrečel. Tiskl se na Zacka jako malé ustrašené děcko a docházelo mu co udělal…
Zack ho jemně dostrkal do auta. Potom šel zkontrolovat toho nešťastníka, který se právě probíral. Vzal jeho zkrvavenou hlavu do svých dlaní a důrazně mu řekl: " Ty, ani tví kmoši ani neceknou, protože dobře víme, co jste nám chtěli udělat! Věř mi, že jinak se postarám, abys dopadl mnohem, mnohem hůř. A komu bude soudce myslíš věřit? Mně, bohatému doktorovi nebo venkovskému ožralovi?" pustil znechuceně jeho hlavu a nastoupil do auta.
Bylo to jako ve zlém snu.
Zack se pohyboval zcela automaticky. Nastartoval a pak zase se zakletím motor zhasl. Vzpomněl si totiž na vyfouklou pneumatiku. Vystoupil tedy z auta a popadl zkrvavený klíč, který před chvílí Ennis tolikrát zasáhl svůj cíl.
Uvolnil šrouby, hever dostal pod auto ani nevěděl jak, v mžiku už utahoval právě nasazenou náhradní pneumatiku. Nastoupil. Celá akce netrvala víc jak pět minut. Vydali se co nerychleji pryč. Nikdo z nich nepromluvil ani slovo.
Nemohli… nemohli uvěřit, že se to stalo. Zack věděl, že teď nemůže zastavit. Že musí jet a jet pořád dál, kdyby si na ně opilci pozvali kumpány. Řídil spoustu hodin, už se začalo stmívat. Ennis byl pořád až moc zaražený. Když se Zack konečně na rovné silnici na Ennise koukl, ujistil, že se jemně třese a po tváři mu stéká slza. Jeho rty se nehlasně pohybovaly. Okamžitě zabočil na první polní cestu, která se naskytla. Dojel k nedalekému lesu, zajel do něj a zastavil. Objal Ennise a konejšivě naň šeptal slova lásky a útěchy, ale moc to nepomáhalo.
Naklonil se proto až k jeho ústům, aby slyšel co říká…
"Už ne, už nechci, už dál ne, už nikdy."
Zůstali takhle v objetí dlouhou dobu a Ennisovi se v hlavě splašeně honily myšlenky na Jacka, na Zacka, na ty parchanty, na to co se stalo dnes, na to co se asi stalo tenkrát.
Málem přece zabil člověka a kdyby ho Zack nezastavil, klidně by to udělal. Už dál nechce žít v takové zemi, nechce se bát, že se to stane znovu, nechce… přijít o Zacka.
On ho přece vážně miluje, teď už to věděl a chce mít šanci to s ním zkusit. Chce s ním žít v klidu a né v každodenním strachu. Ne, už se toho nebojí. Miluje ho. Miluje.
A kdyby přišel o něj, tak by to už nepřežil. Vytřeštil oči a zamumlal to nahlas.
"Miluju tě."
Zack si ho měřil pohledem, pohladil ho po tváři a řekl: "Taky tě miluju."
Ennis ale jakoby neslyšel. Upřeně zíral před sebe a začal mluvit:
"Zacku, já už tohle nikdy, nikdy nechci zažít, nemůžu. Nepřežil bych to, kdybych o tebe přišel. Čtvrt života e trápím pro Jacka a víc bych nezvládl. Kdyby tě zabili, zabil bych se sám, protože víc utrpení prostě nemůže nikdo snést."
Zacka jeho vyznání mrazilo, ale i těšilo.
"A to mi věř, že u nás ve městě je takový život, jaký ty si představuješ, naprosto nemyslitelný. To by nešlo nijak udělat, ani utajit.
Možná by to šlo chvilku vydržet, ale pak by se to provalilo a bylo by po nás, po tobě i po mně." Zack se začal bát, že Ennis couvá, že ho pošle zpět nebo se s ním odmítne víckrát setkat. Úplně z té myšlenky zesinal. Ale Ennis pokračoval dál, nemohl se zastavit.
"Zacku, já vím, že sis udělal jiné plány, ale já se tam domů nevrátím, už nechci."
Tak a bylo to venku. Kdyby tohle někdy dokázal, když žil Jack…
"Nebudu se pořád třást o náš život, to není život. Ne, už ne."
Zack na něj koukal a nevěděl, co má říct nebo dokonce co si myslet…
Ennis mu ale vylíčil Brianovu nabídku ohledně vedení stájí a v tu chvíli se ze zacka stal nejšťastnější chlap na světě. Když pochopil, že se s ním Ennis nechce rozejít a chce se vrátit do Pitts, vrhnul se na něj a začal ho zuřivě, radostně líbat. Jejich polibky se staly hladovějšími a naléhavějšími. Oba byli z toho a z nenadálé změny situace natolik překvapení a nakonec vzrušení, že jim stačilo k uspokojení padnout do trávy a úporně se třít jeden o druhého. Do Ennise jako by se vlila nová energie. Věděl přesně co udělá. Netrpělivě začal popohánět Zacka, ať si pospíší. Nejprve přece jen dojedou do Signalu a sbalí Ennisových pět švestek.
Potom z pošty zavolá Almě, že se tam staví ještě jednou a také Brianovi, jestli jeho nabídka stále platí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rowene | 9. září 2011 v 17:49 | Reagovat

Já bych řekla, že se všichni dívaji na QAF a nestíhají číst. Hezká povídka. Taková správná, jenom mi tam chybí víc B/J, ale to už je asi moje úchylka. :-)  8-)

2 Justinka | Web | 9. září 2011 v 21:17 | Reagovat

[1]: :-) Slibuji, že se do QAF vrátím, ale J/B to nebudou :-(
Vydržíš ještě? Už jen dva poslední díly... ;-)

3 atet | 10. září 2011 v 11:00 | Reagovat

protože postrádáš komentáře ozývám se jako jedna z mlčících čtoucích, je to moc pěkné, mohu posoudit, čtu vše co kde najdu jakéhokoliv žánru, tohle je ve shlashi špička

4 Justinka | Web | 10. září 2011 v 19:48 | Reagovat

[3]: Ani netušíš, jak jsem dnes potřebovala zvednout náladu. A tvému komentáři se to povedlo dokonale!!!Děkuji!

Hned jdu nahodit další díl. ;-)

5 Pája | 10. září 2011 v 20:24 | Reagovat

No to bylo napínavé. Jsem zvědavá na další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015