Setkání v Pittsburghu 4.část

30. srpna 2011 v 11:15 | Justinka |  SETKÁNÍ V PITTSBURGHU

Tento cyklus velmi úzce navazuje na SETKÁNÍ, proto je dobré číst Setkání dříve. :-)



Zack měl dnes neobyčejně dobrou náladu. Nakráčel k Ennisovi do pokoje a div si nepískal. Usmíval se a byl samý vtip.
Ennis to nemohl přehlédnout, zato on se po bezesné noci a díky přílišnému času na přemýšlení, necítil moc dobře. Byl nabručený.
"Hmm, jdeš mi říct, že mě propustíte z tohohle vězení?"
"Cítíš se tu jako ve vězení?" zeptal se Zack.
"To si piš, vždycky jsem byl volný jako pták a nikdy jsem takhle dlouho neležel."

Zack se usmál nad jeho vrčením a řekl: "No, teď budu volný jako pták já!" a v duchu dodal, snad s tím, koho bych chtěl.
Ennis na něj zvedl obočí, asi to pochytil od Briana.
Zack si sedl na bok postele a vesele dodal: "Právě jsem byl po dlouhém boji rozveden."
Ennis nechápal jeho radostný tón. Pro něj byl rozvod velká osobní prohra, definitivně si uvědomil, že není schopný tuhle hru hrát. Alma s ním byla nešťastná, už to nešlo takhle dál, trápili se oba, pro ni to bylo vysvobození, které jí bez řečí poskytl, ale pro něj?
Přišel o holky, o dcery, které miloval ze všech nejvíc a … nikdy nezapomene na Jackův pohled plný šílené bolesti, když pochopil, že se vůbec, ale vůbec nic nezmění. Jak byl Ennis tenkrát hloupě neoblomný, muselo to být pro Jacka hrozné…
Ennis opět zabředával do starých křivd a bolestí. Nechtěl to.
Proto řekl Zackovi: "Rozvod? Z tvého vyprávění jsem myslel, že jsi ženatý a šťastně. Proč rozvod?"
Zack mu vyprávěl o sobě, o svých studiích, o manželství, o dětech…
"Vyprávíš to jako idylku, nějak pořád nechápu ten rozvod. Když jsem se rozváděl já, moje žena mě nemohla vystát…"
"Moje žena se rozvádět nechtěla, ale já jsem musel pryč. Chtěl sem mít čisté svědomí."
"Svědomí? Chtěl jsi zase libovolně prohánět holky?" zasmál se Ennis.
"Zack se začervenal a Ennis si to špatně vyložil jako ano, ale Zack řekl: Ne, cítil jsem, že své ženě nechci být nevěrný, nechtěl jsem jí podvádět, ale už hodně dlouho jsem cítil, že mě nepřitahovala," zašeptal Zack. Ennis jako by nechtěl pochopit, řekl: "No, po tolika letech manželství není přitahován skoro nikdo," nezvykle vtipkoval Ennis.
Ale Zack se červenal ještě víc a pak řekl: "Ne, já si myslím na muže."
Ennise to nějak překvapilo. Stále ještě nebyl zvyklý, že je možné takové lidi, stejné jako on, potkávat. A tohle je Zack, ten Zack, který se mu tak líbí a je mu milý. Zack se rozvedl, aby byl s mužem? Uh, nevěděl co říct. Jenom přikývl. Vzpomněl si na ty roky lhaní Almě a ocenil jeho čestné jednání. To on na tom byl mnohem hůř.
"Hmm," nevěděl, co říct, " a teď vyrážíš na lov chlapa?" a sám se podivil, jak to znělo neosobně a jakoby naštvaně.
"Ne, zatím ne, ale možná, že by byl jeden na obzoru…" usmál se Zack, zvedl se z postele a vydal se za svými povinnostmi, i když měl srdce až v krku.


Ennis zjistil, že se bojí vlastních myšlenek. Dokud byl ve Wyomingu nikdy nepřemýšlel, že by byl ještě někdy s někým jiným. Dokud pro něj byl Zack jen hodně sympatický doktor, který vypadal jako Jack, ale jako Jack se k němu nechoval, bylo vše v pořádku. Nevěděl, jestli jeho "úchylku" s ním sdílí. Jistě, že ne. Proč by měl? Ale teď, teď se to vše změnilo. Zack se rozvedl. Kvůli mužům. A Ennis se začal bát, že začíná až příliš myslet na to, co by bylo, kdyby… Nechtěl to. Nechtěl?
Chce být přece Jackovi do smrti věrný, tak jak byl i za jeho života. Kdyby se toho držel i Jack… Jenže nedržel. A teď nežije.
A on? Má vůbec právo na někoho myslet? Přišel si zvrhlý.
Zackovi bylo tak málo, byl tak mladý a mohl si zařídit život jakkoliv. Proč by se měl upínat na starého dědka, kterého by zákonitě dříve či později podváděl?
Ne, tohle je absurdní. O čem to přemýšlí???
Má snad reálný důvod si myslet, že Zack má o něj sebemenší zájem? Jistě je tu téměř neustále, ale třeba se mu jen nechce vracet do prázdného bytu, to přece dobře znal.
Jejich oči se sice občas střetnou a Ennisovi přijde, že to nebyl pohled lékaře…
Ale je tohle důvod dělat si nějaké starosti, naděje, myslet na to?
Jenže pořád tu byla ta neodbytná myšlenka, že je tu ještě něco víc. Ale co? A proč?
Ennisovu klidu také nepřidávaly Emmetovy návštěvy. Ennis se na ně, ale opravdu začal těšit. Emmet byl zábavný, milý, ale netlačil na pilu, i když každý věděl, že Emmet je zručná dohazovačka. Někdy bral sebou Teda, z kterého se vyklubal celkem vtipný chlapík. Jeho poznámky je vždy rozesmáli. Brian s Justinem už měli dávno letět domů, ale předělali si svůj program tak, aby tu mohli zůstat, nechtěli tu Ennise nechávat samotného, i když věděli, že by to zvládl a na Emmeta se mohli spolehnout, že by se o něj dobře postaral. Najednou se jim chtělo si dovolenou prodloužit a kromě loftu navštívit i Britin. Užít si venkova, vzduchu, studeného zimního slunce, procházek a milování před krbem…

Ennisův stav se zlepšoval jen pomalu. Dnes měl opět teplotu, ale nebyla nijak vysoká, přesto to svědčilo o tom, že ještě není zcela v pořádku. Zack se naklonil k přístroji za Ennisovou postelí, něco říkal a Ennis mohl z bezprostřední blízkosti sledovat jeho pootevřená ústa a Ennisovi najednou bleskla hlavou vzpomínka.
Vzpomínka na co?
Jasně viděl, že ho Zack políbil. Byl zmatený… byl to Zack nebo Jack. Byla to přítomnost nebo dávná minulost, jen sen, iluze? Jakou hru s ním hraje jeho mozek? Nevěděl.
Zack se narovnal a uviděl Ennisův zcela zmatený výraz. Cos se stalo?
"Děje se něco?" zeptal se.
Ennis zavrtěl hlavou, ale dál zíral na Zacka. "Tak co ti je?" Zack položil svou ruku účastně na Ennisovu, kterou měl na hrudi a Ennisovi blesklo hlavou něco docela jiného. Zack ho pevně svíral a nechtěl mu pustit ruce. Zbláznil se? Proč by to Zack dělal?
Zack se dál ptal, co se děje a Ennis zmateně vykoktal, že si vzpomněl na něco, co se jistě nestalo…
"Zní to divně, co?" zeptal se.
"Možná… A co to bylo?" s obavou se ptal Zack.
"Ležel jsem tady v téhle posteli a ty nebo Jack, opravdu nevím, jste mě pevně drželi za ruce a nechtěli jste mě pustit…"
V Zackovi hrklo. Je to tady. Co Ennisovi řekne? Posadil se na kraj postele.
"Víš, to se stalo doopravdy… stalo i nestalo, bylo to tak zvláštní, prosím, nesmíš se zlobit, já… nevěděl jsem co dělat…"
Ennis nekoukal o moc rozumněji, tak Zack spustil.
"Měl jsi hodně vysokou horečku, seděl jsem u tebe a hlídal tě, spal jsi. Možná se ti něco zdálo, křičel jsi a najednou jako by tě něco posedlo, začal jsi sebou házet jako by ses s někým pral. Vytrhával sis kapačky z ruky…
Skočil jsem k tobě a ruce ti pevně sevřel, ale ty máš vážně páru, nestačilo to, byls silnější… nakonec jsem si na tebe musel plnou vahou lehnout, aby ses zklidnil a…"
"A dál?" Ennisovi opět bleskl hlavou polibek.
"A pak jsi ke mně začal mluvit jako bych byl Jack. Nemělo smysl ti to vymlouvat, blouznil jsi."
"Co jsem říkal?"
"Mluvil jsi o tom, že víš, jak moc tě miloval a že stejně tak miluješ ty jeho." Ennisovi se zdálo, že Zackovi se začínají lesknout oči. I on si jakoby vzpomínal na takový moment, ale pořád nevěděl, co ten polibek… Přikývl.
"A pak… pak jsi už tady dál bez něj nechtěl být, prosil jsi ho, ať si tě vezme sebou, ať už tvé trápení skončí…"
Ennis otevřel do široka oči, ano, myslel na to, ale tohle nikdy nikomu neřekl.
"Nemohl jsem tě nechat, tohle si myslet, nemohl jsem tě nechat s ním jít, chtěl jsem, abys o svůj život bojoval, chtěl jsem, abys tu zůstal se mnou.
A najednou jsem věděl, co ti mám říct. Věděl jsem, co by ti řekl Jack. Bylo to divné, ale jako by tady byl. A ty ses potom na mě podíval a já věděl, že to zvládneš.
Nadzvedl ses a políbil mě. Byl to ten nejkrásnější polibek, který jsem kdy dostal." Sklopil oči Zack.
Ennis nevěděl, co na tohle říct. V hlavě mu tepalo milión otázek a žádnou nechtěl vyslovit. Uhnul pohledem před Zackovým zrakem pevně na něj upřeným. Pomalu zavřel oči, potřeboval vstřebat to, co se právě teď dozvěděl…
Zack to chápal i pro něj to bylo spoustu emocí a co teprve pro Ennise. Když se ujistil, že horečka nestoupá a že Ennis pravděpodobně usnul, vytratil se z pokoje. Byl tak unavený, ale přitom nabitý jakousi pozitivní energií. Byl rád, že to Ennisovi řekl.
Nejprve chtěl jet domů, ale pak se rozhodl jinak.
Ennis se pomalu probouzel, odhadoval, že je odpoledne. Zdálo se mu, že teplotu nemá, zato měl pěkný hlad. Ležel a přemýšlel o tom, co mu Zack řekl. Přehrával si to a rozhodoval se, zda má být na Zacka naštvaný, že s ním manipuloval nebo by mu měl být vděčný.
Znal dost lidí tam od nich, kteří se prostě přestali snažit žít a šli rychle pod kytičky. Ale on? Jistě neměl na růžích ustláno, ale najednou ještě nechtěl zemřít.
Ozvalo se zaťukání a Ennise to téměř polekalo, jak byl ponořen do svých myšlenek. Byl to Emmet.
Jeho usměvavá tvář nakoukla do dveří a pak se dovnitř začalo soukat i vysoké hubené tělo. Začal švitořit: "Ale podívejme se, kdo vypadá už mnohem lépe a komu vrchní sestra schválila ty nejúžasnější croasanty široko daleko, mnou přinesené," odmlčel se a pak mrknul a potutelně dodal, "a mnou vyrobené."
Sedl si k Ennisovi a něco mu vyprávěl, zatím co ten se zakousl do přinesených dobrot. Byly báječné. Takové neuměla ani Alma.
Když se Ennis najedl, toužil Emmet po nějakých novinkách z jeho vztahu s doktorem, ale Ennis se ještě necítil na to, aby o svých úvahách někomu řekl. Zároveň věděl, že Emmet to napětí, které k Zackovi pociťuje musí cítit. Aby ho upokojil naznačil, že se stále ještě seznamují…
Emmet věděl, že je v tom víc, ale jako dobrý přítel nechtěl, aby to bylo Ennisovi nepříjemné. Na druhou stranu, viděl, že se Ennis zbytečně trápí sám a nechá se svým smutkem stravovat, když by tu mohl být někdo, kdo by ho z toho mohl dostat, kvůli komu by zase chtěl žít…
Emmet se zasmál a řekl: "Zlato, věř mi, že tetička Em pro tebe chce jen to nejlepší. Už jsem ti vyprávěl o mém štěstí s Georgem, ale ještě jsem ti neukázal něco, co by mohlo platit i pro tebe nebo ne, ale neuškodí si to připomenout.…


Jeden čas jsem si to potřeboval připomenout i já a to tak moc," otočil se a začal soukat nahoru své úzké triko, Ennis nevěřil svým očím, ale pak to uviděl, "že jsem si to dal vytetovat na kůži, abych na to náhodou zase nezapomněl."
Ennis polkl. Pak se podíval Emmetovi dlouze do očí a on poznal, že Ennis to pochopil víc než dobře.


Před šestou hodinou se přiřítil Zack. Nebyl v plášti. Měl na sobě džíny a hnědý svetr. Hned se ptal, jak se Ennisovi daří. Co teplota a zda jedl. Na Ennise dýchl venkovní studený vzduch, který sebou Zack přinesl, ale bylo v tom ještě něco jiného. Zack voněl vůní, kterou Ennis důvěrně znal, kterou miloval, kterou by poznal vždycky a všude, která by ho zvedla snad i ze smrtelné postele. Zack voněl koňmi.
Ennis mluvil o Emmetově návštěvě a přitom se snažil co nejvíc té vůně zachytit. Bylo to jako droga. Nevydržel to a zeptal se: " Ty voníš po koních? Nebo teď začali vyrábět voňavku jménem Vůně honáků?" Zack se zasmál.
"Ne, byl jsem u koní. Mám jednoho koně ustájeného kousek od Pittsburghu a potřeboval jsem si pročistit hlavu," oba věděli od čeho.
"Pojď blíž, prosím," Ennis požádal. Tak mi to schází, ta vůně, koně, pohyb, volnost… Zhluboka se nadechl a pak si přitáhl Zacka s sobě, aby se k němu sklonil. Zašeptal mu: "Děkuju. Děkuju, žes mě vtáhl zpět do života, ještě se mi nechce um…" zbytek Ennis spolkl. Zackovi poskočilo srdce radostí. Myslel si, že se na něj bude spíš Ennis zlobit. Chtěl mu dát vědět, jak moc ho jeho slova potěšila, ale najednou nevěděl jak. Ennis před ním ležel a vpíjel se do něj pohledem. Zack se sklonil. Ani nevěděl, co dělá. Toužil po tom tak moc. Polibek, který potom Zack Ennisovi dal a ten se mu nijak nebránil, byl pro něj nečekaný. Naopak, srdce mu bušilo jako zvon a pocit radosti mu procházel každým kouskem jeho těla. Když se jejich ústa oddělila Zack se umíval.
"To já děkuji, žes to nevzdal," jenže odpovědí mu byl totálně zmatený Ennisův obličej. Vykoktal:
"Doufám, že se brzy uzdravíš a pak půjdeš na ty koně se mnou. Chci ti představit mého hřebečka Younga. Teď ze sebe bohužel tu krásnou vůni musím smít a jít dělal doktora, až obejdu oddělení, zastavím se." Zack pohlédl na monitor a řekl: "Raději půjdu, asi nejen tvé srdce potřebuje klid."
Ennis se cítil zmateně, ale nebylo to nepříjemné, začínal se těšit na den s hřebečkem Youngem a na den s doktorem Zackem…

Ležel a nevěděl co má cítit. Ano, Zack se mu líbil, jeho kůň se mu jistě také bude líbit, ale tohle přece nemohou. Ne to nejde! Je celkem jedno, že to Zack chce. Ennis by přece ve svém věku měl mít rozum. Tenhle chlap má svůj život tady a jistě by si rychle našel nějakého mladšího miláčka a to by Ennis…
Proč se chce probůh upínat na nějakého starého honáka, který nikdy nechtěl žít mimo Wyoming? Proč by si měl nadělat plno problémů? Proč by to mělo nadělat plno problémů jemu?
Láska, zamilování, vzrušení, hlava v oblacích a šimrání motýlů v žaludku, to už přece pro Ennise není. Ne, nesmí tomu podlehnout!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rowene | 30. srpna 2011 v 12:43 | Reagovat

Povídka je pěkná, jenom mi tam trochu nesedí ti hoši z QaF, nějak mám tahle dvě díla pocitově někde jinde, ale to je můj problém. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015