Tak abyste věděli, život není pořád jako rozesmátý smajlík a i když s nimi opravdu nešetřím, tak někdy je to spíš na toho zeleného zvracejícího a chce se říct: "Hnus velebnosti, jdu blejt."
Hmm, úchvatný začátek. Teď jsem asi tu hrstičku lidí, co by si ten článek bývali byli přečetli odstrašila a jsou pryč. No co, když je vám pod psa tak stejně nepotřebujete publikum. Ale to jsem neměla lézt na blog, že?
Dobře zvracení odložím a přemůžu se a ukážu vám, že si nedělám legraci (ale jó já vím, že by mohlo být daleko, daleko hůř, ale prostě mě nějak točej ty každodenní kraviny, které by umořily i osla, natož mě, já už jsem umořená snad sto let). Na co ci stěžuju? Ale děti, znáte to? Kruci, jak byste mohli, když většina (né Pájo, na tebe nzapomínám) má dost "práce" s prvníma láskama. Takže no jo, asi neznáte, krom svých skopičin, které provádíte rodičům a které samozřejmě rodiče provádějí vám. Jo nikdo není dokonalý a co hůř na rodiče není žádná příručka. Tedy jistě, je jich spousty (příruček:D), ale v názorech se rozcházejí a nějteré už od pohledu odporují selskému rozumu. Musíme být zkrátka tolerantní nejen ke gayům:D, ale ke všem a to zejména k těm s kterými žijeme. Prostě nejde mít pořád skvostnou náladu a vyrážet jen na výlety a bavit se tím, co nás zajímá. Někdy dojde (ve většině případů dojde) k nezábavným, otravným, nudným, ale naprosto nutným záležitostem. Jako je učení (ony se musí učit, já se s nimi musím učit), úklid, prádlo, práce, povinnosti... atd.
Je to hrozný boj, je přimět skousnout autoritu a udělat to, co je pro ně tááák protivné a je to hrozný vopruz muset je donutit uklidit pokoj, naučit se anglická slovíčka nebo umýt si hlavu. Vše je nutné, ale pro ně naprosto nepotřebné.
Ježíš, to mi to ujelo do rozpatlávnání naprosto nezábavné situace zlobících dětí. To se prostě více či méně dobře zvládne, ale mě to dnes nějak až příliš vykolejilo a dohnalo k... Photofilteru. To jste nečekali co? Náhodou, mi to docela pomohlo. Moje deprese z odmlouvajících děti se mírně zmenšila, když jsem si nadělala pár obrázků, kde jsou samí milí lidé a "mamince" projevují lásku a uznání. A navíc říkají, co chce slyšet!!! :-)
Tak se na to mrkněte, třeba to některé děti inspiruje:-) a některé rodiče trochu uklidní, že všechny děti vyrostly a nestaly se z nich zrovna masový vrahové, tak co se trápit.



Asi tam nevidíte nápis z titulků, ale je tam napsáno: Alespoň má trochu "sluníčka" ve svém životě. :-)
Hej, s tou poslední fotkou je veliká legrace, už jsem jí vložila třikrát pokaždé menčí a menší a ono se to prostě nehne, nechápu to a dnes nemám náladu na podivnosti blogu, jdu si řešit podivnosti vlastní rodiny! Tak si to domyslete:-)
Vaše Justinka



:) Tvý děti jsou taky určitě sluníčka v tvým životě. ;)
Já vím že to tak nemělo bejt, ale ten článek byl na začátku krááásně suše vtipnej.