PRO NĚJ část 4.

1. června 2011 v 18:02 | Justinka |  PRO NĚJ


















I když se mi už nějakou dobu zdálo, že nad jejich rájem se objevují mráčky, pořád to mohly být jen malé přeháňky na jasné obloze…
Nebo taky ne.
Jako když jsem ho potkal u Woodyho, v náladě, která až nebezpečně připomínala zapíjení žalu do otupělosti…

Ale pak.
Pak jsem ho uviděl. Jo, občas jsme se potkali, ale tohle bylo naprosto speciální setkání, které mi přineslo klid do duše. Klid a naději. Zoufale trapnou a štěstím zpívající naději, za kterou jsem se styděl i sám před sebou… Protože mi stačil jeden pohled a věděl jsem, že se situace změnila a teď, teď už není s Ethanem.
Byl v zadní místnosti Babylonu a šukal nějakého kluka. Musel jsem se usmát. Věděl jsem, že tohle by mu jeho věrná láska s Ethanem nedovolila.
Takže je konec.
KONEC!!!


Nechtěl jsem na něj zírat, a stejně jsem se musel postavit poblíž, snažil jsem se dívat jinam, ale nemohl jsem.
Bože jak já miloval výraz jeho tváře v podobných chvílích, ty hladové oči, touhou zvážnělou tvář ženoucí se k rozkoši, ačkoli jeho pohyby mohly být pomalé, pootevřené rty bezděčně vypovídající o jeho slasti, zvoucí k tomu, abyste je uchvátili a už nikdy je nepustili v bezmocně a slastně brutálním plenícím polibku …
Naše oči se setkaly a už se nerozdělily.
V těch jeho jsem četl jak v otevřené knize, ten pohled, kterým říkal, že to sice nejsem já, s kým právě souloží, ale jako bych byl, to jak nemohl uhnout očima, protože chtěl vidět moji tvář, našel jsem v nich potvrzení toho, že i on cítí podobnou touhu jako já, že ani on nedokáže, ať už to dělá s kýmkoli, zapomenout, že v dotecích kohokoli cítí mě, moje ruce, moje tělo… a… Nelíbal ho… Kurva ta naše stará úmluva… Jeho oči mi vše pověděly. Vždycky byl tak snadno průhledný.
Doufal jsem, že moje tvář zůstala pokerově nečitelná. Doufal jsem, že z ní nemůže vyčíst tu touhu po něm.
Ještě ne.
Ještě chvíli ne.


Láska je shit.
Něco jako pravá a dokonalá láska neexistuje, všechno jsou to jen kecy, sladký řečičky a ve finále jde jen o jedno - dobře si zašukat…
První noc v Babylonu po rozchodu s Ethanem… a já přemýšlel jako Brian… Kurva!
Díky Ethane, tos mě naučil ty, to co se nepovedlo Brianovi, se povedlo tobě…
Pořád se mi vracelo Brianovo jméno…
Fuck off!
Nechtěl jsem na něm myslet. Ani na Ethana, na žádného z nich.
Chtěl jsem jen… Být…
Tak jsem si našel pěkného tricka s hladkou pletí a pevným zadkem, ochotného a povolného, takového, co mi v rukou tál jako máslo a hezky pomalu jsem ho v backroomu ojížděl… Bez zbytečných slov, co stejně nemají cenu.
A pak přišel on.
Jak překvapivé že? Potkat Briana v backroomu Babylonu. Shit!
Proč ale šel zrovna do týhle části? Proč si stoupl jen kousek ode mě?
Proč se na mě tak díval s tím svým typickým nečitelným výrazem?
Byl jsem down, úplně na dně. Chtěl jsem si jen bezproblémově zašukat, nic víc! Tak proč sem leze?
Přijde sem, postaví se kousek vedle a…
A po téměř nekonečné době se na mně dívá tak jako kdysi, tím pohledem, který měl vždycky, když jsem se pod ním svíjel…
Tím pohledem, který jsem tak dobře znal a nikdy úplně nepochopil.
A vrací to zpátky.
Touhu a potřebu.
Díval jsem se mu do očí. A náhle jsem strašně chtěl, strašně potřeboval, aby… Aby věděl, poznal, cítil, že… Že s každým, s kým jsem byl, s Ethanem, i s tímhle trickem teď, cítím jeho…
Jeho ruce, jeho tělo, jeho vůni…
Pod jeho pohledem, v té podivné moci jeho očí, jsem byl náhle zase s ním. A bylo to - správné. Bylo to tak, jak to má být…
Všechno okolo zmizelo, všechno to, co byla jen trapná náhražka, zbyl on. Jen on. A já si uvědomil, že s ním jsem pokaždé byl, s ním, ať už jsem to dělal s kýmkoli.
A orgasmus, ke kterému jsem se nezadržitelně řítil, patřil taky jemu.
Protože…
Protože jsem BYL jeho. Vždycky…
Fuck!
A tak jsem se do jeho očí díval… celou dobu…




Uběhl měsíc…

Hulil jsem jako fabrika, dělal jen to, co bylo nezbytně nutné, a byl v depresi. Dokonce i Daph jsem lezl na nervy. Nebo se mi snažila pomoc, jenže mě nebylo pomoci. Byl jsem si stoprocentně jistý, že se asi brzy zblázním.
Měsíc jsem tam ležel a snažil se na něj nemyslet, ale nefungovalo to. Dokonce se mi o něm zdálo! Daph mi radila pohnout se, jít dál, zapomenout na Ethana.
Na Ethana? Na toho jsem zapomněl s úderem zaprásknutých dveří jeho bytu, jsem natolik inteligentní, abych se trápil jen pro věci, které mají cenu.
A já si po té noci v Babylonu uvědomil, co mělo cenu. Co bylo správné a co ne, koho jsem miloval a s kým jsem měl být… kam jsem patřil, ke komu… Jenže tady moje teorie selhávala…
No nebylo pravděpodobné, že by Brian přijel a vzal si mě zpět. Ne, ani kdybych se omluvil, vrátil, plazil po kolenou, žebral a sténal. Vsadím se, že by mu bylo jedno, i kdybych se zabil.
Udělal jsem největší a nejpitomější chybu mého stupidního ubohého života! Co, proboha, s tím?
Daph mi navrhla šílenost, prý ať to udělám jako ona na střední…
Jenže Daphniina láska byla… No nic, ale její nápad nebyl úplně špatný, a kdybych ho nedělal tak šíleně okatě jako ona… Tonoucí se stébla chytá… A já se chytil jejího šíleného nápadu.


Jasně, že bych to nedělal tak hloupě jako ona, jsem přece umělec, no ne? V mé hlavě začaly vířit myšlenky. A od nich byl už jen krok k činům…

Ani to nebolelo a navíc to bylo sakra přínosné, pro mě, pro školu, pro společnost a nakonec i pro pana Kinneyho. Pro toho dokonce dvakrát. Já, jakožto nejtalentovanější student budu dokonalým internistou v jeho oddělení a on bude mít větší naději, že mu dříve vrátím peníze, které za mě platí. Usmál jsem se. Dokonalý plán. Nemohl zklamat.

Vše jsem zařídil a stačilo už jen nastoupit. Byl jsem nervózní. Všichni ke mně byli přátelští, ale já čekal na to jediné, až potkám Briana. Co udělá?

Nakonec se stalo. Koukal opravdu překvapeně, když jsem mu tiskl ruku a říkal, jak moc mě těší ho poznat. Obratem si mě pozval do kanceláře.
Najednou jsem byl klidný.
Já fakt klidně vysvětlil Brianovi, jak jsem se sem dostal a jak práce tady nemá s ním nic společného. Hodí se mi to do mého životopisu, naučím se plno věcí...
"Uč se někde jinde."
"To není fér," ujelo mi, jako bych byl malej rozmazlenej spratek. Zopakoval jsem, že jsem byl přijat na základě svých kvalit a nemá to s Brianem nic společného.
"Myslel jsem, že budeš mít radost," chtěl jsem poukázat na to, jaký budu úspěšný, ale Brian mě dostal. Odkopal se přede mnou dokonale. Vadilo mu, že uvidí můj obličej každý den? Kdybych mu byl lhostejný, nevadilo by mu to. Takže… takže tu něco pořád fungovalo… Naděje se mi zatetelila v hrudi…
Teď už jsem si věřil a s výrazem na tváři jako by mě to opravdu mrzelo, jsem řekl: " Neměl jsem tušení, že náš bývalý vztah pro tebe je stále takový problém." Koukal jsem jako smutné štěňátko. Jo, bylo to ode mě rána pod pás, já vím. Ale zoufalá situace si vyžaduje zoufalé činy. A já zoufale chtěl… Jeho.
"Kdo říká, že je to problém? Kdo říká, že jsme vůbec nějaký vztah měli?" odpověděl mi s arogantním úšklebkem. Byl tam, kde jsem ho chtěl mít.
Pokrčil jsem rameny.
"Potom nevidím jediný důvod, proč bys měl něco namítat, proti doplnění mého vzdělání… za který platíš!" tentokrát jsem neudržel tvář já a ušklíbl se radostí nad tím, jak se mi to povedlo.
Jo, vtáhnul rty dovnitř, jako to vždycky dělá, sklopil oči a pak řekl: "No, jen… nečekej nějaké zvláštní zacházení."
"To jsem nikdy nečekal." Přímý pohled, tak věcný a nezúčastněný… Pcha! Chtělo se mi zařvat radostí, ale tentokrát jsem se udržel, alespoň k toaletám.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pája | 1. června 2011 v 18:37 | Reagovat

Zase jsem tu první, nemohla jsem se dočkat :-D
Dokonalost :-) Scéna v kanceláři nemá chybu, lepší než v seriálu :-)

2 Justinka | Web | 1. června 2011 v 19:43 | Reagovat

[1]: Lepší? :-D Tak to je opravdu pochvala, díky. 8-)

3 keishatko | E-mail | Web | 12. července 2011 v 14:22 | Reagovat

pekne s ním vybabral...len tak ďalej Justin

4 Karin | 30. října 2016 v 22:03 | Reagovat

Chytrý Justin jen tak dál. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015