Setkání v Pittsburghu 3.část

29. srpna 2011 v 10:49 | Justinka |  SETKÁNÍ V PITTSBURGHU


Tento cyklus velmi úzce navazuje na SETKÁNÍ, proto je dobré číst Setkání dříve. :-)



Když se Ennis probudil Zack mu otřel horečkou rozpraskané rty a dal mu napít. Nejdříve však řekl: "Jsem Zack."
"Já vím," zamumlal Ennis a Zack se usmál.
Nebyl jen rád, že se jeho pacientovi začal zdravotní stav zlepšovat, stejně jako byl rád u všech svých pacientů, ale tahle noc byla to nejzvláštnější, co kdy zažil. Musel na to pořád myslet, pořád cítil Ennisovy rty na svých a moc si přál, aby se to opakovalo.

Přemýšlel: "Jenže v tom to právě je. Mám živit Ennisovy vzpomínky, má mě Ennis mít rád jako náhradu za Jacka? Měl by mě rád a chtěl by mě vůbec? A je Ennis ten pravý pro mě, ten, s kterým bych se nebál jít do prvního opravdového vztahu s mužem v mém životě?
O tom, že je Ennis schopen hluboké lásky nepochyboval. Jenže jeho láska bylo plus i mínus. Uměl hluboce a věrně milovat, ale Zack nevěděl, jestli bude ochoten a schopen milovat jeho!"
Ovšem jeho pevné pouto bylo Zackovi tak sympatické, moc se mu líbila Ennisova věrnost, láska a oddanost. Tak moc by chtěl Ennisovi Jacka nahradit, aby si mohl prožít, alespoň část života, tak jak se nikdy neodvážil.
Zack se mučil otázkami, na které nemohl a neznal odpověď. Bylo na ně ještě příliš brzy.
Ennis se na Zacka podíval a řekl: "Takže Zacku… Rodiče se zastavili jen u Zacka?"
Zack se usmál a odpověděl: "Ne, ještě jsem Trustworth a taky doktor."
"Rád vás poznávám, doktore, asi jste mi zachránil život, co? " řekl Ennis.
"Asi," řekl Zack a otočil se čelem k oknu. "A možná jsi ho zachránil ty mě, uvidíme," pomyslel si. Bože, jak se mu líbila Ennisova ústa, která ze sebe cedila slova, jako by to byly kapičky vzácného nektaru a on na každé rozechvěle čekal.
Toužil ho opět políbit, ale věděl, že tohle udělat nesmí.

Kdykoliv Ennis otevřel oči Zack tam byl. Rychle si plnil povinnosti na oddělení a honem pospíchal k Ennisovi. Byl tam s ním rád, rád se na něj díval a rád chytal každé slovo, které Ennis vypustil.
Ennis se pomalinku zotavoval z nemoci, ale stejně ho ještě vše zmáhalo. Přesto se snažil s doktorem mluvit. Nevěděl proč, ale byl mu sympatický nejen proto, že vypadal jako jeho Jack. Ještě pořád se v noci lekal, když ho tam viděl spát, ale už si uvědomoval, že to Jack není. Měl ale neodbytnou myšlenku, že si nemůže vzpomenout na něco důležitého. Zkoušel to stále a stále, ale nemohl na nic přijít.
Zack za ním pustil na chvíli první návštěvu. Byli jí samozřejmě Justina a Brian. Chtěli se přesvědčit, že je Ennis v dobrých rukách a ten jim to potvrdil. Na další návštěvu přišel za Ennisem překvapivě Emmet.
Byla ho plná nemocnice, samé úsměvy a švitoření, kytice a bonbóny…
když na chvíli osaměli Emmet na Ennise mrkl a řekl: "Ale že si umíš vybrat!" Ennis nechápal, co myslí, závidí mu snad pobyt v nemocnici?
Emmet na jeho nechápavý pohled protočil oči a pak ukázal ke dveřím, kudy před chvilkou odešel Zack.
"Doktora!"
Nechápavý výraz se ale nezměnil a tak Emmet přiložil ruku k ústům, aby to nikdo neviděl, i když tu nikdo jiný nebyl a zašeptal: "Kouká na tebe, jak na svatý obrázek. To sis nevšiml?"
Ennis se na něj vyjeveně podíval: "Jo, nejspíš chce, abych už odsud vypadnul, musí tady sedět snad 24 hodin denně…"
Emmet se zasmál. Tak zle na tom už nejsi, třeba tu chce sedět."
Ennis tu myšlenku zahnal: "Vždyť je nejmíň o čtvrt století mladší, než já! Co by se mnou dělal?"
Emmet si odfrkl, jako to dělá Debbie.
"Pfff. Tak vidím, že jsi akorát tak starej na poučný příběhy, ale připrav si kapesník, budu ho potřebovat!"
Emmet se pohodlně usadil na kraj Ennisovi postele a najednou zvážněl a zasnil se do doby dávno minulé. Začal tiše vyprávět.

"Je to už pár let zpátky, pořád to bolí, ale přesto to bylo to nejkrásnější, co jsem prožil. Nějakou hrou osudu jsem se dostal do Tedova podnikání (ano ten Ted, kterého znáš jako Brianova spolupracovníka, elegána a nejserióznějšího účetního v Pitts a mého nejlepšího přítele). Co jsem dělal? Natáčel jsem, jak si ho honím na jeho webových stránkách." Emmet udělal legrační obličej, aby to shodil.
"Jednoho dne mi přišel zlatý náramek od mého obdivovatele. Ted mi zakázal to přijmout, ale já jsem nakonec skončil v limuzíně, která mě odvážela k jeho paláci. Vysnil jsem si svůj příběh o popelce a už jsem se viděl zamilovaný až po uši do krásného prince. Jenže k mému zklamání ten obdivovatel myslel, že si mě může koupit. Moje sny se propadly až pod zem.
Odkráčel jsem s hrdě vztyčenou hlavou, ale chtělo se mi brečet.
Ten obdivovatel byl George Schickel.
Ano, největší dodavatel okurek… a on se mi přišel omluvit za svou troufalost a špatný odhad, pozval mě na večeři a já přijal. Dozvěděl jsem se, že byl ženatý do té doby než ho žena nachytala se zahradníkem a plno dalších věcí a najednou mezi námi byla náklonnost a důvěra.
To mi věř, že se to mým kamarádům nelíbilo, pro ně byl už prakticky mrtvý, ale kdybys viděl, jak si je uměl získat…" lehce se usmál nad vzpomínkami a pak pokračoval.
"Né, nejsem zlatokop, i když mě z toho nařkli, nevím, proč jsem se pomalu do toho o moc staršího muže, s tělem, které má k dokonalosti daleko, nemoderně oblečeného, zamiloval, ale stalo se. George byl milý, laskavý, statečný, ukazoval mi jaký má ke mně respekt, přesto, že věděl, co dělám. Ukazoval mi jakou má radost z mé přítomnosti, dal mi lásku a štěstí." Emmetovi se zaleskly oči. "Všeho jsme nechali a chtěli jsme si užít každou minutu našeho společného času. Miloval jsem ho a on miloval mě. Chtěl mě vzít na cestu kolem světa… Ale George na palubě letadla zemřel…" Emmet nemohl dál přes slzy pokračovat, tiskl si kapesníček k očím a pak se Ennise zeptal: "Ještě pořád máš ten pitomý názor, že vadí, když je někdo starší, mladší, hubený, tlustý, plešatý, bílý, černý, když ho potká láska?"
Ennis mlčel, ale zavrtěl hlavou.
Emmeta tato návštěva vyčerpala a tak se brzy vydal domů. Říkal něco o tom, že se jde zabalit do starého, voňavého, červeného svetru a pustit si nějaký film.
Ennis ležel a přemýšlel o tom, co mu Emmet vyprávěl a nejen o tom. Nikdy ho vlastně nenapadlo myslet na jiné chlapy. Když žil Jack, měl Ennis dost práce dostat se za ním a když nežil… měl dost práce s tím, aby se trestal stýskáním po Jackovi, ale na vše bylo pozdě.
Nenapadlo ho hledat někoho, s kým by mohl mít podobný vztah ( ne, takový už nikdy mít nebude a hlavně takhle to nikomu nevyhovovalo, a jak ano?) Nebylo to poprvé, co si sebe snažil představit, jak žije na jiném místě, ale tentokrát to bral opravdu vážně.
Z jeho myšlenek ho vytrhl Zack, který mu přišel dát další léky a zkontrolovat ho. Odkryl mu peřinu a odhalil hruď, aby mu mohl poslechnout srdeční ozvy. Zack slyšel, že je vše v pořádku, ale svou kontrolu protahoval. Líbil se mu pohled na Ennisův nahý hrudník. Tak rád by ho pohladil, objal ho… Rychle z Ennise odlepil své ruce a řekl, že je to dobré. Ennis si zkoumavě přitom Zacka prohlížel. V hlavě mu pořád zněla Emmetova slova. Přistihl se při nehorázné myšlence. Jaké by to bylo mít vlastně Jacka zpět v podobě Zacka. Možná by měl možnost zažít to, co chtěl Jack. Opravdový vztah. Nemyslel si, že ho s Jackem neměli, ale byli spolu tak málo…
Jaké by to bylo moci se vedle sebe probudit každé ráno. Moci se k sobě vrátit po práci. Když se vám stalo něco pěkného nebo hrozného říci si to hned a ne, až za pár týdnů, až se uvidíte…
Jistě. O tom přece přemýšlel půl života, ale teď, teď to bylo náhle jiné… Proč? Nevěděl. Něco jakoby se v něm zlomilo. Mohly za to všechny ty neobvyklé zážitky, které tady získal? Nebo jeho nemoc? Nebo Zack?
Nebo to souviselo s tím, nač si ne a ne vzpomenout?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zumira | Web | 29. srpna 2011 v 10:57 | Reagovat

coze blog o homousich??? :DD tak to je moc

2 Justinka | Web | 29. srpna 2011 v 13:24 | Reagovat

[1]: Nene, tady je blog o seriálu Queer as folk.:DDDD Ne o homouších...
A máš pravdu je to moc zajímavé! :D Pro nás fanoušky...

3 Pája | 29. srpna 2011 v 14:41 | Reagovat

[2]: Odpověď bych nenapsala líp :-D
když má něco proti, tak co sem leze
Jinak povídka super, nemůžu se dočkat pokračování :-D

4 Justinka | Web | 29. srpna 2011 v 14:47 | Reagovat

[3]: :-) děkuji
Klid, klid matko Taylor, k 13letým slečnám musíme být shovívavé... ;-)

5 Karin | 13. března 2013 v 20:52 | Reagovat

Co že taková kravka (1) nenašla jsem ani její blog.Povídky máš moc pěkny. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015