Setkání v Pittsburghu 2. část

27. srpna 2011 v 14:23 | Justinka |  SETKÁNÍ V PITTSBURGHU

Tento cyklus velmi úzce navazuje na SETKÁNÍ, proto je dobré číst Setkání dříve. :-)


TADY JE ČÁST 1.



Ennisova nemoc se vůbec nelepšila, bylo provedeno mnoho testů, ale Zack se bál, že jeho oslabené srdce tohle nevydrží a také toho, že možná Ennis nenajde vůli za svůj život bojovat. Nevěděl proč si to myslí. Nic o Ennisovi nevěděl, ale opravdu ho to zajímalo. Proto se také, když Ennis spal, vypravil zpět do galerie, aby se znovu podíval na ty obrazy. Stál tam a nemohl pochopit, jak je to možné.

Vážně vypadal jako Jack. A ten mladý krásný kovboj vedle něj je Ennis. Poznával v Ennisově tváři, kterou znal, tuhle mladou, plnou naděje. Dalo by se říct, že tam přibylo jen pár vrásek, jinak byl Ennis stále hezký, jenže vypadal jako by měl veliké trápení, které ho už dlouho souží.
Zack na zpáteční cestě potkal Justina. Chtěl se dozvědět o Ennisovi co nejvíc a tak ho vzal na kávu. Justin mu řekl, že Ennis je velmi plachý člověk a on sám, slyšel jeho příběh od svého partnera. Proto poví jen základní věci, na zbytek si musí Zack počkat až od Ennise.
Jestli bude chtít. Zack přikývl.
Justin začal vyprávět. Ennis s Jackem se potkali jedno léto na hoře Brokeback Mountain, kde společně pásli ovce. Prožili tam čas, kdy se z jejich přátelství stalo něco mnohem pevnějšího… lásku na celý život. Jenže doba takovým vztahům nepřála a tak, když léto skončilo, oba odjeli domů a oba se oženili, měli děti. Dělilo je spousta kilometrů. Neviděli se pět let, ale když se znovu setkali, jejich láska byla snad ještě silnější než dřív. Už se nedokázali nestýkat.
…jenže to bylo jen párkrát do roka někde na rybách v divočině.
Jack chtěl víc, Ennis to nedokázal. Trpěli oba, ale takhle to měli dlouhých 20 let, pak to Jack nevydržel a našel si patrně někoho tam u nich. Jednoho dne přišel Ennisovi lístek zpět, adresát nežije… Umlátili ho v příkopu u silnice pajcrem, prý prasklá pneumatika.
Zack zaraženě dál seděl v tiché kavárně, i když se s ním Justin už dávno rozloučil a přemýšlel. Nejen o Ennisovi. Tenhle případ ho zajímal víc, než by si dokázal přiznat. Dělal už v nemocnici hodně dlouho na to, aby se dojímal na každou bolestí či ztrátou všech pacientů. Lidé u nich prožívali tolik utrpení, bolesti a ztracených iluzí, že na to byl už připravený. Ne, nebyl bezcitný, jen by to nemohl dělat, kdyby tohle všechno prožíval každý den. Jenže s Ennisem to je jiné. Proč? Protože… žil tady u Liberty Avenue příliš dlouho a možná zapomněl, jak taková veliká láska vypadá. Tady to bylo na denním pořádku, že se někdo s někým rozešel, že se pohádal, že vše je jen pozlátko a třpytky z lesklé koule z Babylonu a vztah trvá jednu noc. Ennis mu připomněl, že existuje pravá láska, i s její hořkostí.
O hořkosti toho Zack věděl až příliš.
Konečně snad už byl jen pár dnů od posledního podpisu na rozvodových papírech. Trvalo to nekonečně dlouho a jeho "milá manželka" ho obrala o víc, než jen značnou část jeho majetku.
Ona ho obrala? On se konečně obral o iluzi, že takhle má jeho život vypadat. Brali se tak mladí a brzy přišly děti a on se ujišťoval, že jsou šťastní a mohou takhle žít. Jenže… Kdesi hluboko v něm se zvedla touha, touha po zakázaném ovoci, touha po muži…
Byl přece doktor, věděl, že homosexualita není nemoc a že jí nemůže ze sebe vyhnat ani zapřít. Předstíral příliš dlouho, že se mu nezrychlí dech, když k němu přijde nějaký krásný chlap, natož když se u něj v ordinaci svlékne. Později přibyly noční exkurze do barů na Liberty Avenue, stál a díval se, toužil, ale neměl odvahu. Vždy raději vycouval. Už si zase lhal. Dal si závazek, že dokud bude ženatý muž, nic se nestane, bude čestný a svou ženu nepodvede. Proto se také chtěl rozvést, protože cítil, že už to dlouho nemůže vydržet. Rozvod se chýlil ke konci a on se začal bát, najednou ta zakázaná cesta před ním byla volná. Co teď udělá? Co má dělat?
Nic, teď ještě nic. Teď se bude soustředit na Ennise. Zvedl se a vrátil se do nemocnice.
Ennisova horečka stále nechtěla klesnout, dnes se dokonce ještě zvýšila. Zack si ustaraně sedl do křesla k Ennisovu lůžku a unaveně ho pozoroval. Přehrával si Justinova slova, snažil se si představit, jak Ennisovi muselo být. Co cítil. V jistém slova smyslu na to byli podobně. Jen Zack neměl to štěstí a nepotkal svého Jacka.
Bylo mu skoro čtyřicet a nepoznal opravdovou lásku, tak dlouho se bál si přiznat jaký je. Rozhodl se, že už nebude na nic čekat. Život je příliš krátký na to, aby ho prožil o samotě. Pohledem zkontroloval všechny přístroje a potom vyčerpáním usnul.
Probudilo ho o pár hodin později sténání. Nejdříve nevěděl kde je, ale rychle se vzpamatoval. Ennis sebou na posteli neklidně házel a horečka byla pořádně vysoká. Rychle přidal do kapačky další léky na její utlumení. Chytil pevně Ennise, aby si neublížil. Nečekal, že tenhle starý kovboj bude mít tolik síly. Ennis ho hravě od sebe odstrčil a dál sebou mlátil na posteli. Vytrhával si kapačku z paže. Nakonec si na něj Zack musel lehnout a pevně mu svíral zápěstí.
Ennis křičel: "Nechte, nechte ho jít! Jacku!" Ennis bolestně zavyl, měl halucinace z horečky nebo se mu jen něco zdálo?
Náhle otevřel oči a díval se do Zackovi tváře, která byla jen kousek nad ním. Pořád sebou chtěl házet a tak ho Zack nepouštěl.
Ennis začal volat Jacka a pak najednou jako by ho uviděl. Po tváři se mu mihl nepatrný úsporný úsměv, ale hlas byl klidnější.
"Jacku, jsem tak rád, že tě vidím… Víš, chtěl jsem ti toho tolik říct, tak strašně moc mi scházíš,… že si to ani nedokážeš představit. Vlastně ty to dokážeš! Jacku," začal ze sebe vyrážet," já jsem tě trápil, trápil jsem sebe, ale tebe mnohem víc, dnes už to vím a vím, že jsem tě měl poslechnout a měli jsme odjet někam hodně daleko. Už vím, jak moc jsi mě miloval, opravdu miloval a chci ti říct, že tě stejně tak miluju i já."
Mluvil už zcela klidně, ale naléhavě, bylo to tak důležité, aby to Jackovi řekl. Už sebou neházel, ale Zack ho nedokázal pustit, dál na něm ležel a napjatě poslouchal ta dojemná slova, která Ennis Jackovi zdá se nikdy neřekl.
Ennis sledoval Zacka svýma překrásnýma hnědýma očima, ve kterých byl ukryta všechna bolest světa, ale i láska a vydechl: "Miluju tě."
A než se Zack nadál Ennis se nadzvedl a vtiskl mu dlouhý polibek.
Bylo to to nejkrásnější, co Zack kdy zažil. Ennisovy rty rozpálené horečkou, přesto měkké a poddajné se vpily do Zackových úst tak přirozeně, jako by tam odjakživa patřily. Ennis ho líbal a Zack nemohl jinak. Pustil Ennisova zápěstí a podložil ruku pod jeho hlavu, aby ho podepřel. Bylo to tak krásné a dojemné.
Jenže Ennis poté, co se jejich rty rozdělily, zašeptal: "Jacku, já už tu bez tebe nechci být, už jsem se vytrestal dost, vezmi mě sebou, vem si mě. Půjdu s tebou třeba do pekla, ale nenechávej mě tu."
Zack nevěděl, co na tohle říct. Proto Ennise objal a řekl: "Musíš, žít! Musíš! Žij za mě, už se netrap minulostí, byl jsem s tebou i přesto moc šťastný, neměnil bych, ale ty už musíš teď své štěstí hledat jinde…" Zack Ennise opět políbil, tentokrát jako loučící se Jack. Pak se Ennis znovu propadl do říše snů a horečky.
Zack dobře věděl, že polibky patřily Jackovi a vděčil za ně té velké horečce, přesto v něm zanechaly hlubokou brázdu citů, které už nešly někam schovat.

Bylo to jako zázrak, Ennisova horečka do rána začala klesat a jeho stav se konečně začal zlepšovat. Pomaličku, ale přece. Zack přemýšlel, jestli konečně zabraly všechny léky, které Ennisovi předepsal nebo za zázračný obrat vděčí tomu, jak se ulevilo jeho duši. Mohl Jackovi říct vše, co nestihl a mohl začít trochu žít. Ale bude to chtít?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 | 27. srpna 2011 v 15:24 | Reagovat

pekne sa to vyvíja :) už sa teším na pokračovanie :o)

2 Pája | 27. srpna 2011 v 18:55 | Reagovat

Krásné, krásné, krásné. Jsem napnutá, jak to bude pokračovat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015