PRO NĚJ část 2.

30. května 2011 v 17:34 | Justinka |  PRO NĚJ







Ethan… Tak hrozně jsem chtěl, aby to tentokrát byla ta pravá láska se vším. Taková, o jaké jsem snil. Před Brianem. Protože s ním jsem pak dopadl tvrdě na zem.
Nemyslím jenom věrnost, ale to po čem zamilované srdce touží. Vyznání, důkazy lásky, být partneři, vždy a za každých okolností, stát při sobě a vědět, že ten druhý je tu vždy pro vás, jen pro vás…

Doufal jsem, že s Ethanem to tak bude. Že ten výjimečný pocit, který jsem pořád hledal se dostaví.
Nebál jsem se, že zatím nic takového necítím… Jsme spolu krátce, ale jistě to poznám… On je tak romantický. Nezajímá mě, že nemá ani penny navíc, on mi to umí vynahradit jinak. Pořádá noční koncerty jen pro mě, věnuje mi skladbu, hýčká mě a rozmazluje. Zdá se mi jako bych začal znovu žít…
Ovšem, nejsou tu jen příjemné stránky, někdy dokáže být…

Flashback:
Překvapeně ke mně vzhlédne, když říkám Daph, že já příští ročník vypouštím. Konec školy. Dívá se tak nechápavě a jaksi lhostejně, když Daph vyšiluje…
Netuší, jak moc je mi to líto, jak moc jsem to chtěl, jak mi jde celý můj sen do háje? Ale přece mám nějakou hrdost, ne? No spíš mi nic jiného nezbývá.
"A kdo ti platil školu?" ptá se hloupě. Podívám se na něj a on pochopí. A … Proč mám ten neodbytný pocit, že mu to vadilo víc, než že školu nedodělám?????
Ale je tak sladké, že to chce jít se mnou řešit do kanceláře školy, i když nemůže udělat vůbec nic.
Na rozdíl od…
Briana.
Ten udělal a to jsem ho nežádal. Stejně to ale musím odmítnout.
Má nechápavý výraz, který tak dobře znám… Pan Brian Kinney nechápavý…
Prý Deal is Deal,
Bože děkuji, tedy vlastně ne.
Briane díky, můj sen se nerozplyne.

Je to neskonale divné. Lidé na televizní obrazovce si vyznávají lásku, zní miluji tě, líbají se a já…
Odcházím. Odcházím s důkazem, jak velké má Brian Kinney srdce, s důkazem, že na mě myslí, že…
Podporuje své investice? Jak by jistě řekl on. Nechápu ho…
Jenže… Brian mi nepomáhá jen se školným, ale vůbec se uživit, ta jeho pětistovka za plakát ke Carneval Center nám opravdu vytrhla trn z paty.
A pak…
Jak si mohl někdo myslet, že bych nepomohl já jemu s tím neuvěřitelně odporným spratkem od jeho povedené sestřičky? Jak mohl někdo uvěřit obvinění toho parchanta, že ho Brian chtěl zneužít???? Zdálo se mi to neskutečné. Tak jsem udělal, co jsem musel…
A přinesl jsem mu jeho náramek…

Byl jsem přece šťastný, byl jsem šťastný, byl jsem kurva šťastný, tak proč, když jsem tam stál a vázal mu ten náramek zpět na zápěstí, jsem tak moc chtěl, aby mě políbil, ale on mi připomenul, že bych měl už jít.
Jistě.
Půjdu.
Zpět ke své velké lásce…
Ethan se soustředil na cvičení spoustu hodin denně, a když necvičil, tak se se mnou miloval nebo mě chtěl vytáhnout za svými podivnými přáteli, kteří se hodiny bavili o ničem. Nebavilo mě to, tak moc mě to nebavilo. S Brianem jsem nemusel snášet takové kecy. Snobské řeči o hovně. Na nic si nehráli… Tam jsem byl Justin, ne jen hezkej milenec, co je asi super sladkej, ale nic víc, jak mi naznačil jeden z Ethanových "přátel". Tak jsem spustil "Brianovskou" vyřídilku a bylo…
Raději jsem byl s Ethanem sám. To byl rozkošný a jen můj.
Jenže, jeho soutěž se blížila a on byl čím dál víc nervózní. Musel vyhrát, tak moc na to dřel, chtěl být nejlepší, chtěl hrát jen pro mě a pak…
Nevyhrál.

Kdyby se nestyděl, plakal by, ale zjevil se tam ten chlápek, Glen, se svým skvělým návrhem, vypadalo to báječně, až do chvíle, kdy jsem se dozvěděl, jaké jsou podmínky. Nesmím existovat! Zatřásla se pode mnou zem.
Jak Ethan zareaguje? Co udělá? Jak to zvládneme? Bál jsem se.
Ale on to hrdě odmítl a já…
Já jsem byl tak hrdý a šťastný…

Tak pěkně jsme spolu vycházeli, já mu sem tam něco dohodil, abych s ním byl v kontaktu, on mě vytáhl z pěkného rodinného skandálu.
Bože, to byly sračky, co ten spratek o mě nakecal… a… jak rychle tomu všichni uvěřili!!!
Ale zjevil se Justin, který dokázal nedokázatelné… Znal jeho historii a vyvrátil slovo proti slovu…
A přinesl mi můj náramek…
Bože, já jsem se asi dokonale pomátl… Ale… Když jsme proti sobě stáli ve dveřích, měl jsem co dělat, abych ho nechytil a nestrhl do náručí…
V ten okamžik jsme si zase byli blízko, podivně blízko, jinak blízko než předtím, snad proto, že on zachránil zadek mě…
Náhle to nebyl jen ten zajíček, co potřebuje chránit… viděl jsem ho jinak, jako dospělého… A - bože - bylo to snad ještě horší, v tu chvíli, kdy mi připevňoval náramek… byl u mě, jeho vůně, jeho teplo… Musel jsem to říct, poslat ho za jeho "pravou láskou", jinak nevím, co by se mnou ty emoce provedly…
A nejlepší bylo, že se mu snad ani moc nechtělo…
Nebo si jen něco namlouvám? Oblbuju snad sám sebe jako nějaká romantická lesba?
Kurva.
Tak… Platil jsem mu školu, byli jsme schopni komunikovat a dokonce se kluci usmířili a vrhli se na pokračování Rage. Co víc si přát?
Přece důkaz. Důkaz pravé lásky, která to podle Justina jistojistě je. Důkaz toho, že je v pořádku, že ho nic nezraní, že ten fidlal jen nevyužívá jeho slabostí…
Proč se nepřesvědčit?
Jako by mé myšlenky byly obratem vyslyšeny.
Debbie mi významně sdělila, že alespoň někdo na světě je tak pitomý, aby obětoval svou těžce vydřenou kariéru, aby polechtal jedno zamilované ego.
Ach ano, Briane, styď se…
Pche… Není nic šlechetného být chudý, sdělil jsem jim a odkráčel na schůzku se Stockwellem, ze kterého jsem hodlal vytěžit, co se dá.

Ach, velké gesto lásky. Justin se musí tetelit blahem.
Jistě. A Ethan bude pro svou lásku hrát na rohu jako cvičená opice, i když má třeba na víc. Měl by pochopit, že tohle nemá cenu. Měl by pochopit, že takhle táhne dolů i Justina. Měl by si vyzkoušet on sám tu sílu lásky. Vždyť si může potom Justina prosadit, ale to by musel začít a nechtít být stále jen na ulici. No, tak budu tak laskavý a ukážu mu cestu…

Vemlouváním mých myšlenek do cizích hlav se živím, takže jsem věděl, že se nějaké semínko z našeho rozhovoru zaseje do jeho hlavy. Namlouval jsem si, že je to jen moje malá hra, která prověří jejich ohromnou lásku, ale někde hluboko, odpusťte mi ten výraz, v duši, jsem doufal, že se ukáže i něco víc, než jen jejich… "láska".



Už když jsem vcházel do Ethanova bytu (nikdy jsem si nezvykl myslet na to jako na domov) připadal jsem si divně. Nevěděl jsem proč. Byt vypadal nádherně, plný svíček a dobrého jídla a drahého vína.
"Co oslavujeme?"
"To že se milujeme a jsme spolu,…"
Na to jsem se rád napil.
"Ať se stane cokoliv?"
"Co by se mělo stát?"
"Podepsal jsem tu smlouvu."
Aneb jak rychle ukončit mé sny…
Víno mi zaskočilo v krku. Podepsal tu smlouvu, která říká, že nesmíme být spolu, nesmíme být pár, nemůžeme společně na veřejnosti sdílet jedinou radost nebo i prohru? Nechtěl jsem tomu věřit. A ještě víc jsem nemohl nepoznat Brianovu větu o tom, že není šlechetné být chudý. Ethan jí řekl jen tak mezi řečí…
Kurva… Proč to Brian udělal? Proč mu to řekl? Co nás teď čeká? Skrývání a lži? Ne, ehh… prý to bude dobrodružství.
Cože? Dobrodružství? Jaké dobrodružství? Být jen tajná, nechtěná špinavá záležitost, o které se nemluví????
Kam se poděl ten statečný a čestný kluk, kterého jsem se s obavou v hlase ptal, jak to zvládneme a on řekl: "Společně, protože to nepodepíšu."
"Jsi si jistý? Je to tvoje velká šance," ještě jsem to zkusil, i když jsem se odpovědi bál.
"Taky je to můj talent, moje tvrdá práce, můj život, moje rozhodnutí a můj kluk!"
Jak jsem ho v tu chvíli miloval! A teď?
Byl jsem naštvaný a zklamaný, ale rozhodl jsem se ještě zjistit, zda se situace nezmění nebo se nestane zázrak.
Sny se nepouštějí snadno… Další možnost byla, stáhnout ocas a odtáhnout žít sám. K velkému zadostiučinění všech. Chtěl jsem přece velkou lásku a té je třeba také něco obětovat, ne? Tak se, kurva, Justine snaž!

Zatím jsem ovšem potřeboval upustit trochu páry a to přímo do Brianovy tváře. Našel jsem ho lehce, byl tam kde vždycky. Vyhodil jsem kluka, který u něj klečel. Brian vypadal, že je mu úplně jedno co provedl. Dokonalý, krásný, sjetý a nedouspokojený Brian Kinney…
Kupodivu jsem nekřičel, spíš jsem syčel, přímo do té jeho dokonalé a chladné tváře, syčel jsem slova, která mě samotnému zněla směšně, obviňoval jsem ho z Ethanova rozhodnutí…
Klidně se na mě díval a pak řekl:
"Myslíš, že někdo obětuje celou svou kariéru kvůli kusu blond zadku?"
NE! Věděl jsem, že ne! Iluze se rozplývaly a já byl … Kurva, rozčarovaný, nešťastný, potřeboval jsem si to vybít, ale narazil jsem…
Na Ethana jsem nemohl, to by mohl být i konec, a Brian se mi ledově vysmál do tváře...
A s klidem popošel o kus dál, kde k jeho rozepnutému poklopci ochotně přiklekl další trick…
BOŽE!

Měl jsem se cítit skvěle, měl jsem pravdu… Fidlal neobětuje svoji kariéru kvůli lásce k Justinovi… Na to se viděl příliš skvěle, vnímal to jako ztrátu pro lidstvo, pro které byl on přece takový dar…
Pro lidstvo možná, ale ne pro Justina… Láska se kalí… Měl jsem pravdu…
Proč jsem teda neměl radost, když se na mě přiřítil a tak rázně vyhodil toho tricka, co mě právě kouřil, a vynadal mi?
Proč jsem se díval do jeho očí a místo uspokojení jsem cítil lítost, když jsem zahlédl tu kapičku zoufalství na jejich dně? Proč jsem slyšel hřmot bortících se iluzí a nezněl mi jako hudba?
Protože já nejsem hudebník a nejsem dar pro lidstvo, protože já bych se ho nikdy nevzdal, vybudoval bych kariéru i s ním…?
Ale já nejsem Ethan, že? A MĚ Justin nechce…
Snad právě proto mi z pusy vyšla ta věta o blond zadku. A snad právě proto jsem ho tam nechal stát tak zraněného a jen se přesunul o kus dál… zavřel jsem oči… Nemohl jsem se na něj už dívat… fuck off, Justin… Jdi za svým fidlalem… Jdi být jeho tajemstvím, jdi si ničit život…

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pája | 30. května 2011 v 18:38 | Reagovat

Nádhera :-)  :-)  :-) Těším se na další. Jen je nešetřete a pusťte se do jejich paličatých hlav :-)

2 Justinka | Web | 30. května 2011 v 18:59 | Reagovat

[1]: :-D Tyjo koukám, že se nám to tento týden zvrhne v povídkový maraton. Copak já vydržím nedat zítra zase další pokráčko?:-P  A k tomu prý alice je tak pilná, že večer u ní bude povídka! Těším se!
Já jí nemít! Už zase mi nasadila do hlavy geniální nápad. Teď se uvidí, co já s ním :-x
Jj, zítra půjde do tuhého... 8-)

3 alice | 30. května 2011 v 19:40 | Reagovat

nápad vznikl z tvé povídky, tak jakápak genialita prosím tě :-? a já se těšm na to, co napíšeš:-) protože herce sice nemusím, ale tvoje zpracování jeho postavy miluju:)

4 samba | 30. května 2011 v 22:38 | Reagovat

Palice tvrdohlavý to  jsou ale stejně je lituju.Jen si blbci ubližujou.Skvělí a těšim se

5 Justinka | Web | 30. května 2011 v 22:53 | Reagovat

Dámy a pánové, alice je tentokrát neoblomná (ano zkoušela jsem brek i lichotky :-D ) ale prý si to tentokrát píšu sama, tak se teda tešte! O_O

[4]: Vlastní zkušenost je nesdělitelná, potřebovali to oba! Ale bolí to!

6 BKlady.bizarre | 30. května 2011 v 23:14 | Reagovat

Wow, až takhle propracovaný jejich myšlenky, to je super, protože ve filmu bohužel nemůžeme vědět co si myslí, a tady to přesně sedí :))

7 Hikari | Web | 31. května 2011 v 1:56 | Reagovat

to je dost dobrý... jen tak dál ;o)

8 T.P. | Web | 31. května 2011 v 12:42 | Reagovat

Další, další, dalšíí! :D

9 Justinka | Web | 31. května 2011 v 13:22 | Reagovat

[8]: Víš do čeho je ženeš? Tak se nesměj! :-D

10 keishatko | E-mail | Web | 12. července 2011 v 14:10 | Reagovat

chudáčkovia ako sa trápia...neznášam toho huslistu...ani na meno mu neviem prísť, tak mi je nesympaticky

11 Karin | 30. října 2016 v 21:36 | Reagovat

Hajzl houslista. :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015