NĚJAK SE TO KOMPLIKUJE
Kdybych to všude vytruboval, třeba by to přestal dělat. Ach, viděl jsem svoji budoucnost v růžových barvách. Víkendy mohu prakticky trávit " u Daphne."
Bude to paráda. Budeme chodit tancovat a milovat se. Máma má Daph ráda, tak to snad nebude problém. Vždyť to doma zatím nemusím nijak ventilovat. Proč jim to říkat. Připadá mi, že konečně žiju. Jako bych se vynořil nad hladinou a nadechl se.
Byl jsem tak naivní. Naprosto ve všem jsem se mýlil. Myslel jsem si, že to takhle můžu udržet, jak dlouho budu chtít. Myslel jsem si, že budu s Brianem každou chvíli, když bude mít čas.
Mezitím, ať si Brian šuká, kde chce. Netušil jsem, že ještě Briana nemám vůbec tak moc jistého, jak jsem si myslel.
A netušil jsem, že moje máma viděla Brianova tanga už v den, kdy jsem je donesl domů. Byl jsem v podezření od prvního dne. Jenže já, když jsem nechodil ven, když jsem nedoháněl školní povinnosti, když jsem neonanoval, seděl jsem u svého skicáku a kreslil Briana zpaměti.
Do mé mysli a následně i na papír se dostávaly samé žhavé výjevy. Jak taky jinak nakreslit Briana bez toho, aby to nebylo žhavé? Ty máma objevila samozřejmě taky, protože jsem je nijak zvlášť neskrýval.
Nosil jsem skicák vždy sebou. A vyplňoval jím každou volnou chvilku.
Cítil jsem se natolik dobře, že mě ani nenapadlo mít nějaké podezření.
Proto to pro mě bylo jako blesk z čistého nebe, když se na mě v autě zadívala a zeptala se: "A ty máš přítele?"
Okamžitě jsem věděl, že to ví.
Když uvážím, že jsem řídil, bylo to od ní odvážné. V tu chvíli jsem myslel, že snad musím nabourat. Naštěstí silnice poklidně utíkala dál, bez nějakých záludností a nástrah a i v mém šoku bylo zvládnutelné se na ní udržet. V hlavě mi dunělo: ví to, ví to. A hned další bylo, že to řekne tátovi. Jsem v průseru. Všechno je v háji. Byl jsem tak neopatrný.
Štráduju si to s razítkem z Babylonu kolem mojí bystrozraké matky.
I když mně to přišlo jako mučivě dlouhá chvíle, ve skutečnosti trvalo jen pár sekund, než jsem dupl na brzdu a vyrazil z auta ven. Oběhl jsem ho zmateně a pak jsem se přece jen vydal spurtem k domovu. Neběžel jsem se ale schovat za postel nebo na strom s dětským domkem ve větvích, jako když jsem byl malý. Letěl jsem k domu Daphne.
Potřeboval jsem jí. Potřeboval jsem její auto. Nechápala mě, ale nakonec mě vzala na okružní jízdu kolem Liberty Avenue. Zvládli jsme loft, Woodyho, Jídelnu a Brian nikde. V jídelně mě číšnice poslala k Debbie, Michaelově mámě. Daphne mě tam vyhodila a pak už spěchala domů číst povinnou knihu. Nevadí.
Stejně se nehodlám hnout, dokud si nepromluvím s Brianem. Představoval jsem si, že mu Debbie zavolá a on si mě u ní vyzvedne. Jenže ona zavolala Michaelovi a ten mi uštědřil moře sarkastických poznámek. Seru na něj. Žárlí.
Nakonec přece jen zavolal Brianovi a vypadalo to nadějně. Měl jsem nervy nadranc. Chvílí mi bylo na omdlení a za chvíli mi vzrušením vyskakovalo srdce z krku.
Udělalo se mi špatně. Šel jsem nahoru do koupelny. Chtěl jsem s Brianem mluvit, aby mi řekl, jak tohle zvládl on, aby mi poradil, co mám dělat, aby mě podpořil.
Bože, jak bláhové!
Ale když se Brian objevil, jediné na co můj mozek myslel, bylo to, jak moc ho chci, jak je neskutečně krásný a na to, že to zvládnu. Copak někdo může odolat takové dokonalosti, kráse a přitažlivosti? Bylo mi najednou jedno, co si kdokoliv myslí
o mém životě. Já jsem věděl přesně, co chci a to bylo to nejdůležitější. Když právě teď potěším Briana, udělá mě to nesmírně šťastným. Uklidnil jsem se, uvolnil a pomalu, svůdně jsem klesl na kolena. Nepromluvili jsme si samozřejmě
o ničem, ale mně to ani trochu nevadilo.
Když jsme se scházeli dolu do Debiiny kuchyně, byl jsem spokojený a na chvíli v pohodě. Přiznávám, že jsme moc nevnímal věci okolo sebe, v hlavě mi vířily nádherné momentky ze zážitku, který se odehrál jen před pár minutami.
Proto jsem asi nebyl moc společensky naladěný. Avšak Debiina slova ke mně dolehla jasně. Jedu prý domů!
Byl jsem takový omámený, že mi to ani nevadilo.
Culil jsem se. Zato Michael se tvářil jako Satan na své výpravě. Nebyl nadšený, že mi musí dělat chůvu, když jsem se objevil u něj doma a už vůbec ne, že mi ještě ke všemu musí dělat taxikáře. Bylo mi to jedno. Moje mise se vyplatila.
No dobře, moje nadšení muselo někdy opadnout a pak mi došlo, že jsem zase ve srabu. Matka se mnou chtěla mluvit.
Panebože, o čem? Vsadím se, že netouží po detailech našich setkání s Brianem. Nechci jí nic říkat. A nebudu jí nic říkat.
Je to jen a jen moje věc. Jsem dospělý. Skoro.
Já se jí taky neptám na její intimní život. Fuj! Na co to myslím?
Jenže ona se ptát chce! Proč???
Zatvrdil jsem se a odmítl jsem jí k tomu cokoliv říct. Byl jsem neústupný. Viděl jsem zmatek a milión otázek v jejích očích, ale já jí vystrčil z mého pokoje. Tedy přesněji řečeno jsem se začal chovat jako nevycválaný spratek. Nechtěl jsem o tom mluvit, chtěl jsem se jí zbavit, alespoň na tuhle chvíli, tak jsem se začal svlékat a chystat do postele. Tvrdil jsem, jak moc jsem unavený. Ještě pořád tam nevěřícně stála a čekala odpovědi na své otázky, když už mi zbývaly pouze slipy.
S drzým úšklebkem jsem se na ní podíval a zeptal se: "Budeš se dívat? Chtěl bych trochu soukromí! Na všechno!"
Urychleně se otočila a vypadla. Konečně. Nebylo to ode mě fér, ale…
Pfff, jak jsem si připadal chytrý!
Matka mi brzy vrátila úder. Bez možnosti jakékoliv výmluvy či nedostavení se, mě odvlekla k psycholožce. Hm, chytré.
Tentokrát to asi svlékáním nevyřeším. To už bych si koledovat o blázinec.
Budu tady sedět a poslouchat, jak ty dvě rozebírají, jestli nejsem náhodou nějakej vadnej. Co je jim do toho?
Nechtěl jsem to říkat ani mámě, natož téhle cizí ženské! Té mám jako věřit?
Dobře mami, jak chceš. Já tě do svého sexuálního života netahal, způsobila sis to sama. Navíc před touhle ženskou. Jak myslíš!
Nadešla chvíle, kdy jsem se k tomu měl vyjádřit. Viděl jsem touhu v jejich očích, aby ze mě vypadlo něco jako: Víte, já přesně nevím. Opravdu jsem zmatený. Kluci jsou někdy tak pěkní a jindy zase ne. A holky taky nejsou špatné.
To by se jim ulevilo a v rámci projektu " přivedeme toho chudáka na správnou cestu" by mi nějakou holku samy do postele vecpaly. Nejspíš Daphne. Chtělo se mi smát nad mými úvahami. Ale na to nebyl čas. Potřeboval jsem naservírovat mamince čistou pravdu, aby tedy konečně mohla přestat pochybovat a měla jasno. Tak jako mám já. Řekl jsem:
"Mám rád ptáka, chci být šukán ptákem,
chci kouřit ptáka, mám rád kouření ptáka a taky jsem v tom dobrej."
Cha, musím uznat, že to psycholožka vzala celkem profesionálně a nadzvedla pouze obočí v údivu. Zato mámě se asi zbořil domeček z karet. S vytřeštěným pohledem na mě zírala. Pak oči odvrátila a já na ní viděl ten šok. Bylo mi to téměř jedno. Dostala to, co chtěla.
Myslel jsem, že tím to končí. Má svoje ujištění, může být spokojená. Oba jsme věděli, že kdyby se to dozvěděl táta, byl by to velkej průšvih a já doufal, že mu to neřekne. Slíbila mi to. Neměl jsem jí věřit!
Brian už byl na mě zase kousavý a protivný jako vždy, když jsme byli mezi lidmi.
Gay bar nebyl vyjímkou. Přece si nezničí svou roky budovanou image?
No jo, zatím mi stačilo, že mě bral skoro pravidelně k sobě a tam mě skvěle šukal.
To za těch pár jízlivostí stálo. Řekl jsem Brianovi o té terapii a tvrdě jsem zhodnotil, jak mě matka obtěžuje.
Brian mi řekl, že mi máma možná chce jen porozumět.
Nemá náhodou pravdu? Třeba mi vážně chce jen rozumět. Chtěl jsem si to promyslet. Já jsem s ní prostě jen o tom nechtěl mluvit. Třeba si o tom za pár let povyprávíme, ale teď…
Dech mi vyrazilo Brianovo přiznání, že nikdy neřekl svým rodičům, že je gay! Závidím mu jeho sílu. Jak to dokázal?
A pak se tam objevila Daphne a můj život se opět pootočil o sto osmdesát stupňů jinam. Máma!
Moje máma jí byla v patách! Proč? Nedostala už toho dost? Co chce?
Zněla tak vyděšeně, když mě pronásledovala a volala jménem.
Konečně jsem pochopil, že tohle je jen začátek. Ona to prostě nenechá být. Rozjede to ve velkém.
Utíkal jsem, sám nevím kam. Nakonec jsem pochopil, že domů jít nechci a nikam jinam nemůžu. Až na Brianův loft.
No, nevypadalo to dobře. Někoho tam měl! Zamrazilo mě. Hrál jsem na city a líčil mu, co všechno se mi venku na ulici může stát. Vím, že Brian mi na to neskočil, ale nakonec přece jen vyhodil toho nafoukaného tricka a mě vzal dovnitř.
Nevěděl jsem, co bude dál, ale když mě máma odchytla před školou, můj zájem s ní mluvit se nezvýšil. Jenže pak řekla:
"Přestaň přede mnou utíkat, já před tebou taky neutíkám. Pořád jsem tvoje máma a ty jsi pořád můj syn a pořád tě mám ráda."
Dostala mě. Vždyť já jí mám taky rád a nechci jí ubližovat. A nakonec, ano, mohla by mě vyhodit u domu, nenávidět mě, zapřít mě a ona… jen se mě snaží pochopit? Dobře. Budu se snažit být vstřícný.
Dostala nás oba na neutrální území. Vzala nás do galerie, tam jsme vždycky spolu rádi chodili. Tady nebyl prostor na nějaké výslechy. Dobře, dobře. Budu hodný syn.
No jo, hryzalo mě, že mohl jít včera z toho baru se mnou a on si přivedl toho nafoukance. Fajn, budu se muset naučit taky tohle dělat. Podvádět - bez mrknutí oka. Šukat s kde kým, aby si nemyslel, že na něm visím. Třeba potom ke mně bude Brian přístupnější, když uvidí, že nemám jen jeho.
Což je k smíchu, když uvážím, jak moc se snaží být hetero. Ležel jsem tam a koukal, jak je nadrženej. Přejíždí si po kalhotách. Dráždí se. Čekal jsem, že toho nechá, ale on pořád pokračoval. Nemohl jsem tomu odolat. Nevěděl jsem, jestli mi nevrazí facku, když na něj sáhnu, ale pak to vypadalo, že je docela spokojený. Bylo to dobrý.
Ale já jsem teď potřeboval něco úplně jiného. A nebylo to malířské umění.
Rozhlídl jsem se kolem a uviděl kluka, který na mě zíral. Byla to jasná nabídka.
Pak naznačil cestu na záchod. OK. Udělám to, udělám to hned.
Šel jsem na záchod a myslel si, jak jsem nenápadný. To, že mě máma prokoukla, když se rozplývala nad malbou batolete, mě ani nenapadlo.
Ten kluk nebyl vůbec špatný. Naopak. Líbilo se mi to. Vzrušilo mě, jak si mě přitáhl za mojí školní kravatu. Hezky líbal.
Byl jsem si jistý, že je horní, ale on se nakonec otočil a nechal mě ho na tom záchodě opravdu rychle ošukat. Nevím, jestli poznal, že to byla moje premiéra. Nechtělo se mi čekat, jestli mi to někdy dovolí Brian.
Další den jsme si vyrazili s Daph. Courali jsme se po městě a bylo nám fajn.
Konečně jsme nemuseli nic řešit, jen jsme byli spolu, bez protivných otázek. Pak jsem je uviděl. Brianovy lesbičky. Cítil jsem k nim jistou zodpovědnost, když jsem Gusovi vybral jméno. Chtěl jsem s nimi mluvit. Lindsay se mi zdála dost fajn.
Povídali jsme si o všem možném a skončili u malování. Začal jsem ji kreslit.
Zajímala se o moje kresby a líbily se jí. Byl jsem rád. Vypadala, že tomu rozumí. Nečekaně se tam objevil Brian. Nechtěl jsem, aby viděl mé kresby.
Už mi způsobily dost problémů u mé mámy, ještě jeho pošklebování.
Ale nakonec to vzal celkem v pohodě.
Lindsay a Mel mi nabídly výstavu. Moji první opravdovou výstavu!!!
Zapomněl jsem, že jsem nechtěl, aby někdo viděl moje kresby. Chtěl jsem a moc.
Byl jsem nadšený. Okamžitě jsem se pustil do příprav a Daph mi nadšeně pomáhala.

Bez závazků, slibů, bez citů k němu. Když nejsou pozitivní city, nemohou být ani negativní. Je to zvláštní a je to jen a jen šukání. A nezdá se mi na tom být nic špatného. Dokonce vidím i jisté pozitivum. Už jsem byl schopný, když Brian chtěl
z legrace či vážně?, abych zastavil jeho pronásledování a věnoval se něčemu jinému, ho poslat do háje. Žádný ublížený pohled raněné laně. Ne, já přece můžu jít a dostat… kohokoliv… i Briana!
Lindsay mě varovala, ať od Briana nic neočekávám. Ale každý něco očekává, ne?
I když říká, že ne. K mé velké smůle přišla i moje matka. No dobře. Nebudu se před ní přece schovávat.
Brian o ní nevěděl a proč by měl? Byl jsem tak spokojený, že mě líbá přede všemi jako by tím něco přiznával a tak jsem se nestaral o nic jiného. Ani o city mé matky a to jsem měl, protože právě tohle přimělo mou mámu, aby to řekla tátovi.
Byl pěkně nadrženej. Než si mě vzal, nechal mě přísahat, že si nenechám udělat piercing na ptáka. Líbí se mu prý takový, jaký je!

Dokázal to tím, že mě neuvěřitelně vykouřil a pak se dostal do mě a začala divoká jízda. Bylo to skvělý, jak mě šukal!
Chtěl jsem, aby to nikdy, nikdy neskončilo. A přitom jsem tak moc toužil po uvolňujícím orgasmu. Už druhém.
Ten přišel nečekaně, potom co Brian párkrát razantně přirazil v jiném tempu, padl na mě vyčerpaný svým dlouhým bouřlivým orgasmem. To bylo naposledy, kdy jsem se cítil báječně. Pak se na mě sneslo další zlo.
Máma to řekla tátovi!
Znovu a znovu to budeme probírat. Né!
Podrazila mě. Slíbila, že to neřekne. Byl jsem tak zklamaný a naštvaný.
Jasně. Teď jí najednou nevadí moje homosexualita. Teď jí vadí Brian. Jeho věk! Proč?
Naše hranice vztahu s Brianem byly ještě příliš křehké a vlastně se bojovalo o každou píď, o každý metr. Nechtěl jsem slyšet z úst mé matky, jak mě Brian nemiluje. Bylo jednodušší myslet si, že jde jen o sex, kdyby mě definitivně odkopl a už nikdy, …tak by to bolelo úplně stejně, ale…
Bylo jednodušší myslet na to jen jako na sex a dát tomu šanci, aby se naše city mohly upevnit.
Navíc, nebudu jim dělat tu radost a líčit jim, jak jsem zamilovaný jako třináctiletá školačka. Ne, prostě to byl jen sex. Je to jen sex. Když to chtějí slyšet…
Sám nevím kam náš vztah s Brianem dospěje, ale včera to bylo moc hezké
( na někoho, o kom si všichni myslí, že měl být v loftu o hodně míň, než tam byl).
Byl jsem myslím dobrej a Brian to dal dokonce najevo.
Bože, oni nikdy nebyli zamilovaní, aniž by nevěděli, že jim ten vztah vyjde?
Nikdy nemuseli za lásku bojovat? No dobře. Špatně jsem se vyjádřil. Nejsem si s Brianem úplně jistý. Ten první večer to byl asi jen sex, ale už vím naprosto jistě, co cítím teď. Teď ho miluju a chci být s ním.
Nenechal jsem Briana očerňovat, jako bych byl nevinný obětní beránek, loutka, kterou zatáhl do svého doupěte.
"Nesvedl mě, já chtěl jeho."
Táta málem vyletěl z kůže. A už je to tu zas: "Jsi moc mladý na to, abys věděl, co chceš." Copak jsem idiot? Ha. A co prý AIDS?
Co si o mně myslí? Že jsem šílenej kretén, nezodpovědné pako?
"Měli jsme kondom. Sám jsem mu ho nasadil!"
Táta chtěl rovnou volat policii, jak z toho šílel. Proč? Je sex s kondomem horší, než bez něj? Měl by mě pochválit. Ale na to se nechystá. To neudělá. Nikdy!
Dobře. Mám toho kydání špíny na Briana dost. Musím jim říct pravdu, aby pochopili, že se ho nevzdám.
"Miluju ho a všechno, co chci, je být s ním."
Táta řekl, že tohle už nikdy nesmím říct a nesmím ho vidět. Tak tohle teda přehnal. To nebudu poslouchat. Kdo si myslí, že je? Diktátor? Jdu pryč.
"Uvidím ho. Nezajímá mě, co řeknete."
Odkráčel jsem pryč a netušil, čeho všeho je táta schopný.
o tom, že jsem homouš. Kretén. Co je on, když si nechá honit? Nechápu ho a začíná mě srát.
Druhý den jsem se dozvěděl, že někdo Briana schválně naboural. Seběhli jsme se k němu jako včeličky ke své královně a toužili ho ošetřovat a laskat.
Tedy já rozhodně!
Byl jsem úplně v šoku, když jsem si spočítal, že to určitě do Briana narval táta. Začínalo to být drsný. Boj se přiostřoval.
V pondělí volal ředitel a táta byl vzteky bez sebe. Začal spřádat plány, jak mě šoupne do vojenské školy. Zbláznil se? Řekl jsem mu, že v té jeho vojenské škole se šuká do zadku víc než v zadní místnosti Babylonu. Dal mi facku.
"Dělej co chceš, ale nic se nezmění, pořád budu tvůj queer syn."
On to pořád nechce pochopit. Myslel jsem, že se to časem bude zlepšovat, ale je to spíš horší.
Měl jsem výborný večer u Woodyho. Tetelil jsem se blahem. Brian byl v dobré náladě a byl ke mně milý. Přítulný.
Zrovna jsme se loučili s klukama u Brianova nového auta a pak se líbali a těšili se do postele….
A najednou ze stínu vystoupil můj otec a začal do Briana bušit a kopat.
Byl jak šílený. Zabil by ho. Vrhl jsem se na něj a odtáhl ho od něj. Stáli jsme tam a hleděli na sebe. Bylo to jako z kovbojky. Táta mi začal říkat, že už toho bylo dost, že už to stačilo. Mám prý jít s ním domů…
Věděl jsem, co mě tam čeká. Zákaz všeho. Zákaz žít. Zákaz být sám sebou. Ne, to už jsem nechtěl.
"Ne, tati. Nechci takhle žít."
Za těchto podmínek se vracet domů nechci.
"Nikdy víc s tebou nepůjdu. Nikdy víc se nevrátím."
Stál jsem tam a vůbec nevěřil, že k tomuhle došlo. Klepal jsem se rozrušením a vzteky. Brian mě zastavil před úplným nervovým zhroucením.
ZDROJ na malbu
Sexuální obraz jsem dělala sama, heč!



co se týká mě, mě se to líbí moc... Justinek je pěkně naivní jako v seriálu...