Haha, chtěla jsem tento článek zařadit k tématu týdne Pohádky, ale ono už dávno není:DDD Asi bych právě potřebovala ten stroj času, který tématem týdne je. Jen mě inspiroval nerrti a ano, opravdu jsem byla po jeho článku vzorná a doufám, že mi to vydrží, jen jsem si hodně naběhla, protože tak jako já čtu dceři, tak ona čte v rámci cvičení mně a zrovna čtou Broučky (kdo neví, tak je to hóóódně náboženské a tak jsme se dostaly k děsivě předlouhé debatě na téma víra, Bůh, lidé co věří a proč my nevěříme, alespoň to máme za sebou, i když vím, že se to asi bude opakovat, ještě vícekrát)
Tak jak se vám vyvedl víkend?
Jak jste strávili celý minulý povídkový týden? Doufám, že jste si to patřičně užili a i když jsem remcala na človíky z Daily slash, kvůli komentů, stejně jim patří dík zato, že mi tak hnuli s návštěvností.:D
Ale musím se přiznat, že mi dělaly velkou radost vaše komentáře... Nelenila jsem a pro ty, kteří pravidelně komentují, však vy víte moc dobře koho myslím (že Pájo a Sambo:-)) jsem vyrobila něco jako Oscara za komentáře. Takže díky vám za vaše komety!


Nebylo jim co závidět, ve 30 stupňovém vedru z nich pot tekl proudem pod parukami, těžkými hábity, železnými košilemi a brněním, na kterém by se dalo upéct vajíčko. Ve škorních jim čvachtal pot a meče byly čím dál těžší a to ještě nebyli u konce svého putování s císařskými klenoty...
Jelikož musel pan Čech, jakožto císaž promluvit se svým poddaným lidem, jeho družina si mohla na chvilku odpočinout a tak jste mohli spatřit dámy kouřící cigarety, šaška cpoucího se koblížkem a pak...
No je vám jasné, že se tady nevykecávám jen tak, že ano!
Stála jsem s dcerou nedaleko dvou zbrojnošů. Byli to pěkní vysocí kluci, jeden s vouskama a jeden bez a jeden v brnění a jeden v kůži, zato s koženou kápí na hlavě. Ovsem ten v brnění na tom byl asi o poznání hůř, protože vlastnil i z kovových plátků sestavené rukavice, no prostě se jistě vařil zaživa. Na jedna té rukavici se mu rozepla přaska a on neměl šanci si to sám zapnout, požádal proto kamaráda a ten mu jí ochotně upravil. Stáli proti sobě a dívali se na sebe, to mě zaujalo, moje zvrácená mysl zasažená slashem viděla trochu víc, než v tom bylo. A pak po chvilce se znovu ten bez brnění otočil dozadu na svého kamaráda a přes provolánání slávy císaři jsem nemohla slyšet co mu říkal, ale vypadalo to jako něco, je ti vedro, viď? a naprosto něžně ho pohladil po tváři. Byl to jen okamžik a přitom to bylo tak neskutečně hezký. I kdybych chtěla tak to nestihnu vyfotit, za chviličku už zase vzorně stál před svým druhem a poslouchal císařovy projevy (stál tam jako by ho chránil, i když byl trochu menší a míň mohutnější, než druhý zbrojnoš) Moje strdce se zatetelilo. Jistě mohli to být milenci a já viděla něžný projev jejich lásky a mohli to bý kámoši a ten první si z něj jen dělal legraci a "hrál" starostlivou mamku... každopádně to byl můj queer zážitek z nedělního odpoledne. A jaký byl ten váš? :-)
Když jsme u podivných myšlenek, tak na sebe prásknu, že jsem včera pozdě v noci dočetla tu povídku o dr. Housovi a Wilsonovi (jak napínavé!!!) a právě v televizi běžel nějaký americký erotický film, nebudu se pídit co to bylo, za to mi to nestojí, ale na chvilku jsem si na jeho přání sedla k manželovi a koukala. Podotýkám ještě jednou erotický, né porno. Taky v televizi, že...
Hlavní hrdinka se nějak zapletla s nějakou ženskou a řeknu vám, že teda kam se hrabaly na Lindysay a Mel, bože ty holky byly příšerné, to jim snad nemohli ty chlapi baštit??? Lepší polibky dával už i Hal Sparks! Raději jsme mazali spát
No nic!
Tak už jsem se vyžvanila, hned je mi lépe. Teď se mi bude nádherně žehlit :-)
Vaše Justinka



Mel a Lindz jsou nejlepší!! :)
Jinak k té víře... Je mi to jedno, jsou to tvé děti, já být ovšem tátou, tak se své dítě nesnažím příliš ovlivňovat ohledně víry. Názor si udělá samo, je vnímavější než dospělý člověk, stačí je jej nevychovávat ve fanatické zaslepené víře a směrovat správným směrem. :) Možná je to tím, že já sám úplně bez víry nejsem. Jasně, křesťan nejsem, ale že bych mohl říct, že "nevěřím" to ne. :)