Setkání v Pittsburghu 1.část

26. srpna 2011 v 10:28 | Justinka |  SETKÁNÍ V PITTSBURGHU


Ušila jsem sama na sebe past. Jelikož se nějak nemohu donutit k přepisování povídek z papíru do pc, tak vám sem dám povídku, kterou ještě ani nemám ukončenu zatím mám připraveno asi 5 dílů a budu doufat, že se vám natolik bude líbit, že mě k psaní přitáhnete...


Tento cyklus velmi úzce navazuje na SETKÁNÍ, proto je dobré číst Setkání dříve. Pro ty, kteří jsou líní to shrnu do pár vět, ovšem věřte, že jste o hodně přišli.:-) J.

Brian jede obchodně do Wyomingu a setkává se tam se starým Ennisem del Marem. Spřátelí se a … Ennis dělá horského průvodce Brianovi a Justinovi na jejich dovolené v horách. Přihodí se ale neštěstí a kluci musí Wyoming urychleně opustit. Později zvou Ennise na výstavu Justinových obrazů, které namaloval inspirován touto dovolenou…
A na výstavě se stanou další nepříjemnosti.

Když se Ennis vrátil zpět do sálu, zamířil opět ke kresbám Jacka, cestou mu pár lidí potřáslo rukou za to pěkné představení, ale pak už ho nechali opět si snít nad obrazy. Bylo tak jednoduché vrátit se v mysli tam na Brokeback. A ještě jednodušší do Jackova náručí.
Kdykoliv. Kdekoliv. Stál tam asi dost dlouho, ale najednou ho něco přinutilo se otočit. Otočil se za mužským smějícím se hlasem, který byl tak podobající se důvěrně známému, Jackovu.

Ne, tentokrát to nebyla jeho utkvělá představa, kterých měl za ty léta nespočet, ani halucinace, ani obraz. Tentokrát tam stál úplně živý Jack. Stál a smál se tím svým nezapomenutelně krásným úsměvem dokonce maskovaným stejně střiženým knírkem, který měl, když se viděli naposledy, oči mu radostně zářily a… bože můj, bylo by možné, aby celou dobu Jack žil? O Ennise se pokoušely mdloby. V jeho novém černém obleku od Briana vypadal ještě bledší, než byl, ale nebylo to o moc, protože Ennisova kůže byla jako by z ní všechna krev vyprchala. Byl mrtvolně bílý. Cítil, jak mu srdce bije rychleji a rychleji. Zatmělo se mu před očima a on někam padal. Poslední myšlenka, kterou měl, byla, že Jack žije, celou tu dobu žije… Potom se skácel k zemi.

Nevypadalo to vůbec dobře, Ennis bohužel spadl tak nešikovně, že si při tom rozbil hlavu o jeden z podstavců. Teď tam ležel mrtvolně bledý a z hlavy mu crčela rudá krev. Lidé zoufale uskakovali a volali doktora.

K Ennisovi přiskočil právě chlap, ze kterého měl takový šok. Křikl, já jsem doktor a stáhl si z krku svůj jednobarevný šátek. Rychle zvedl Ennisovu hlavu a přitiskl ho na ránu. To už tam přiběhli i Justin s Brianem. Justin, který znal Jackovu podobu dokonale ze svých kreseb se zarazil a zíral na doktora. Jeho bystré malířské oko si dovedlo Jacka představit i s knírkem a věděl, že tenhle chlap je jeho věrná kopie.
"Myslím, že vím, co se stalo. Omdlel, když vás uviděl," řekl Justin tomu chlapovi.
"Mě? Proč?" nechápal ten další "Jack."
Justin kývl hlavou směrem k obrazům a on se tam podíval. Zíral tam na něj namalovaný chlap jako by mu z oka vypadl.
Bylo to divné, ale neměli na to čas. Popleskal Ennise po tváři a snažil se ho přivést k vědomí.
Když konečně opět otevřel oči, skláněl se Jack nad ním a upíral starostlivě na něj svoje nebesky modré oči.
"Halo, slyšíte mě? Udělalo se vám špatně a rozbil jste si hlavu, jsem doktor Zack Trustworth a vezmu vás do nemocnice…"
Ennis vydechl: "Jacku" a pak opět omdlel.

Během pár minut tu byla sanita, aby s houkáním odvezla Ennise do nemocnice. Justin a Brian chtěli jet s Ennisem, ale doktor je ujistil, že to není třeba. Dal jim na sebe telefon, ať zavolají později nebo přijedou ráno, on se prý obává infarktu a tak musí být provedena některá vyšetření.
Kluci by s Ennisem jeli rádi, cítili se špatně, že ho nechávají v péči cizího chlapa, ale to co je brzdilo, byl šátek, který ještě pořád Zack držel v rukách. Saniťáci nesli Ennise do sanity a Zack šel rychle za nimi a vůbec nevěděl, jak se jim ten zkrvavený cár látky zařezává do myslí a vyvolává tam jejich vlastní nehezké vzpomínky.
Nakonec byli rádi, že se ho Zack ujal a v nemocnici by se teď jen pletli. Navíc bylo třeba se postarat o výstavu. Po skončení se za Ennisem zastaví.

Ennis se pomalu probíral z bezvědomí. Zatím neotevřel oči, ale cítil, že leží v cizí měkké posteli, je svlečený a cítí se divně. Nejen divně, třásla s ním zima, ale jeho tělo hořelo. Snažil se zastavit ten nepříjemný pocit a třes v nohách, ale nedařilo se mu to. Potom si vzpomněl na Jacka. Přes jeho vyprahlé rty prošel jen jako by vzduch, který vytvořil téměř neslyšné šeptání " Jacku".
Ucítil na svém zpoceném čele něčí suchou teplou ruku, ale otevřít oči ještě nemohl. Uslyšel ten příjemný hlas: " Pane Del Mare? Ennisi, jste v nemocnici. Klidně ležte a odpočívejte, spojilo se u vás víc vlivů, proděláváte akutní nápor nějakého nachlazení, proto tak rychle vyskočila horečka, patrně z vaší rychlé změny klimatu, jste z Wyomingu, že?" Ennis skoro neznatelně kývl.
"No a pak jste měl náběh na infarkt. Nebojte se, už jste pod kontrolou, ale chvíli si vás tu necháme a provedeme nějaké testy."

Ennis to nechtěl slyšet, jediné na čem mu opravdu záleželo, byl Jack. Bylo opravdu možné, aby žil? Ne, nebylo. Je mrtvý, už tolik let mrtvý a ty jsi Ennisi del Mare blázen, zatracenej starej blázen, kterej tady zhebne a konečně se dostane k Jackovi. Zakřičel ze všech sil a v tom jeho volání byla taková bolest a smutek a vztek, proč už to není teď hned! "Jacku!!!" tvář se mu skroutila do bolestného šklebu.

Zack o Jackovi vůbec nic nevěděl, jen to, že on sám je podobný nějakému chlapovi, kterého Ennis asi znal. Ta bolest v jeho hlase a výrazu ho zarazila. Přidržel Ennisovi hlavu ve své dlani a řekl: "Chtěl byste někoho zavolat? Někoho tu mít u sebe?"
"Jacka, ale to nejde…"
Zackovi se nad tónem Ennisova hlasu sevřelo srdce.
Potom Ennis opět upadl do milosrdného bezvědomí.


Otevřel pomalu oči a rozhlédl se. Byl v nemocnici, to poznal. Ležel v posteli a byl slabý jako moucha. Horečka s ním zmítala. Měl problém otočit i hlavu, ale když to udělal, znovu ho uviděl.
V křesle u jeho postele spal Jack. Mozek zmámený horečkou začal produkovat takové myšlenky jako, že ten nekonečný úsek života bez Jacka byl jen sen a teď se konečně opět setkají.
Jeho ústa na něj chtěla zavolat, ale nedokázala to, nevyšel ani sten. Vzrušení z toho, co právě vidí, bylo asi přílišné pro jeho oslabené srdce a někde nad ním začaly pípat poplašené kontrolky nějakého přístroje. Zack se náhle probudil a vystřelil z křesla. Skokem byl u postele.
"Ennisi, uklidněte se. Vím, že hledáte Jacka, a že se mu podobám, ale nejsem on. Uklidněte se," držel v dlaních Ennisovu hlavu a začal mu tykat, příjemným hlasem k němu mluvil jako k nemocnému dítěti, "Musíš zůstat klidný, jsi nemocný a já jsem doktor. Posloucháš mě?"
Ennis si konečně mohl Zacka dobře a zblízka prohlédnout a nacházel nepatrné drobné rozdíly. Zackovi oči měly trochu jinou barvu než Jackovi. Neměl ulomený špičák a jinak voněl…
Jeho srdce se pomalu uklidňovalo… nebo spíš umíralo, opět. Tohle opravdu není Jack. Není. Jeho planá naděje zemřela.
Smutně zavřel oči. Aniž by to věděl, tak mu z nich začaly téct slzy. Veliké slzy zklamání. Došlo mu, že Jack už s ním vážně nikdy nebude a on tu bude muset zůstat opět sám. Už nechtěl, už nemohl. Bývalo mu už daleko větší ouvej, ale tentokrát… Chtělo se mu zemřít.
Slyšel doktora říkat, že jeho přátelé sem za ním zatím nemohou pustit. Bylo mu to jedno. Nechtěl se už nikdy vzbudit. Slzy mu stále tekly po tvářích a bylo toho na něj nějak moc. Propadl se do chmurami obtěžkaného spánku.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pája | 26. srpna 2011 v 15:15 | Reagovat

jé to je smutný :-( Napnutě jsem čekala, že to Jack bude. No, jsem zvědavá jak to bude pokračovat. Čekám a těším se. :-)

2 alice | 26. srpna 2011 v 15:44 | Reagovat

konečně :-)

3 Karin | 30. října 2016 v 22:26 | Reagovat

Již jsem to četla ale moc ráda si to přečtu znovu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015