WHISKY

19. května 2011 v 19:34 | Justinka |  Povídky na jeden zátah

Whisky

Varování: 15+

Díl 308 - Justin se vrátil do Babyonu, aby byl Brianovi pořád na očích, ten ho ale od sebe odpálkoval

Emmet:

Středeční noc v Babylonu bývala dobrá. Všichni se už vzpamatovali po víkendu a do dalšího bylo daleko. Tak se každý snažil trhnout, co se dá. I já. Všude kolem mě byli opět celí nažhavení kluci a já si to užíval, jak nejlépe jsem mohl.
Můj plamen plál jasně.

Když jsem poslušně a nadšeně cupital ke vchodu do zadní místnosti s mým dalším objevem, jedním okem jsem na baru zahlédl Briana s Justinem. Usmál jsem se a v mé hlavince bleskla naděje.

Že by se něco dělo? Že by návrat?
Když bleskla naděje ve mně, co teprve v tom děcku? Brian nebyl zrovna ten nejlepší přítel. Brian nebyl vůbec přítel. Přesto ti dva k sobě dokonale pasovali. Jak by řekla moje teta Lula: "Jako prdelka na hrnec." A rčení o zadku nebylo úplně od věci.
Pak už jsem ale raději začal myslet na svůj zadek.
A co se s ním teď bude dít…

Když jsem se za hodnou chvíli vynořil z temných zákoutí místnosti rozkoše, našel jsem u baru pouze Justina. Zatoužil jsem po mém oblíbeném Cosmu a tak jsem se k němu připojil.
"Jé Emme…t..e, dáš si…ssssss mnou?"
Cítil jsem silnou vůni whisky a zapomněl jsem na cosmo. Rozhodl jsem se dostat Justina domů. Měl dost.

Jak se mu to povedlo? Zlít se za takovou chvíli?
Mrkl jsem na hodiny. Ups, nebyla to chvíle, byl jsem zaneprázdněn víc jak hodinu. Jestli do sebe celou tu dobu lil panáky, tak je div, že stojí.
"Ouuu, pomalu s tím," kvílel jsem, prakticky jsem ho musel sebrat z parketu, když opustil barovou stoličku a poroučel se k zemi. Tak to jsem se netrefil. Nestojí.

Chytil jsem jeho malé, hubené, ale pěkně tvarované tělo. Opřel ho o sebe a snažil se prodrat k východu.
Ted jel už také domů a tak nás hodil k bytu Justina a Daphne. Justin si celou cestu cosi mumlal, ale nerozuměli jsme mu ani slovo. Tedy jediné co se dalo zachytit bylo "Brian".

Vytáhl jsem Justina z Tedova auta a poslal ho domů. Nebydlel jsem daleko a tak jsem řekl, že až ho uložím, půjdu pěšky. Opřel jsem Justina vedle dveří a snažil se z něj vymámit klíč.
Nakonec jsem to vzdal a rozhodl se ho prohledat. Začal se chichotat jako školačka, že ho lechtám.
"Zlato, nemusel bych těl lechtat, kdybys mi dal klíč."

Justin se ještě pořád culil, ale já už věděl, že jeho těsné kalhoty žádný klíč neskrývají. Co teď? Vzbudit Daphne? A možná taky celý dům? Přehodil jsem si Justinovu ruku kolem ramen a vydali jsme se ke mně. Alespoň trochu vystřízliví. Chladný noční vzduch ho trochu probral a on už celkem ochotně šel. Přesto si nepřestával mumlat.

Dal jsem ucho až k jeho rtům a konečně porozuměl, co říká.
Litoval svých činů, litoval se, litoval toho, že už ho Brian nikdy nebude chtít…
Posadil jsem ho doma na gauči a připravil deku, láhev vody a dva aspiriny. Bude je ráno potřebovat.
Potom jsem si k němu sedl a snažil se mu říct, že tu ráno asi nebudu, mám práci, ale ať si klidně vezme snídani a jen zaklapne dveře.

Podíval se na mě, jako bychom se ten večer viděli poprvé. Vypadal najednou jako malé vyděšené štěňátko, které hledá úkryt. Vzal jsem jeho ruku do svých a zeptal se, co se stalo. Jeho oči se rozšířily a začaly se naplňovat slzami.

"Nechce mě, on mě už nechce. Odpálkoval mě jak dotěrný hmyz. Už mi nedá další šanci. A to jsem si myslel, že když k němu nastoupím, tak se k sobě…třeba… vrátíme?
Popotahoval a z očí mu tryskaly slzy. Bylo v tom tolik bolesti. Cítil jsem tu touhu po Brianovi přímo hmatatelně. Jeho záchvat pláče nabíral na obrátkách a tak jsem ho objal a něžně ho kolíbal na své hrudi. Hladil mu záda a utěšoval ho.

"Chtěl jsem s ním jít na panáka… a pak tancovat a… a aby to bylo jako dřív a líbat ho, tak moc mi chybí…"
"Šššš." Tiše jsem na něj mluvil, aby se uklidnil.
"Honey, zasadil jsi Brianovi tvrdou ránu přede všemi a to chce čas. Dej mu čas, aby si mohl uvědomit, jak moc mu chybíš ty. Jsem si jistý, že mu scházíš, ale jeho hrdost se s tím musí chvíli poprat. Nemůžeš čekat, že tě jen co si vzpomeneš, přijme zpět do své náruče a vystaví ti v Babylonu piedestal s nápisem "ten, který může jakkoliv orat s Brianem Kinneym". Dej mu čas a buď trpělivý…"

Nevím, co z toho Justin vnímal, možná jen zvuk mého uklidňujícího hlasu. Ale přestal brečet, popotahovat. Jeho mokrá tvář ležela na mé hrudi.
Zašeptal: "Ty jsi na mě tak hodný, Em. Tak hodný!"
Zvedl se a dal mi přátelský polibek. Dělali jsme to pořád, dávali si pusu na přivítanou, na rozloučenou, byli jsme jako rodina.

Ale najednou to bylo jiné. Justin v tich polibcích pokračoval. Cítil jsem, jak jsou jeho rty horké, vonící po vypitém alkoholu a slané od slz, které ještě před chvilinkou proléval kvůli Brianovi.

Byl jsem tak zmatený a odtahoval jsem se od něj. Ne, tohle nesmíme, je to můj přítel. Snažil jsem se ho zkrotit, ale on šel dychtivě za svým cílem. Přitáhl si mě s takovou rozhodností, kterou jsem nečekal, jeho šikovný jazýček mi pronikl do úst a nádherně mě laskal. Podlehl jsem. Tohle se nedalo vydržet.
Ať mě třeba Brian zabije, ale já jsem musel. Začal jsem ho líbat zpět a on spokojeně zamručel do mých rtů. Bylo to tak krásné.

Kolikrát budu mít ještě tu šanci okusit tahle talentovaná ústa? Patrně nikdy. On přece vždy bude chtít Briana, ale kdybych byl top, tak Justin by byl můj splněný sen. Vždycky se mi moc líbil, mám pro něj slabost. A teď tu sedíme a líbáme se. Jeho paže mě táhnou na opěradlo gauče. Leží jakoby pode mnou a slabounce sténá. Líbám ho vášnivě a přemýšlím, co bude dál, ještě chviličku a přestanu myslet vůbec.
Jeho tělo se ke mně vláčně vzpíná. Polibek, který byl původně hladový se proměnil v něžné laskání a najednou jsem si uvědomil, že Justin…spí.
Usnul. Usnul se slabým úsměvem na tváři a pootevřenou pusou. Políbil jsem ho na čelo a přikryl dekou.

"Děkuji ti, Sunshine." Byl to skvělý a úžasný dárek od tebe, ale já si ho nechám navždy zabalený ve svém srdci.
Myslím, že ráno budeme oba rádi, že se nic víc nestalo.

Potkali jsme se druhý den v jídelně. Koukal se na mě úplně bez života a omlouval se, jestli mi způsobil nějaké problémy.
Bože, on si nic nepamatuje? Zalapal jsem po dechu, ale pak jsem byl rád. Bude to moje malé tajemství.
Objal jsem ho a zašeptal: "Ne ne, žádné problémy, zlatíčko."
Usmál se.
"Kromě toho, že mi dnes padá všechno z rukou? Příšerně mě bolí hlava. Už nebudu nikdy tolik pít."
Mrkl jsem na něj, ale v duchu jsem doufal, že to dodrží, nemusela by se najít taková okouzlující královna, která by se udržela. I pro takové je hodně těžké odolat Justinovi.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 alice | 19. května 2011 v 19:59 | Reagovat

MILUJU TO!
tohle je TAK NÁDHERNÝ!!!!
DOKONALÝ!
strašně se mi to líbí, jsi čím dál lepší....
kurnik nenapadá mě zádný slovo, co by to vystihlo...
a jde to i bez sexu :-)

2 Justinka | Web | 19. května 2011 v 20:25 | Reagovat

[1]: Děkuju, ale je to tvá zásluha!!!:D
Jde, ale jen bez Briana, s ním bych se neudržela. ;-)

3 T.P. | Web | 19. května 2011 v 20:48 | Reagovat

Já nemůžu nic víc než jen souhlasit :). Ještě jsem nečetla povídku z pohledu Emmetha a je to dokonale vystižené :D! Dál, dál, dáál! :P :D

4 Justinka | Web | 19. května 2011 v 20:55 | Reagovat

[3]: Tak to máš nedostatky, já už jednu mám. Jmenuje se Svařené víno a nekončí usnutím. ;-) Emmet se mi prostě líbí. :-P

5 Achája Eressiel | Web | 19. května 2011 v 21:17 | Reagovat

Tak tohle mě totálně rozhodilo. Prostě sladký a infantilní Emmeth:D

6 Pája | 19. května 2011 v 22:19 | Reagovat

Nádhera. Třetí serie je moje nejoblibenější :-) A Emmet je miláček :-P

7 samba | 20. května 2011 v 6:44 | Reagovat

Tak i já jsem podlehla kouzlu QAF a zároveň i tobě.Co jsem tady pročítala ,jsem nadšená,okouzlená a moc těšící na další. :-P

8 T.P. | Web | 20. května 2011 v 20:23 | Reagovat

[4]: Okey, doplním nedostatek :D! Emmeth je princezna ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015